Pátek 12. září
Senátoři za ODS vyzvali poslance Tlustého, aby se vzdal mandátu. Tlustý to samozřejmě neudělá, od dob poslaneckých lustrací v prvních letech po převratu (identifikovaní agenti v poslaneckých řadách tenkrát dostali na vybranou: puď sami potichu odstoupíte, nebo údaje o vašem agentství budou zveřejněny; řada z nich pak opravdu odstoupila) to kromě Moravy skoro nikdo neudělal. ODS ovšem nezbývá, než se po případu Morava Tlustého zbavit. Tím přijde minimálně o další dva hlasy, čestnému předsedovi naroste hřebínek (už se ostatně o Topolánka otřel) a vznikne široká protikoaliční fronta. Pokud to Topolánek ustojí, je politický akrobat. Pokud ne, máme se na co těšit.

Topolánek předsjezdově vyhověl Bursíkovi s pátečním zákazem jízdy kamionů, teď zjevně hodlá posjezdově ustoupit dopravcům a nahradit zákaz jízd zákazem předjíždění. Zákaz předjíždění se ovšem jednak špatně vymáhá, jednak proti němu kdysi protestovali sami dopravci na první pohled přesvědčivým argumentem, že nakonec způsobí dokonalé ucpání pravých pruhů dálnic. Premiér sám úspěšně pracuje na vlastním znevěrohodnění naivními a průhlednými „taktickými tahy“.

Expert Práva na zahraniční politiku Miloš Balabán se domnívá, že míra vzájemné ekonomické a politické závislosti velmocenských bloků zabraňuje, aby vznikla nová studená válka. Nemohu si pomoci, ale cítím v tom jakýsi záchvěv radosti, jak Veliká Rus, Socialistická Čína a pokrokový rozvojový svět teď dá prohnilému Západu zahulit. Nicméně je to, řekl bych, omyl. I během studené války (snad s výjimkou krátkého stalinského období) existovala rozsáhlá ekonomická spolupráce mezi Ruskou říší a svobodným světem. Druhá studená válka v dnešních podmínkách bude jiná než ta první, na kterou jsme si zvykli, bude sametová, ale jistě o nic méně účinná než ta minulá. Přesněji řečeno už je.

Čtyři „aktivistky“ se dostavily před britské velvyslanectví v Praze, aby nám pod záminkou ochrany medvědů (z jejichž kožešin pořizují bezcitní britští imperialisté čepice pro královskou gardu) standardně předvedly své zadnice. Soudě podle fotografií v novinách(pouze zlomyslné LN předvedly dámy zepředu, to byl pohled o poznání méně povzbuzující) docela ušly. Děkujeme, odejděte.

Ministr Lavrov navštívil Polsko a učinil vůči svým, hostitelům vstřícné gesto: prohlásil, že samotné Polsko Rusko jako hrozbu nevnímá, vadí mu jen Američané. Jak by ne, Polsko pro ně není hrozba, ale potenciální kořist. A americká přítomnost ji činí aspoň do jisté míry nepoživatelnou.

Manželka někdejšího poradce poslance Tlustého obvinila premiéra Topolánka z toho, že fotbalistovi Barošovi přes jeho zuřivý odpor nutil peníze ze státní kasy za propagaci ODS. Podle tzv. Paroubkovy zásady o presumpci viny musí teď Topolánek dokázat, že to není pravda. Jeho pozice je ještě o fous obtížnější než pozice sudetských Němců, kteří chtěli po válce dokázat, že nekolaborovali s nacisty. Útěchou mu budiž, že ruští váleční zajatci po druhé světové válce na tom byli ještě hůře. Pokud se chtěli vyhnout gulagu, museli prokázat, že se přinejmenším třikrát pokusili o útěk z německého zajetí.

Ti, co kritizují Klause za jeho útok na vládu, mu vyčítají opoziční smlouvu. Jenže to není tak jednoduché. Po volbách v roce 1998 vznikla situace, kdy ani jedna z nejsilnějších stran nemohla vytvořit vládu bez US a KDU-ČSL, trpasličích spolupachatelů sarajevského atentátu. Havlovi stoupenci kalkulovali s tím, že neposlušné velké partaje tímto způsobem zkrotí a dostanou pod kontrolu (kdo nabídne víc). Je logické, že si to Klaus se Zemanem nechtěli nechat líbit, raději se domluvili spolu a Bratrstvo pravdy a lásky tak ukrutně převezli. Havel a jeho spojenci mají sami na opoziční smlouvě svůj podíl, asistovali (a to ještě dost indolentně) při jejím vzniku.

