Úterý 10. června
Vojenská policie se odhodlala k akci a ekologické aktivisty, kteří kótu 718 v Brdech vyhlásili na protest proti zřízení americké základny za samostatný stát, šetrným způsobem z místa odstranila (tj. provedla odsun účastníků na policejní stanici v Příbrami). Jeden aktivista uprchl a pohybuje se kdesi v brdských lesích. Premiér Topolánek vyjádřil naději, že „odsun“ byl proveden citlivě a nebylo ohroženo zdraví ani majetek. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Ministr Schwarzenberg porušil kázeňský řád a zúčastnil se jakési konference v USA, aniž by o tom předem informoval národ, vládu, Právo a Paroubka. Nevím, proč by měl, pokud někdo přesvědčivě nedokáže, že nešlo o čistě soukromou věc a že účast byla v rozporu se zájmy ČR.

Jiří Paroubek vyzval předsedy vládních stran, aby zahájili dialog s opozicí o řešení vládní krize. Odkázal na to, že koalice ztrácí většinu v PS a sám Topolánek už mluví o menšinové vládě. Pan Paroubek má přitom v rukou účinný prostředek k tomu, jak vládu přimět k dialogu. Je jím hlasování o nedůvěře vládě. Do toho se mu ale nechce, protože správně tuší, že by v něm zatím ještě neuspěl. V tom případě má pan Paroubek smůlu a musí si ještě trošku počkat.

Skupina významných českých lékařů se ohradila proti samozvané prověrce bdělosti lékařského personálu, kterou před časem uspořádala MfD. Dali jsme zde nad tím najevo svou nelibost,. Ale sebekriticky přiznávám, že to bylo málo a nedůsledné (protest lékařů jer zformulován pregnantně a velmi hezky). Proto se k tématu ještě vrátím.

Stejné uznání musím vyjádřit dr. Ortmanovi. V dnešních LN (Cepl vkročil na půdu, jež mu nepřísluší) vyslovil zcela přesně a odborně fundovaně to, co mi od počátku na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci Vesecká ad. versus Benešová vadilo. Z právního hlediska je věc zcela jednoduchá: civilním soudům nepřísluší přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení (dr. Ortman případně poznamenává, že Kájínek by pak nemusel hledat pracně důvody pro obnovu řízení a stačilo by mu podat žalobu na ochranu osobnosti, jíž by od základu zpochybnil postup orgánů činných v trestním řízení). Jako laikovi se mi od počátku zdálo, že úkolem soudu bylo zkoumat, je-li dr. Benešová sprosťačka nebo ne, a nikoliv, má-li z trestně právního hlediska pravdu nebo ne. A jako laikovi se mi zdálo, že případ není natolik složitý a exponovaný, aby umožnil mladému ctižádostivému soudci okázalé zviditelnění. Dr. Cepl rozhodl, že to, co paní Benešová řekla, nese sice jakési lehké rysy sprosťáctví, ale že jisté sprosťáctví je v tomto případě na místě. S tím si bohužel nemohu být jistý.

Středa 11. června
Jiří Paroubek sdělil čtyři podmínky, za nichž je sociální demokracie ochotna uzavřít příměří s vládou pro období českého předsednictví EU. Je to urychlené schválení Lisabonské smlouvy, shoda o prioritách českého předsednictví, pozastavení všech jednání o radaru po tuto dobu a přijetí zákona zakazujícího privatizaci zdravotnických zařízení. Pan Paroubek zapomněl jen doplnit ještě jeden požadavek, totiž aby byl nad hlavní vchod do Strakovky vyvěšen velký transparent s nápisem „Topolánek je vůl“. Je zjevné to, co bylo zjevné předem, že žádné příměří s vládou uzavřít nechce a neuzavře a ani ho nebude slibovat, zvlášť ve chvíli, kdy má reálnou naději, že vláda může každou chvíli padnout. Slušné by bylo to na rovinu říci. Paroubek zároveň vyzval Topolánka k tomu, aby požádal Sněmovnu o důvěru a zjistil, kolik hlasů vlastně vláda má. Chtěl by toho trochu moc: v ústavě je dáno, že k vyslovení důvěry vládě stačí většina přítomných poslanců, k vyslovení nedůvěry potřebuje opozice většinu zvolených poslanců. Navíc parita sto na sto nestačí na vyslovení nedůvěry vládě ani na vyslovení důvěry vládě. A konečně „rebelové“ (rozuměj kverulanti) zatím ještě nejsou ochotni vyslovit vládě nedůvěru, ale možná by se už zdráhali vyslovit jí důvěru. Z ústavy logicky plyne, že ustavit vládu je o něco jednodušší než ji svrhnout. Pokud se to Paroubkovi nelíbí, ať ústavu změní – a pak by ji změnil znovu, až by se zmocnil vládního kormidla. Výzva „koukej zažádat o důvěru“ je nevěcná a nesmyslná, instrument, který má opozice k dispozici, je vyslovení nedůvěry. Zatím by zjevně pořád ještě neprošlo, proto ten tyátr.

