Pátek 29. srpna
Rusko úspěšně vyzkoušelo raketu, která prý obelstí americký štít. Zkoušet ji klidně může, štít je proti stovkám ruských raket s mnoha hlavicemi neúčinný a Rusko to dobře ví. Problém bude, pokud ji prodá Íránu. Řekl bych, že zatím se bude bát, takový kšeft by se mu v budoucnu nemusel vyplatit.

Prezident Klaus udělil milost podnikavci, který nabízel k vydražení jeho vyoperovaný kyčelní kloub. Ostatek pana prezidenta, jak vyšlo najevo, nebyl autentický. Nicméně např. katolická církev uctívá ostatky světců až dlouho po jejich smrti, na čemž není nic divného, protože na rozdíl od ČR se v katolické církvi nemůže nikdo stát světcem už za živa. Myslím, že zájem o jeho již nepotřebný kloub panu prezidentu imponuje. Jeho cenu by nepochybně zvýšilo prezidentovo svatořečení v parlamentu (tj. přijetí obligátního zákona „Václav Klaus se zasloužil o stát“). Toto svatořečení se může realizovat už za světcova života, jak o tom svědčí případ T. G. Masaryka. Teď je příhodná chvíle, Klause pro jeho vstřícnost k pozadím ruských papalášů už mají rádi i komunisti.

Bei Nacht und Nebel, jak říkají Němci, se sešla paní Dana Kuchtová v Kramářově vile s premiérem Topolánkem. Je zjevné, že to místopředsedkyně zelených dělá z čirého alibismu, aby jí nemohli vyčítat, že peče (jen) s Paroubkem. Nechápu, proč jí premiér to alibi poskytuje, proč se nezeptá svého místopředsedy Nečase, který má v té věci zcela jasno: zvolení paní Kuchtové bude podle něho znamenat konec koaliční vlády.

Hodně se píše o údajně zmanipulované soutěži o budovu Národní knihovny. Za zmateční ji teď pokládá i premiér Topolánek. Ministr Jehlička uvažuje o tom, že vyhodí ředitele NK Ježka, který má být obětním beránkem (nebo obětním kozlem, jak výstižněji říkají např. Němci a Maďaři). Je mi líto, ale od té chvíle, co se do věci nehorázným a v podstatě drzým způsobem zapletl pan prezident, nemohu brát vládní a městské kroky ve věci blobu vůbec vážně.

Francouzský ministr zahraničí Kouchner prohlásil, že představitelé zemí Unie zvažují sankce vůči Rusku za přepadení Gruzie, ale že je Francie nepodpoří. Stejné stanovisko má po prezidentském kartáči i ministr Schwarzenberg. Unie tedy bude sankce pouze zvažovat. Neexistuje účinnější způsob, jak přesvědčit Rusy o jejím šaškovství.

Rusové mají ovšem nečekané problémy jinde: mluvčí čínského ministerstva zahraničí prohlásil, že „Čína vyjadřuje znepokojení nad posledními změnami v Jižní Osetii a Abcházii“. A jak by ne, má problémy s Tibetem, Ujgurskem, o Tchajwanu ani nemluvě, ty by se mohly podle tohoto precedentu taky s cizí pomocí „osamostatnit“. Kromě toho se jí znovuprobuzená ruská čipernost nejspíš ani trochu nezamlouvá, je přece jenom Rusku velmi blízko a třeba by ji jednou mohlo na základě statu quo ze čtyřicátých a počátku padesátých let považovat taky za „blízké zahraničí“. Pramalé nadšení projevili i ministři dalších zemí tzv. Šanghajské organizace pro spolupráci, kterou Rusko kdysi spunktovalo coby jakousi protiváhu Západu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Vyslovili se proti použití síly a nechystají se uznat ani Abcházii, ani Jižní Osetii. „Prezidenti potvrzují oddanost úsilí zaměřenému na zachování jednoty státu a jeho územní celistvosti.“ Ani tihle zajíci si nepřejí příliš čilého vlka. Rusové si z těchhle nepříjemností asi nebudou nic dělat, svět se kvůli tomu nezboří – ale jsou to nepříjemnosti a patří jim to.

Sobota 30. srpna
Policisté, bachaři a hasiči, stejně jako celá veřejnost touží se dozvědět, kolik berou jejich nejvyšší šéfové. Formálně to není nic moc, mezi 38 a 46 tisíci, v tom však nejsou započteny různé příplatky a odměny, které mohou výdělek značně zvýšit. Veřejnost, zastoupená bývalým činovníkem ODA Kužílkem, se ohání zákonem o svobodném přístupu k informacím. Zároveň má každý právo na soukromí a dívat se do cizí kapsy je v zásadě neslušné (výjimky potvrzují pravidlo). Pracující berou málo, páni hodně. Když se pánům zatne tipec, vyjde na každého pracujícího z uzmutého tak asi pět korun, ale všem se uleví, protože páni dostanou zahulit. Vždyť jsme všichni vzešli z drobného nevolného lidu!

Paní Kuchtová vyhotovila ve spolupráci s redaktorkami Práva (a s marketingovou firmou BSP/PSB?) pozoruhodný rozhovor. Týká se toho, co všechno pro stranu a vlast udělá, až bude předsedkyní. V podstatě se nic nezmění, jen všechno bude daleko lepší. Pozoruhodné je, že v celém rozhovoru není ani slovo o radaru, velká část sympatizantů a voličů strany jsou totiž z havlovských kruhů a radaru fandí. Paní Kuchtová se neobejde bez toho, aby jim pověsila pořádný bulík na nos – pokud si to ovšem nechají líbit.

