Pátek 18. července
Předseda Strany zelených Bursík na tiskové konferenci zcela na rovinu řekl, že chce vedení strany sjednotit organizačně i personálně – a v té souvislosti se patrně hodlá zbavit místopředsedkyně Kuchtové a svého dalšího oponenta Stropnického. Bursík se vyjádřil, že stranu orientují příliš doleva a hodlají opustit vládní koalici. Bursík a Stropnický se navzájem obviňují, kdo před sjezdem založil víc nových stranických miniorganizací. Sjezd strany bude zajímavý, protože na něm může vládní koalice dostat další, smrtelnou ránu. Je zábavné, když o zásadní politické orientaci státu rozhoduje rozhádaná miniorganizace amatérských politiků.

Pokud jde o Lisabonskou smlouvu, existuje jakýsi rozdíl mezi stanoviskem ministra Schwarzenberga (který napevno počítá, že ji vláda po kladném rozhodnutí Ústavního soudu předloží parlamentu k ratifikaci) a vicepremiérem Vondrou, který se vyjádřil v tom smyslu, že po rozhodnutí Ústavního soudu se bude debatovat v parlamentu a uvidí se. Formálně není důvod, proč ratifikační proces v ČR nedokončit. Problém je v tom, že pokud Irsko zůstane úplně osamocené, u velkých a silných podporovatelů smlouvy podstatně vzroste pokušení přitlačit ho ke změně stanoviska. A pokud by se to stalo, nebude se napříště už žádná malá země v EU cítit docela bezpečně, a to, co se Lisabonské smlouvě ne docela neprávem vytýká, dostane rázem desetinásobnou váhu.

V ČR stagnuje prodej točené desítky. Odborníci to vysvětlují tím, že na rozdíl od většiny zboží, jehož cena relativně (v poměru ke mzdám) klesá, cena piva drží s růstem mezd krok. Není to ale náhodou tak, že česká společnost je pivem nasycena a víc už nasát nedokáže?

Vedení Českého olympijského výboru zakázalo aktivistům Amnesty International, kteří za tím účelem zjevně slezli ze stromů, agitovat v O2 Aréně mezi olympioniky na téma lidská práva v Číně (olympionici tam budou fasovat výzbroj a výstroj na olympiádu). Jsou ochotni jim umožnit pouze, aby tam instalovali stůl s informačními materiály, ne aby tam byli osobně přítomni. Zdá se, že ČOV je velmi skeptický, pokud jde o odhad IQ vrcholových sportovců (nedovedou si udělat vlastní názor?) a velmi optimistický, pokud jde o přesvědčovací schopnosti lesních mužů z AI.

Sobota 19. července
Turkmenistán nepovolil českému vojenskému letadlu směřujícímu do Afghánistánu přelet přes své území, ač to předtím českým úřadům přislíbil. Vysvětlení může být dvojí: za prvé, Turkmenistán potřebuje dát najevo, že existuje, jinak by si toho možná nikdo nevšiml. A za druhé, během letu se dramaticky změnilo počasí (začal foukat mohutný severák směrem od Moskvy). Obojí může platit zároveň. (Letadlo se muselo vrátit do Prahy, mezitím Turkmenistán jeho přelet písemně povolil, takže může letět znovu.)

V ČSSD se rozhořel spor: táhnout na Říp, nebo do Brd? Radikálové (Foldyna) jsou pro to, aby se ČSSD více zviditelnila v boji proti radaru: „Hlavně si myslím, že naši představitelé se v tomto málo profilují. Jezdím na demonstrace pořádané hnutím ne základnám a tam není vidět skoro nikoho.“ Inu, pan Foldyna coby politická nula si může dovolit se takhle zviditelňovat, Paroubek a spol. by si nechtěli Američany až tak moc znepřátelit, třeba se jim někdy budou ještě hodit. Holubice Sobotka je tedy pro Říp, kdežto jestřáb Rath pro Brdy: „Mně by se docela tato varianta líbila, že bychom obsadili kótu. Pokud to (Foldyna) myslí tímto způsobem, tak se mnou určitě může počítat." Dr. Rath počítá s tím, že by sociálně demokratický dav přemohl a spoutal hlídku vojenské policie a pak brdskou kótu opanoval. Pozoruhodné přesvědčení pana doktora, že Armáda ČR je pro srandu králíkům. Možná by bylo dobré, kdyby k nějaké konfrontaci došlo (proč nepřivolat pořádkové policejní jednotky, troufla by si na to vláda, žádní demonstranti nemají ve vojenském prostoru co dělat), a pan doktor by konečně mohl dostat nařezáno pořádně, to, co předvedl Miroslav Macek, byla totiž jen víceméně symbolická záležitost.

