Pátek 5. září
Vláda zahájila kampaň, jejímž účelem je vzbudit zájem občanů o nadcházející české předsednictví. Kampaň probíhá pod heslem „Evropě to osladíme“. Vzhledem k tomu, jaký je postoj zejména ODS k Unii, dává heslo tušit to nejhorší. Záležitosti se týká naše dnešní glosa.

Událostí dne je nicméně případ poslance ODS Moravy. Zapsal se do dějin Parlamentu České republiky způsobem, který mu bude málokdo závidět. Nicméně taky trochu jiným způsobem, než jak to prezentují noviny. Útoky Mirka Topolánka na média mi připadaly v minulosti krajně nevhodné a směšné, v tomhle případě nicméně jeho rozhořčení úplně chápu. Předseda Syndikátu novinářů Jelínek prohlásil dnes v ČT, že postup novinářů byl na samé hranici přípustného, já bych podle toho, jak to popsali v dnešní MfD, řekl, že byl kilometry za tou hranicí, hluboko v oblasti, která je slušné žurnalistice zakázána. Pan Morava se projevil jako totální moula a je nepochybné, že mu nezbude než odstoupit (docela mne zajímá, jak orientovaný ve vnitrostranickém sporu, který nyní zmítá ODS, bude jeho nástupce). Ve srovnání s ostatními aktéry je však učiněné neviňátko. K případu se ještě vrátím, je to zcela zásadní věc.

Americký viceprezident Cheney navštívil Tbilisi, ostře zkritizoval Rusko a nabídl Gruzii členství v NATO. Američanům zjevně nevyhovuje zbahnělá evropská politika a rádi by pro Gruzii udělali víc. Jejich možnosti jsou omezeny blízkým střídáním v Bílém domě a mírně řečeno malým nadšením nejvýznamnějších evropských členských zemí (Francie, SRN) pro pro naznačené rozšíření aliance. Pokud by chtěli Američané zabránit Rusům, aby Gruzii slupli, museli by mít v Gruzii své vojáky. Pak by snad mohli uhrát nějakou plichtu. Jinak je Gruzie za pár měsíců znovu ruská stejně jako bylo znovu ruské Československo v roce 1968. Sarkozymu, Merkelové a Steinmeierovi se totiž už mezitím podařilo uvést v život mimořádně vypečenou syntézu září 1938 a srpna 1968. Jejich ruští partneři byli ovšem o dost obratnější než Brežněv nebo Hitler. A nemuseli ani moc řvát a dupat jako oba zmínění braši. Všechno proběhlo v rukavičkách.

Poslanci ODS Bartošovi, specialistovi strany na školství ,závidím jeho starosti. Rád by zrušil povinné vstávání žáků při příchodu učitele do třídy. Doporučoval by spíš podávání rukou, nebo by měl jeden žák pozdravit za celou třídu. Neprospívá to prý partnerskému vztahu mezi žáky a učiteli a je to přežitek z doby bývalé monarchie (národně socialistický moment, ty jsou u našich „konzervativců“ dosti hojné). Učitel má být žákům autoritou, nikoli kámošem. Být autoritou není nic špatného, autorita patří k životu. A ani technicky nejsou náhradní řešení zvolena šťastně. Když pan poslanec navrhuje podávání rukou, je obětí profesní deformace, to je snad na místě na předvolebních schůzích, navíc je to zdlouhavé. Druhý návrh nabuzuje dojem, zda pan Bartoš není původním povoláním lampasák. V praxi by to vypadalo takto: učitel vstupuje do třídy. Pověřený žák velí: Třído pozor! Vpravo hleď! Soudruhu, totiž pane učiteli, žák Vonásek. Dobrý den! Učitel: Dobrý den. Třído pohov, sednout. (Partnerství jako řemen.) Výuka jistě potřebuje reformy. Nelze ji zreformovat tak, že učení nebude bolet a že učitel bude od žáků kamarád. Respektive nutným důsledkem toho, že učení nebude bolet a učitel bude kamarád, bude, že žáci se nic nenaučí.

Sobota 6. září
V novinách se rozmazává případ poslance Moravy. Protože jde o závažnou věc především z toho hlediska, do jaké míry je záhodné a důstojné, aby se novináři pletli do politických půtek a tahanic jako jejich přímí účastníci, věnuji mu samostatný komentář. Chtěl bych jen zopakovat, že premiér Toplánek se tentokrát zcela oprávněně ohrazuje proti tomu, aby média fungovala jako zpravodajské služby, resp. zapojovala se do her, které jsou ve všech oblastech kromě oblasti špionáže právem považovány za prasárnu. Politici s tím ovšem mohou sotva něco dělat, pokud nechtějí zrušit svobodu projevu (což by zatím, jak doufám, pořád ještě neprošlo a kromě toho je to hloupost). Jsou některé zásady, které se nedají vynutit zákonem (je jich dokonce většina, zákonem se toho dá vynutit poměrně málo) a záleží na elementární slušnosti lidí, zda je budou dodržovat nebo ne, a hlavně zdfa budou trvat na tom, aby se dodržovaly, nebo ne. To neznamená, že by ty zásady byly nedůležité. Jiří Paroubek žádá okamžitou rezignaci premiéra Topolánka. Jeho požadavek je vzhledem k jeho zvyklostem dosti umírněný, očekával bych, že bude žádat zákaz ODS, případně všech stran kromě ČSSD a KSČM. Pokud jde o poslance Moravu, jediné, co ten člověk mohl udělat, aby si nechal do budoucna vrátka otevřená, bylo okamžitě se vzdát mandátu a někam se (na pár let) schovat. Tuto možnost fatálně promeškal. Místo něho se teď musí schovávat vedoucí představitelé ODS, protože jim vzhledem k promeškané šanci pana Moravy nic jiného nezbývá. Paroubkova ČSSD zvládá podobné problémy lépe.

