Úterý 12. února
Mirek Topolánek chce v jednání přesvědčit komunisty o tom, aby kývli k tajné volbě (malá část komunistických volitelů k tajné volbě nemá výhrady). Musel by jim ale za to slíbit víc než Paroubek, protože tajná volba znamená, že řada volitelů by dala hlas Klausovi, ale bojí se vedení svých stran. Problém není ve způsobu volby, ale v těch volitelích.

Ministr Schwarzenberg prohlásil v rozhovoru pro Právo, že váhá, pokud jde o podporu Švejnara: „Do poslední chvíle jsem se držel stanoviska klubu, protože ještě existovaly šance. Teď vidím, že šance vlastně vymizely a že průchodné to není…“ Ministr je ve složité situaci vzhledem ke svým politickým vazbám a vzhledem k tomu, že zjevně nemá žádný přesvědčivý důvod s Klausem sympatizovat (Klausova omluva přišla pozdě a je těžko prezidenta nepodezírat z jisté účelovosti). Tady však nejde o Klause, ale o Topolánka, vládu a na druhé straně zvláštní povahu švejnarovské „prezidentské koalice“. Ministrovi jeho rozhodování nezávidím.

Lidovci se nyní většinově přiklánějí k tajné volbě. Nic to neznamená, protože ve Sněmovně budou na základě procedury, jež se prosadila při minulé volbě, i s ODS přehlasováni: navíc při rozhodování bylo pro tajnou volbu jen 12 z dvaceti přítomných volitelů. Odpadne jen sociálně demokratická demagogie, že jsou v té věci všichni proti ODS.

Poslanec Snítilý se dal slyšet, že na něj nikdo netlačil. Stěžoval si na blíže neurčenou zradu, která se nezapomíná, a prohlásil, že se volby prezidenta chce zúčastnit a že se teprve rozhodne, jak bude hlasovat. Hodlá prý také vystoupit z ČSSD a z poslaneckého klubu strany. Věci se týká naše dnešní glosa. Poté přinesla čtk zprávu, že Snítilý uvažuje o rezignaci na mandát ještě před volbou, oznámil to prý po dnešním jednání klubu poslanců ČSSD. To vypadá, jako kdyby o něm ČSSD věděla něco opravdu strašného. Vydíraným se ovšem být necítí.

Komunisté jsou na koni a trvají na svých pěti kandidátech (z nichž ovšem s kandidaturou bezpodmínečně souhlasí jen europoslankyně Bobošíková). Toto stanovisko se ve vedení strany nakonec prosadilo proti lidem jako Dolejš a Kováčik, kteří by byli pro výlučnou podporu Švejnara. Komunisté znají svou cenu a žádají na prezidentské koalici její uznání. Švejnara jako kandidáta neuvedli, ale nevylučují ho. Paroubek zažije horké chvilky, protože bez KSČM nemá Švejnar šanci a např. obchod „Švejnar za radar“ se moc nelíbí zeleným (předseda Bursík prohlásil, že o radaru se jedná s Američany, ne s komunisty), a taky Schwarzenbergovi. Dost bych se divil, kdyby komunisté až do konce trvali právě na tomhle (zmínil to prý místopředseda Dolejš), je to neprosadaditelné. Nicméně zdá se, že „havlovská“ část prezidentské koalice poněkud podcenila jejich sílu (Havel sám dával zatím veřejně zcela jasně najevo, že radar podporuje, a jeho důvody byly logické a přesvědčivé).

I v ČSSD se začíná projevovat jakýsi vnitřní neklid. Poslanec Petr Wolf (rovněž jeden ze stranických kverulantů) se dnes v Právu vyjádřil pro tajnou volbu. Po chuti není ani některým dalším (např. poslanci Křečkovi, ten ale zároveň závazně slíbil, že bude držet basu).

Předsedkyně poslaneckého klubu zelených Kateřina Jacques žádá v Právu od ODS omluvu za neurvalé reakce na to, že a jak zelení podporovali při prezidentské volbě Švejnara. Zelení se ovšem předtím taky dvakrát nevyznamenali a navíc se obávám, že nemají sílu si ji vynutit: mohou sice z vlády odejít, ale tím by ji rozbili. Jejich situace je velmi problematická: nechtějí ani zvolit Klause, ani rozbít vládu. Bude to vyžadovat jakousi politickou akrobacii.

