Úterý 15. dubna
Jan Švejnar bude (možná) kandidovat na podzim do Senátu. Nabídli mu to zelení, sociální demokraté a nezávislí. Pokud by kandidoval za sociální demokraty, je dost pravděpodobné, že by byl zvolen. V souvislosti s jiným projektem se vyjádřil, že by rád pracoval na něčem, co by pomohlo jak politikům, tak lidem překlenout propast, která tu existuje. Pokud by kandidoval za ČSSD, očekávalo by se od něho, že tu propast bude prohlubovat. To se od něho očekávalo i při prezidentské volbě, a ať se netváří, že o tom neví, to je pokrytectví. Pokud by kandidoval za zelené nebo za nezávislé, nejspíš zvolen nebude. To, co řekl k situaci u nás a k tomu, jak by ji řešil, nevypadá příliš přitažlivě. Placení u lékaře by podpořil, ale zmírnil (to jediné může být technicky vzato účinné), čeští politici by neměli jet na olympiádu (to voliče vůbec nezajímá), společnost by měla chtít od Grosse vysvětlení, kde vzal na americký byt (laciný populismus), Čunkův návrat do vlády je OK (nemůže si rozzlobit případného budoucího spojence), Klaus se spustil s letuškou a přitom mluví o rodinných hodnotách, měl by to vysvetlit (vyřizuje si účty s úspěšným konkurentem). Je opravdu velmi těžké si od Jana Švejnara něco slibovat.

„Východní obr by neměl být vnímán jako slovanský příbuzný ani jako říše zla, ale jen jako obchodní partner, lobbuje v Právu Alexandr Mitrofanov. Řeči o říši zla jsem považoval za přepjaté už tenkrát, když s nimi Reagan přišel, mám dojem, že jsem to i napsal, bohužel jen v samizdatu, jinou možnost jsem neměl. Problém s Ruskem je ten, že když se vám obchodní partner začne agresivně plést do toho, jak si smíte a jak si nesmíte zajišťovat vlastní bezpečnost, přestává být obchodním partnerem.

Moskva přijala japonské vysvětlení, že součásti amerického protiraketového štítu, rozmístěné v Japonsku, nebudou využívány tak, aby poškodily ruské zájmy. Inspekce nežádá. Jak by nepřijala, Japonsko nebylo ruskou kolonií jako ČR a nemá na ně tedy zálusk.

Mluvčí Evropské komise Selmay prohlásil, že komise nezasáhne proti novému slovenskému mediálnímu zákonu. „Evropská komise věří ve svobodu médií, mezi něž patří i tisk. Může však zasahovat pouze ve věcech, které spadají do kompetencí EU a to není tento případ.“ To je zajímavé: evropská komise věří, ale členské státy věřit nemusí.Ta víra je zjevně – v duchu liberalismu soukromou záležitostí té stolní společnosti v Bruselu.

Exministr Jandák urazil penzisty, ministryně Stehlíková zase Romy. O tomto urážení je naše dnešní glosa.

Středa 16. dubna
Šéfredaktoři největších českých deníků se obrátili na prezidenta SR Gašparoviče se žádostí, aby nepodepsal tiskový zákon, který podle nich (a podle mne taky) omezuje svobodu slova na Slovensku. Zároveň se premiér Topolánek v diskusi s brněnskými studenty vyslovil pro úpravu českého tiskového zákona, který prý nedovoluje dostatečně hájit čest politiků. Premiér si dokáže vybrat ve vhodnou chvíli vhodné téma. Viz naše dnešní glosa.

Předseda KSČM Filip spolu s expředsedou ČSSD Zemanem odjeli na návštěvu do Moldavska, kde chtějí „dál rozvíjet vztahy“, protože je tam zájem o české technologie, automobily či autobusy. Není mi jasné, kolika autobusy disponuje bezpartijní důchodce Miloš Zeman. A je obtížné nedat si tuto zprávu dohromady s jinou, kterou jsme si mohli přečíst v Právu včera: Moldávie se zavázala Ruské federaci, že nikdy nedopustí rozmístění prvků amerického protiraketového štítu na svém území, načež Rusko dalo pokyn podněsterským separatistům, aby se začali sbližovat s mateřskou republikou. Zeman a Filip tam jedou nejspíš sbírat zkušenosti, aby něco podobného mohli iniciovat u nás. Poté, co Zemana donutili k úprku z ČSSD, stal se politicky bezprizorným, Pohanka s Melčákem mu sice umožňují torpédovat vládní záměry, ale žádnou pozitivní politiku na nich nevystaví, a tak by si možná rád zahrál na Lafontaina. Jenže je u nás ještě někdo zvědavý na Miloše Zemana, zejména v partě s Filipem?