V Teplicích probíhá sjezd Strany zelených. Zdá se, že Bursíkovci mají velkou převahu, Bursíkovým oponentům nezbylo než sáhnout k obstrukcím, což je projev slabosti. Předseda strany obhájil svou funkci zcela přesvědčivě, teď je otázka, zda se mu ještě podaří vyšachovat jeho soupeřku Kuchtovou (pokud se jí nepodaří obhájit post první místopředsedkyně, nehodlá se o jinou stranickou funkci ucházet) a upravit stanovy. O hlasy dvou poslankyň už ovšem SZ a koalice zjevně přišla. (Doplňuji: Kuchtová neprošla a ohlásila, že odchází do „konstruktivní vnitrostranické opozice“. Zajímavý politický útvar.)

„Stínový ministr zahraničí“ ČSSD Zaorálek navštívil Jižní Osetii a podle toho, co píší v Právu, funguje jako hlásná trouba ruské propagandy. Pokud tenhle člověk jednou zasedne v Černínském paláci, budeme ještě s nostalgií vzpomínat na jeho stranického předchůdce Kavana coby přisluhovače amerického imperialismu.

Jak uvádí Jiří Hanák v Právu, byl „český vynálezce“ cukrové kostky, jímž se chlubí ve své propagační kampani vládní koalice, napůl Němec a napůl Švýcar. Typické. Měli si pro propagaci vybrat ruchadlo bratří Veverků, to snad byli roduvěrní Češi.

Pondělí 8. září
Sjezd Strany zelených se nakonec vyvinul pro předsedu Bursíka přece jen o něco lépe, než jak to vypadalo ve chvíli, kdy jsem psal svůj včerejší komentář. Bursíkovi se podařilo dostat víceméně pod kontrolu Republikovou radu strany. Problém s dvěma poslankyněmi ovšem trvá a nic se na něm ani v budoucnosti nezmění. I když člověk vezme v úvahu, že „protibursíkovská“ frakce byla v menšině a ve stresu, je zarážející, že se předvedla jako uskupení, v němž se to jen hemží malými Paroubky a Rathy, navíc méně než okresního formátu. Zdá se, že straně by nejvíc prospělo, kdyby pokud možno neměla vůbec žádné členstvo. To je sice sen mnoha politiků, ovšem neuskutečnitelný (nevím, zda bohužel či bohudík). Výsledků sjezdu se týká naše dnešní glosa.

Stejně se rozvíjí případ poslance Moravy. Ten dnes odstoupil (myslím, že to měl udělat dřív a bez zbytečných řečí). Je zarážející, co si zlatá mládež ODS představuje pod politikou. Pan Morava, doposud spíše na okraji politické aktivity strany, se zřejmě toužil nějak vyprofilovat, to se mu povedlo smrtícím způsobem. Poslanec Tlustý teď zatroubil k protiútoku. Prohlašuje, že v celé věci dělal pouze volavku – ale volavka se dá dělat orgánu pověřenému státem vyšetřovat trestnou činnost, tj. policii, ne novináři z Novy, případně jeho kolegům z MfD (účast MfD v „akci“ je velmi nejasná, v každém případě bez nich by se „akce“ náležitě nerozvinula). Tlustého souputníci prý uvažují o odchodu z klubu ODS, pokud neodstoupí jeho předseda Tluchoř, který o Moravových aktivitách údajně věděl, a nedají Topolánkově vládě důvěru. Topolánek žádnou jejich důvěru nebude potřebovat, Paroubek bude potřebovat jejich nedůvěru. Aktivně potopit vlastní vládu bude pro Tlustého a jeho kolegy složitější. Poslankyně Zubová a Jakoubková tenhle problém mít ovšem nebudou. Paroubek potřebuje ke svržení vlády 101 hlasů.

Ruský prezident se v Moskvě při rozhovorech s představiteli EU zavázal, že Rusko stáhne své jednotky z Gruzie (tj. mimo Abcházii a Jižní Osetii). EU stojí před složitým úkolem, jak to vzít na vědomí, nedat tím najevo, že uznává samostatnost obou provincií, a zajistit životaschopnost „zbytkové“ Gruzie. To poslední lze sotva jinak, než že se Gruzie stane v historicky krátké členem EU a především NATO. Medvěděva však není třeba brát příliš doslova, z Gruzie se stahuje už přes měsíc.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.