Pátek 25. července
Vláda dodala Ústavnímu soudu své stanovisko k Lisabonské smlouvě. Je přesvědčena, že smlouva není v rozporu s českou ústavou. Nesdílí obavy senátorů, že by EU mohla zasáhnout do suverenity ČR prostřednictvím politického tlaku vedoucího ke změnám vnitrostátního právního řádu, pokud by se porušovaly hodnoty, na nichž je EU postavena. O EU si člověk může myslet leccos, ale politický tlak na změny vnitrostátního právního řádu postkomunistické ČR ze strany vyspělých a podstatně civilizovanějších západoevropských zemí (Velká Británie, Francie, Německo) je, řekl bych, v podstatě žádoucí.

Zhrzený ekonomický lídr ODS Tlustý prohlásil, že Topolánkova vláda a jeho úspěšnější konkurent v křesle ministra financí se nestarají o vážné ekonomické problémy (především o zpomalování hospodářského růstu a posilování české měny). Hrozí, že v budoucnu bude hlasovat proti vládě s opozicí, což se ostatně už děje (viz majetkové vyrovnání s církvemi). Nejsem odborník na ekonomiku, ale není to náhodou tak, že např. přijetí eura by zabránilo divokému posilování měny? A že čeští nacionalističtí tajtrlíci, zamilovaní do vlasteneckých obrázků na našich bankovkách, by se k měli vyjádřit k tomu, jaký smysl má přijetí eura co nejvíc odkládat?

Sobota 26. července
Přestože báťuška Putin vydal nakaz, podle něhož mají příslušné ruské firmy neprodleně obnovit dodávky ropy do ČR v plném rozsahu, dosud se tak nestalo. Patrně se tak nestane do konce července, soudí odborníci. To celé mi připomíná anekdotu, která se vyprávěla za mých mladých let: kolchozník Prochor vypěstoval meloun v průměru jeden metr, největší v SSSR. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo,že odměnou obdrží domek jako klícku. Pak se nic nedělo. Rok nato Prochor vypěstoval okurek dlouhý metr a půl. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo, že dostane zahrádku se záhumenkem. A zase se nic nedělo. Třetí rok Prochor vypěstoval kedluben v průměru půl metru. Načalstvo v Moskvě vyhlásilo, že ho odměňuje kravkou. Když se pořád nic nedělo, vypravil se Prochor do Moskvy, do Kremlu, k samotnému soudruhu Chruščovovi, aby si postěžoval. Soudruh Chruščov povolal poskoka, něco mu pošeptal, poskok se vrátil s výtiskem Pravdy a ukázal ho Prochorovi. Na první stránce byla veliká fotočka: Prochor s kravkou, jak stojí na své zahrádce před svou chaloupkou. Nikita Sergejevič pohrozil Prochorovi prstem a povídá: vót durák, ježedněvnuju pečáť ně čitál! V našem případě se zdá, buď že příkazy načalstva nefungují tak rychle, jak by měly, nebo že příkazy načalstva nelze brát tak docela vážně, nebo nejspíše obojí.

Poslanci Wolfovi ukradli z kanceláře notebook. Předseda ČSSD Paroubek má okamžitě jasno: je to „další z podivných okolností“, které „nesou všechny znaky politické korupce a mafiánských praktik.“ Nepochybuji, že stejným způsobem je pan Paroubek schopen komentovat i částečné zatmění slunce, které bude lze údajně prvního srpna pozorovat v severní části České republiky.

„Dokladem vnitřní demokratičnosti strany je to, že vedeme vnitrostranickou diskusi médiích,“ prohlásil předseda SZ Bursík v rozhovoru pro Právo. Obávám se, že většina lidí to bude chápat spíš jako doklad rozvratu a amatérismu. Z toho důvodu mi také připadá neopodstatněné podezření, které vyslovil redaktor Práva, co rozhovor pořizoval, totiž že odvrat 40% voličů od SZ dává za pravdu místopředsedkyni Kuchtové, která Bursíkovi vytýká, že mění linii strany. Těch 40% nejsou voliči paní Kuchtové (tu by volili pánové Pühringer a Pavlovec, ale ti myslím nemohou), nýbrž voliči Pravdy a Lásky, kteří se opět jako obvykle zklamali v politickém subjektu, jemuž dali důvěru. Zdá se, že jejich údělem je být zklamáváni.

Americký astronaut Mitchell, který strávil nejdelší dobu na Měsíci, prohlásil, že fenomén UFO je reálný, že všechny vlády to doposud utajovaly, ale přesto to prosáklo na veřejnost. Mimozemšťané jsou prý malí mužíci s velkými hlavami a velkýma očima. Je zjevné, že dlouhodobý pobyt na Měsíci má pro psychické zdraví výletníků nedozírné následky.

