Úterý 8. dubna
Se schválením smlouvy s USA o radarové základně v Poslanecké sněmovně to vypadá dosti bledě. Vnitřní opozice ve Straně zelených se zjevně rozhodla ji potopit, to znamená, že minimálně dvě poslankyně strany (Zubová a Jakubková) budou proti. Zeman dal nejspíš své depozituře ve vládě pokyn, aby radar nepodpořili, dodá si tak na důležitosti (není to žádný med vládnout a být přitom závislý na Miloši Zemanovi a na záchvěvech jeho hnuté psychiky). Mezi sociálními demokraty by se jeden – dva sympatizanti s radarem našli, ale považují loajalitu ke straně za důležitější; řekl bych, že v tomhle případě je to omyl. Lidovci by snad nakonec mohli být pro radar všichni, ale ti to za těchhle okolností nevytrhnou. Když jsem kdysi opustil funkci vysokého vládního úředníka, vedlo mne k tomu především zděšení z toho, s jakou nedbalou lehkomysností se ve vládě generují zcela zásadní rozhodnutí. Tahle choroba postupně zachvátila celou českou politiku. České politice (a české veřejnosti, protože česká politika v těchto víceméně demokratických poměrech jen zrcadlí smýšlení české veřejností) chybí elementární pud sebezáchovy. Premiér, kterému čím dál tím víc teče do bot, se čas od času chová jako rozjívený puberťák a neuvědomuje si vůbec, že ve své nynější situaci na něco podobného prostě nemá. Opozice najela na sebevražednou bezpečnostní politiku: dělají to z indolence, nebo jsou už domluveni s Rusy? Asi jak kdo.

Dříve, než se opět vrátíme do široké náruče slovanského bratra, podaří se možná upravit letenskou pláň natolik, že bude nepoužitelná k pořádání švancparád. Už teď její větší část zabírá staveniště tunelu. Tedy aspoň jedna dílčí dobrá zpráva. Bohužel, až se Paroubek dostane k moci, dá tunel možná znovu zasypat.

Petr Uhl si v Právu vyřizuje účty s Ústavem pro studium totalitních režimů a jeho ředitelem Pavlem Žáčkem. Píše, že pokud (jako v případě Ctibora Nováka) Žáčkovi slouží za důkaz politické motivace kriminálních činů Mašínových protokoly StB o Novákově výpovědi, „je Žáček jen pozdním vykonavatelem vůle StB. Tehdy by se řeklo, že je objektivně jejím agentem.“ Tehdy by se řeklo, pan Uhl to říká dnes a velmi šťastně tak inovuje náš starý projekt na důslednou reorganizaci svazků StB. Agenti by byli rozděleni na subjektivní (totiž ty, o nichž by si to subjektivně myslela různá individua, kterým se v podstatě neoprávněně podařilo zhlédnout tak intimní dokument, jakým je jejich vázací akt) a objektivní, o nichž by rozhodovala komise, jíž by předsedal Petr Uhl. Subjektivní agenti by se mohli obrátit na tuto komisi, která by je očistila, a naopak rozhodla o objektivizaci agentství těch, kteří jim svou indiskrecí způsobili nepříjemnost. Pro objektivní agenty by pak bylo možno zřídit převýchovné tábory. Předpokládám, že až se Paroubek dostane k veslu, bude se (po zrušení všech nevhodných zákonů a institucí) tento plán realizovat.

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni hodlá upozorňovat na „vzrůstající hrozbu neonacismu“ satirickými klipy a spoty. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Prezident Mugabe, který očividně prohrál volby a teď se to snaží zakamuflovat, obvinil opozici, že se chystá vracet půdu bělochům, kterým ji kdysi z populistických důvodů zkonfiskoval. Protože my máme bohaté zkušenosti jak s konfiskacemi (moderní slovo pro kradení), tak s jejich následným zakecáváním v případě sudetských Němců, zvláštní odrůdy bělochů, doporučuji, aby prezidentovi byla vyslána na pomoc skupina odborníků z Historického ústavu a okolí, řídit by ji mohl prof. Křen nebo prof. Pešek. Poučila by jej, jak účinně bránit přepisování dějin (které v tomto případě sám Mugabe vytvořil) a jak pro to získat podporu velmocí a mezinárodních institucí. Ale pozor: Na rozdíl např. od neustále poraženého Německa je v Zimbabwe chronický nedostatek potravin. Proto konzervy s sebou, jinak by se dialog mohl zadrhnout.