Lid to má ovšem u strýčka Paroubka lepší než zlý Topolánek. Když budeme hodní a budeme ho dost silně podporovat, nadělí nám dědečkům a babičkám pod stromeček každému tři tisíce, děti dostanou o něco méně, dva tisíce (maximum pro rodinu by se stanovilo na šest tisíc). Cesta k moci je pro předsedu ČSSD nákladná věc – tedy nákladná pro státní rozpočet.

Kverulující poslankyně Zubová a Jakubková zablokují zeleným místopředsednické křeslo v PS a koalici většinu ve výborech. Upřímně řečeno, oba nápady byly poněkud nejapné a úplně mimo situaci. Bursík a Topolánek si tuhle ťafku vykoledovali, ať si nedělají iluze, na něco podobného teď ani náhodou nemají. Navíc ta věc s výbory opravdu neodpovídá faktickému rozvržení sil ve sněmovně a těžko se zrovna v tomhle případě Paroubkovi divit, že reaguje odmítnutím párování.

Sdružení „Přátelé Miloše Zemana“ (poté, co předsedal ČSSD, je kroužek zbožňovatelů pro expremiéra přece jen trošku úpadek) si dalo do štítu mj. „přispět ke kultivaci politiky v ČR“. Bylo by možná dobré s tímto bodem počkat do té doby, než vyhynou všichni, co si ještě pamatují, jak Miloš Zeman v letech své politické aktivity kultivoval českou politiku.

V Mladé frontě Dnes zveřejnili včera dopis několika významných českých lékařů, kteří protestují proti nejapné akci „falešní zdravotníci do nemocnic“, zorganizované redakcí MfD minulý měsíc. Akci jsme průběžně komentovali v této rubrice, komentáře shrnujeme, aby je čtenář nemusel pracně vyhledávat. Tématu se navíc týká i naše dnešní glosa Drzost v investigativním hávu. Dopis (který je velmi hezký a trefný) hned po způsobu Práva doplnili redakčním komentářem a jakoby mimochodem i jedním čtenářským dopisem (nepochybuji ovšem, že podobných podpůrných čtenářských dopisů dostanou mraky, milovníci pořádku jako řemen jsou u nás ve většině (požadují ho shodou okolností v drtivé většině po těch druhých).

Čtvrtek 12. června
Sněmovnou cloumá zuřivá rvačka o většinu ve zdravotním a rozpočtovém výboru (a to znamená i o předsednické křeslo dr. Ratha a Bohuslava Sobotky). Vládní koalice už nedokáže ve Sněmovně prosadit skoro nic, ale tohle by možná zvládla za předpokladu, že poslanec Snítilý, který je hospitalizován, se hned tak neuzdraví. Opozice se brání úpornou obstrukcí (upřímně řečeno nedostala jinou šanci). Předseda ČSSD Paroubek prohlásil: „Budeme mít dobrou paměť. Jak se chováte vy k nám, budeme nuceni se chovat v budoucnu my k vám.“ To je jen o fous lepší než „Es kommt der Tag“. Navíc jsem přesvědčen, že Paroubek se k žádné skutečné opozici nikdy nedokáže chovat korektně (v přípravce pro manažery RaJ se korektní chování zřejmě nevyučovalo). Přesto je zbytečné a neslušné poskytovat mu k tomu důvody. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Naše glosa se týká i rozhodnutí ministra Schwarzenberga nabídnout demisi v případě, že se nepodaří v PS prosadit smlouvu o americkém radaru. Že by se to povedlo, je podle jeho realistického odhadu dost nepravděpodobné. Naštěstí nejsme vázáni jen na americké válečné zločince. Ruský prezident Medvěděv dospěl k názoru, že NATO není vhodné pro řešení evropské bezpečnosti“, protože není s to řešit její problémy. Jedna z jeho slabin je, že řada evropských zemí není jeho členy a ještě dlouho nebude. Správně, členství by tedy asi podle pana prezidenta mělo být povinné. S tím, jak to zařídit, mají naši slovanští bratři z východu bohaté zkušenosti. „Máme v Evropě řadu problémů, které by se daly řešit u jednacího stolu, s vyloučením armád.“ S ruskými jednacími stoly máme zase své zkušenosti my, nacházejí se vesměs v Moskvě a armády jsou vyloučeny, protože se v té době zrovna bez řádného označení prohánějí po Čechách, Moravě a Slovensku. Už se těším, až pan Medvěděv a spol. budou zase řešit naše problémy. Většině lidí v ČR to, jak se zdá, vadit nebude. Hlavně, že tu nebudou žádní zlotřilí Američané.

Podle CVVM jsou dvě třetiny Čechů pro znovuzavedení trestu smrti, jen jedna třetina proti. To je nadějné, pro trest smrti je stejný počet lidí jako proti americké radarové základně (možná to nejsou ti samí, ale množiny se nepochybně aspoň překrývají už jen vzhledem k hojnému počtu komunistů mezi odpůrci základny). Poměr je však stejně reprezentativní a bude-li se volat v této věci po referendu, volá se stejným právem jako po referendu o americkém radaru. Vzhůru, občané! Zbavme se Američanů a můžeme začít stavět šibenice.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.