Úterý 4. března
Problémem číslo jedna je návrat Jiřího Čunka do vlády. Podle premiéra Topolánka se dá očekávat každým dnem, Bursík premiéra důrazným způsobem žádá, aby Čunka jmenoval až poté, co se ministr Schwarzenberg uzdraví. Pokud jde o stanovisko ministra Schwarzenberga, existují o něm protichůdná svědectví. Věci se týká naše dnešní glosa.

Jedna dobrá zpráva: poslankyně Jacques se omluvila ODS. Není sice jasné za co, protože si není vědoma, že by své koaliční kolegy nazvala prasaty, jak se vyneslo ze schůze předsednictva SZ, nicméně omluvila se. A druhá dobrá zpráva: ODS omluvu přijala. Zdá se, že se tak stalo bez zbytečných řečí.

Václav Klaus vystoupil se svými kacířskými názory na jakési konferenci o klimatických změnách v New Yorku. Česká odbočka Greenpeace upozorňuje, že pořádající instituce je sponzorována (mimo jiné) ropnou společností Exxon Mobile (v předminulém roce šlo o závratnou částku 115 tisíc dolarů). Greenpeace by měla vydat seznam povolených sponzorů konferencí o klimatických změnách.

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek je toho názoru, že páteční prohlášení vedení KSČM k únorovému puči zhoršilo vyjednávací pozici komunistů pro možné povolební koalice v krajích. Komunisté teď mají menší koaliční potenciál. Chce se dodat „malininko“, protože ČSSD a Paroubek je ke své konfrontační politice nutně potřebují, kdežto komunisté, když bude nejhůř, se bez Paroubka a spol. docela dobře obejdou.

Odborníci si prý (podle Práva) lámou hlavu nad tím, co má být vznikající Národní garda (organizují ji ultranacionalisté z Národní strany). Je to prý hybrid. Myslím, že důležitější, než co má Národní garda být, je že něco takového v demokratickém státě rozhodně být nemá a nesmí. Organizace s vojenskou strukturou a vojenským výcvikem, ale „důsledně beze zbraní“. Když se to bude hodit, není nic jednoduššího, než si je opatřit (jako to kdysi udělali komunisté s Lidovými milicemi).

Západní média prý vedou úvahy o případném budoucím střetu o podíl na moci mezi novým ruským prezidentem Medvěděvem a Vladimírem Putinem. Připadá mi to, jako kdyby se u nás stal prezidentem exministr Bublan, premiérem Paroubek, a v novinách by se spekulovalo o tom, že se schyluje k divoké mocenské rvačce.

V Ústřední stranické škole v Pekingu vznikl prý projekt „rozsáhlé demokratické reformy“, jejímž cílem není vybudovat v Číně „západní styl všeobecných voleb nebo systém politických stran“, ale provést reformy, které by vedly k vybudování „moderní civilní společnosti“ (na budování občanské společnosti v podmínkách podobných čínským a bez politických stran je u nás odborník Jiří Pehe, měli by si ho povolat jako poradce; pokud se tak stane, musí si ovšem pan Pehe být vědom, že pokud to poradenství bude provádět v Číně a ne v ČR, hrozí mu v případě, že to zase zmatlá, podle tisíciletých čínských tradic zprovození ze světa mimořádně ukrutným způsobem). Čínští experti ze Stranické školy prý uznávají potřebu kontroly moci pomocí formálních mechanismů (např. upevňováním právního systému, na to je u nás zase zavedeným odborníkem Jan Švejnar). Čínu je třeba podle nich politicky reformovat, ale liberalizace nesmí otřást stabilitou země. Tento experiment může v moderní tyranii skončit jen dvěma způsoby: buď se nepovede liberalizovat, nebo udržet stabilitu. Čínští ideologové se pustili, jako už mnozí před nimi, do vynalézání politického perpetua mobile.