Senátorka Juřenčáková si stěžuje na neurvalou esemesku, spolu se senátorkou Janáčkovou (taky volí Klause) dostaly poštou kulku z revolveru, totéž se prý stalo poslanci Snítilému. Myslím, že takové věci nemají vůbec žádnou váhu, neví se, kdo to dělá, a mělo by se to prostě zanedbat.

Hotel Savoy ani bezpečnostní agentura obsluhující kamery prý nebyly registrovány u Úřadu pro ochranu osobních údajů. To je podmínka, aby bylo možno kamerový systém používat. Pokud tomu tak je, je to jakési zanedbání ze strany vedení hotelu, ale netýká se to podstaty věci. Bezpečnostní opatření tohoto druhu jsou dnes bohužel potřebná a věcně vzato problém není v tom, že byly používány, ale že byly v tomto případě kýmsi zneužity.

ČR se podařilo v Bruselu prosadit chráněnou značku „Chodské pivo“, a získat tak jakousi náplast na bolístku s Olomouckými syrečky, kde se to zatím nepovedlo. Úspěch poněkud kalí skutečnost, že značka je blbost. Žádá o ni pivovar Chodovar v Chodové Plané, která nemá s Chodskem vůbec nic společného, protože leží asi deset kilometrů od Mariánských lázní.

Nový slovenský ministr obrany (starý odstoupil po jakémsi skandálu) prohlásil, že SR neodmítá výstavbu radarové základny v ČR. Ministr je členem strany Smer stejně jako premiér Fico, který základnu jménem SR odmítá. To je zábavné, Slovensko ukazuje zároveň vlídnou tvář na západ i na východ, zajímalo by mne, zda a jak dlouho to bude fungovat.

Slovenský deník Pravda přišel s tím, že prezident Beneš spolupracoval se sovětskou tajnou službou, a byl proto po válce vydíratelný. Historici se vyjadřují zdrženlivě (a to i jiní než prof. Olivová). Pokud by to byla pravda, museli bychom asi měnit naše zákonodárství (nemám teď na mysli dekrety, ale „Lex Beneš“). Ač vůbec nejsem obdivovatelem toho člověka, moc té zprávě nevěřím, opírá se jen o to, že mu Rusové prý poskytli deset tisíc dolarů v roce 1938, když odjížděl do exilu (čemuž bych zase věřil). Jen mi to nepřipadá jako dostatečný podklad k nějakému masivnímu vydírání.

Ministr Langer si pustil ústa na špacír a v neveřejném rozhovoru řekl Bursíkovi, že kolem prezidentské volby je špinavá hra a že nějací lidé půjdou „bručet“. Učinil tak ve Španělském sále při přestávce během volby prezidenta, jeho výrok zachytily mikrofony TV Nova. Je nepochopitelné, proč po všech zkušenostech čelní politici (zejména ODS) neberou v úvahu, že na veřejnosti jsou sledováni jako kdysi disidenti ze strany StB. A za druhé, je mi líto, ale podobný výrok ministra vnitra, pokud pronikl na veřejnost, stojí za úvahu o demisi.

Jiří Přibáň píše v LN, že vzhledem k trapnému průběhu prezidentské volby je do budoucna přímá volba nezbytností. V MfD kritizuje v populistickém duchu průběh prezidentské volby Martin Komárek a rozhořčeně patetickou árii na stejné téma tam zapěl stařičký expředseda Svazu bojovníků Čermín. V této souvislosti je třeba jasně říci, že problém není v prezidentské volbě, ale v nesnesitelném, arogantním a agresivním stylu, který do české politiky vnesl Jiří Paroubek (nebyl sice první, ale nikdo to nedotáhl k tak absolutní dokonalosti). Pan Paroubek dokáže udělat i z přímé volby a vůbec z každého zásadního politického rozhodování stejnou kovbojku jako z této prezidentské volby, a ještě to bez zábran svádět na své oponenty. Problém není v té či oné politické technice, ale v dnešní ČSSD a především v jejím předsedovi.

