Úterý 9. září
Aféra (ex)poslance Moravy zjevně eskaluje. Její projednání v koalici budou žádat i lidovci (lidovci se zjevně vzhledem k tomu, jak se jejich předseda konečně dostal nikoli vlastní zásluhou mimo centrum zájmu médií a opozice, vracejí k luxovské politice opozice v koalici - distancovali se i od kampaně „Evropě to osladíme“; důvod k tomu poslednímu mají dostačující, kampaň je stupidní). V ODS se vzmáhá vlna nespokojenosti s rolí, kterou v případu mohli sehrát předseda poslaneckého klubu Tluchoř a Topolánkův poradce Dalík. To, co se jim vytýká, spočívá víceméně na výpovědích jejich kolegy Moravy, na druhou stranu je nepředstavitelné, že by pan Morava jednal, a přitom by o tom nikomu z vlivnějších lidí ODS vůbec nic neřekl. ČSSD může spustit zdařilou odvetu za Kubiceho zprávu. Poslanec Tlustý, jak se dalo čekat, všechno svádí na média („iniciátory byli redaktoři televize Nova a posléze MF Dnes,“ řekl Právu). Mezi politiky panuje zjevně přesvědčení, že média si mohou dovolit všechno. Bylo by dobré, kdyby se tohle přesvědčení všeobecně neprosadilo.

V souvislosti s aférou chce předseda ČSSD vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, ovšem ne hned, ale až po volbách. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle dohody Unie s Medvěděvem se mají Ruská vojska stáhnout z Gruzie za měsíc. Přeloženo do češtiny to znamená až naprší a uschne. EU je na nejlepší cestě se v gruzínské záležitosti mimořádně ztrapnit. Ruský představitel u NATO Rogožin prohlásil, že Rusko zastaví veškerou spolupráci s NATO, pokud „Gruzie přistoupí k akčnímu plánu s cílem pozdějšího připojení k Alianci“. Nechá si to Aliance líbit? Pokud ano, nechá si v budoucnosti líbit všechno.

Španělský soudce Garzón, který kdysi vydal zatykač na Augusta Pinocheta, hodlá začít práce na stíhání zločinů Frankovy diktatury. Dobře, ale pak je třeba stíhat i zločiny tzv. republikánů. Ohavných zvěrstev se v občanské válce dopouštěly obě strany (jak je tomu v občanských válkách a revolucích zvykem).

„Představoval jsem si, že se špinavá politická práce dělá daleko jemněji a sofistikovaněji,“ prohlásil reportér Novy Kroupa. Já se přiznám, že jsem si totéž představoval i o špinavé novinářské práci.

Petr Zídek píše v LN ke kauze bývalé komunistické prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové: „Její další kariéra … neukazuje na žádné prohlédnutí a její současné výroky svědčí o tragickém nedostatku sebereflexe a pokání. Vrchní soud by měl nejen potvrdit rozsudek osmi let, ale Ludmila Brožová Polednová by měla přes svůj věk do toho vězení jít. Téměř sedmaosmdesátiletá stařenka vzbuzuje náš soucit. Projevila ale ona někdy soucit se všemi těmi stovkami, a počítáme-li i rodinné příslušníky, tisíci lidmi, kterým zničila život?“ Musím říci, že to je argument hodný paní Brožové-Polednové.

A jihočeská velmatka (podle vzoru velmistr) Monika Wittingerová zase napsala na ústřední sekretariát zelených dopis, v němž požaduje, aby ji vyškrtli ze seznamu stranických příznivců. Nepochybuji, že kdyby podobný list napsala panu hejtmanu Pühringerovi, měl by z toho zamotanou hlavu, pro zelené zase až tak velkou ztrátu neznamená, její voličské zázemí (v ČR) bude minimální.