Podle průzkumu agentury CVVM si lidé nejvíc váží lékařů, vědců a učitelů, nejmíň uklizeček a poslanců. To je pozoruhodné: vědce a lékaře si nevolí, poslance ano. Možná by si tedy měli o něco míň vážit sami sebe. Jak si váží sami sebe, není v anketě zahrnuto, nebývá to zvykem.

Bohuslav Sobotka horuje v Právu za právo Gruzie na samostatné rozhodování o její budoucnosti, zároveň ji úkoluje, aby se zbavila Saakašviliho. Gruzie má taky právo na svobodné rozhodování o tom, chce-li za prezidenta Saakašviliho nebo ne. Panu Sobotkovi je po tom prd, protože, pokud se nemýlím, není Gruzínec.

Ruský velvyslanec v OSN si v RB OSN stěžuje, že v Gruzii působí víc než sto amerických poradců. To říká ve chvíli, kdy se v Jižní Osetii a Abcházii rozvalují desetitisíce ruských po zuby ozbrojených „mírotvorců“. Ruská drzost je někdy omračující.

Firmu Economia kupuje nakonec podnikatel v uhlí a finančník Zdeněk Bakala. V té souvislosti je třeba zdůraznit, z čeho plyne oprávněná nedůvěra k českým vlastníkům médií. Na rozdíl od Západu nejde o tiskové, resp. mediální magnáty, ale o podnikatele, u nichž jsou média jen částí jejich podnikatelských impérií. Je velmi těžko představitelné, že by takto vlastněná média mohla pojednávat objektivně o dalších podnikatelských iniciativách svých vlastníků. Média je třeba oddělit od ekonomiky stejně jako od praktické politiky. Pokud chce někdo podnikat v médiích, měl by podnikat jenom v médiích.

Podle internetových Lidovek měli neandrtálci stejně dobré, ne-li lepší nástroje než lidé, a disponovali rovněž „řečovým“ genem. Vůbec se nedá říci, že by byli méně pokročilejší. Přesto je lidé vyhubili. Je zjevné, že se neandertálcům stala podobná křivda jako třeba severoamerickým indiánům nebo australským domorodcům. Doufám, že se jim papež co nejdřív omluví.

Pondělí 1. září
Václav Havel se v Otázkách Václava Moravce vyjádřil mj. k rusko-gruzínskému konfliktu a k postoji české vlády v této věci. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Matěj Stropnický se zase v rozhovoru pro Právo vyjadřuje kriticky k nynějšímu vedení SZ. Stěžuje si, že v Praze 2, kde je organizována Kateřina Jacques, do strany vstoupilo i deset bývalých členů Unie svobody. Ti mají zjevně vstup k zeleným zakázán, je to něco, jako kdyby občan tmavé pleti vstoupil do Ku-klux-klanu. Zdůrazňuje, že postoje místopředsedkyně Kuchtové a jeho se zároveň zásadně liší a zároveň sbližují (zjevně aby dokázal, že s ní není domluvený, jak mu vyčítají jeho odpůrci, ale že ji jeho stoupenci přesto klidně mohou volit). Velmi se mu líbilo v Mongolsku, je prý „svobodná země. Svobodná od trhu“. Podobnou svobodu by nepochybně našel i na Papui-Nové Guinei a amazonských pralesech. Škoda, že tam nezůstal. „My jsme v zajetí vlastní přecivilizovanosti,“ praví. Mohu ho uklidnit. Na základě toho, co předvedl v tomto svém rozhovoru i v české politice vůbec, to aspoň u něho s tou přecivilizovaností zatím není tak strašné.

Alexandr Mitrofanov tlumočí v Právu stanovisko Kremlu, pokud jde o Gruzii: zachování všech demokratických vymožeností s dvěma omezeními - prezidentem nesmí být Michail Saakašvili a země nebude členem NATO. Jinými slovy, Rusko si vojenským zásahem vydobylo právo spolurozhodovat o tom, kdo smí být gruzínským prezidentem a do jakých aliancí smí Gruzie vstoupit. To je zásadní věc, a pokud to demokratický Západ připustí, bude to záhy platit i pro ČR. Michal Mocek zase (konečně nalezl ideově odpovídající platformu!) připomíná, že „nejúčinnějším nástrojem Unie v mezinárodních vztazích byla vždy schopnost komunikovat.“ Přeloženo do normální řeči žvanit. Bohužel se zdá, že je to pravda.

Před zahájením dnešního mimořádného summitu EU upozornil prezident Medvěděv, že pro Rusko není problém postihnout Západ sankcemi a podle premiéra Putina je přitom třeba „diverzifikovat“ mezi hodnými a zlými zeměmi. Je nepochybné, že to obojí Rusko udělá, a to dřív nebo později, ať už se EU zachová umírněně nebo pevně. Bude to dost velká zkouška trpělivosti a solidarity tohoto společenství. Na druhé straně dostane EU zase nějaký hmatatelný smysl, pokud o to ovšem budou její lídři stát. Berlusconi, Sarkozy a Merkelová na to moc nevypadají. Podle ministra Steinmeiera je prý Německo dokonce pro „neutralitu“ v konfliktu! Německý postoj je děsivý a machrování výsledky druhé světové války, které u nás různí hlupáci a darebáci s takovou chutí a tak dlouho drze provozovali, v této věci zcela neúčinné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.