V Rusku panuje jakási oficiální nechuť jednat o inspekcích budoucí (možná) radarové základny s Českem a Polskem. Luboš Palata cituje šéfredaktora jakéhosi vlivného odborného ruského časopisu: „Upřímně řečeno nepokládám za nutné, aby Česko a Polsko s Ruskem as USA jednaly. Proč? Nejprve se musí dohodnout Američané a Rusové. Pokud se jim to povede, tak mám dojem, že získat souhlas Prahy a Varšavy je pro Washington řešitelný problém.“ To je opravdu vykutálené: oni by s inspekcemi souhlasili jen za té podmínky, že by s námi o nich nemuseli jednat. Ovšem, tak to v praxi fungovalo, když jsme byli jejich kolonií. Ale doba se změnila a na Západě panují jiné poměry. Budou si muset zvyknout.

Středa 9. dubna
Ministr Julínek navrhl zdravotnickou reformu. Necítím být kompetentní k tomu, abych posoudil, do jaké míry opravdu řeší problémy resortu. V každém případě to je ale slovo do pranice, protože obsahuje nepopulární opatření (mj. i to, že pacient musí sáhnout do kapsy, i když ne moc). Nejdřív se do ní pustili koaliční partneři, kteří se bojí o preference. Teď se do ní pouštějí hejtmani, kteří se taky bojí o preference. Když se takhle budou všichni bát, zbude z reformy nakonec jen něco jako přiznaný nekalý úmysl, resp. úmysl, na který vláda, jak sama nakonec přiznala, nemá, a bude to horší, než kdyby nedělala vůbec nic. Nedá se vyloučit, že Topolánkova vláda padne. Pokud ano, bude velmi záležet na tom, aby padla důstojně, a ne tak, že napřed anuluje všechny své záměry.

Z toho, co říká porůznu ministr Lavrov, je zcela zjevné, že se Rusové rozhodli zašprajcovat na požadavku stálé přítomnosti svých inspektorů na protiraketové základně v Polsku i u nás. Je to logické, tím by pro nás ztratila smysl (smysl je v tom, že tu budou Američané, a Rusové ne) a navíc požadavek umožňuje i naší proruské lobby předstírat nestrannost: nechceme ani ruské, ani americké vojáky (ačkoli bych řekl, že ti ruští sami by jim nevadili). Po Putinově cukrování v Bukurešti je možná dobře připomenout, že o tom, zda základna bude, nebo ne, nebudou rozhodovat Rusové (i když zřídit ji na základě porozumění s nimi by jistě bylo dobré). Tenhle požadavek vznášejí, protože dobře vědí, že je nepřijatelný.

Lidovci se poté, co vyslechli ministry Schwarzenberga a Parkanovou, rozhodli základnu podpořit. Záruky dané uUsnesením NATO jim tedy stačí (a stačí taky zeleným, i když tam je těžko říci, zda by samy o sobě stačily vnitřní opozici, která teď může poukazovat na to, že chybí ještě souhlas rady EU). Otázka je jen, jak se zachová poslanec Hovorka, ale protože pro základnu se vyslovil i Čunek, dá se předpokládat, že svému předsedovi nakonec řekne ano.

Ministr Langer chce dodatečně prosadit změny v zákoně o policii. Týkají se mj. toho, že by policisté nemuseli asistovat při vyšetřování dopravních nehod, v nichž nedojde k ublížení na zdraví a škoda nepřesáhne sto tisíc korun. Věci se týká naše dnešní glosa.

Podle agentury Median se rozestup mezi preferencemi ČSSD a ODS opět vrátil na 7% (v minulém měsíci byl jen 4%). ČSSD by si podle toho mohla vybírat koaličního (nebo opozičně smluvního či opozičně nesmluvního) partnera mezi malými stranami, ODS a komunisty. V ODS to vypadá, jakoby kdekdo ztrácel nervy (hejtmani, pražská organizace).

Řád německých rytířů (strašné jméno pro české vlastence) přišel o svůj majetek v roce 1939, kdy mu jej zabavili nacisté. Čs. orgány pak po porážce Německa tento majetek zabavily jako majetek německého státu. V roce 1948 Nejvyšší správní soud konfiskační rozhodnutí zrušil, ale kvůli únorovému puči už jeho rozhodnutí nebylo doručeno úřadům ani postiženým. Vzhledem k tomu teď nedostanou nic. Skoro bych řekl, že je to typický příklad křivdy, která by měla být zmírněna. Návrh zákona o restituci církevního majetku to ovšem nečiní.

