Úterý 29. ledna
Celá země dnes žije televizním duelem mezi prezidentskými kandidáty, který se má jednu hodinu po poledni odehrát na půdě Senátu. Samotného projektu kandidátského klání se týká naše dnešní glosa. Večer se ještě vrátíme k jeho průběhu.

Po Poslanecké sněmovně prý koluje soupis sedmnácti údajných sociálně demokratických „zrádců“, kteří se v tajné volbě chystají dát hlasy Klausovi. Jde vesměs o lidi, s nimiž má Paroubek jakýsi problém. Považuji za vyloučené, že by v ČSSD hlasovali pro Klause víc než jeden-dva lidé, za šiřitele těchto zpráv bych si troufl tipovat pana Paroubka nebo nějakého jeho zbrojnoše a smysl bych viděl v potřebě utužit ve stranických řadách před rozhodujícím střetnutím kázeň. Nynější vedení ČSSD zjevně trpí na základě minulé zkušenosti „syndromem prezidentské volby“.

Senátoři ODS se před časem zachovali k prezidentskému kandidátovi Švejnarovi neomaleně. Neomalené jednání se stává zvykem, teď totéž provedli zelení Klausovi. Po skončení prezidentovy návštěvy vypadl předseda Bursík na tiskovce z role slušňáka a prohlásil, že debata „potvrdila jejich obavy“. Klaus se pochopitelně urazil a moc se mu nedivím. Nikdo přece nečeká, že ho zelení budou volit, nestačilo říci, že jakkoli byla debata zajímavá, stanovisko poslanců strany se nemění? Klaus má zvláštní talent dělat si z lidí nepřátele, zejména z těch, o nichž si myslí, že na nich nezáleží. Je to strašně nešikovné a zároveň ovšem taky nedůstojné. Proč má Bursík ctižádost napodobovat ho právě v tomhle. Nejdřív někoho urazit, a když se to povede, obvinit ho, že neumí prohrávat, se mi jeví být bezcharakterním.

Agentura SC&C zjistila, že 57% občanů si přeje na Hradě dál Klause. Učinila tak na objednávku ODS. Předtím agentura STEM zjistila opak, tentokrát na objednávku ČSSD. Agentury pro průzkum veřejného mínění začínají hrát roli proroků na starověkých královských dvorech blízkého Východu. Ti taky věštili panovníkům jen to dobré, na rozdíl od ohavných kverulantů typu Izajáše, Jeremjáše apod. Panu Hartlovi a šéfu SC&C (nevím jak se jmenuje) na rozdíl od královských proroků starověku pouze nehrozí, že v případě falešného proroctví budou napíchnuti na kůl. Mají zkrátka kliku.

ČSSD se ústy místopředsedy Sobotky distancovala od podstatné části vyrovnání s církvemi, jak ho navrhuje vládní koalice, tj. od sumy, kterou by měl stát církvím poskytnout. Připadá jí „naprosto nepřiměřená“. Tím si u lidoveckých volitelů dvakrát nešplhnou. Zřejmě jim ale nic jiného nezbývá, jsou na tom trochu jako komunisté: neustáli by to před vlastním členstvem, které je zjevně v drtivé většině toho komunistického klonem.

Vrchní politolog Lidového domu Lukáš Jelínek píše dnes v Právu, že ministr Svoboda prý „k zděšení spolustraníků vysvětlil koaliční dohodu nad církevními restitucemi“. Pan politolog se přehlédl (nechci tvrdil, že lže jako malý kluk). Svoboda jen řekl, že taková dohoda je možná a pro obě strany výhodná a že by na ní nebylo nic špatného. Což si myslím taky.

Užuž bych byl rezignoval a přestal o kauze Kulínský psát, ale dnešní Právo přináší pozoruhodnou informaci. Jedna z bývalých sboristek totiž před soudem opravila svou výpověď na policii ohledně toho, že se jí chlípný sbormistr v opilosti pokoušel sahat mezi nohy, a uvedla, že na ni vyšetřující policisté prováděli nátlak. Jiná svědkyně uvedla, že ji sbormistr osahával na prsou a že se „šuškalo, že se Kulínský chová velmi důvěrně i k jiným dívkám“. Sbormistr nemůže být odsouzen za to, co se šuškalo, ale jen za to, co se stalo. A měl by být odsouzen a ne např. vystaven lynči od někoho, kdo si dnes kompenzuje své někdejší selhání.

Polský premiér Tusk se snaží naklonit Putina plánu nebudovat plynovod Rusko-Německo po dně Baltu, nýbrž přes území Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska. To je směšné: nejprve provokovali najednou Putina i Schrödera, a teď se pokoušejí Rusy přesvědčit, aby stavěli něco, co je pro ně strategicky podstatně nevýhodnější, ale levnější. Putin by musel být blázen, kdyby na něco podobného přistoupil. Jenže Putin není blázen.

