Pátek 4. dubna
Summit NATO v Bukurešti vydal usnesení k americké protiraketové obraně, odročil rozhodnutí o připojení Gruzie a Ukrajiny k tzv. Akčnímu plánu pro členství v alianci a přijal Chorvatsko a Albánii, zatímco přijetí Makedonie zablokovalo Řecko, kterému se nelíbí jméno tohoto státu. Putin vrní blahem. Tématu se týká naše dnešní glosa. Ruský tisk interpretuje prý (podle MfD) odmítnutí Ukrajiny a Gruzie jako náznak, „že si Západ už nemůže vůči Rusku tolik dovolovat“. To je příznačné: čím víc se jim ustoupí, tím víc poroste jejich drzost. Je to nedomyšlená politika.

Před Okresním soudem ve Frýdku-Místku proběhl proces s mladíkem, který spolu s dalšími šesti kamarády (z toho byly dvě dívky) jen tak pro zábavu umučil kočku. Jeden z veselé společnosti pořídil videozáběry a po roce a půl je dal k dispozici veřejnosti na internetu, což se partě stalo osudným. Odsouzen byl jen jeden, co na kočku nejdřív poštval svého pitbula a pak ji dorazil tím, že jí rozšlápl hlavu. Na fotografii vypadá, jako by neuměl do pěti počítat, přitom už je v podmínce za násilnou trestnou činnost. Velmi se mu nechtělo do basy, a tak dával najevo lítost. Omlouval se mj. tím, že před vlastní akcí vypil pět litrů vína. Soud tu okolnost vzal v úvahu, nedivím se mu. Je jen zvláštní, co takového člověka napadá, když je totálně na mol ä padají všechny zábrany. Považuji tenhle druh zábavy za mimořádně hnusný, to ubohé zvíře těm syčákům důvěřovalo, tj. věřilo, že ji nezabijí, i když by mohli. Autor videozáznamu dostane jen pokutu za přestupek, doufám, že pořádně mastnou. Další účastník soaré, který se pokoušel už poraněnou kočku opít, prohlásil na dotaz soudce, jaké si z případu vzal ponaučení, že už nikdy nebude pít alkohol tam, kde jsou nějaké kamery. Pěkná forma účinné lítosti.

Na lidovecký programový sjezd byli pozváni Topolánek i Paroubek. To je příznačné pro New Deal, který zavádí ve straně Jiří Čunek, učenlivý žák Josefa Luxe (Svoboda a Kalousek se učili špatně, oba propadli z obojakosti, i když každý jinak). S tímhle koaličním partnerem Topolánek velké štěstí neudělá.

Prezident Sarkozy se rozhodl, že se Francie vrátí do vojenských struktur NATO. Vzhledem ke stavu organizace a k povaze francouzské politiky nevím, zda je to zpráva dobrá či špatná.

„Osobně si myslím, že bychom se měli víc zaměřit na hledání příčin toho soudobého terorismu a podpory, jíž se těší v některých skupinách muslimské populace. Leckdy za tím jsou patrně čísi ekonomické či dokonce geopolitické zájmy… a za tou podporou je určitě chudoba a nevzdělanost,“ říká v rozhovoru pro Právo stínový ministr vnitra Bublan. O příčinách terorismu jsem před časem napsal fejeton, na který tu odkazuji. Pan Bublan velmi podceňuje skutečnost, že lidé, kteří páchají ty ohavnosti, něčemu opravdově a hluboce věří (že to, čemu věří, je zrůdné, je další věc), a tou vírou a schopností sebeobětování strhují davy. Tím, že davy, které mají před očima takový příklad, zneutralizujeme tak, že je nakrmíme, je iluze. Bylo by třeba je přesvědčit hlubší vírou v lepší věci, která je provázená schopností sebeobětování. Jinak nerozumím tomu, proč bude katolická církev, pokud se pokusí vydělat si na živobytí podnikáním, „hromadit majetek“. Vždyť ho utratí na svůj provoz. „Hromadění majetku“ je ostatně marxistická zhůvěřilost: kapitalista odírá dělníky, zlaťáky, které z nich vydře, hromadí do žoků, na nichž se pak rozvalí a pochrupuje.