V rámci lidovecké vzpoury proti heslu „Evropě to osladíme“ navrhl europoslanec KDU-ČSL Březina s narážkou na olomoucké syrečky, což je jeho hobby (bije jimi po hlavě sudetoněmecké revanšisty, což musí být zvlášť účinné) heslo „Evropa nás pocítí“. Napůl žertem, ovšem. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Sobota 13. září
Americký prezidentský kandidát Obama výrazně zmírnil své „ale“ k americkému radaru v Česku. Samozřejmě to pro ruskou pátou kolonu v ČR a užitečné idioty, kteří jsou na ní už tradičně navěšeni, v podstatě nic zásadního neznamená, ale jakási malá potíž tu je. Odpadne jedna výmluva. Člověk musí umět být vděčný i za takové věci.

Zdá se, že poslanec Tlustý bude mít problém s tím, aby ustál svou pozici v ODS. Příslušné oblastní a místní sdružení ho nepodporuje tak horlivě, jak se dosud předpokládalo. S mandátem pana Tlustého samozřejmě nikdo ani nehne, ale zbavit se ho jako člena je pro Topolánkovu ODS stejně důležité, jako bylo pro Bursíka marginalizovat vnitřní opozici v SZ. Bylo by užitečné, aby si pan Tlustý založil vlastní konzervativní stranu, o níž před časem snil pan prezident. Jeho podporu by získal (pokud ji náhodou už nemá), s Paroubkem by se taky nějak dohodl. Ale zbyla by tu aspoň po tom všem pořád ještě jedna silná, byť i pro začátek opoziční strana.

Poslanec Raninec se Právu svěřil se svými politickými plány. Jsou opravdu pozoruhodné. Hlásí se k panu prezidentovi a rád by „do politiky vrátil znovu obsah“ (obsah v politice je, ještě se k tomu vrátím, a ztratí se, pokud Tlustého parta uspěje), uvítal by přímou volbu předsedy strany všemi členy (jak by ne, ta se lépe manipuluje než volba nepřímá, i když to na první pohled tak nevypadá – zvolit populistického kašpara přímo je krajně pohodlné), volební systém chce změnit na většinový (to by bylo při dnešním stavu preferencí ODS natolik smrtící, že to pochopitelně nemyslí vážně) a jeho cílem jsou předčasné volby a dohoda o vládě, jež nás k nim přivede (dtto; vláda by se ale možná stala dočasnou v tom smyslu, jak se u nás toho slova používalo po roce 1968). Ať si hoši klidně tyhle plány realizují, ale jako nová pravice. ODS není nic moc, ale je, jak aspoň doufám, na rozdíl třeba od KSČM, reformovatelná. Odchod těch lidí by mohl být podstatnou součástí té reformy.

Ruský prezident Medvěděv (jak symbolické jméno!) prohlásil, že 8. srpen (počátek konfliktu v Gruzii) je stejný dějinný předěl jako 11.září 2001. 11. září byl zřejmě podle ruského prezidenta první úder zasazený panovačnému americkému imperialismu, epochálním vítězstvím nad mnohonásobnou přesilou gruzínských agresorů zase povstal z popela ruský třetí Řím, aby se přiblížil svému dějinnému úkolu – spasit lidstvo tím, že ho všechno sežere. Nevím, jak tato koncepce zapůsobí ve světě, měla však nepochybně velký vliv na ministra zahraničí Lavrova, který poněkud předběhl dobu a pojednal svého britského kolegu jako svého lokaje. Jsem optimista, a proto si myslím, že k tomu, aby si to mohlo opravdu dovolit, se bude muset ještě trochu snažit. V české veřejnosti vyvolalo ovšem Lavrovovo vystoupení, jak vidno z internetových diskusí, spontánní a masové sympatie. Taková je situace. Ke zprávě se ještě vrátíme, je mimořádně zábavná.

Mladá fronta Dnes je čím dál tím odpornější čtení, naštěstí jen v té nepatrné části, která je věnována politice. Dnes tam píše šéfredaktor Čásenský: „Pro novináře - pro tu část, která stihla reportáž okomentovat dříve, než ji viděla, a nařknout tak Kroupu, že pomáhal Tlustému, je to ponaučení, že nemám komentovat něco, co neznám, protože jsem pak krapet pro smích. Pro všechny ostatní má pak být výsledkem věcná diskuse o tom, kdy lze použít provokaci jako metodu. Zdůrazňuji věcná, nikoli zatížená politickými sympatiemi účastníků. Mám pro kolegy (a nejen pro ty, kteří nyní proti provokaci brojí) takový test. Zkuste si představit, že scénku s fotografiemi sehraje oblíbený ministr Schwarzenberg. Nebyl by to pak v našich novinářských očích „další netradiční tah, který má očistit politiku“?“ Za prvé, k tomu, že celá akce, na níž se jeho noviny iniciativně podílely, je nemravná podlost, nemusí nikdo znát Kroupovu reportáž, podstatné jsou okolnosti, za nichž byla pořízena. A za druhé – kdyby se nechal ministr Schwarzenberg vyfotit s modelkou ve vaně, aby kompromitoval své protivníky (Topolánka, nikoli Moravu, ať se pan Čásenský netváří, že o tom neví!), bylo by to samozřejmě to samé, jako když to udělal Tlustý, ale o tom budeme moci mluvit teprve tenkrát, až to pan Schwarzenberg udělá, dokud to neudělal, je to jen nechutná a ničím nepodložená pomluva těch, co čuňáckým hrátkám, do nichž se bohužel zapojila i MfD, oponují.