Mezi politiky bývá více psychopatů než mezi normálními lidmi, prohlásil psycholog Jeroným Klimeš v Mladé frontě Dnes. Přesvědčení, že politici nejsou normální lidé, sdílí s paní Bubílkovou a nepochybně i s proroky „občanské společnosti“, která má být protiváhou prohnilé politice.

Za užitečný kravál prohlásil v Lidových novinách Martin Weiss vyvádění rozlícených sdružených otců. Já zase považuji jejich chování za skandální a za neuvěřitelné, že policie nezasáhne. Za prvé, i kdyby měli tisíckrát pravdu, nemají kvůli tomu co blokovat činnost státních institucí (právo demonstrovat jim nikdo nebere). To, že jich je sedm, jim na váze samozřejmě nepřidává. Za druhé, jeden z nich prohlašuje „chci syna vychovávat, ne si ho půjčovat na pár hodin“. Je mi líto, ale když se člověk rozvede (mně se to stalo taky), musí se v drtivé většině případů, pokud jde o výchovu svých ratolestí, dost omezit. Soudy dávají děti do péče otců jen v naprosto výjimečných případech a já to považuji za úplně správné. Vazba k matce je u každého dítěte silnější než k otci a je to třeba respektovat (pan Weiss nemá tu zkušenost?). To, co provádí těch sedm kumpánů, je feminismus naruby a to je stejně směšné a odporné jako feminismus nalíc.

Tamtéž píše opět Jeroným Klimeš: „Musíme souhlasit, že nepustit Pavlátovou a Nečase do práce je menší zlo než pod vlajkou domobrany utopit bývalou manželku či zabít děti svému bývalému partnerovi…“ Jistě, např. krádež je menší zlo než vražda, ale to ještě neznamená, že krást se může.

Taktéž v Lidových novinách na straně 6 je uveřejněn snímek, z něhož se zdá, že Kaplického „blob“ výrazně naruší pohled z Letenské pláně na Pražský hrad. Nemohu se zbavit dojmu, že snímek není pořízen z úrovně terénu. To bych nepovažoval za korektní, jen málokdo z nás bude mít příležitost kochat se panoramatem Hradčan např. ze střechy stadionu Sparty.

Duel Klause a Švejnara překonal všechna očekávání. Poněkud mne konsternuje, že ohlasy komentátorů jsou tak vyhýbavé a rozpačité, vždyť sociální demokraté předvedli něco zároveň neohrabaného a krajně neslušného a v podstatě naběhli Klausovi na vidle. Tématu se týká naše druhá dnešní glosa.

Středa 30. ledna
V českých novinách (najmě Právu) se k včerejší debatě prezidentských kandidátů vyslovila řada politologů. Myslím si, že dřív, než se začne uvažovat o tom, kdo vyhrál, je třeba říci, co bylo to, v čem vyhrál. Toho se týká naše dnešní glosa. Švejnar mluvil o svém morálním kreditu. K tomu poznamenala Mirka Spáčilová v MfD tak pěkně a pregnantně, jak bych to nedovedl: „Kdo sám o sobě prohlásí ´mám morální kredit´, právě ho zahodil.“ Podstatu problému na téže stránce popsal přesně Václav Dolejší, doporučujeme k přečtení.

Klaus v souboji se Švejnarem z neznámých důvodů napadl a do věci zatáhl Petra Pitharta, kterému vytkl, že při „výměně stráží“ (tenkrát ještě v Lazarské ulici) utekl a nepřišel mu ani podat ruku. Pithart ovšem věci vzápětí nasadil korunu, očekával prý, že ho Klaus jako vítěz pozve alespoň do hospody a ne že on bude jako poražený klepat na dveře a vyžadovat slyšení. To jsou nejapné výmluvy, šlo o výměnu funkce, u níž měl odcházející premiér prostě být, o doprošování nemůže být ani řeči.

Lidovci (podle slov předsedy Čunka) žádají koaliční debatu o dalších reformách ve zdravotnictví. Nesouhlasí zejména se změnami zdravotních pojišťoven a univerzitních nemocnic na akciové společnosti. Zřejmě se lekli ohlasu, jaký měly poplatky ve zdravotnictví, a bojí se o své preference.

Jinak noviny přinesly včera zprávu o tom, že většina lidí podporuje reformy (podle průzkumu STEM). Při bližším ohledání lze ovšem zjistit, že většina lidí podporuje reformy an sich (kdo by nebyl pro reformy an sich!), ale ty vládní se jí moc nelíbí. Komu by se líbily reformy, které lidi něco stojí. Reformy, na nichž se hned vydělá, jsou přitažlivější, bohužel nerealizovatelné.

Další zajímavost z procesu s Kulínským: svědek, jemuž se sboristka, jeho přítelkyně, svěřila v sedmnácti letech, že ji Kulínský údajně zneužíval, ji odvezl do centra krizové intervence do Bohnic. Proboha, proč se neobrátili okamžitě na policii! Jinak se přiznal, že ho Kulínský ze sboru vyhodil, protože se nezúčastnil nějakého setkání se spřáteleným souborem. Má tedy důvod být proti Kulínskému zaujatý.