V jinak docela pěkném článku v Právu píše Pavel Verner : „Po Mnichovu, po jaltském porcování střední Evropy a po „bratrské pomoci“ v osmašedesátém těžko věřit, že český osud je stoprocentně v českých rukou. Nebyl, není a nebude. Ale těch pár procent vlivu, který nám zbývá, bychom měli umět s ohledem na budoucnost využít.“ To je přehnaný, leč typický český defétismus. Osud nikoho na zeměkouli není stoprocentně v jeho rukou, žádného jedince, žádného státu. Zároveň má každý vždycky možnost svůj osud ovlivnit. Mluvit o „pár procentech“ je přehánění, zásadní věc je, že je to dnes podstatně, nesrovnatelně víc procent než třeba v roce 1945, protože Rusové se po krachu svého posledního imperiálního projektu pořád ještě úplně nerozkoukali, a nejen Američané, ale v menší míře dokonce ani západní Evropa dosud nepropadli mnichovanství.

Místopředsedkyně Kuchtová se prý (po delším váhání) rozhodla, že bude na sjezdu zelených kandidovat proti Bursíkovi. Zcela zjevně si musela nakonec nějak spočítat, že není úplně bez šance.

Pondělí 21. července
V nedělních otázkách Václava Moravce proběhla vzrušená debata, spíše hádka, mezi místopředsedou PS Zaorálkem na jedné straně, ministrem Schwarzenbergem a předsedou senátu Sobotkou na straně druhé. Předmětem sporu, o němž podrobněji píšeme na jiném místě, byl audit agentury Kroll. Sobotka vyčítal Zaorálkovi právem superagreasivitu (Zaorálek mj. zbytečně a hrubě urážel hlavně ministra Schwarzenberga, ale to je mezi poslanci ČSSD a KSČM už jakýsi rituál), Zaorálek měl bohužel věcně navrch.

Exposlanec ČSSD Koudelka píše v Právu, že Benešovy dekrety platí a že je nesmyslné mluvit o tom, že jsou mrtvé či vyšlé z užívání. Právo (ne ty noviny, ale právo obecně) zná jen platné či neplatné předpisy. Má samozřejmě pravdu, řeči o „zkonzumovanosti“ dekretů byly jen útěšné pohádky pro hloupé důvěřivce v Německu nebo pro ty, co tam potřebovali nějaké alibi před veřejností. Pan Koudelka je ovšem tvrdý obhájce dekretů. Mrzí mne jen, že zrovna tohle neřekl pěkně z očí do očí svému předsedovi a premiérovi Zemanovi, když Němce úspěšně opíjel rohlíkem.

Václav Havel se zúčastnil jakéhosi hudebního festivalu v Trenčíně a vyslovil tam rozhodnou podporu slovenské opoziční kandidátce na prezidentský úřad Radičové. Nešťastnice to možná ještě netuší, ale česká zkušenost praví, že její osud je zpečetěn.

Německý vlastník společnosti Economia (vydavatele Hospodářských novin a časopisu Ekonom) ji hodlá prodat. Jedním ze zájemců, a to, jak se ukazuje, vážným, je společnost Mladá fronta (nesouvisí nijak s Mladou frontou Dnes). Informaci o tom přinesla včera ČT, ale už skoro před měsícem taky časopis Týden. Tématu se týká naše dnešní glosa, s níž máme oplétačky, protože se na nás obrátilo právní oddělení Mladé fronty (viz níže).

Ruský premiér Putin slavnostně nařídil vládě, aby okamžitě zajistila dodávky ropy do ČR. Člověk si nemůže vzpomenout na oslavované dodávky obilí do ČSR v roce neúrody 1947. Tenkrát to bylo poté, co nám Rusové zakázali přijmout Marshallův plán. Rozdíl dnešní situace je v tom, že tenkrát vyschla voda, dnes ropa. Za to, že vyschla voda, ovšem Rusové nemohli.

Pavel Páral píše dnes v MfD o „civilizačním okruhu rýnsko-povolžském, kde se ti velcí kluci posledních tisíc let vždycky uměli dohodnout, komu z nich bude ten který malý spratek ve střední Evropě chodit pro pivo“. To je mladočeské, úplně ahistorické pojetí dějin střední Evropy, které zaostává dokonce i za Palackým. Kromě toho se v těch řádkách zrcadlí jakýsi český komplex méněcennosti: od svého vzniku nemyslila např. ODS a její tisková lobby na nic jiného, než na to, jak se co nejrozhodněji emancipovat od Německa. Protože do ruské náruče se jim taky nechtělo, usilovali o emancipaci absolutní. Nevšimli si, že pro dobré české vztahy s Německem jsou po půlstoletí demokratického vývoje v Německu ideální podmínky, že Německo je důležitou, i když jistě ne rozhodující součástí Západu, a že když na ně budeme svými mindráky tlačit, budeme ho tlačit do ruské náruče. Což se dělo a děje (dělají to, a ještě intenzivněji než my, i Poláci) a zlobit se můžeme jen sami na sebe.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.