Římský starosta se nedomnívá, že by italský fašismus byl absolutní zlo, a sklidil za to zuřivou kritiku levice. Italský fašismus byla hnusná ideologie hnusného režimu, ale absolutní zlo nebyl. Hitlerismus a stalinismus byly ještě o něco horší, ale ani ty nebyly absolutním zlem, prostě proto, že absolutní zlo neexistuje. Mluvit o absolutním zlu je hysterické přehánění a jeho hlavním cílem je dokázat, že ať nás v budoucnu potká cokoli špatného (a spousta z nás už na tom vědomě či z blbosti pracuje), to nejhorší už máme za sebou. Je to naprosto nemístný optimismus. Stejné, ne-li horší věci na lidstvo ještě čekají. A taky samozřejmě dobré a lepší.

Středa 10. září
Ludmila Brožová-Polednová byla odsouzena k šesti letům vězení za justiční vraždu Milady Horákové a dalších třech odsouzených. Kdyby se to stalo v roce 1991, dalo by se to snad brát. Teď mi to žádnou velkou radost nedělá, nejsem mrchožrout (o vině paní Brožové-Polednové nepochybuji). Na triumf spravedlnosti je už trochu pozdě.

Paní poslankyně Jakubková se pochlubila, že se také setkala se snahou ovlivnit její rozhodování ve Sněmovně. Dodala k tomu „Nemám žádné důkazy, nedokážu to ničím doložit, proto se na mne nezlobte, neřeknu žádné podrobnosti, pamatuji si pana Kořistku, senátora Novotného.“ Když někdo nemá žádné důkazy a nemůže nic doložit, měl by opravdu mlčet, to ovšem paní poslankyně neudělala.

Vicepremiér Vondra se zastává „svého“ sloganu propagujícího nadcházející české předsednictví EU („Evropě to osladíme“) proti lidovecké kritice. Slogan prý byl zvolen, aby vyvolal překvapení a zájem, a to se povedlo. Jde ovšem o povahu toho překvapení a zájmu. Česká reprezentace se tam představuje jako lehce zamindrákovaní drzouni, kteří, když už v té Evropě musí být, jí to pořádně osladí. Děláme si zbytečně ostudu.

„Případ Tlustý, Morava, Kroupa a MfD“ se mi zdá být čím dál tím divnější. „Kompromitující materiál“ prefabrikovaný pány Kroupou a Tlustým, ve skutečnosti Tlustého vůbec nekompromituje, jde o věc politicky zcela irelevantní a vědí to dobře všichni, i pan Tlustý, jinak by ho nepořizoval. Vyšlo najevo, že pan Dalík má taky fotografie pana Tlustého (ze souvislosti vyplývá, že ve společnosti povětrných ženštin). Je to snad zločin, něco jako dětská pornografie? Pan Dalík těmi fotkami, pokud je opravdu má, pana Tlustého nekompromitoval, protože jako všichni dobře ví, že to nejde. Lidem to bude spíš imponovat (viz letušky pana prezidenta). Jak může někdo tvrdit, že se exposlanec Morava chystal Tlustého těmi fotkami vydírat, když je předal médiím? Vydírat by přece mohl jenom tenkrát, kdyby si je pěkně nechal v kapse a řekl svému stranickému kolegovi: milý brachu, podívej se, co na tebe mám, a když nebudeš hodný, dám to panu Syrovátkovi. Pokud jde o fotky pana Moravy se slečnou Zubovou na letišti, jak může někdo s vážnou tváří mluvit o vydírání? Proč by pan Morava nemohl chodit se slečnou Zubovou, jaký je to nástroj nátlaku na její matku, jak si vůbec někdo může vymyslit takovou blbost? A informoval o tomhle druhém případu pan Morava své stranické kolegy? Je opravdu strašně těžké se ubránit dojmu, že pan Tlustý a zúčastnění novináři rozpatlávají celou věc s jediným účelem, který může mít, tj. poškodit Topolánkovu ODS. Pan Tlustý si to může dovolit, je to interní problém mezi ním a jeho stranickými kolegy. Novináři by si něco podobného dovolit neměli.

