Úterý 13. května
Událostí číslo jedna je projednávání civilní žaloby několika vysokých pracovníků justice (mj. nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a místopředsedy nejvyššího soudu Kučery) na předchůdkyni Vesecké ve funkci a nynější sociálnědemokratickou stínovou ministryni spravedlnosti Benešovou. Ta před časem hovořila v souvislosti s tím, co se dělo kolem případu Čunek a s těmi, co ji nyní žalují, o „zákulisní justiční mafii“. Celá věc je zpolitizovaná od A až do Z a místo, aby se odehrávala v médiích, proběhne teď před soudem. Tím nejrůznější osobní útoky dostanou docela jinou vážnost, soudce má možnost jejich existenci tak říkajíc posvětit, pokud dojde k závěru, že byly opravdu proneseny (řekl bych, že to udělá s velkou chutí), rozvržení papaláši versus neohrožená bojovnice za nezávislost justice se nabízí samo od sebe, případ se potáhne možná déle, než je životnost Topolánkovy vlády, žalující strana bude kompromitována v každém případě, ta žalovaná možná nakonec taky trochu, jenže té to tolik nevadí, není ve funkci. K Paroubkově obžalobě vlády a koalice přibude další bod, a hrozně bych se divil, kdyby nebyl aspoň v něčem podepřen soudem (tj. některým ze soudů, jimiž případ postupně projde). Hlavní svědkyně v celé věci, ostravská státní zástupkyně Andělová, tvrdí, že Kučera na ní žádal, aby prodlužovala trestní řízení s Čunkem, dokud vláda za něho nezíská náhradu, a že když jde o tak vážné politické záležitosti, musí jít nezávislost soudu stranou. To jsou ve skutečnosti vážná obvinění (soud bude ovšem rozhodovat jen o tom, má-li se Benešová za svůj výrok omluvit, nebo ne). A obávám se, že základní dojem ze všeho, z případu Čunek i z tohoto pokračování, pro „řadového člověka“ bude: proboha, jen se těm institucím nedostat do rukou!

Na můj vkus poněkud příliš horlivě vyjádřil své znechucení nad tím, co uvedli někteří svědkové v tomto procesu, ministr Schwarzenberg. Obává se, že to nevrhá dobré světlo na vládní koalici, samozřejmě jen pokud jsou ty výroky pravdivé. A uzavírá, že se v posledních desetiletích naprosto vytratil z naší společnosti stud. Přesnější by bylo říci, že se vytratil daleko, daleko dříve a v posledních desetiletích se proti všemu očekávání ani trochu nevrátil, navzdory svatouškovským frázím o pravdě a lásce, pod jejímiž prapory se měla rozběhnout morální transformace společnosti. Nerozběhlo se nic. Obávám se, že kdyby byl pan Schwarzenberg projevil v tom, jak se k této záležitosti vyjadřuje, trochu víc zdrženlivosti, byl by malounko k renesanci studu přispěl, protože jakási loajalita k vládě, v níž sedím, v situaci, kdy případ není uzavřen, je taky ctnost. Pan ministr se dopustil podobné chyby jako jeho mluvčí v souvislosti se sudetoněmeckými dny (viz naše včerejší glosa), a člověk se nezdrží, aby se neptal, není-li za jeho morálním rozhořčením náhodou taky jen politika.

Vlastimil Tlustý usoudil, že nadešel čas vyhlásit otevřenou válku Topolánkovi. Učinil tak v dnešním Právu (přesněji řečeno na chatové diskusi na serveru novinky.cz, z níž podstatný výtah Právo s chutí převzalo). Tématu se týká naše dnešní glosa.

Správa šumavského národního parku uzavřela pro vodáky na celé léto velkou část Teplé Vltavy od Soumarského mostu do Pěkné. Ať si z toho ale nic nedělají, až se dostane Paroubek k moci, zákaz zase zruší.

Počet odpůrců základny v průzkumech veřejného mínění podivuhodně kolísá v návaznosti na tom, kdo si průzkum objednal. Zdá se, že v závislosti na objednavateli se modifikuje i způsob dotazování. STEM (pracoval tentokrát pro úřad vlády) se tázal nejprve, zda by Evropa měla mít obranu proti balistickým raketám (71% pro), pak zda bychom na zajištění protiraketové obrany měli spolupracovat s USA (52% proti) a konečně, zda si respondent myslí, že se lidé s radarem smíří (67% ano). Za prvé, jsem moc velký primitiv na to, abych si dovedl představit vhodnější otázku než: radar – ano, ano, ne, ne. Za druhé mi připadá zábavné, že naši pracující by sice v každém případě chtěli, aby jim někdo zajistil protiraketovou obranu, ale nesmějí to být Američani. Protože se Sněhurkou a sedmi trpaslíky nelze v této věci nejspíš počítat, zbývají už jen Rusové. Ochrání nás dokonale, máme s tím přece zkušenosti.