Jiří Hanák vyčítá „zlenivělé české společnosti“, že rozhodněji nedává najevo svůj většinový odpor k radaru a dovoluje tak „moci“, aby ve svých rozhodnutích příliš nedbala na veřejné mínění. To je opravdu podařené pojetí demokracie: jejímu dokonalému prosazování je třeba napomáhat soustavnými a pokud možno masovými pouličními kravály.

„Dnes už není na obzoru velmoc, která by KSČM pomohla v jejím vnitrostátním úsilí. Rusko to není v žádném případě. Tam proběhl návrat k carským tradicím,“ píše v Právu Alexandr Mitrofanov. S tím návratem k carským tradicím to není zase až tak tragické a navíc se carské tradice od těch bolševických až tak moc neliší. Takže naši komunisté si dnes právem mohou říkat pod fousy: rozuměli jsme si s Brežněvem, budeme si rozumět i s Putinem. Lépe řečeno dobře to vědí.

Čtvrtek 10. dubna
Po velmi obtížném jednání koaliční „devítky“ vláda dnes schválila kompromisní návrh na pokračování zdravotní reformy. KDU-ČSL přišla se směsicí populistických a fundamentalistických požadavků: na jednu stranu se péče o zdraví nesmí změnit na kšeft, na druhou je třeba omezit potraty. Nevím, k čemu bude dobré, když se rozmonoží počet deprivovaných, nechtěných dětí. Poslankyně Šojdrová se svým požadavkem na zrušení zdravotních poplatků pro matky s dětmi v nemocnicích neuspěla, a proto nestáhne svůj návrh na novelu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Návrh má dobrou šanci projít, protože navrhovatelé s opozicí mají většinu. Projednáváním návrhu se otevřou stavidla k dalším úpravám.a celé jednání bude projevem vládní slabosti. Zbourají Julínkovi reformu? KDU-ČSL se opět vyhraňuje jako obávaný spojenec.

Na ministra Langera se provalilo, že kdysi podporoval poskytnutí úvěru, který měl údajně sloužit k tomu, aby stavební velefirmu IPS mohla nakoupit skupina mafiánského podnikatele Mrázka. Langer své tehdejší aktivity vysvětluje dnes vlastenecky: usiloval o zachování IPS v českých rukou. To je správné: raději český mafián než cizácký poctivec.

Ficově vládě se podařilo hladce protlačit „kontroverzní“ tiskový zákon (tématu se týká naše dnešní glosa), a nejen to: Strana maďarské koalice pak podpořila lisabonskou smlouvu, kterou opozice chěla kvůli tiskovému zákonu zablokovat, takže premiér byl úspěšný hned dvojnásob. SMK prý tak učinila za slib, že vláda nebude navrhovat, aby se na maďarských školách na Slovensku vyučovala slovenština ve stejném rozsahu s maďarštinou.Chápu složitou situaci SMK a Maďarů na Slovensku, ale myslím, že to bylo chybné rozhodnutí: jednak mne zajímá, co z toho vládního slibu zbude za pár týdnů nebo měsíců, a jednak svoboda slova a demokracie jsou předpoklad pro to, aby se – mimo jiné - mohlo normálně rozvíjet i maďarské školství na Sovensku. SMK podepsala Ficovi problematický bianco šek a to, co píše v dnešních Lidových novinách Luboš Palata (že Lisabonská smlouva sváže Ficovi ruce v demontáži svobody na Slovensku), je jen zbožné přání. Evropská unie zatím problém se slovenským tiskovým zákonem nevzala na vědomí.

V této souvislosti působí poněkud odlehle zápas o neúčast politiků na zahajovacím ceremoniálu olympijských her v Pekingu a celý okázalý boj za práva Tibeťanů. Nic proti tomu, ale přímo pod nosem máme naléhavější problémy, které se nás dotýkají o hodně bezprostředněji. Netvařme se, že je nevidíme, může nás to přijít draho.

Moskva je ochotná vyjednávat s ČR o přítomnosti ruských inspektorů u amerického radaru. Trvá ovšem na stálé misi. To je z důvodů, které jsem tu už mnohokrát zmínil, nepřijatelné. Ivan Fišera se v dnešní MfD domnívá, že by se Západ a Rusko měly spojit v duchu ideologie „kdyby všichni chlapi světa“ proti hrozbě mezinárodního terorismu. Problém je, že Rusko je na mezinárodně politické scéně asi tak spolehlivý spojenec jako na vnitropolitické KDU-ČSL.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.