Pátek 7. března
Lidovci frontálně útočí na ODS a žádají bezpodmínečný a okamžitý návrat Jiřího Čunka do vlády (Topolánek žádal od lidovců loajalitu ve věcech zdravotní reformy, Čunek a jeho lidé mají očividně roupy a rádi by - i s ohledem na volby v tomto roce - zdravotní reformu pořádně osekali. Tím se vracejí k tradiční lidovecké politice opozice v koalici; tuto politiku přestal dělat Cyril Svoboda a zdá se, že není zcela po chuti ani Kalouskovi, ostatně zlatý Kalousek!). Topolánek jejich požadavek přivítal a prohlásil, že jen zbývá, aby se dohodli se zelenými, kteří s Čunkovým návratem do vlády nesouhlasí – to je na premiéra nebývale diplomatické. Zelení trvají na tom, aby se věc řešila až po Schwarzenbergově návratu. Zdá se, že prezidentská volba koalici pěkně rozhodila, tohle jsou důsledky.

Dvě třetiny české veřejnosti jsou podle agentury CVVM proti výstavbě radarové základny, jen čtvrtina je pro. Jiří Paroubek chce v ČSSD uspořádat nové referendum o základně. Část strany se bouří (proč znovu?). Potřebuje předseda ČSSD mít ještě silnější mandát ke svému odporu proti americké základně?

Podle agentury STEM si 49% o bratrech Mašínech myslí, že jsou vrazi, 51% že ne. Za hrdiny odboje je ovšem považuje jen 38% lidí a s Topolánkovou medailí souhlasí jen 31%. Tady je veřejnost méně rezolutní než v otázce radaru. Navíc jakási rozpačitost je tu pochopitelná.

Na Pražském hradě proběhla slavnostní inaugurace prezidenta Klause, pokládaly se květiny, duněly okované boty vojska, hřměla hymna a salvy z děl. Odpadla jen lidová veselice, guláš a pivo. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Asistenti poslanců už berou 37 tisíc, pohoršují se v Právu. Ve skutečnosti by asi měli ještě doplácet. Kromě zaměstnávání rodinných příslušníků (nevím, co je na tom špatného, když manželka nebo syn nebo dcera opravdu jako asistenti pracují) je teď odsouzeníhodné i zaměstnávání bývalých politiků (poslanec Benda zaměstnává bývalého poslance FS Tyla, Vlasta Parkanová exmluvčího ODA Rožánka). Zřejmě by bylo bývalo nejsprávnější, kdyby oba delikventi byli poté, co se uzavřela jejich politická dráha, utraceni.

Michaela Marksová-Tominová píše v Právu o MDŽ. Nezná prý žádnou zemi, kde by systematicky znevýhodňovali muže, a právě to je důvod, proč MDŽ musí zůstat významným dnem. Znevýhodnění žen se učiní přítrž tím, že se ženy přestanou znevýhodňovat, a ne tím, že bude zachován MDŽ. MDŽ znamenal za totáče zinstitucionalizované pokrytectví (když s problémem nic neumíme dělat, nebo ani nechceme, zřídíme aspoň svátek; když si nevíme rady s romským problémem, zbouráme vepřín a na jeho místě vystavíme patnáctimetrový pomník). To všechno jsou bolševické a postbolševické manýry.

Internetový publicista Martin Lér podal trestní oznámení na KSČM za to, že se přihlásila k únoru 1948. Příslušné státní zastupitelství se jím nebude zabývat, nejde prý o trestný čin. Kdyby se někde v Německu nějaká strana hlásila k převzetí moci Hitlerem (ústavní bylo zhruba stejně jako únorový puč), to by bylo řevu. Ovšem, samozřejmě, německý nacismus a německý nacistický režim byl něco jiného než ruský bolševismus a ruský bolševický režim: to, že byl jiný, ale vůbec neznamená, že byl horší. Každý jinak vybarvený, ale jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.