Zprvu se zdálo (z vyjádření některých činovníků Ministerstva obrany), že i česká vláda chce po polském vzoru vydírat USA v souvislosti se zřízením radarové základny v Brdech. Mělo jít o nákladní dopravní letouny, pak i o protiraketové systémy. Teď se zdá, že o dopravní letouny sice jde, ale se základnou nemají nic společného (a o protiraketových systémech prý nebyla vůbec řeč). Tomu prvnímu se dá věřit jen tak napůl, protože to nelze ani popřít, ani dokázat: ano, chceme je, ale ne kvůli základně, nýbrž jen tak.

Helsinský výbor má výhrady k některým ustanovením zákona o policii, zejména k tomu, že orgán vyšetřující trestnou činnost policistů stále podléhá ministru vnitra a tvoří jej výhradně bývalí policisté. Řekl bych, že na tom něco je. Zároveň by toto vyšetřování mělo zůstat v kompetenci exekutivy, protože tam patří; jinak by při divokých poměrech, jaké u nás vládnou, snadno mohla být z politických důvodů záměrně ochromena policie.

Nechci se vyjadřovat nijak zvlášť k vnitroruským záležitostem, Rusko mne zajímá, jen když se plete do našich záležitostí. Nicméně poslední vývoj v ruské věrchušce je něco přímo neuvěřitelného: odcházející prezident Putin se stal předsedou strany, jejímž členem není. Naopak příštímu prezidentovi Medvěděvovi navrhli, aby se stal členem této strany, a tedy po stranické linii Putinovým podřízeným (Medvěděv to odmítl). Putin takhle dostane, řekl bych, pod kontrolu (snad by se mělo říci pod ještě větší kontrolu) ruský parlament. Těžko pochybovat o tom, že Medvěděv se nechal zvolit prezidentem z čiré loajality k Putinovi, ale je vůbec v lidských silách nechat se vmanévrovat do pozice politického tajtrlíka a vydržet v ní několik let? Jinak si prý odcházející prezident pořídil za odkvetlou manželku nový model. Tím se naopak přizpůsobil stávajícím evropským normám a zvyklostem a z našeho hlediska se polidštil.

MfD uvádí, že Helmut Kohl uzavřel česko-německou deklaraci v roce 1992. To je omyl, deklarace byla projednána a schválena parlamenty obou zemí na počátku roku 1997.

Vedení pražské ODS se distancovalo od výroků místopředsedy Janečka v rozhovoru s Renatou Kalenskou. Není divu, pan Janeček se tam předvedl strašidelným způsobem, paní Kalenské se ten rozhovor mimořádně povedl.

V aktuálním průzkumu deníku Financial Times odpovědělo nejvíce občanů velkých západoevropských zemí na otázku, koho považují za největší hrozbu pro stabilitu ve světě, že Čínu (Čína tak vystřídala USA). To je příznačné: obě země je opravdu ohrožují. Amerika se je pokouší vyprovokovat, aby účinně bránili své zahraničněpolitické zájmy (a to znamená riskovali, že třeba taky budou muset trochu bojovat), Číňané se je chtě nechtě snaží vyprovokovat, aby jim konkurovali v pracovitosti, a to by znamenalo zapomenout na část pohodlí sociálního státu. Teď ještě mohou pohrdavě mluvit o „čínských šuntech“, za deset let tomu nejspíš bude jinak.