Středa 5. března
Premiér Topolánek modifikuje svůj postoj k mávratu Jiřího Čunka do vlády. Žádá za to od lidovců, aby podpořili všechny návrhy, které vycházejí z programového prohlášení vlády, a to se zárukou, že se tak stane všemi 13 hlasy klubu KDU-ČSL. Teď jde o zdravotní reformu: Poslankyně Šojdrová dala Topolánkovi ultimátum do úterý, potom předloží pozměňovací návrh k zákonu o poplatcích ve zdravotnictví v tom smyslu, aby novorozenci za ošetření neplatili. Formálně vzato je to nehorázná drzost. Přeběhlík-nepřeběhlík Hovorka zase „bude mít problém“ s Julínkovým návrhem převést zdravotní pojišťovny a fakultní nemocnice na akciové společnosti. Premiér nyní tvrdí, že Čunkův návrat se uskuteční do Velikonoc, ale všechno záleží na Čunkově dohodě se zelenými. Ještě do Klausovy prezidentské inaugurace chce zprostředkovat jednání mezi lidovci a SZ. Taky považuje za důležité, aby ministr zahraničí Schwarzenberg zůstal ve vládě. Premiérův postup je lehce nestandardní. Člověk by řekl, že nejprve zprostředkuje dohodu mezi KDU-ČSL a SZ a dojedná si závazek loajality od lidovců (to může udělat diskrétně), a dopadne-li všechno dobře, oznámí rychlý návrat Jiřího Čunka do vlády. Udělal to přesně naopak. To vzbuzuje dojem jakési chaotické improvizace.

V Senátu bude v dohledné době projednáván návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a o účastnících odporu proti komunismu. Informuje o tom Právo a píší o tom i v MfD. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Dvanáct obcí z okolí Chlumce nad Cidlinou se inspirovalo odporem Pobrdí k americkému radaru a žádá odškodné za provoz českého radaru, který už tam funguje. Chlumecký starosta Uchytil uvádí, že nejde ani tak o zdravotní riziko či o rušení televizního příjmu, jako o to, že jsou potenciálním cílem. Jak to udělat, abychom nebyli potenciálním cílem? Žádné základny, žádní vojáci a nejlepší by bylo i žádní policajti. Když přijde nějaký násilník, prostě si vezme, co potřebuje, a bude pokoj. Dáme mu to po dobrém, násilí je „kontraproduktivní“. Týká se to i manželek a dcer? Člověk se nediví, že námi Poláci (někteří, samozřejmě, ale nebude jich zase až tak málo) tak opovrhují.

Náměstkyně pražského primátora Reedová se zjevně potřebuje zviditelňovat. Proto vydala řediteli Dopravního podniku Dvořákovi tento bubílkovský rozkaz: jakmile spatří revizor DP v prostředku MHD známého politika, má ho neprodleně perlustrovat, a pokud nemá jízdenku či legitimaci (poslanci a senátoři mají ze zákona jízdné v MHD zdarma), pokutovat ho. „Vím, že vymahatelnost práva by asi byla nulová, že by se mohli odvolávat na poslaneckou imunitu. Ale pak by riskovali, že je třeba příště lidé nebudou volit.“ To je prosím strašná blbost: Do PS lidé volí stranické kandidátky a mohou nanejvýš v omezené míře ovlivnit pořadí na nich. Preference jednoho pražského autobusu (musí být poloprázdný, aby se svědky poslancova nemravného chování stali všichni) na to nestačí. Senátor může být ze Slovácka, a toho Pražané volit nebudou. Ředitel projevil zdravý rozum a odmítl se rozkazem řídit. Situaci komplikuje loňské rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu, že poslanci a senátoři na bezplatnou veřejnou dopravu nemají nárok, protože nejde o veřejný zájem. Rozhodnutí soudu je tedy v rozporu se zákonem? Pokud ano, měl by se v tom udělat pořádek. Především jde určitě o řádově nepatrnou sumu a snaha šetřit na papaláších má výrazně rumcajsovský podtext. A za druhé vážnost zákona je důležitější než populistická přísnost na pány, kterou předvádí paní viceprimátorka, aby si udělala reklamu mezi lidem. Bude ji potřebovat, do příštích voleb zmizí nepochybně SNK-ED, která ji kandidovala, v hlubinách politického zapomnění.