Vicepremiér Vondra líčí Právu sugestivně, jak se čeští diplomaté bili jako lvi s bruselskými byrokraty o právo domluvit se s USA na zrušení víz. Ta odvaha! Byli jsme pod velkým tlakem silných, ale vydrželi jsme. Smysl diplomacie není šprajcovat se před silnými (jak si myslívají zamindrákovaní sprosťáci), ale dokázat se domluvit.

V Maďarsku zuří boj o zdravotní reformu. Zdravotní reforma je velmi podobná té české, jen síly na politické scéně jsou jaksi přeskupeny: socialisté reformu prosazují, konzervativní pravice jde proti podobně houževnatě a s podobnými argumenty jako Paroubkovci. Navíc opozice prosadila konání referenda o poplatcích u lékaře (a o zavedení školného). Smí se vůbec o něčem takovém v demokratickém státě konat referendum? FIDESZ si slibuje od vládního neúspěchu při plebiscitu pád vlády podobně, jako si Paroubek sliboval pád vlády od Klausova nezvolení prezidentem. Politika v Maďarsku je v podstatě stejná jako u nás, jen si pravice s levicí vyměnily role.

Ministryně Stehlíková prosazuje, aby rodiče měli zakázáno fyzicky trestat děti. Návrh narazil na jakýsi nesouhlas např. u dětských psychologů, a ministryně pak ubrala: je třeba přesně definovat, co je ještě povoleno a co ne: „Ojedinělý pohlavek nebo plácnutí přes zadek by možná nevadilo, ale třeba taková facka je už přes míru.“ Zákon musí vyjmenovat, které fyzické tresty jsou nepřípustné. Paní ministryně pracuje na tom, aby nám z dětí vyrůstali malí Pavlíci Morozovové v sametové podobě: budou práskat policii své rodiče, že proti nim užívají nepřiměřeného násilí. Taky to může probíhat takto: Fotr, naval dva tácy, jinak jdu na policii a máš průšvih jako Brno. Paní ministryni je třeba pogratulovat. Další plod politické korektnosti, která už brzy vytvoří důmyslný celek předpisů a nařízení, které lidstvu úspěšně zabrání žít.

Sobota 8. března
Podle únorového (a zjevně taky vůbec posledního) průzkumu stranických preferencí, který pořídila agentura Factum Invenio, snížila ODS poněkud náskok ČSSD (přibrala 3%, kdežto ČSSD ztratila, ale méně než 1%). Protože však komunisté mají setrvale přes 16%, měl by rudý blok v přepočtu na mandáty ve Sněmovně dosti drtivou převahu (112 mandátů proti 88). Zatím se zdá, že se Paroubkovi spíš podařilo vytvořit ODS špatnou image než ČSSD dobrou a prezidentskou volbou si ČSSD příliš nepomohla.

V Právu referují o restitučním sporu dědičky hlubocké větve Schwarzenbergů Alžběty Petzoldové takovým způsobem, že se zdá být nemožné, aby prohrála. V tomto případě nejde o Benešovy dekrety, ale o zvláštní zákon č. 143/1947 Sb., tzv. Lex Schwarzenberg, který považuje za nestandardní dokonce i dr. Pejchal (jmenovitá konfiskace majetku jednotlivci). Pod zákonem je podepsán i ministr Jan Masaryk, který Adolfa Schwarzenberga (jednoho ze tří vyvlastňovaných) označil po válce za „vášnivého antinacistu“ a podporovatele odboje. Typické pro Jana Masaryka. V zákoně nejsou zmíněny důvody konfiskace, je tam jen řečeno, že konfiskované pozemky se mají rozdělit podle Benešova dekretu č. 12 o konfiskaci zemědělského majetku „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“.

Předseda zelených Bursík využil situace, v níž vnitřní opozice ve straně není připravena a ani dost dobře nemůže usilovat o jeho odvolání (půl roku před krajskými a senátními volbami), a nechal si od předsednictva potvrdit svůj mandát. Jeho pozice, oslabená neobratným zacházením s počítačem, se tím na pár měsíců zase upevnila.