ČSSD hodlá prý podle MfD ukázat veřejnosti lidštější tvář. Nebude v budoucnu mj. trvat na placení minimální daně z příjmu, na plošných majetkových přiznáních, a předseda Paroubek se přemůže a nepojede na komunistický sjezd. Jak vidno, ČSSD už zahájila cukrbliky směrem k veřejnosti v rámci předvolební kampaně. Pan Paroubek jistě udělá všechno pro to, aby se prokousal k moci a udržel se u ní co nejdéle. K prokousání bude potřebovat cukr, k udržení pak už stačí jen bič.

Nemyslím si, že by KSČM usilovala podle svých programových tezí o totéž, co KSM. Obě organizace chtějí svrhnout kapitalismus (já říkám demokracii) a znovunastolit socialismus (já říkám bolševismus), ale jen KSM se hlásí k „revoluční“ cestě, KSČM chce jít (podle svých slov, ovšem) cestou legality. Demokracie je věc formy: v jejím rámci mohou existovat i uskupení, která usilují o její zničení, pokud se zavážou dodržovat určitá pravidla hry a taky je pak skutečně dodržují. Pokud by taková uskupení existovat nesměla (kdo rozhodne, jak a nakolik je kdo nedemokratický!), nebude to už žádná demokracie. Demokracie je věc vratká a riskantní. Totalita je pevná jako kámen.

V médiích se halasně oslavují úspěchy komunistického Československa na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. V této souvislosti je třeba říci, že se tehdy režim vzchopil, zmobilizoval poslední rezervy, které ČSR zbyly z dřívějších lepších dob a zorganizoval obludnou potěmkiniádu, která na Západě ještě udělala dojem (za pět-šest let už by to bylo bývalo technicky nemožné) a on to mohl propagandisticky využít doma, v době, kdy stovky, ne-li tisíce politických vězňů živořilo v jeho koncentrácích. Vzniká otázka, co se má stát s ohavnou renovovanou budovou „bruselské restaurace“: ať z ní udělají muzeum této ohavné šaškárny, na téma „bolševická propaganda a bolševická skutečnost anno 1958. A v jednom koutku nechť zřídí místo restaurace standardní závodní jídelnu z té doby.

A nakonec něco veselejšího. V Brně mají problém: umístili na věži radnice emblém výtvarníka Jiřího Davida, o němž se zpočátku domnívali, že jde o srdce. Část podezíravé brněnské veřejnosti v tom však vidí spíše… (laskavý čtenář si doplní, křížovkářsky řečeno, „hrubý výraz pro ženské přirození na pět“). Autor díla tuto interpretaci rezolutně odmítl, a jeho stanovisko je třeba mít za rozhodující: on přece musí nejlíp vědět, co to vlastně stvořil.

Středa 14. května
Jiří Čunek zveřejnil usnesení státního zástupce Salichova o zastavení trestního stíhání v záležitosti svého údajného úplatku. Je otázka, proč to udělal teprve teď, až když se celá záležitost vyostřila natolik, že tohle jeho rozhodnutí už vlastně mnoho nezmění. Nemohu si pomoci, ten člověk pořád vzbuzuje dojem, jako by byl s Paroubkem domluven. Salichov v usnesení zpochybňuje věrohodnost hlavní svědkyně a poukazuje na to, že tak závažnou informaci na Čunka vytáhla teprve po čtyřech letech. To je základní podivná věc na celém Čunkově případě. Mně připadá daleko podezřelejší zázračné zmnožování Čunkových finančních zdrojů v posledním dvacetiletí než případ údajného úplatku. Pravda, z toho prvního se už nedá vytřískat příliš politického kapitálu. Čunek v souvislosti se zveřejněním obvinil státní zástupkyni Andělovou, že jej označila za prasáka, který osahává ženské – jenže ten výrok jí přičítá protistrana sporu a myslím, že nebylo zatím nijak prokázáno, že by to byla doopravdy řekla. Zato Jiří Paroubek je v ráži a on i jeho spolupracovníci žádají policejní i parlamentní prošetření údajných politických tlaků včetně možného nátlaku ministerského předsedy. ČSSD ovšem podle slov předsedy poslaneckého klubu Haška „vyčká rozsudku soudce Cepla“. To skoro vzbuzuje dojem, jako by ho znali předem.

Alexandr Mitrofanov píše v Právu: „Máme sympatickou odlišnost od spousty jiných národů a společností, nepodléháme povinnému diktátu příkazů a zákazů, které platí jinde ve světě. Nemáme ani náboženský útlak ani svěrací kazajku puritánství, chybí nám bezmyšlenkovitá oddanost velké národní ideji či přísné dodržování kastovnictví.“ Jsem přesvědčen, že to není pravda, protože kdyby byla, znamenalo by to, že jsme cynická čuňata.

Ekologické organizace si vybojovaly zřízení nadchodu pro medvědy na dálnici D47. To je významná a průlomová zpráva, takže se k ní co nejdřív vrátíme.