Rusové sní o celoevropské hokejové lize. Ředitel Gazpromu Medvěděv prohlásil: „Jsme přesvědčeni, že se nám podaří najít cestu, aby kluby z Česka hrály naši ligu. Viděl bych to v horizontu tří čtyř let.“ Nu, existuje velmi jednoduchá cesta, jak to zařídit, a obávám se, že 70% české populace na tom už dílem vědomky, dílem nevědomky spolupracuje. Jen pořád doufám, že do tří-čtyř let to snad přece jen ještě nebude.

Sobota 5. dubna
Mezi českými účastníky summitu v Bukurešti zavládla euforie: Putin ve svém velmi umírněném projevu vůbec nezmínil protiraketovou základnu! Zvlášť prezident Klaus triumfoval: já to vždycky říkal, že je to dobrák ä slovanský bratr!, dalo se vyčíst z jeho rozzářené tváře. Slovenský ministr zahraničí (Slovensko je v současné době hlavním ruským lobbistou v NATO, nechápu, proč se tomu vicepremiér Vondra diví, bylo to přece jasné nejpozději po vystoupení premiéra Fica v Otázkách Václava Moravce) ovšem upozornil, že podle jeho informací ruský odpor k radaru přetrvává, potvrdil mu to např. ministr zahraničí Lavrov. Putin byl nejspíš spokojen s neslanými nemastnými slovy usnesení NATO o protiraketové obraně, s tím, že získal v NATO v této věci slušnou lobby, že si Polsko svou absurdní vyděračskou politikou samo pod sebou podřezává větev, a nechává si celou věc na své setkání s Bushem. Vzhledem ke zmíněným skutečnostem získal velmi výhodnou výchozí pozici. Ve svém projevu prohlásil mj. (cituji podle Práva): „Výsledek naší spolupráce bude záviset na tom, nakolik budou země NATO brát v potaz zájmy Ruské federace, na připravenosti aliance ke kompromisům ohledně strategického ovzduší v Evropě a ve světě.“ To je pozoruhodné, Putin jedná se Západem stejně jako Stalin se západními spojenci v roce 1944 a 1945, ačkoli studenou válku s nimi Rusové prohráli.

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů poskytl premiéru Topolánkovi doklady o tom, že Mašínové plánovali řadu odbojových akcí, od atentátu na Gottwalda až po únos ministra Čepičky. Premiéra to naplnilo nadšením, nebyli to tedy vrazi, ale skuteční odbojáři. Jsou tu ovšem dva problémy. Za prvé, že by šlo o pouhé loupežné vraždy, tvrdí jen excentrici typu Petra Uhla, úmysl bojovat proti režimu jinak Mašínům neupírají ani jejich velcí odpůrci, tvrdí pouze, že se při realizaci tohoto záměru dopustili činů, které je i dnes nutno kvalifikovat jako brutální vraždy (já mám sice taky s činností bratří Mašínů problém, ale toto stanovisko nezastávám, jen ho tu uvádím). Za druhé, důkaz spočívá v protokolu z estébáckého výslechu Ctibora Nováka, konal se sice až v roce 1953, po Stalinově a Gottwaldově smrti, ale stejně to není spolehlivý doklad: Novák (který mimochodem v letech 1945-7 spravoval tzv. sběrné tábory pro sudetské Němce na severní Moravě a má na svědomí mj. vraždy nezletilých, bližší údaje viz Tomáš Staněk, Perzekuce 1945, Praha 1996) zcela zjevně hovořil o něčem, co bylo jen v rovině zcela nezávazných plánů a k čemu skupině chybělo organizační zázemí i technické prostředky, což sami Mašínové přiznávají. Nechci osobní statečnost zúčastněných nijak zpochybňovat, ale bohužel to všechno zase vypadá jako pokus celou věc z politických důvodů pořádně nafouknout a to se nedělá. Navíc náš prvořadý úkol není, abychom se vyrovnali s skutečným nebo domnělým třetím odbojem, ale abychom se znovu nedostali do ruských spárů.