Slovenská opozice dala najevo, že nepodpoří schválení Lisabonské smlouvy, pokud Fico nevezme zpět nestoudný návrh tiskového zákona. Opozici Fico potřebuje k dvoutřetinové ústavní většině. Opozice má recht, k čemu bude Slovensku EU, když se v něm octne se zničenou svobodou slova a strejdové z Bruselu to mnichovansky spolknou. Nepsal bych o tom, kdyby to nebyl precedens, který se pak bezprostředně dotkne i nás. Pokud EU dá najevo, že je vůči podobným vykutáleným iniciativám, jako je ta Ficova, bezbranná, můžeme se nejpozději po nástupu Jiřího Paroubka těšit na něco podobného. A můžeme si celou EU strčit za klobouk.

Podle Práva píší Polsko a SRN společně učebnici dějepisu. K čemu to bude dobré, půjde o jakési obsáhlé politické komuniké, dohadované na mezivládní úrovni, a o žádné svobodné a nezávislé zprostředkování dějin. V učebnicích má být pluralita, a ne jeden jediný společný a závazný text, uklohněný po několikaletých tahanicích mezivládních komisí, který je pak nutně prolhaný na obě strany.

Psycholožka Vladislava Bartáková vytýká v MfD Klausovi, že „má pocit, že na něj pořád někdo míří z minometu a on se pořád musí bránit“. V případě pseudodebaty z klubu ČSSD byl ten dojem docela oprávněný.

Čtvrtek 31. ledna
„STEM: Švejnar už 55%,“ jásá titulek v Právu. Jde o preference prezidentského kandidáta u veřejnosti, která ho nebude volit. STEM, jak známo, pracuje pro ČSSD (tj. dělá průzkum na zadání ČSSD, aby si nikdo nemyslil nic špatného!) Doufám, že zítra ji trumfne SC&C, která dělá totéž pro ODS, přinejmenším 57% pro Klause. A tak to bude pokračovat až do 7. února, kdy se obě agentury dopracují 100%.

V úterý se neformálně sešli vedoucí představitelé ČSSD a KSČM, aby spolu probrali prezidentskou volbu. Paroubek si pochvaloval, že atmosféra byla velmi dobrá a že mu Filip podal ruku, což je dobré znamení. Pan Paroubek je skromný člověk. Doufám, že v budoucnu se budou při podobných setkáních líbat, jak to bylo zvykem za Brežněva.

O protiraketové základně USA se už hovoří i v Evropském parlamentu. Někteří poslanci žádají projednání na úrovni EU. Např. známý studentský operetní revolucionář a skandalista z r. 1968 Daniel Cohn-Bendit prý prohlásil: „Je nesvědomité od vlád jiných členských států, že strkají hlavu do písku a pokoušejí se kolem této otázky chodit po špičkách.“ Já bych řekl, že je nehorázná drzost od pana Cohn-Bendita, že strká nos do věcí, do nichž mu nic není. Ale těžko se mu divit, co se v mládí naučíš…

Slovenským novinám hrozí, že budou reglementovány nehorázným vládním návrhem tiskového zákona. Opozice je příliš slabá na to, aby v NR SR neprošel, a proto zatím blokuje přijetí Lisabonské smlouvy s tím, že smlouvu odsouhlasí okamžitě, jakmile vláda návrh zákona upraví nebo vezme zpět. Tématu se týká naše dnešní glosa.

V Mladé frontě Dnes píší, že prezidentovo slovo má v České televizi velkou váhu. Prezident odmítl účast v televizním duelu se Švejnarem a netají se tím, že nemá rád moderátora Moravce. Vedení ČT mu prý „v obojím vyšlo vstříc“ tím, že debatu obou kandidátů v nedělních Otázkách Václava Moravce odvolalo. Proboha, a co mělo dělat? To, co kdysi udělal právě zmíněný Václav Moravec, když poté, co mu odmítl účast tehdy ještě jen předseda ODS Topolánek v předvolební debatě s tehdy premiérem a předsedou ČSSD Paroubkem, celou dobu vyhrazenou pro duel věnoval Paroubkovi a choval se k němu přitom neuvěřitelně vlezlým a servilním způsobem? Byl to vzor nekorektního zásahu ČT do předvolební kampaně a Klausovi se vůbec nedivím, že Moravce nesnáší. Mně je z něho od té doby taky nanic, měl jsem o něm lepší mínění.

Senátor Kubera prý má zvláštní výsady, protože smí hrubě urážet své kolegyně. Na otázku, existují-li v Senátu milostné románky mezi senátory a senátorkami, jako tomu bylo a prý je v PS, odpověděl, že je to tam lepší, protože dolní věková hranice je 40 let a tak tam něco podobného příliš nehrozí. Prý navrhoval, aby senátorky byly limitovány naopak horní věkovou hranicí třiceti let. V jak nehorázně blbém světě žijeme, když něco podobného lze hodnotit jako urážku!

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.