Václav Klaus poskytl rozhovor serveru idnes.cz. Lehce se v něm distancoval od Topolánkovy ODS a vládní politiky (těžce se distancovat nemůže, ostatně dělají to za něho jiní) a v souvislosti s Lisabonskou smlouvou strašil bruselským útokem na Benešovy dekrety. Obávám se, že nic podobného bohužel ani náhodou nehrozí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Čtvrtek 15. května
Státní zástupce Salichov zastavil trestní stíhání Jiřího Čunka proto, že považoval hlavní svědkyni za naprosto nedůvěryhodnou (já jako vzdálený a málo informovaný pozorovatel mám stejný dojem) a že se nepodařilo prokázat, jaký smysl by měl úplatek v případě zakázky zadané zcela korektním způsobem. Zároveň konstatoval, že v majetkových poměrech Čunkovy rodiny jsou velké nesrovnalosti (což je podle mne coby vzdáleného a neúplně informovaného pozorovatele velmi slabý výraz), nicméně touto věcí se nezabýval, protože k vyšetřování té věci nebyl Čunek Senátem vydán (to mi připadá docela logické). Do jaké míry do věci zasahovali Vesecká, Kučera a Němec, je jedna věc, do jaké míry je rozhodnutí Salichova správné nebo ne, druhá.

Jiří Paroubek otevřeným dopisem spektakulárně odmítl účast na sjezdu KSČM. Dopis je ovšem dosti svérázný a stojí za jakousi analýzu. Věnuje se mu naše dnešní glosa. Filip se hodlá předsedovi sociálních demokratů pomstít „rezolucí k voličům a sympatizantům ČSSD“. Pokud si budou obě strany dělat nějakou dobu naschvály, neudělá to dobře jejich preferencím. Proto doufám, že si naschvály dělat budou.

Na Kladensku se objevily letáky se závažnými obviněními vůči středočeskému hejtmanovi Bendlovi. Zároveň se rozšířila zpráva, že autorem je poslanec Tlustý. Bendl i Tlustý podali žalobu na neznámého pachatele, Bendl ve věci letáků, Tlustý ve věcí svého obviňování. Bendlův sociálně demokratický protikandidát na funkci hejtmana David Rath prohlásil, že s letáky nemá nic společného, i když jejich obsah je zcela pravdivý. Měl by se připojit k Bendlovi a Tlustému a rovněž podat žalobu. Čím víc žalob, tím líp. Skoro se mi chce vypsat anketu ohledně autorství letáků, problém je, že standardní anketa Událostí poskytuje jen tři možnosti a zde jsou vlastně čtyři: Bendl, Tlustý, Rath, ani jeden ze tří. Ale ten, kdo věří ve čtvrtou možnost, by konec konců nemusel hlasovat.

Policisté a dopravní experti se v souvislosti s úpravou dopravních pravidel trápí optázkou, zda trestat dodržování „bezpečné vzdálenosti“ mezi vozidly. Za její nedodržení by měly být trestné body. Expertům jde o to, jak objektivně změří vzdálenost policejní kontroly. Je příznačné, že je vůbec nezajímá, jak ji objektivně změří sami „účastníci silničního provozu“, aby ji mohli dodržovat.

Alexandr Mitrofanov tvrdí v Právu, že Klausův projev na slavnosti ruského velvyslanectví ke Dni vítězství „vyšuměl nezpozorován“. Klaus tam prohlásil: „Je to den, kdy před 63 lety skončila i pro naši zemi strašná doba druhé světové války a nacistické okupace. Rozhodující podíl na tom mělo hrdinství vojáků Vaší země (SSSR. tj. komunistického Ruska, bd), kteří za cenu nesmírných obětí zastavili do té doby neporazitelnou nacistickou armádu a své vítězné tažení dokončili před 63 lety v květnu 1945 v Berlíně a 9. května v Praze. Nikdy nezapomeneme na jejich hrdinství, nikdy nezapomeneme na desítky tisíc vojáků, kteří padli při osvobození naší země od německé okupace.“ Nedá mi, abych nepřipomněl, že pro Události tento projev nevyšuměl nezpozorován: aniž bychom jakkoli popírali, že ruská účast ve válce byla klíčovou, dovolili jsme si zároveň připomenout, že cílem Stalina a ruského vedení nebylo nás osvobodit, ale připojit nás ke svému impériu, což se taky povedlo. To tu pro jistotu ještě jednou opakuji, protože se nemůžu zbavit dojmu, že v Právu by na to (zvlášť někteří) rádi zapomněli.

Podle jiného článku v Právu vtrhli Rusové v roce 1979 do Afghánistánu „ve snaze udržet spřátelený režim“. To samé se dá říci i o roce 1968 u nás – vtrhli k nám, aby udrželi spřátelený režim. Míra pravdivosti obou výroků je identická.

Ministr Liška chce v rámci školské reformy prosadit, aby se za poslední rok mateřské školky platilo. Stínový ministr ČSSD Havel to odmítá. Navíc by chtěl zavést, aby tento třetí ročník mateřské školky byl povinný. Nebylo by nejlepší děti hned po porodu odejmout matkám a svěřit je do odpovídající socialistické výchovy?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.