Povznesen nad tyto žabomyší spory, vypravil se místopředseda Sněmovny Zaorálek s olivovou snítkou do Jižní Osetie, aby zmapoval gruzínské zločiny a šířil mír ruského střihu. Důsledností a diplomatickou obratností, pro něho tak typickou, se mu podařilo vyloudit z gruzínských představitelů doznání, že se dopustili chyb. Soustřeďme všechny síly a věřme mu na slovo. Zároveň protestuje proti jakékoli chystané izolaci Ruska. Rusko se jen tak izolovat nenechá i bez pana Zaorálka, má za tím účelem dost tanků. Jakýsi neúspěch zaznamenal pouze při pokusu vstoupit na území v gruzínském vnitrozemí, které nyní střeží ruští vojáci. Slovanští bratři jej tam nepustili. Nejspíš ještě nemá dokonalý přízvuk. (Dnešní Právo přináší pěknou fotečku ministra Lavrova, s radostí konstatuji, že ten člověk má charisma srovnatelné s charismatem Andreje Gromyka.)

Čtvrtek 11. září
Václav Klaus se vyjádřil k případu exposlance Moravy. Vidí v něm „selhání stylu politiky“ a apeluje: „Vraťme politice její obsah, pak nebude potřeba číst veřejně soukromé SMS, nebude potřeba mít skryté kamery a skryté mikrofony, nebude potřeba mít nastrčené figurantky.“ Pan prezident si opravdu myslí, že je potřeba mít nastrčené figurantky? Má on takovou potřebu? Já bych řekl, že se to nesmí a že je to hnusné. Pan prezident splnil očekávání a v poměru k vládě se opět prezentoval jako okopávač kotníků. Podobně zafungoval, jak se dalo čekat, i místopředseda ODS Bém („Každý politik musí začít sám u sebe, musí mít hranice svých vzorců chování“ – to by mohlo být inspirativní i pro něho samotného, viz jeho veletoče ve vztahu ke Kaplického blobu).

Vicepremiér Bursík je proti zřizování sněmovní vyšetřovací komise k případu Morava. Podle něho by se kauzy měla chopit policie. Proč? Morava se snažil kompromitovat poslance Tlustého pomocí snímků, které připravil poslanec Tlustý, a chtěl se nechat vyfotografovat s dcerou poslankyně Zubové. Dokázat, že něco z toho je trestný čin, je zhola nemožné. Problematicky se chovali jedině pan Tlustý a reportéři z Novy a MfD. Jejich počínání je sice hnusné, ale nikoli trestné.

Vláda schválila smlouvu SOFA o pobytu amerických vojáků na základně v Brdech. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek tvrdí, že z vyjádření ministryně Parkanové se dá vyvozovat možnost vzniku další základny vedle radaru. „Tedy že jsou tu otevřená vrátka k tomu, aby se třeba v budoucnosti americká administrativa obrátila na českou vládu se zřízením jiné vojenské základny USA.“ Znamená to, že pro pana Haška je přijatelná jen taková smlouva o americkém radaru, která jednou provždy vyloučí nejen zřízení jakékoli další americké základny v ČR, ale dokonce i toho, že by se americká strana obrátila na ČR s podobnou žádostí? Proč?

Spot o tom, jak to Evropě osladíme, má dalšího horlivého příznivce. Není jim nikdo jiný než Jan Zahradil, své sympatie vyjádřil, jako už tradičně, v Právu (myslím, že tam docela patří, je to jakási mužská obdoba Anděly Dvořákové). Slogan o tom, jak to Evropě osladíme, mu připadá vtipný, je v tom prý ta správná míra sarkasmu a nadhledu, která patří k české povaze. Řekl bych že je v tom, spíš ta správná míra mindráků, která možná momentálně k české povaze patří, ale bylo by dobré se velmi snažit, aby k ní do budoucna nepatřila. Motivy Čunkovy kritiky mohou být problematické, bohužel má v téhle věci (že slogan je nejapný a hloupý) pravdu.

Prezidentský kandidát Obama přirovnal své republikánské konkurenty k prasatům a smradlavým rybám. Člověk by řekl, že americká volební kampaň nabírá české obrátky. Nevím, zda se k něčemu podobnému snížil např. JFK. Právo jásá: lidé ve světě dávají přednost Obamovi před McCainem. Amerického prezidenta ale zatím volí Američané.

