Pátek 18. dubna
Schůzka koaličních expertů (mezi experty patří poslankyně Zubová a poslanec Hovorka, vida, oč je koalice snášenlivější než opozice, pánové Melčák a Pohanka v žádné komisi ČSSD nefigurují) se shodla pouze na tom, že se znovu sejde 15. května. To už bude k dispozici analýza regulačních poplatků za první čtvrtletí a možná i rozhodnutí Ústavního soudu, které učiní další schůzky na toto téma zbytečným. Záleží na tom, zda se opozici podaří získat v Ústavním soudu dostatečný počet hlasů, aby v něm přehlasovala koalici. Tak jsme už daleko. Jinak se nemůžu zbavit nutkavého dojmu, že vzhledem k horlivosti, s níž dr. Wagnerová tepala při „výslechu“ (jak se psalo tuším v Právu) ministra Julínka, se opozici podařilo opět po prezidentské volbě získat na svou stranu Pravdu a Lásku, a jak by řekl pan předseda Paroubek, i člověk průměrně se orientující v politice ví, že když ÚS smete podstatné části reformy pod stůl, vláda dřív nebo později končí. Pokud by to byla pravda (je to z mé strany spekulace, ovšem), bude zajímavé sledovat, jak se Paroubek Pravdě a Lásce odvděčí. Řekl bych, že podobně jako Zemanovi, pan Paroubek je v těchto věcech politický realista. Pravda a Láska ale možná ani o žádný vděk nestojí, jde jí jen o zničení dvojjediného nepřítele Klause – ODS. Pokud je tomu tak (znovu upozorňuji, že to může být jen spekulace), je to šílená politika. Otázce bitvy o regulační poplatky je věnována naše dnešní glosa.

Přímá volba prezidenta, pro niž byli v souvislosti s průběhem letošní volby skoro všichni, asi nebude. Je to dobře, je to nesmyslný populistický požadavek, jehož cílem je očůrat mechanismy normální politiky: volí se někdo, o němž se pořádně nemusí vědět, kdo je, co chce dělat, vlastně ani co může dělat vzhledem k mlhavému vymezení prezidentských pravomocí. Na profil kandidáta lze vlastně usuzovat jen z toho, kdo ho navrhuje. Daleko lepší cesta je zachování nynějšího způsobu volby a velmi, velmi podstatné osekání prezidentských pravomocí.

Ministr Nečas obvinil po slyšení premiéra Topolánka a ministra Julínka před ÚS ústavní soudce z politické agitace. Vůbec se nedivím, že došel k takovému závěru. Taky si myslí, že předseda Rychetský odročil případ na neurčito, protože ještě nemá k dispozici potřebný počet devíti soudců, kteří mohou reformu zabít. I takové vysvětlení se samo sebou nabízí a pan ministr není v této zemi ani zdaleka jediný, koho podobné věci v souvislosti s jednáním před ÚS napadají.

Vládní Výbor pro práva dítěte se usnesl, aby se ve školském zákoně a v zákoně o rodině objevila věta „tělesné tresty i zesměšňování a ponižování dětí jsou ve výchově nepřípustné“. Zatím prý nebudou v zákoně sankce (tím se přiblíží zákonům typu „Prezident Beneš se zasloužil o stát“, které dělají ze Sbírky zákonů humoristický kalendář), časem ano, nepůjde v tomto případě o fyzické tresty, nýbrž jen o pokuty. Možná by výbor, který má pod palcem ministryně Stehlíková, což nabuzuje dojem, že je to další projev zeleného excentrismu, měl obsahovat ještě ustanovení, že děti ovšem své rodiče fyzicky trestat mohou. Pak by to nemělo chybu.

Když jsem včera navrhoval vztyčení dvojpomníku Wilson – Radecký před pražským Hlavním nádražím, vůbec jsem netušil, že obnovení pomníku maršála Radeckého je opravdu ve hře. Usilují o to pražští památkáři (chtějí ho vrátit na původní, malinko posunuté místo), magistrát není proti. Proti naopak jsou „Bojovníci za svobodu“ (nejspíš proto, že Radecký bojoval proti Napoleonovi, synovi francouzské revoluce). Předsedkyně Dvořáková se k věci vyjádřila tak, že to příznivce pomníku může naplnit jakýmsi optimismem: „Tleskat tomu rozhodně nebudeme, ale asi se nevzepřeme. Stejně nás neposlechnou.“ Protestuje obec legionářská (Radecký byl „Rakušan jako prase“), ale ta má své vnitřní problémy s jakýmsi hotelem. Hlavní problém ve sporu mezi příznivci a odpůrci pomníku je, zda byl Radecký Čech. Kromě toho se nedostává peněz. Ke zprávě se vrátíme, je mimořádně zábavná.