Čtvrtek 17. dubna
Neúspěšný prezidentský kandidát Jan Švejnar se rozhodl, že nebude kandidovat do Senátu. Kandidaturu mu nabízeli zelení a ČSSD, už jsme o tom psali. Švejnar je ve složité situaci, pokusil se zlézat horu české politiky od špičky a neuspěl. Kdyby začal znova, o hodně níž, a zase neuspěl, těžko by ho ještě někdo bral vážně. Rozhodl se místo toho založit jakýsi mozkový trust ČR, instituci, kde se budou soustřeďovat schopní lidé z nejrůznějších odborů, „politiky, ekonomiky, zdravotnictví a dalších“. Cílem bude vyvolat aktivní diskusi mezi odborníky a politiky i mezi širokou veřejností v krajích a městech. Vždyť, kurník, jednou už přece musí Pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, když se to v únoru zase nepovedlo.

Zdravotnická sekce strany zelených vypracovala požadavky na omezení poplatků ve zdravotnictví, za něž by se nemusel stydět dr. Rath. Teď s nimi, jak se zdá, vyrukovala na koaličním jednání. „Sekce“ strany zjevně ovládli Bursíkovi protivníci a teď budou trpělivě torpédovat jeho i vládní politiku v naději, že nakonec předsedu svrhnou, vláda padne a Paroubek je po volbách vezme do party. Bursíka zatím potřebují, aby jim vyhrál podzimní volby, žádný Stropnický, Kuchtová nebo Zubová to nedokáže. Po volbách ho s chutí kopnou do zadnice. Smíří se Bursík s takovou potupnou rolí?

Před Ústavním soud byli předvoláni premiér Topolánek a ministr Julínek. Zejména Julínek se octl v pozici mistra Jana na koncilu, autodafé bylo prozatím odloženo, ÚS potřebuje čas. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Podle agentury STEM se náskok ČSSD před ODS zase o něco zvětšil. Kdyby se volby konaly teď, rudý blok by měl pohodlnou většinu 108 mandátů a ČSSD by ke koalici stačili i pouzí zelení. Není jasné, zda STEM dělal průzkum pro ČSSD nebo jen tak. Skoro bych řekl, že v jeho případě je to jedno.

Před Hlavním nádražím by měl znovu vyrůst Wilsonův pomník, zničený Němci za protektorátu. Usiluje o to krajanská organizace z USA „Američtí přátelé ČR“. Je to ušlechtilá iniciativa, pomníků je vždycky zapotřebí. Socha už ale nemůže stát na svém původním místě, tam je magistrála, bude ji nutno maličko odsunout. V tom má Wilsonův pomník podobný osud se sochou maršálka Radeckého, která se na své původní místo na Malostranské náměstí taky dost dobře nevejde. Možná že by bylo nejlepší, postavit ve zbytku sadů před Hlavním nádražím dvojpomník Wilson – Radecký. Ušetřilo by se na nákladech a dílo by mohlo být důstojným protějškem k sousoší dvou vášnivě se objímajících homosexuálů v tomtéž parku poblíž Bolzanovy ulice.

Jakýsi slovenský herec jménem Rybarik se vyslovil pro nový tiskový zákon: „Tak budeme zase jednou číst i názory někoho jiného. No a? Teď čteme jen názory novinářů.“ Obyčejně to bývá tak, že noviny dělají novináři (kdežto například ševci šijou boty, nebo, když sáhneme k trošku drsnější metafoře, horníci kopou uran). Nezaškodí, když si to trochu prohodí. Jednou se to sice nakonec moc neosvědčilo, tentokrát to možná vyjde.

Prezident Putin nařídil vládě, aby navázala těsnější vztahy s Abcházií a Jižní Osetií. Ve světle této informace se jeví jako dost velká skunkovina, že NATO v Bukurešti přibouchlo Gruzii dveře před nosem. O obě oblasti Gruzie nejspíš přijde, a pokud ji NATO nepodrží, přijde i o faktickou samostatnost. Appeasement se nevyplácí nikdy a nikde. Pokud Západ nejprve dovolí Rusku, aby sežralo Abcházii a Jižní Osetii (zdá se, že mu teď už nic jiného nezbývá) a pak i zbytek Gruzie, udělá přesně, ale úplně přesně to, co Velká Británie a Francie v roce 1938.

Policista, který na prvomájové demonstraci v roce 2006 zmydlil nynější poslankyni Strany zelených Kateřinu Jacques, byl definitivně osvobozen a chce se vrátit k policii. Ke zprávě se vrátíme.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.