Miloš Čermák píše v LN, že prý motorem mocenského boje (v ODS) je jen a pouze kvičení zklamaného čuníka odstrčeného od korýtka. To je nesmysl, podobně jako tvrzení, že radar u nás nebude, jen když to prosadí Rusko nebo si to rozmyslí Amerika. Topolánkovi nešlo jen o mocenské záležitosti, ale nějak mu (nakonec) došlo, že pokud se ODS chce prosadit proti skryté koalici skutečných a překabátěných (ČSSD) komunistů, musí mít schopnost dorozumět se s druhou stranou „sarajevského“ konfliktu. Což ovlivnilo dosti podstatně a k dobrému zejména zahraniční politiku koalice. Aby byl schopen tento obrat prosadit, potřeboval se Tlustého zbavit, to chápu. Chápu dokonce i to, že se to Tlustému nelíbí. Způsob, jak svou nelibost dává najevo, je ovšem zavrženíhodný. A to, zda radar bude nebo nebude, nebo, šířeji vzato, zda se do budoucna zase staneme součástí nějakého potěmkinského „Společenství nezávislých států“ pod ruskou dominancí, nebo ne, závisí jen a jen na nás. Jen když si dokážeme sami pomoci, mohou i jiní pomoci nám. Když si sami pomoci nedokážeme, upoutáme pozornost mrchožroutů a nepomůže nám nikdo, protože to nepůjde, neb mu to nedovolíme. Stejně jako v roce 1968.

Pondělí 15. září
Premiér Topolánek i ministr Langer se v souvislosti s případem Morava tvrdě pustili do prezidenta, který před pár dny vládu a vedení ODS nepřímo kritizoval. Tématu se týká naše dnešní glosa

Poslanec Raninec vystoupil z poslaneckého klubu ODS. Je zjevné, že Tlustý, Raninec a Schwippel jednají koordinovaně a vysílají Topolánkovi a vedení strany další signál, že to myslí vážně. Kdo se k nim ještě přidá (mluví se o poslanci a poslankyních Klasovi, Dundáčkové, Páralové), bude záviset na úspěšnosti nebo neúspěšnosti téhle trojice. Jednoznačně se pro potopení vlády zatím nevyjádřily ani zelené poslankyně Zubová a Jakubková, které to mají přece jen snadnější než poslanci ODS.

Úměrně tomu, jak rostou ruskému medvědovi zuby a drápy, roste i drzost předsedy KSČM Filipa. Na zasedání ÚV KSČM nazval exprezidenta Havla šaškem a vicepremiéra Vondru oslem. KSČM už je zase ve formě a navíc, jak se zdá, pevně připojena na moskevské centrum. Jejím heslem totiž je: „Evropa nebude integrovaná, nebude-li v ní hrát integrující roli Ruská federace.“ Jasná slova.

Jasně se vyjadřuje i premiér Putin, po chruščovovsku: koncem roku 2009 nebo začátkem roku 2010 se podaří splnit jeho cíl z roku 2003 – zdvojnásobit výkonnost ekonomiky země. Zapomněl zatím jen uvést, kdy doženou a předeženou Spojené státy.

Jakási paní cestovala v autobuse se dvěma Araby, kteří se chovali velmi podezřele: modlili se totiž. Podle toho usoudila, že jsou to teroristé, a povolala policii. Ta oba nešťastníky perlustrovala. Dobře jim tak! Aspoň vědí, jak nebezpečné je v ČR modlit se v autobuse.

„Dokud budou volby přinášet nejasné výsledky, které neumožňují sestavit vládu průhledným způsobem, bude i boj o moc neprůhledný,“ píše Karel Steigerwald v MfD. Muže být klidný, příští volby do PS přinesou už zcela jasné výsledky a Paroubkova vláda pak bude sestavena způsobem průhledným až moc.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.