Podle návrhu nového policejního zákona mají policisté jezdit pouze k těm nehodám, kde škoda přesáhne čtvrt milionu. Pokud budou přivoláni a škoda bude menší, ten, kdo je přivolá, jejich výjezd zaplatí. Zajímalo by mne jednak, jak se dá výše škody předem přesně odhadnout, a jednak co se bude dít v těch minimálně 90% případů, kdy škoda čtvrt milionu Kč nedosáhne. Pak zřejmě rozhodne pěstní právo. To není dobrá zpráva pro nás důchodce.

Alexandr Mitrofanov označuje v Právu Topolánkovu vládu za vládu pevné ruky. To snad není možné. (Vládou pevné ruky bude až ta příští, Paroubkova.)

„Uvědomujete si, pane premiére, že byste těžko našel někoho, kdo si nemyslí, že pan Snítilý volil Václava Klause proto, že byl vydírán nebo podplacen, nebo obojí?“ staví si do latě Mirka Topolánka tamtéž Alexandr Kamer. Jednoho by našel, mne. Je totiž možná i taková spekulace, že někdo z tábora Klausových přívrženců (kdo asi?) naznačil Snítilému, že ví o skvrně na jeho minulosti a bude záležet jen na něm, zda to praskne nebo ne. Snítilý pak v první volbě dvakrát nevolil nikoho a před rozhodujícím třetím kolem odešel. Nato někdo z přívrženců prof. Švejnara (kdo asi?), komu bylo taky velmi dobře známo, za co je pan poslanec „uchopitelný“, aby tuto uchopitelnost zlikvidoval, všechno práskl Právu, kde to obratem zveřejnili. Pan Snítilý to vzal jako zradu, a aby ji odměnil, dal v druhé volbě svůj hlas Klausovi.

„Veřejnost mi po celou dobu mého prvního mandátu vyjadřovala vysokou podporu navzdory tomu, že jsem nebyl vždy konformní s postoji politických stran, které právě tvořily vládní exekutivu. Pokud to bude třeba, budu tak postupovat i v budoucnu. Současně však platí, že ve využívání možností, které mi ústava dává, budu nadále opatrný a spíše konzervativní,“ prohlásil Václav Klaus ve svém inauguračním projevu. Je zapotřebí, aby si z toho vládní strany, které právě tvoří exekutivu, nic nedělaly a zbytečně si toho nevšímaly. Ostatně podpora veřejnosti Klausovi už taky není to, co bývala.

V MfD se pozastavují nad tím, že Topolánek přišel na inaugurační slib v doprovodu své partnerky Talmanové (která byla ovšem jako místopředsedkyně Sněmovny taky pozvána), „přestože s manželkou se dosud nerozvedl“. Problém je v tom, že k rozvodu, stejně jako předtím ke svatbě, musí být dva, jinak se věc komplikuje, a málokdo má takové štěstí jako pan Paroubek – totiž zcela bezbrannou (ex)manželku.

Vládní koalice se zjevně začíná vzpamatovávat, na schůzce předsedů koaličních stran včera došlo k dohodě: zelení asi nebudou bránit Čunkovu návratu do vlády, Čunek musí ovšem počkat, až se uzdraví ministr Schwarzenberg (to nebude dřív než koncem měsíce). Pro Čunka je nejdůležitější, aby si strany vyjasnily své pozice, pokud jde o zdravotní reformu. Snad je to návrat k věcnějším vztahům v koalici.

Pondělí 10. března
Volby ve Španělsku vyhráli zjevně se slušnou převahou socialisté. Tj. strana, která se neštítila v souvislosti s krvavým atentátem v Madridu třískat politický kapitál ze své zbabělosti a kapitulantství a distancovat se za tím účelem od svých amerických spojenců. Krátkodobě se to vyplatilo, od té doby měli ve Španělsku jen pět obětí teroru. Islámští teroristé je dočasně vzali na milost. Až vyřídí ty, co se ještě chtějí aspoň trochu bránit, dojde i na Španělsko.

Ministryně Parkanová předpokládá, že se nakonec předseda KDU-ČSL Čunek s ministrem Schwarzenbergem dohodnou, Čunek se do vlády vrátí a Scghwarzenberg v ní zůstane. Pak by ale byla otázka, proč pan ministr tak spektakulárně hrozil odchodem? Je přece zjevné, že pan Čunek z důvodů, o nichž nechci spekulovat, není schopen jeho podmínky splnit.