ČSSD žádá, aby vláda spojila hlasování o americké radarové základně s otázkou důvěry. Vláda, přesněji řečeno ODS, to rozhodně odmítá. Je ovšem pravda, že pokud vláda hlasování prohraje, bude to podobná prohra, jako když v r. 1947 čs. kabinet pod Stalinovým nátlakem odmítl Marshallův plán, a je otázka, zda by pak zodpovědnost za vzniklou situaci nebylo lépe naložit na opozici, respektive svěřit předčasným volbám. A za druhé, bylo by zábavné sledovat, jak by se v této situaci chovali Pohanka, Melčák a taky poslanci menších koaličních stran, kteří teď mají účast ve vládě jistou, kdežto potom – kdo ví! Pokud se vláda stane bezmocnou a nebude schopna plnit svá podstatná předsevzetí, budou ODS dál padat preference. Situace je bohužel taková, že v současné době by 70% českého obyvatelstva buď podpořilo zásadní reorientaci české zahraniční politiky, nebo by proti ní aspoň nic zásadního nenamítalo. V takové situaci se jen těžko dělá rozumná zahraniční politika.

Jakási „Akademie literatury české“ udělila Jarkovi Nohavicovi Cenu Boženy Němcové. Prezident Akademie Jiří Žáček (pokud se nemýlím, dělal slušnou literární kariéru už za normalizace) to pro Právo zdůvodnil tím, že Nohavica v posledních třiceti letech udělal pro českou poezii víc než všichni básníci dohromady. Bylo by ještě dobře, kdyby nějaká jiná podobně kompetentní instituce udělila Nohavicovi cenu generála Mašína za statečný odboj proti komunismu.

Penzionovaný chorvatský generál Korade, organizátor vyhnání Srbů z Chorvatska, zabil čtyři lidi (a pak jednoho příslušníka speciální policejní jednotky, která ho přijela zatknout). Nakonec se sám zastřelil. Byl při tom při všem totálně opilý. Smutný konec jednoho realizátora „vylikvidování“. Nezvolil si k tomu správnou dobu, dnes už se to nenosí.

Pražská ODS ostře kritizuje Topolánka,že neplní předvolební sliby, poslanci ODS Z Prahy ho hájí tím, že musí brát ohled na koaliční partnery. Chce pražská ODS, aby se vedení strany dohodlo s Paroubkem, nebo si přeje předčasné volby? První by byl pokus o návrat k blaženým časům opoziční smlouvy, který je, jako všechny návraty do minulosti, nemožný, volby by teď dopadly pro ODS katastrofou. Nejspíš tedy nechtějí vůbec nic. Zvláštní způsob politizování.

V Brně propukl spor o to, zda je zpěvák Daniel Landa hodný toho, aby hrál v místním Národním divadle, protože se dostatečně nedistancoval od svých někdejších textů pro písně kapely Orlík. Nemohu si pomoci, v takovýhle akcích si stoupenci politické korektnosti podávají ruce s bolševickými správci normalizační kultury. Dostatečně si nenadělal na hlavu. Slušný člověk se pozná podle toho, že je v každé situaci připraven si nadělat na hlavu. Pak může směle do Národního divadla. Názory pana Landy mohou být problematické. Kdo zkoumá stejně pečlivě profily normalizačních hvězd? Pan Landa není žádná normalizační hvězda. Řekl bych, že problém není v něm, ale v institutu Národního divadla. je to relikt nacionalismu 19. století.

