Středa 23. dubna
Poslankyně Šojdrová, chudinka malá, ustoupila (aspoň podle toho, co píšou v Právu) brutálnímu tlaku ODS a dokonce i některých stranických kolegů a stáhla svůj návrh na zrušení poplatků v nemocnici pro novorozence a jejich matky. Vyšla prý vstříc hlavně předsedovi Čunkovi, který chtěl, aby byl vytvořen širší prostor pro koaliční jednání. Pokud tomu dobře rozumím, jde o to, že představy lidovců jsou daleko radikálnější než její návrh a chtěli by je prosadit jako celek. Akci paní Šojdrové považují její kolegové nejspíš za partyzánštinu. Paní Šojdrová ostatně ustoupila, ale jen trošku, své ultimátum prodloužila do června.

Sociální demokracie soustavně (včera znovu) oznamuje, co všechno zruší, respektive obnoví, až vláda padne a k moci se dostane ona. Jsou tu však dvě výjimky, registrační pokladny a minimální základ daně pro podnikatele. Ty jsou sice OK, ale sociální demokracie je znovu nezavede, protože ji připravily o voliče. Tématu se týká dnešní glosa Jiří Paroubek zavádí glasnosť.

Svaz Maďarů (organizace sdružující Maďary žijící v zahraničí) požaduje morální satisfakci a finanční náhradu pro slovenské Maďary a karpatské Němce, postižené Benešovými dekrety. Vicepremiér Vondra to označil za provokaci. Jakápak provokace, dekrety jsou ostuda (společná česká a slovenská, český podíl je, řekl bych, o hodně výraznější než slovenský) a jednou si to budeme muset přiznat.

Polský prezident a premiér se dostali do prestižního sporu o to, kdo má být větším hostitelem francouzského prezidenta Sarkozyho při návštěvě Polska. Spor nabyl tak vášnivé podoby, že se Sarkozy nakonec rozhodl raději návštěvu Polska odložit. Polská politika má od nástupu bratří Kaczyńských svůj neotřelý půvab a nedávné volby na tom, jak vidět, nic nezměnily.

Policista Čermák, který proslul zásahem proti Kateřině Jacques, byl soudem osvobozen. V rozhovoru pro Právo uvedl mj.: „Zákon vymezuje výjimky, kdy se používají a nepoužívají donucovací prostředky. Nepoužívají se proti tělesně postiženým, těhotným ženám (od jakého stupně těhotenství, nebo jak se to pozná: jen tenkrát, když je to vidět?) a dětem pod patnáct let (totéž). Jinak nemohu dělat výjimku mezi mužským a ženským pohlavím – byla by to diskriminace.“ Pan Čermák tedy vlastně paní Jacques zrovnoprávnil: soudě podle záběrů v ČT, provedl to velmi důkladně. K tématu se budeme muset vrátit i vzhledem k neuvěřitelnému článku Ivo Možného ve včerejších LN, který končí autorovým spontánním vyznáním, že by s paní Jacques nechtěl mít dvě děti.

Tomáš Zahradníček v MfD opět nezklamal: tepe odvážně komunisty za to, že se pokoušejí lidi nachytat na zdvojnásobení příjmů pro občany ČR. „Mozkový trust ČSSD se musí cítit zahanben, že se slibem zdvojnásobit do deseti let příjmy nepřišel jako první.“ Je příznačné, že nezmínil zasloužilého praotce této slibotechny, který před lety sliboval (kde jsou ty časy) občanům ČR z týchž populisticky volebních důvodů průměrný plat dvacet tisíc (což bylo tenkrát podobné hausnumero jako teď to komunistické). Hádejte, milí čtenáři, kdopak to byl, pan Zahradníček vám to neprozradí, rozcuchal by si pěšinku.

Jiří Paroubek prokázal tamtéž (v MfD), že kdyby mu to nevyšlo v politice, může se docela dobře živit v tisku, najmě tom bulvárním. Provádí důkladnou lustraci redaktorů deníku („bývalý úspěšný a agilní rudoprávník“, „famózní dramaturg televizních seriálů z komunistické éry“ - očekávám, že redaktoři z Práva teď spustí povyk o „kádrování“, jak to dělají, když se někdo podobným způsobem obuje do jejich kolegy). Pan Paroubek naříká, že mu jeho novinářští kritici nedopřejí luxusní hotel ani na státní návštěvě nebo na svatební cestě. Přitom nechává stranou, že proti sobě média a nejen média nabudil tím, když se před novináři jednak chvástal luxusem, v němž žije (kdopak z vás na to má) a zároveň vytýkal svým oponentům z ODS, že znají svět jen ze čtyřhvězdičkových hotelů. Tomu se u lidí méně politicky exponovaných než je předseda ČSSD říká nestoudnost. Takže, abych skončil ve stylu pana Paroubka, jako starší člověk si to nepochybně mohu dovolit, něco se sebou udělejte, hochu.