Středa 13. února
KSČM se nakonec rozhodla nominovat jako svou kandidátku na prezidentskou funkci Janu Bobošíkovou. Nebyli v tom docela jednotní (její nominaci nepodepsala část komunistických volitelů, např. místopředseda Dolejš). Komunisté zároveň ovšem nevylučují, že za určitých podmínek přesto dají hlasy Švejnarovi. Je to politicky racionální jednání. Bobošíková je pro komunisty jen prostředek nátlaku na vyčůránky z „koalice pro změnu“, kteří chtěli použít jejich služby a pak je z vděčnosti kopnout do zadnice; ví, že když vydíraní komunisty uspokojí, její kandidátka fakticky padne. A komunisté si hned taky řekli, o co jim jde. Tématu se týká naše glosa. Mezitím, jak jsem předpokládal, se sociální demokraté s komunisty kulantně dohodli (s tím, že nepůjde o dohodu o vzájemném neútočení, ale vznešenou domluvu o „kultivaci politického prostředí“, k níž se mohou připojit i další strany. Je to jako dohoda čuníka s tygrem o všeobecném vegetariánství. Některé partaje jsou prostě dějinami nepoučitelné. Zelení se mohou připojit, a pěkně se v tom vaří. Naříkají, že je komunisté vydírají, zároveň s nimi dále jednají, zjevně taky o radaru. Lze se nadít nejhoršího. Problém teď přestává být, kdo bude prezidentem. Problémem se pomalu stává, zda bude po volbě, ať dopadne tak či onak, Topolánkova vláda vůbec ještě funkceschopná. K tématu se vrátíme.

Poslanec Evžen Snítilý uvažuje o vystoupení z klubu ČSSD, ze strany a o rezignaci na mandát. Nechce prý však poškodit ČSSD. Popřel, že by na něj kdokoli (tedy i ODS) vyvíjel nátlak. Snítilý se stává pro prezidentskou volbu důležitou figurou, protože tím, že posledně odešel, snížil kvórum. Poslanec a s ním další čtyři volitelé, Melčák, Pohanka a senátorky Juřenčáková a Janáčková (všichni čtyři volili Klause), dostali poštou projektil. Myslím, že je to směšná a prázdná výhružka, tedy věc, která by se vůbec neměla brát v úvahu. Dělá se z toho zbytečná senzace, kdekdo mává nějakým anonymním dopisem, ať nevykládají, že podobných dostávají spousty, i když se prezident zrovna nevolí.

Předseda Ústavního soudu Rychetský a další tři soudci zveřejnili svá stanoviska k reformě veřejných financí (odlišná od většinového stanoviska, které se prosadilo a s jakýmisi výhradami potvrdilo ústavnost způsobu přijetí reformy). Je těžké se ubránit dojmu, že politická polarizace veřejného života zachvátila už i ÚS.

„Někteří právníci“ upozorňují podle Práva na to, že hlasování po jménech není při prezidentské volbě možné. Je to údajně zvláštní způsob hlasování, odlišný od tajného i veřejného hlasování. Ztrácí se v něm významný rys veřejné volby, kdy hlasují všichni naráz (a tedy ti, co už odhlasovali, nemohou tak výrazně ovlivnit ty, kteří teprve hlasovat budou). Na tomto argumentu bohužel něco je. Nevím jen, proč by mělo být problematické poskytnout veřejnosti úřední informaci o tom, jak kdo hlasoval, když se to při hlasováních v PS pravidelně děje.

Premiér Topolánek obvinil bývalého ředitele civilní rozvědky Randáka a poloporadce předsedy Paroubka Dimuna, že stáli za zveřejněním záznamu ze schůzky Weigl – Šlouf. Zdá se, že s tímto případem souvisela i slova ministra Langera o „bručení“. Pokud se to Topolánkovi podaří prokázat, bude mít ČSSD problém. Je ovšem otázka, zda něco takového všeobecně a zvlášť u nás vůbec prokázat jde.

