Úterý 3. června
Premiér Topolánek prohlásil, že už nepokládá Vlastimila Tlustého za svého poslance. Nejde o to, za koho ho pokládá nebo ne, ale jaký je jeho status ve straně a v poslaneckém klubu. Sám Tlustý řekl, že se za poslance a člena ODS pokládá. Ze strany ho může vyloučit jen členská organizace, která se k tomu ani trochu nechystá. Topolánek má v poslaneckých řadách renegáta, který nesouhlasí s vládní politikou v nejvýznamnějších bodech, nejspíš není schopný s ním nic dělat a zbývají mu jen bezmocné verbální výpady. Tlustému zjevně nejde o věcné záležitosti (nebo nejde mu jen o ty věcné záležitosti, kdo to má rozsoudit), ale o Topolánkův pád. Ve chvíli, kdy vládní koalice disponuje jen minimální většinou a Tlustý má na své straně další lidi, je něco takového nesnesitelné a neudržitelné.

Koalice se dohodla-nedohodla na úpravě manipulačních poplatků ve zdravotnictví. Úprava je malá (zruší se poplatky za novorozence, výhledově i poplatky dětí do šesti let a důchodců v ústavech). Není jasné, zda s ní budou spokojeni i lidé jako Hovorka nebo Carbol (spíše ne), kverulovat hodlá i poslankyně Šojdrová. Zdravotnická reforma je choulostivá věc: nejprve se prosadí jeden dva ústupky, a pak se celá sesype, respektive to, co z ní zbude, bude natolik na obtíž, že to ničemu nepomůže, jen to bude vládu kompromitovat.

Stínový prezident Švejnar poskytl Právu rozhovor, v němž se přimlouvá za koalici ČSSD, lidovců a zelených. To už tu prosím bylo. Nejdřív za Špidly, který se zuby nehty bránil spolupráci s komunisty, a byl proto často vůči koaličním partnerům bezmocný. Pak za Paroubka, který se spolupráci s komunisty ani trochu nebránil, a bezmocní byli na oplátku koaliční partneři. Není těžké uhádnout, jak by vypadala švejnarovská koalice teď.

Petr Uhl vytýká v Právu ministryni Parkanové zbabělost, protože za totáče neprojevila žádný odpor proti režimu, „hladovkový ani nehladovkový“. Jak to může vědět? Spousta lidí se za totáče snažilo dělat tam, kam je život postavil, v práci, ve svém okolí, kloudné věci, leckdy se značným osobním nasazením. Nekončili v kriminále, dokonce se jim občas něco povedlo, Svobodná Evropa o nich ovšem neinformovala a oni by o to ani nestáli. Přesto takové iniciativy byly možná důležitější než spektakulární aktivity Charty 77, udržovaly v českém prostředí nenápadné zbytky civilizace. Nejde mi teď o paní Parkanovou osobně, ale o typicky chartistické pohrdání českou veřejností, s nímž Uhl a jemu podobní vstupovali v listopadu 1989 do politiky. Jejich vzkaz české veřejnosti zněl (a zjevně dosud zní): chovali jste se jako srabi, bando ničemná, a proto budete v příštích letech poslouchat a držet hubu. Když ne, omlátíme vám o hlavu vaši někdejší zbabělost. Naštěstí jako oslovení voličů tohle zrovna dvakrát nefunguje.

Taktéž v Právu vytýkají Chorvatům „poklonkování“ před Němci a Rakušany (nezapomeňme, jsou to úhlavní nepřátelé Slovanstva!) v souvislosti s tím, že Chorvati zakázali turistům dovážet si na dovolenou proviant (masné a mléčné výrobky). Opatření potrefí turisty s chudších zemí EU (mj. Čechy). Že by Chorvati rádi na turistech vydělali víc než dosud a donutili je u moře nejen bydlit, ale i stravovat se, je svým způsobem pochopitelné. Zároveň je absurdní, aby si lidé nemohli vzít s sebou ani jídlo na cestu. Taky je u nás asi hodně lidí, kteří na pobyt v Chorvatsku po této úpravě mít nebudou, a je otázka, zda na ní Chorvatsko spíš neprodělá. Je to ale jejich problém a ublíženecké skučení je nedůstojné a směšné.

Tlustého přátelé Schwippel a Raninec podpořili výzvu ČSSD uspořádat předčasné volby do PS (Tlustý se tomu opatrně vyhnul). Předčasné volby by pro ODS v každém případě znamenaly velkou porážku. Je tato vstřícnost jakousi nabídkou Paroubkovi na příští spolupráci? ODS prohraje podzimní volby do Senátu a krajských samospráv, kongres svrhne Topolánka, do čela se dostane Tlustý a preference se dají zase jakž takž do pořádku. To je hodně odvážný kalkul. Problémů OSDS se týká naše dnešní glosa. V každém případě platí, že účet za současný chaos v koalici zaplatí především, ne-li výlučně ODS.