K případu bratří Mašínů a k třetímu odboji se vyjádřil v Lidových novinách i v MfD viceadmirál Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. V rozhovoru pro Lidové noviny vytýká kritikům Mašínů (do značné míry právem) neinformovanost. Jen mi není jasné, proč vyčítá třem zastřeleným Volkspolicistům „zkušenosti z Wehrmachtu“ (jejich problém ve vztahu k Mašínům byl, že dobrovolně vstoupili do bolševické Volskpolizei, u Wehrmachtu byly miliony, většinou mimo jiné i proto, že narukovali, a kdyby nebyli narukovali, čekalo by je popraviště). A když říká, že pokladník vytáhl vlastní zbraň na neozbrojeného Josefa Mašína, měl by jen tak pro úplnost dodat, že Mašín byl neozbrojen proto, že mu předtím pistole v autě vypadla z kapsy. V Mladé frontě Dnes zdůvodňuje slabost „třetího odboje“ tím, že mnohé neohrožené osobnosti, které by se ho bývaly jistě zúčastnily, povraždili nacisté. (Možná si měl národ pár neohrožených osobností držet za protektorátu do zásoby.) Dále tu pan Stehlík píše: „Jenže v určité fázi studené války došly velmoci na obou stranách k závěru, že eventuální „horká“ válka nemá dopředu jednoznačného vítěze, protože jsou síly vyrovnané, a přešlo se od konfrontace ke koexistenci.“ Zase, jako v osmatřicátém, se dohodli o nás bez nás! To je hrozný nesmysl, navíc rudě podbarvený. Problémem poválečného světa bylo jen a výlučně komunistické Rusko, které ovšem vůbec vážně nepomýšlelo na to, že by snad vyvolalo jadernou válku (ruský imperialismus je tradičně podělaný; Rusové se sice, když jsou napadeni, dovedou bránit jako lvi, ale v imperialistických výbojích se ruský stát chová tradičně spíš jako mrchožrout), a válečnou hysterii rozpoutávalo a udržovalo při životě jako záminku a příležitost k utužování teroru doma a ke stmelování své koloniální říše. Přechod od konfrontace ke koexistenci byl důsledkem počínajícího zahnívání ruského impéria po Stalinově smrti. Proti sobě nestály nějaké rovnocené „mocnosti“, ale agresivní ruské komunistické impérium a demokratický Západ, připravený se bránit.

Skoro tři tisíce lidí v čele s několika „osobnostmi“ podepsalo petici, která žádá prezidenta Klause, aby omilostnil členy umělecké skupiny s duchaplným názvem „Ztohoven“, kteří před časem implementovali do živě vysílaného pořadu ČT Panorama výbuch jaderné bomby. Myslím, že milost není na místě, protože by necitlivě zasáhla do jejich díla a znehodnotila ho – nabudila by totiž dojem, jakoby vlastně o nic nešlo. Vězení, podmínka, veřejně prospěšné práce nebo mastná pokuta budou naopak jejich akci korunovat, neboť dokáží, že opravdové umění si žádá plného nasazení a obětí, že umělec vkládá do svého díla doslova krvavý kus života. Jsem přesvědčený, že jejich artefakt se uzavře teprve rozsudkem a jeho vykonáním. Po propuštění pak mohou umělci být za své teprve v tom okamžiku skutečně dovršené dílo případně vyznamenáni cenou.

Zatímco polský expremiér Kaczyński vyjádřil pochopení pro rezervované stanovisko premiéra Topolánka ke způsobu, jakým nynější Tuskova vláda ždímá z Američanů za souhlas s raketovou základnou různé výhody, předseda Sejmu Komorowski se pozastavil nad tím, že český premiér dal souhlas s americkým radarem zadarmo. Správně! Zadarmo ani kuře nehrabe.