Ministr Schwarzenberg, který doposud podporoval Švejnara, prohlásil ke komunistickým podmínkám ohledně radaru: „Jsem přesvědčen, že je Jan Švejnar výtečný kandidát a podporuji ho. Ale v okamžiku, kdy jisté politické strany z volby dělají vydírání, pozbyla jeho kandidatura smysl… nepřipustím, aby byla bezpečnost nejen České republiky předmětem politického obchodu.“ To jsou dost jasná slova. Otázka je, jak bude či nebude pan ministr hlasovat. Má několik možností, hlasovat pro Švejnara si tímhle výrokem vlastně sám zakázal.

Čtvrtek 14. února
Zelení zatím nepřijali komunistické podmínky. Žádají od komunistů záruku, nejlépe písemnou, že budou hlasovat pro Švejnara, a o dalších podmínkách odmítají jednat. Zatím to nevypadá, že by se chystali couvnout. Je otázka, zda se komunisté spokojí s tím, že dosáhli dohody se sociálními demokraty, a využijí toho k tomu, aby z „akce Bobošíková“ vycouvali a volili Švejnara. Pokud by zelení na svém postoji setrvali, nemusela by snad koalice (pokud by ovšem vyhrál Klaus) vzít za své. Pokud vyhraje Švejnar, vystřídá zřejmě dřív nebo později Topolánka v křesle předsedy strany Bém. Co bude dál, těžko odhadnout, ale vláda v každém případě ztratí svou raison d´etre. Pan Bursík si podřezává pod sebou větev, možná však, že už v duchu počítá s předčasnými volbami a s tím, že pak bude moci vytvořit koalici s Paroubkem. Docela bych mu tu zkušenost přál. To, co by z toho pošlo, bych ale nepřál sobě ani české veřejnosti.

Senátor Novotný prohlásil, že se ho pokoušel nejmenovaný kolega z ODS zkorumpovat. Jako svědka uvedl senátora KDU-ČSL Jílka, který to ovšem popírá. Další senátor, Zlatuška, prohlásil, že Topolánek vyhrožoval v jeho přítomnosti předsedovi KDU-ČSL Čunkovi znovuotevřením korupční kauzy, pokud nedá hlas Klausovi. Toto obvinění popřel zase sám Čunek. Senátoři mohou ovšem obviňovat kohokoli z čehokoli, protože mají imunitu. My imunitu nemáme a proto si nemůžeme dovolit prohlásit (uvádím to jako ryze teoretický příklad), že oba pánové lžou, jako když tiskne. Nevěřím jim ovšem ani slovo, na to snad mám právo. Je to zajímavý signál, že se i „švejnarovců“ zmocňuje (po komunistickém tahu s Bobošíkovou) jakási hysterie.

I předseda ČSSD už je mučedníkem. Dostal dopis, v němž se praví „Paroubku s Bursíkem, vy se bez těch komunistů ani neuprdnete, vy kamarádi z mokré čtvrti“. Je to směšné, takových dopisů (přesněji řečeno mailů) dostávám do Událostí mraky. Pan Paroubek je zjevně na rozdíl ode mne jemná, křehká a citlivá duše (čehož si musí všimnout každý, kdo sledoval aspoň minutu aspoň jedno jeho veřejné vystoupení).

Informaci premiéra Topoánka, že obrazový záznam ze setkání Šlouf – Weigl získal údajně s využitím svých známostí v tajných službách bývalý ředitel zahraniční rozvědky Randák pro Paroubkova neoficiálního poradce Dimuna, v zásadě potvrdil i mluvčí BIS. Předseda zelených Bursík k tomu pak řekl, že je v podstatě jedno, kdo tu nahrávku získal a poslal do médií, že zůstává otevřená otázka, proč se krátce před volbou kancléř prezidenta schází s lobbyistou spojeným s opoziční smlouvou a úzce navázaným na Miloše Zemana, kteří tvoří opozici uvnitř ČSSD. Pan Bursík dovozuje, že tam z logiky věci šlo o shánění volitelů Václava Klause mezi soc. dem. (Jiří Paroubek přímo vyzývá Weigla, Šloufa a Topolánka – nikoli Klause -, aby „kápli božskou“). Pan Bursík nemůže říkat nic jiného, protože schůzkou zdůvodnil podezřelý kotrmelec zelených od tajné volby k veřejné. Nicméně to, co má v ruce, je jen obrazový záznam bez zvuku, získaný navíc podloudným způsobem. A pan Paroubek by měl kápnout božskou, jak je to s účastí pana Dimuna, potažmo jeho samého, na podloudném získání a následném zveřejnění záznamu. Své slušné kvantum másla na hlavě mají tedy i oba tito straničtí předsedové.