Petr Dudek pořídil pro MfD zajímavý rozhovor s Jaroslavem Šonkou. Šonka se vyjadřuje mj. k případu Morava a říká: „Upozornil bych, že ta témata, o která se v dokumentu TV Nova jedná, jsou prostě k popukání. To jsou témata, která naprosto zastírají, o čem politika je.“ To je velmi přesné. Vybrali si jako návnadu atypická témata a ulovili na ně atypického mrťafu. Na tomto atypickém materiálu se pokoušejí dokázat, že politika je svinstvo, a konkrétně, že politika Topolánkovy vlády je svinstvo (nevím, zda to tak zamýšleli, nebo ne, a bohužel na tom ani nezáleží, tak to vyznělo, a že to tak vyznělo, je jen a jen jejich problém). Což ovšem platí jak pro Novu, tak pro MfD. Lubomír Heger zase stanoví rozdíly kauzy Morava od podobných případů v zahraničí: „1. Špinavou hru zkoušíte na své protivníky, nikoli spolustraníky. 2. Když už uděláte podraz, nevyžvaníte to novinářům. 3. Pokud se náhodou prozradíte, nemáte absolutně žádnou budoucnost.“ To je trapné zakecávání podstaty věcí. Podraz udělali novináři z Novy a MfD ve spolupráci s představitelem vnitřní opozice v ODS na jednoho zvlášť hloupého a zcela bezvýznamného Topolánkova stoupence (rádi by jistě byli ulovili premiéra samotného, ale to se nepovedlo). Taky Hegerovo srovnání s případem francouzského prezidenta Mitteranda, který odešel do důchodu jako respektovaný státník, přestože pod záminkou boje proti terorismu sbíral informace i na jakousi herečku a „modelku“, by bylo třeba doplnit tím, že případ Morava je docela obrácený, modelka sbírá informace na prezidenta.

Václav Havel s Milošem Formanem chystají film o Mnichovu. Myslím, že filmů o tom, jak nám všichni hrozně ubližovali a ubližují, už bylo dost a podporují jakousi nestydatost, která bohužel patří k stinným stránkám našeho národa (kromě těch stinných máme samozřejmě i řadu světlých). Proč neudělat film o tom, že jsme taky někdy my hrozně ubližovali někomu jinému? Přispělo by to k tomu, abychom se sami na sebe dokázali dívat střízlivě a věcně.

Pan Janek Kroupa se v LN pozastavuje nad tím, že řada komentátorů ho kritizovala v době, kdy nemohli vidět jeho reportáž. Jeho reportáž je nezajímavá, podstatné je jeho chování v celém případu, na němž by nic nezměnilo, i kdyby reportáž byla publicistický skvost. Ve spolupráci s profláknutým politikem nastražil past na jeho politické oponenty. To si žádný novinář v civilizovaném státě nesmí dovolit. K článku pana Kroupy se ještě vrátíme.

Politici by měli méně často řešit své spory prostřednictvím Ústavního soudu, prohlásil prezident Klaus při oslavě 15. výročí vzniku této instituce. Soud se pak prý v důsledku toho někdy chová jako třetí komora parlamentu. To je jistě pravda, ale je to vina výlučně těch politiků. A není to jen současná opozice. Kdo to dal k ústavnímu soudu žádost o přezkoumání ústavnosti Lisabonské smlouvy? A nešlo to náhodou panu prezidentovi docela pod fousy?

Velitel „ruských strategických raketových sil“ Solovcov nám vyhrožuje, že na nás kvůli radarové základně zamíří své rakety. Jednak s radostí konstatuji (při pohledu na přiloženou fotočku pana generála), že od dob SSSR se toho v armádě Třetího Říma zase až tak moc nezměnilo, jednak výzva k tomu, abychom se podělali, je tak okatá, že volá po tom, aby byla, jak se říká, oslyšena. Problém by vznikl jen tenkrát, pokud by nás nechali na holičkách spojenci, a ti nás nechají na holičkách jen tenkrát, když budeme sami demonstrovat svou prohnilost a neschopnost se na své obraně účinně podílet. To je dnešní situace. Je jiná než v roce 1938.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.