Čtvrtek 6. března
Předseda KDU-ČSL Čunek označil podmínky, které dal lidovcům premiér Topolánek (v souvislosti se zdravotní reformou; spočívají, stručně řečeno, v tom, aby se začali chovat aspoň trochu loajálně ke svému koaličnímu partnerovi) za ponižující. Pan Čunek se otřepal z maléru, v němž teď už nevězí po uši, ale jen po pás. Chce ODS vydírat, nebo touží po jiné koalici? To by se mělo vyjasnit. Zdá se, že převolením předsedy si lidovci moc nepomohli. Čunek dělá systematicky to, co udělal kdysi Kalousek v náhlém hnutí mysli. Podle Práva jsou lidovci premiérovým postupem pobouřeni. Při bližším ohledání zjistíme, že jsou pobouřeni dva: věrná Čunkova souputnice Šojdrová a přeběhlík v tom nejlepším slova smyslu Hovorka. Premiér Topolánek se rozhoupal k prohlášení, že Čunka nevezme do vlády, pokud by to mělo znamenat odchod zelených. Rozhodnout, zda je horší Čunek či Bursík, je práce obtížná a nevděčná: nicméně se zdá, že pokud jde o míru vyčůranosti, zelení za dnešním lidoveckým vedením významně zaostávají.

Jiří Paroubek si neumí představit, že by někdo z poslanců ČSSD hlasoval pro radar. Odpor veřejnosti k americkému radaru je pro pana Paroubka jen klacek na svržení vlády. Ve skutečnosti je mu radar šumafuk. Až se to bude hodit, bude pro. To, o co mu jde, je premiérské křeslo. Poněkud strašidelné na tom je, že by si s panem Čunkem mohli docela dobře rozumět. A zábavné to, že někteří jeho straničtí kolegové si situaci, že by někdo z ČSSD hlasoval pro radar, docela dobře představit dovedou. Zatím jen tak, že ne oni, ale někdo jiný, což jejich představivost trochu znevěrohodňuje.

Odpůrci radaru a vůbec všech válečných aktů budou oslavovat, přesněji řečeno demonstrovat 15. března. Z hlediska našich dějin je to velmi šťastně zvolené datum: den, kdy Mnichovanům spadla jejich mírová konstrukce na hlavu. Válka ještě nezačala, to ne. Ale obrovitá ostuda už ano. Český mnichovanský dorost bude v ten den pochodovat Prahou a Paroubkova ČSSD jej podpoří jako „aktivní diváci“. Dosti hnusné divadlo.

Policisté (asi čtyři) podle Práva protestují proti novým uniformám, protože se prý inspirovaly německými vzory. Rozumí se uniformami nynější německé policie, přičemž jakémusi „vojenskému badateli“ dokonce české policejní čepice připomínají čepice důstojníků SS. Snad by se ty uniformy měly posuzovat podle toho, nakolik jsou pro policisty pohodlné a pomáhají nebo brání jejich práci, a ne podle slabomyslných historických reminiscencí. Proč to rozmazávají v Právu, je ovšem jasné: premiér a ministr vnitra jsou v podstatě hitlerovci, pryč s nimi.

Republikánský prezidentský kandidát McCain prý o Rusku hovoří jako o revanšistické zemi ovládané klikou bývalých důstojníků tajných služeb. Ten člověk je realista, škoda, že nemá šanci, teď se budou v USA minimálně jedno volební období historicky znemožňovat liberálové, protože západní intelektuální elitě se podařilo přesvědčit západoevropskou i americkou veřejnost, že prezident Bush je vtělení ďábla. Sleduji dění v USA nesoustavně, ale když vezmu v úvahu ta období, která jsem z dálky spoluzažíval (od Eisenhowera po Buse ml.), tohle je novum.

LN přinesly znění projevu, který přednesl náš prezident na konferenci o změnách klimatu v New Yorku. Zmínil se tam mimo jiné o tom, co prohlásil u nás v souvislosti s únorovým pučem: „Budoucí nebezpečí nepřijdou z té samé ideologie, která způsobila únor 48. Budou s ní však mít - i přes jiný název a některé odlišné vnější znaky - shodnou podstatu: budou mít líbivou, patetickou, jednotlivce přesahující, na první pohled ušlechtile znějící, ve jménu dobra člověka či pokroku vystupující myšlenku, a její stoupenci budou mít sebevědomí tvrdit, že je pro její realizaci oprávněné člověka a jeho svobodu obětovat.“ Na mysli prý měl, „environmentalismus a jeho v současnosti nejsilnější verzi, klimatický alarmismus“. Klaus se zbláznil: nehrozí nám žádný environmentalismus a alarmismus, ale znovuvzkříšené ruské imperiální choutky. Je ovšem těžké to vykládat zanícenému slavjanofilovi. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.