Pana Tlustého láká do svých řad europoslankyně Bobošíková. Vzhledem k tomu, že své řady tvoří pouze ona, dá se to vyložit tak, že by si ráda pana Tlustého a jeho dva kolegy osedlala, případně použila jako trojspřeží. To si vyhlídla toho pravého.

Jiří Přibáň v zajímavém článku v dnešních LN dochází k tomuto závěru: „Aby právo ve společnosti fungovalo, musí být předvídatelné a konzistentní. Nález ve věci zdravotnických poplatků je potom výmluvným příkladem, jak ztráta konzistence v rozhodování Ústavního soudu vede i ke ztrátě jeho předvídatelnosti, a nakonec i k paralýze schopnosti autoritativně interpretovat obsah ústavních práv. K tomu, aby soud změnil své předchozí rozhodnutí, je totiž třeba kvalifikované většiny devíti soudců, což se v případě poplatků ve zdravotnictví nestalo. Dnes tak existuje hned několik protichůdných názorů soudu na to, co je z hlediska ústavnosti bezplatná zdravotní péče. Přitom se zdá, že ústavní soudci nedokážou tyto rozpory odstranit a judikaturu opětovně sjednotit. A to je z ústavního hlediska špatná zpráva stejně tak pro odpůrce poplatků, jako i pro jejich stoupence.“ Myslím, že nejde o čistě právní problém, špatné je to, že se Ústavní soud stal potenciálním klackem opozice na vládní koalici (ten vývoj probíhá už od dob koaliční smlouvy, ale teď kulminuje), že se o něj opozice s koalicí přetahují a že žádný soudní orgán není schopen v tak necivilizovaném prostředí obstát.

Středa 4. června
Poslanci Tlustému a jeho dvěma kolegům se podařilo těsnou většinou odložit projednání zákona o vyrovnání s církvemi na dobu po prázdninách: to je pro vládu krajně nevýhodné, protože se rozjede kampaň před senátními a krajskými volbami a vyrovnání s církvemi je věc nepopulární. Kromě toho Tlustý prosadil ještě zřízení komise, která má konce roku navrhnout kompromisní řešení. Trio Tlustý, Raninec, Schwippel prokázalo, že je schopné v případě potřeby spolu s opozicí přehlasovat vládu. A že to budou dělat při každé příležitosti, dali všichni tři pánové najevo hned vzápětí, když se postavili proti „antidiskriminačnímu“ zákonu, který vetoval prezident. Protože ČSSD cítí šanci k svržení vlády, zákon tentokrát na rozdíl od předchozího projednávání rovněž nepodpoří. Zákon přitom vyžaduje Evropská unie, a vláda svým neúspěchem Bruselu nechtě předvede, že už nedrží otěže v rukou. Tématu se týká naše dnešní glosa.

„Cesta premiérovy party (rozuměj na dovolenou, bd) stála přes milion“, zní jásavý titulek v Právu. Co je komu do toho? Problém by nastal, kdyby si premiér platil dovolenou ze státního, kdyby použil služeb letecké společnosti tak říkajíc za protislužbu nebo kdyby se ukázalo, že nemohl mít dost peněz na zaplacení.

Jen co se koalice dohodla na změnách v placení manipulačních poplatků, dali nespokojení poslanci zelených a KDU-ČSL najevo, že je neuspokojují a že budou chtít další: „Je to přijatelné, ale nestačí to,“ řekla kulantně poslankyně Zubová. Přidat musíš, holoubku. Přitom chystané zrušení poplatků za děti do 6 let znevýhodní pediatry vůči ostatním lékařům. Poplatky mají smysl buď plošné, nebo vůbec ne. A koalice má smysl jen tenkrát, když jsou její poslanci schopni aspoň v nejzásadnějších věcech udržovat elementární kázeň. Což zjevně nejsou.

ODS chce změnit počty poslanců ve výborech tak, aby v nich koalice získala většinu (nevím, zda je teď k tomu ta nejpříhodnější doba). Poslanec Rath k tomu prohlásil: „Nerespektují elementární politickou kulturu. Tím pádem my musíme oplácet podobnými prostředky.“ Budeme tedy napříště mít na rozdíl od minulosti politiku bez elementární politické kultury. Zajímá mne, zda si toho vůbec všimneme.

A nakonec dobrá zpráva: Praha ztratila šanci uspořádat v r. 2016 letní olympijské hry. Budeme tedy ušetřeni obludné šaškárny a obrovského prodělku.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.