Agentura Factum Invenio končí se zveřejňováním stranických preferencí a volebních odhadů s poukazem na to, že se výzkumy tohoto druhu mění na přímou součást politického marketingu. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Předvolební ryk na komentářových stránkách Práva dnes po komunistické fintě s Bobošíkovou vystřídal bolestný nářek (viz např. komentář Jiřího Fraňka). Je to příjemná změna, bohužel dlouho nepotrvá, protože komunisté zítra nejspíš dají své hlasy Švejnarovi.

S poplatky u lékaře nesouhlasí tři čtvrtiny lidí, zjistila pro MF Dnes agentura SC&C. MfD vyhodila peníze, je to, jako kdyby někdo dělal průzkum na téma: souhlasíte se zdražením piva? Se zdražením bude vždycky souhlasit minimum lidí.

V ODS se projevují známky destabilizace. Poslanci dnes Bursíkovi málem potopili zákon o ekologické újmě, aktivní byli stoupenci Tlustého. Topolánek musel na poslední chvíli hasit malér. Topolánek sám zase obvinil Béma z neschopnosti při získávání hlasů pro Klause (reagoval na předchozí Bémovu kritiku „vedení“ za to, že nebylo připraveno na spor o prosazení tajné volby, proboha, jak by na to mohlo být připraveno, vždyť je ČSSD cynicky převálcovala) a vyhodil Béma z vyjednávacího týmu, výkonná rada ho však donutila vzít Béma pěkně zpátky a ještě se mu omluvit. Je to pro Topolánka ponižující a signalizuje to, že pokud zítra nezvolí Klause, bude mít velký malér.

V pražské příloze MfD píší o evangelickém hřbitově ve Strašnicích, který je v havarijním stavu (jak by nebyl, šlo o německý hřbitov, pustnul od roku 1945). V článku mj. stojí: „Před deseti lety získala hřbitov společnost, která tu plánovala vybudovat pietní území pro padlé německé vojáky. Z plánu ale sešlo…“ Zbývá upřesnit, jak z plánu sešlo: různí Bojovníci protestovali, že na hřbitov je vidět z míst, kde trpěly oběti nacismu (mj. z Hagiboru, kde bylo shromaždiště pražských Židů před transporty do nacistických vyhlazovacích táborů). Podotýkám, že po válce tu byl zase nejprve koncentrační, pak už se říkalo jen sběrný tábor pro pražské Němce a že tam s nimi zacházeli tak brutálně, že se tím zabýval i britský tisk a labourističtí poslanci. O tom, odkud kam je vidět, bych tedy raději nemluvil. Nakonec to příslušné orgány vyřešily šalamounsky, udělaly německému spolku, pečujícímu o hroby padlých, takovou cenu, že ji nebyl s to zaplatit. Teď budou cálovat sami, dobře jim tak.

Prezidentská kandidátka Bobošíková obviňuje na svých internetových stránkách europoslance ODS, že se v Evropském parlamentu kamarádíčkují se Sudetoněmeckým landsmanšaftem v jednom politickém klubu“ (tj. sedí ve stejném klubu jako německá CDU a CSU). Představa, jak se Zahradil kamarádíčkuje s Landsmanšaftem, je opravdu zábavná.

Komunisté si do zítřejší volby nechávají otevřené všechny možnosti. Bobošíkovou nestáhnou, jsou připraveni před každým hlasováním jednat s ČSSD i se zelenými a pěkně je proždímat. Jde fakticky o zelené, protože s ČSSD se už dohodli. Bursík teď bude v jiné a o hodně nepříjemnější situaci než při první volbě. Kdybych byl zlomyslný, řekl bych, že si to zaslouží, projevil jistou dávku věrolomnosti a ta se mu teď, jak to u věrolomnosti bývá, nevyplatí.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.