Premiér Topolánek před časem prohlásil, že na olympiádu do Pekingu sice pojede (velmi se mu tam zjevně chce), ale nezúčastní se slavnostního zahájení. Navíc, když to vyhlašoval před televizními kamerami, měl na klopě placku s tibetským znakem. Zdá se, že by udělal lépe, kdyby tam byl buď nejezdil, nebo jel, ale v obou případech bez placky, protože čínská strana věcně usoudila, že ČR není stát, před nímž by si musela brát servítky, pozvala si na kartáč českého velvyslance a naopak čínská velvyslankyně si stěžovala na ministerstvu zahraničí. České republice teď hrozí (spekuluji), že ČLR ztrojnásobí dovoz padělaného značkového textilního zboží do ČR a zruinuje tak zbytek českého textilního průmyslu. Čeští sportovci, zdá se, Topolánkovo zaujetí pro lidská práva nesdílejí. Paní Cechlová, která vrhá diskem, prohlásila: „Jestli chce někdo kritizovat Čínu, ať to dělá. Ale ať do toho netahá sportovce.“ Paní Cechlová, jak to vypadá, k nám právě přicestovala z roku 1977 – svědčí o tom jednak samozřejmost, s níž hovoří za sportovce jako třídu, a jednak vůbec celkový charakter toho prohlášení.

Podle dokumentů, které zveřejnil Archiv bezpečnostních služeb, měl poslanec Snítilý spolupracovat za minulého režimu s vojenskou kontrarozvědkou. Poslanec prohlásil, že požádá o prověrku svého negativního lustračního osvědčení, a pokud nedopadne dobře, vzdá se mandátu. Spekulovalo se prý, píší v MfD, že Snítilého vydírala vládní koalice tím, že zveřejní jeho vztahy s kontrarozvědkou. Ale taky se spekulovalo, že když se ČSSD dozvěděla, že je vydírán, raději honem tuto informaci ještě během volby zveřejnila sama, což pak Snítilého vedlo k tomu, že nakonec Klause podpořil a přispěl k jeho znovuzvolení. Problém byl tedy, jak by se mohlo zdát, nikoli ve vydírání, ale v jeho špatné synchronizaci.

Pavel Kohout upozorňuje v MfD (jistě právem) že je směšné srovnávat spontánní touhu české veřejnosti po suverenitě a svobodě z roku 1968 s dnešním bojem komunistů a jejich různých užitečných pomocníků proti americké radarové základně. Nicméně, řekl bych, při tom trochu fixluje. Změny v KSČ v roce 1968 jsou prý dnes vydávány za pouhé přerozdělování bolševických koryt. To je samozřejmě nespravedlivé, reformní komunisté to mysleli dobře, jen trpěli nesmyslnými iluzemi, v důsledku toho to ukrutně zvorali a nakonec krach svého projektu zpečetili moskevskou kapitulací, jejíž podstata je zjevná i panu Kohoutovi. A za druhé, pod Kohoutova „čtyři S“ z roku 1968 (Socialismus, Spojenectví, Suverenita, Svoboda), bych se nikdy, ani tenkrát nepodepsal, a spousta dalších lidí taky ne, protože ty první dvě S byly jen jakýsi neobratný pokus opít Rusy rohlíkem: socialismus byl tehdy zcela vyprázdněný pojem, do nějž si kdekdo cpal zcela protichůdné naděje, a o Spojenectví (s Rusy? S Dederony?) bych už vůbec nemluvil.

Nový mluvčí prezidenta Klause pan Ochvat říká v rozhovoru pro MfD, že ve správní radě nadace ČEZ dostával jen „symbolickou částku od tří do pěti tisíc korun měsíčně hrubého“. Lidé, pro něž je pět tisíc měsíčně symbolická částka, mne uchvacují.

Pondělí 28. července
Za celých osm let, co dělám svůj internetový zápisník, nepamatuji na den tak skoupý na události jako dnešek. Za nejvýznamnější považuji to, že v Karlových varech vešel splašený kůň do luxusního krámku (v ruském vlastnictví?) a pořezal si nohy. Všechno však, jak se zdá, dopadlo dobře, byl ošetřen zvěrolékařem a majitel si ho odvedl. Do Valtic se vrátily tři obrazy z majetku rodu Lichtenštejnů, tentokrát nebyly uloupeny, nýbrž koupeny. Mimořádné, v našich dějinách průlomové události se týká naše dnešní glosa.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.