Pan ministr Liška zase prohlásil, že zelení ministři kvůli Čunkovi buď všichni z vlády odejdou, nebo všichni zůstanou. Tipl bych si druhou možnost.

V televizi (na ČT a prý i na Primě) se opět mluvilo o Paroubkově otevřeném a pak skrytém nátlaku na poslance vlastní strany, aby koukali hlasovat proti radaru. Pan Paroubek sice radar původně chtěl, ale to si prý myslel, že jde o nějaký miniradar (jak vypadá takový miniradar¸ vejde se do šuplíku od kancelářského stolu pana předsedy?), ale když zjistil, že jde o opravdický, veliký radar, začal být vehementně proti. Přesvědčivé vysvětlení! Jinak chápu, že politické strany musí být v základních věcech jednotné. Taky chápu, že se sociálním demokratům právem nelíbí, když krátce po volbách dva poslanci emigrují k politickým oponentům a dokážou uvést jen mlhavé, všeobecné důvody. Jsou však (spíše výjimečné) záležitosti, kde poslanec má právo, ne-li povinnost postavit si hlavu a nikdo mu nesmí vyčítat dezertérství: jsou to například věci národní bezpečnosti. Otázka radaru nijak nesouvisí s ideovým zaměřením sociální demokracie (jistě by se našel nějaký socdem politolog, který by vysvětlil, že opak je pravdou, o jednom se domnívám vědět, ale bylo by to nepochybně vysvětlení tak věrohodné jako to Paroubkovo s miniradarem). Pokud jsou někteří sociálně demokratičtí poslanci přesvědčeni o užitečnosti radaru, mají nejen právo, ale povinnost se k tomuto přesvědčení hlásit, a nikdo je kvůli tomu nesmí nazývat přeběhlíky. Pokud ovšem dají přednost stranické kázni před otázkou národní bezpečnosti, budou v lepším případě právem za kašpary.

Maďaři si uspořádali referendum o tom, zda se mají platit poplatky u lékaře. Poskytli tak pěkný argument všem odpůrcům referenda. Maďarská situace se velmi podobá té naší v tom nejhorším slova smyslu. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Klausův podržtaška Zahradil učinil v LN zásadní odhalení ohledně prezidentské volby. Hlavním poraženým není Paroubek (ani Švejnar), ale „bratrstvo Pravdy a lásky“. Zároveň na bratrstvo pravdy a lásky apeluje, aby si uvědomilo hloubku své porážky, přidalo se k bratrstvu neviditelné ruky trhu a vytvořilo trvalejší středopravicové spojenectví proti socialistům a komunistům. Především není pravda, že hlavním poraženým není Paroubek. Hlavním poraženým je Paroubek a při volbě nešlo o Klause, ale o Topolánka. A za druhé: středopravicové spojenectví je k převážení rudého bloku nezbytné, jenže to se budou muset oba znesvářené tábory emancipovat od svých vysloužilých führerů.

Václav Klaus vysvětlil americkým novinářům z Wall Street Journal (nevyznám se v americkém tisku, ale podle otázek, které mu reportéři kladli, to musí být dost levicové noviny), proč se nebojí, že by Rusové mohli utáhnout kohoutky od plynu a ropy a vydírat tím Evropu (a taky nás): "To je podle mě jen laciná, opravdu laciná novinařina. Já žiji v zemi, kde jsme byli úplně závislí na ruském plynu a ropě. Za celý můj život, a to mně v červnu bude 67, se nestalo ani na minutu, že by nám zastavili dodávky ropy a plynu. Prosím, takto nepřehánějte. To je tak laciná novinařina, nedělejte to." Pan prezident je srandista. To by bylo ještě tak scházelo, aby nám zavírali kohoutky, když jsme byli skoro celou tu dobu jejich nejloajálnější a nejposlušnější kolonií. A když jsme na čtvrt roku začali trochu trucovat, nezavřeli kohoutky, ale poslali k nám rovnou půl milionu vojáků.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.