Pondělí 21. února
Víkendový sjezd KDU-ČSL probíhal ve znamení Čunkova tažení proti opozici ve vlastní straně (jak se zdá úspěšného) a Topolánkova pokusu dostat lidovce do koaliční lajny. Tento pokus je sice nejspíš odsouzen k nezdaru, vypadá to, že lidovci čekají na nejvhodnější chvíli k přeskočení na druhou stranu barikády (je směšné, když Čunek vytýká Kalouskovi, že kdysi podtrhl Grosse, a teď dělá úplně totéž Topolánkovi), ale premiérovi asi nezbylo nic jiného, než pojmenovat věci tak, jak jsou, udělal to bez obalu a tentokrát kupodivu i bez zbytečných sprosťáren. Jinak se zdá, že operace, která na ODS čeká, je důstojný odchod do opozice (což je taky umění a velmi na tom záleží). Topolánek okatě podpořil vnitrostranickou opozici v KDU-ČSL, kdežto Čunek prosadil v citlivé věci zdravotnické reformy v podstatě opoziční politiku. Je třeba se smířit s tím, že Paroubkův příchod k vládě bude znamenat od listopadu 1989 nejvýraznější změnu politické situace (samozřejmě nikoli v dobrém slova smyslu). Tématu se týká naše dnešní glosa. Jiří Paroubek na sjezdu vrkal. Věci se vyvíjejí tak, že Čunkovy problémy s „orgány činnými v trestním řízením“ půjdou na vrub Topolánkovi a vládě, jako by oni byli vinni podezřením z úplatkářství a nevyjasněnými finančními problémy Čunkovy rodiny, kdežto Čunek se rozbitím koalice očistí a vznese se na sociálně demokratický Olymp. V tom případě bude zajímavé sledovat, jak celou věc vysvětlí sociálně demokratická komentátorská klaka v Právu.

Bulvární noviny Moskovskij Korespondent končí. List je finančně ztrátový, prohlásil jeho majitel. Nemá to vůbec, ale vůbec nic společného se zprávou o údajné chystané svatbě prezidenta Putina s jakousi gymnastkou. Rusko je zábavná země. Zvláštní je, že se do celé věci ještě nevložila prezidentova choť a nepřednesla v televizi nějaký list o kvalitách svého manžela, jak to kdysi udělala (bývalá) paní Paroubková. Tím by se opět potvrdilo, co máme (nebo aspoň co mají někteří z nás) společného s našimi slovanskými bratry z východu.

A další pěkná zpráva ze zahraničí: po Británii se šíří oblak puchu, který přivál vítr z Evropy. Britský tisk za viníky označil Němce, respektive „německá prasata“ (což je tentokrát zjevně myšleno doslova, nikoli v přeneseném slova smyslu). Reportéři listu Daily Mail požadují na německém velvyslanectví v Londýně omluvu, to zatím vzdoruje s tím, že vina není dostatečně prokázána. Myslím, že to dlouho nevydrží a dojde na omluvu spolkové vlády a na příslušné tučné odškodné, jak je tomu ve vztazích vítězné Evropy s Německem zvykem. Je pozoruhodné, jaká zvláštní rezidua existují ve vztahu tak nesmírně civilizovaného národa, jako jsou Angličané, k Německu. Nemohli by se pokusit s tím něco udělat, je to zároveň sprosté a směšné.

Úterý 22. dubna
Na korunovační klenoty, vystavené ve Vladislavském sále, se chodí večer dívat prominenti: ministři a hradní úředníci s rodinami. Jinak by museli vystát frontu. Oficiální vysvětlení zní: „večer mimo návštěvní hodiny jsou vstupy pro mimořádné hosty a odbornou veřejnost“. V této souvislosti si dovoluji připomenout anekdotu svého času (ještě za Brežněva) dost populární: vrátí se Američan z Moskvy a známí se ho ptají: „A viděl jsi Lenina?“ – „Samozřejmě.“ - „Proboha, a to jsi musel vystát v mraze tu dlouhatánskou frontu? „ – „Ale kdepak, dal jsem strážným deset dolarů a oni mi ho večer přinesli do hotelu na pokoj.“

Jiří Čunek prohlásil, že odejdou z koalice, pokud se ODS pokusí prosadit ve zdravotnictví něco proti jejich vůli. Je zjevně přesvědčen, že má Topolánka v hrsti. Je otázka, jakou má koaliční spolupráce za těchto okolností cenu. Nezdá se mi být vyloučené, že Čunek je s Paroubkem už dávno domluven.

Podle CVVM je o tom, že demokracie je nejlepší způsob vládnutí, přesvědčeno 49% lidí. Pro návrat ke komunismu je ale jen 14% (totiž ti, kterým ještě nedošlo, že to prostě není technicky možné). Ti ostatní by chtěli něco nového, lepšího, co tu ještě nebylo. Naštěstí se na tom, co to má být, zatím nedokázali dohodnout. Protože tak se kdysi uplatnily nejrůznější varianty komunismu a fašismu. Pro silného vůdce je 15% lidí, těm ostatním by nejspíš vyhovoval vůdce, ale slabý. Takový, z něhož by si mohli dělat srandu (nevadilo by, že se ho budou zároveň bát). Ideální typ by musel být něco jako kdysi Antonín Novotný.

Lidovci (přesnější by bylo asi říkat „čunkovci“) přišli v rámci své koaličně-opoziční ofenzívy s nápadem, aby za ministry ve funkcích, pokud jsou senátory nebo poslanci, zaskočili během jejich ministrování náhradníci. Téma není nové, týká se ho dnešní glosa.

Národní strana chce vytvořit v příchodové zóně k místu komunistických oslav Prvního máje „uličku hanby“, kterou budou muset účastníci projít. Akce se má účastnit i jednotka „Národní gardy“. Strana se profiluje populisticky, šikovněji než kdysi Sládkovi republikáni. Třeba bude mít jednou úspěch (viz výše zmíněný průzkum CVVM). „Národní garda“ je ovšem něco, co nemá v demokratickém státě místo. Pokud podobnou organizaci naše zákony dovolují, není s nimi něco v pořádku.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.