Vláda se chystá přestěhovat své úřady z historických budov v centru do levnějších novostaveb na předměstí. Nevím, to, že parlament nebo ministerstvo zahraničí sídlívá v reprezentativních prostorách v městském centru, je ve světě docela obvyklé. Zato nebývá obvyklé, když prezident sídlí na hradě, navíc když vzhledem k povaze Pražského hradu jako historické památky je to jen o fous méně divné, než kdyby sídlil v Národním muzeu. Doporučují vládě odstartovat akci „prezident do Kramářovy vily“. Měla by mu stačit a jejím rozměrům by se měly přizpůsobit jeho pravomoci. Pak by třeba mohl být prezidentem i Švejnar.

Čtvrtek 24. dubna
Ústavní soud rozhodl, že zrušení vyplácení nemocenské pro první tři dny v nemoci je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Lidé zůstávají v nemoci bez prostředků, ale musí platit pojistné i regulační poplatky. Tím jsou proti zdravým i déle nemocným znevýhodněni. Přitom podobná úprava (první tři dny marodění si člověk platí sám) je zavedena ve většině „starých“ zemí unie. U nás je zjevně na překážku článek 31 Listiny základních práv a svobod, kde se říká: „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Což znamená, že kromě zdravotního pojištění by člověk neměl platit nic dalšího (zákon pak může stanovit např. to, že bezplatnou péčí se rozumí klystýr a zdravotními pomůckami vše, čeho je k němu zapotřebí). Z čl. 31 nemůže vyplývat, že lékařská péče je zadarmo (to by musela celá být provozována jen na charitativním základě), ale že kromě zdravotního pojištění nikdo už nemá nic platit. Skutečnost je taková, že např. doplatky na léky se platí už pěkně dlouho. Dr. Rath to chtěl kdysi v době svého ministrování řešit tak, že (zjednodušuji) na každou chorobu budou určité základní medikamenty, které budou zadarmo, a když někdo bude chtít něco speciálního, bude si holt muset připlatit. To je jen legalizace toho, co neformálně fungovalo za totáče: dr. Rath ostatně (nejen v tomhle) připomíná toho dělníka z anekdoty, co pracoval údajně v továrně na kočárky, nosil si domu součástky, skládal je, a pořád mu z toho nakonec vyšel kulomet; dr. Rath skládá zdravotní reformu a pořád mu z ní vychází to, co jsme tu měli před listopadem 1989. A navíc je to schůdná cesta k postupnému zjednodušování, na jejímž konci je výše zmíněný klystýr jako univerzální prostředek, stanovený zákonem. Zdá se, že pro ČSSD a KSČM se otvírá cesta, aby ve spolupráci s Ústavním soudem Julínkovu reformu zbouraly. Co to bude znamenat věcně, nedovedu posoudit, v symbolické rovině to bude velká porážka vlády. Podezření, že se ÚS zabývá spíš pseudomorální (a tedy politickou) stránkou věci než tou formální, je nasnadě, ústava (resp. Listina základních práv a svobod) mu k tomu v tomto případě nechává pořádně širokou cestu.

Krajský soud ve věci Kulínský došel k závěru, že sbormistr je vinen, zároveň ale se domnívá, že to bylo už dávno, navíc medializací případu a zničením profesní kariéry byl už vytrestán dost, a tak mu nadělil jen podmínku (tři roky na pět let). To je zlatá střední cesta poněkud podezřelá. Buď je Kulínský opravdu vinen, a pak ho měli tvrdě potrestat, nebo jsou o jeho vině (a o motivaci těch, co případ „rozjeli“) velké pochybnosti, a pak měl být osvobozen, byť i jen pro nedostatek důkazů. Takhle to trochu vypadá, jakoby se vlk nažral zničením sbormistrovy kariéry a víc už není zapotřebí.

Předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina byl nejspíš vyhlédnut k tomu, aby zasadil Kaplického blobu ránu z milosti. Odmítl to učinit a leckdo mu to má za zlé. K problému blob se vrací naše dnešní glosa.

„Pracovní skupina socialistické frakce“ v europarlamentu prohlásila slovenský tiskový zákon za akceptovatelný v podmínkách EU. „Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet při jeho uplatňování,“ prohlásil rakouský europoslanec Swoboda. Co všechno není (a v budoucnu ještě nebude) pro EU akceptovatelné!

Václav Klaus vytýká v LN svým oponentům (Ruml, Bursík, Mejstřík, Šinágl a další), že neprotestují v New Yorku před kolumbijskou univerzitou proti tomu, že tam vyučuje jakýsi profesor, který má sklony ospravedlňovat bolševismus a Stalina. Proč by měli protestovat v New Yorku, tam ať protestují Američané. Protestovat je třeba tady, podobných jako ten profesor je u nás spousta.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.