A nakonec dva citáty:

„Jedno však platí tuším beze zbytku: naše česká otázka nabyla v radaru přechodně opět na světovosti. I tato generace v něm dostává nečekaně příležitost vymanit se bez lustrování a zakazování odlišných názorů, bez přejmenovávání ulic a výměn pomníků z potupného svrabu normalizační závislosti. Radar je dar dalších let české nezletilosti, umí prodloužit pubertu; jeho odmítnutí je příležitost pro dospělou zemi.“
Matěj Stropnický, Lidové noviny 5. dubna 2008

„Vývoj nynějších událostí vsunul nás přímo do ohniska světového dění. Oči všech jsou na nás upřeny. O to pozorněji nás sledují, oč se český národ svým utrpením a hrdinným postojem ze druhé světové války, jakož i vynikající činností některých emigrantů, v čele s prezidentem Benešem, stal celému světu známějším. Byl na nás vložen těžký, ale nade vše krásný úkol: v malém vzorku dokázat, že rozdělení světa na dva nesmiřitelné tábory není nevyhnutelnou nutností, nýbrž že jde jen o nedorozumění.“
Antonín Klatovský, Dnešek č. 39,1947

Pondělí 7. dubna
Putinovi jeho tah s požadavkem na stálou přítomnost ruských vojenských expertů v ČR docela vyšel. Bylo to ono překvapení pro českou vládní koalici, o němž mluvil Jiří Paroubek, když se vrátil z Moskvy? V tom případě se tam opravdu těší velmi výmluvné důvěře. Předseda KDU-ČSL Jiří Čunek, který se čím dál tím víc chová jako by byl do vládní koalice vyslán tak, jak bývali v ruských a polských bolševických seriálech z doby normalizace vysíláni odvážní rozvědčíci přímo do vůdcova hlavního stanu, prohlásil: „Tyto dohody velmocí, jakým způsobem budou kontrolovat a nás budou kontrolovat, jsou v tuto chvíli pro mě nepřijatelné.“ Přitom nešlo vůbec o žádnou dohodu, nýbrž jen o Putinův názor, který sdělil na tiskové konferenci. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek prohlásil Putinovo vystoupení za selhání vlády. To snad není pravda.

Předseda Strany zelených Bursík sice dostal na republikové radě strany pro sebe a pro ministra Schwarzenberga důvěru, zato rada vyzvala poslance, ministry a senátory za SZ, aby hlasovali proti vybudování amerického radaru na území ČR, a vznesla řadu dalších požadavků, z nichž koaliční partneři rozhodně žádnou radost mít nebudou. Když tedy Bursík mluví o svém vítězství, silně přehání. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Známý český bojovník za mír Ondřej Slačálek svolal na protest proti bukurešťskému summitu demonstraci před rumunské velvyslanectví. Demonstrace se zúčastnilo cca dvacet lidí. Ohromující úspěch, gratulujeme.

Klinický psycholog Jeroným Klimeš tepe v dnešních LN nás pokrytce, co považujeme za odporné mučit kočky a přitom je nám lhostejné utrpení slepic v drůbežárnách a upalování bezdomovců. Odkud to ví?

Vicepremiér Vondra tamtéž vytýká ČSSD, že si stále ještě neumí vybrat, jestli Západ nebo Východ. Je to prý vidět na cestách Jiřího Paroubka. Jak na to proboha přišel? Na cestách Jiřího Paroubka (a nejen na nich) je vidět, že si Paroubek už dávno vybral.

Olympijskou pochodeň provázely po celé její cestě Paříží bouřlivé demonstrace proti porušování lidských práv v Tibetu. Museli ji nakonec vézt autobusem, dvakrát uhasit, a zbytek trasy zrušit. Je to všechno jistě OK, jen si nemohu odpustit malou poznámku: demonstrovali by tak vehementně i proti např. týrání žen v muslimském světě a v mohutné muslimské komunitě ve Francii? Nebo by to už považovali za nepřípustné vybočení z rámce multikulturality (a těžko se zbavit podezření, že by v tom hrály roli i plné kalhoty)?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.