Sobota 19. dubna
ODS se brání „přesměrování poplatků do pojišťoven“ (tj. od zdravotnických zařízení, které je vybírají). Na obojí tlačí lidovci a zelení. Jde zřejmě o obranu před tím nejstrašnějším, co si český politik dovede představit, před „privatizací“ zdravotnických zařízení. „Přesměrování“ ovšem znamená, že peníze, které vydělali slušní a přičinliví, se přerozdělí tak, aby se něco dostalo i na líné, neschopné, sprosté a vychcané. To, že jste zprivatizovali celé pražské historické centrum do rukou ruské mafie a spřátelených institucí, vám vůbec nevadí: hlavně aby se neporušila mohutná rezidua minulého režimu ve zdravotnické oblasti. Protože zdraví, jak známo, není, na rozdíl od pražského historického centra a českých lázeňských měst, zboží. Přitom se přiznám, že je mi daleko milejší, kdyby moje chatrné zdraví bylo zbožím, než když se stane vlastnictvím rathovské kliky (všimněte si, že nepíši „mafie“, a oceňte mou zdrženlivost) a já, dokud ještě budu vnímat, se budu moci jen dívat na to, co mi s ním kde který Mengele, kterého mi naordinuje socialistický stát, provede.

Zákaz fyzických trestů není podle ministryně Stehlíkové zbytečný. V rozhovoru pro Právo taky ujišťuje, že se zelení předem nedomluvili o zdravotnictví s lidovci, „protože naše požadavky se na veřejnosti objevily už den předem v Právu." To se má čím chlubit, řekl bych, že o jejich požadavcích by se jako první měli dozvědět jejich koaliční partneři. Navíc mi nikdo nevymluví, že jsou s Čunkem velmi dobře domluveni. Pokud jde o zákaz fyzických trestů pro děti, ve víru všeobecného odmítání a veselí by se nemělo zapomínat na to, že tu jakýsi problém je: znal jsem případy rodičů, kteří byli schopni seřezat jako koně čtrnáctiletou dceru za to, že přinesla ze školy dvojku. Právní puristé namítnou, že to je ošetřeno ve stávající zákonné úpravě. Jistě je, ale nějak to moc nefunguje. Nezastávám se změny zákonů, jenom upozorňuji, že je tu skutečný problém, s nímž by se mělo něco dělat.

Rusko se rozhodlo navázat oficiální vztahy s vládami Abcházie a severní Osetie. Udělalo to přesto, že se summit NATO v Bukurešti na Gruzii ostentativně vykašlal, aby vyšel Putinovi vstříc. ČR Gruzii „podpořila“. Za to si toho Gruzie koupí. Gruzii by mělo nějak makavě podpořit NATO. Jenže toho asi není schopno. Fico by to nedovolil.

Nábytek, který ČR musela od Lichtenštejnů odkoupit, místo aby ho podle českého zvyku jednoduše zrekvírovala, pasuje do uloupených zámků ve Valticích a v Lednici, jak by řekl exministr kultury Jandák, jako prdel na hrnec. Aspoň si to pochvalují v Právu tamní kasteláni. Bohužel ne všechny kusy jsou v dobrém stavu. Lichtenštejni nám na ně nedávali dost dobrý pozor.

V Pardubicích probíhá nevolební stranický sjezd KDU-ČSL. Uvažuje se nicméně o možných Čunkových konkurentech. Mluví se o europoslanci Březinovi, známém šovinistovi, který se v Bruselu profiluje bojem proti sudeťákům, za olomoucké syrečky a za karlovarské oplatky. To by si rovnou mohli zvolit za předsedkyni Bobošíkovou, není sice nejspíš členkou strany, ale z Ruska víme, že na tom nezáleží. Jiným kandidátem je předseda poslaneckého klubu Severa. Kalousek se zatím neozval. V Lidových novinách informovali, že lidovečtí nekatolíci mají možnost přijít v neděli ráno na mši Českobratrské církve evangelické. To tedy nemají ani náhodou. Žádná českobratrská mše neexistuje.

V SRN natočili film o milostném vztahu, který vznikne v dederonské věznici při výsleších mezi vyšetřovatelem STASI a uvězněnou disidentkou. Různí „pravicoví komsomolci“ protestují. Proč nejsou němečtí filmaři důslednější a nenatočí film o milostném vztahu mezi vyšetřovatelem gestapa a uvězněnou odbojářkou? Autoři se brání tím, že film je podle „skutečné události“ a bývalý důstojník STASI, kterého se týká, se nyní kaje, že stál na špastné straně: „Dnes lituji, že jsem byl tak zbabělý.“ Ten člověk se zřejmě jako estébák už narodil a neměl odvahu se toho prokletí zbavit. Normální, běžný estébák byl možná zbabělý, že nevystoupil, ale ještě předtím byl svině, že tam lezl.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.