Čtvrtek 24. ledna
Správa Pražského hradu se dohodla s Metropolitní kapitulou u sv. Víta o společném provozování katedrály. Spor o vlastnictví tím zřejmě nekončí, ale v současné době je stav takový, že soud přiznal vlastnictví katedrály státu (v zastoupení všeho pracujícího lidu, mne stát nezastupuje nejsem pracující lid). V dohodě se Správa hradu velkoryse zavazuje, že zajistí opravy, údržbu a restaurování objektu (nepíšu kostela, o kostel zjevně nejde, k čemu by ho potřeboval pracující lid, když v Boha nevěří). Kapitula se zavazuje, že nebude v katedrále provozovat žádnou činnost za úplatu nebo obchodní činnost (aby si náhodou něco nevydělala, církve mají být podle hradního načalstva chudé, aby s nimi bylo možno manipulovat). Načalstvo chce zjevně, jak ze smlouvy vyplývá, užívat bývalý kostel ke „státně reprezentačním účelům“ (třeba se tam bude Klaus formálně a obřadně bratřit s Putinem; poté bude nutno katedrálu znovu vysvětit a náklady by v tomto případě měla nést správa Hradu). Jinak se dá předpokládat, že Klaus musel „v ouzkostech“ před prezidentskou volbou ukázat něco jako lidskou tvář, z novinových zpráv se nepozná, v čem.

Předseda Akademie věd Pačes, ač nikým nežádán, se už podruhé dobrovolně hlásí do prezidentské volby, ovšem jen v tom případě, pokud v té první nebude zvolen Klaus či Švejnar. Jaká skromná zdrženlivost! Pokud by nebyl nikdo lepší, nechal by se oslovit. Pan předseda se soustavně nabízí do prezidentské role stejným způsobem, jako dívky ze známé amsterodamské čtvrti k milostným hrám, jen nevím, zda je politicky stejně atraktivní, jako ony eroticky.

KSČM nasadila tvrdý kurs: podle vyjádření místopředsedy Dolejše žádá po Paroubkovi a Bursíkovi (přičemž Paroubek je rozhodující) „akt respektu“, rozuměj veřejné pokání za to, že s KSČM nevyjednávaly o podpoře Švejnara hned od počátku. Má to svou logiku, bez podpory komunistů nemá Švejnar šanci, fakticky zastupuje širokou koalici od lidovců (ne všech) po KSČM - jak si mohl Paroubek myslit, že to s komunisty nějak očurá. Také každý z obou kandidátů by se měl pokoušet přesvědčit komunisty, že je pro ně lepší než ten druhý (to by bylo na jednu stranu ohavné, na druhou by to mohla být obrovská sranda, měli by to nejspíš pořádat v cirkusové manéži, oba dva zároveň, každý by si mohl od Bolka Polívky půjčit červený klaunovský nos a Polívka by to kandidátské ucházení se o přízeň komunistů ostatně mohl moderovat.

Zároveň probíhá málo důstojná a nepřehledná tahanice o to, jak má vypadat kandidátské klání na klubu ČSSD, Klaus zjevně z únavy přistoupil na veřejnou diskusi, z věcného hlediska je veřejná diskuse nejen nesmysl, ale něco, co nemá být, organizování voličského nátlaku na volitele. Volitelé přitom nejsou vázáni vůlí voličů, jako je tomu v případě volitelů amerického prezidenta (pokud se nemýlím, ani tam tomu tak není formálně, jen to tak vždycky funguje), mají od voličů jako poslanci a senátoři širší mandát, jehož součástí je, že budou dělat to, co považují za správné.

ODS vyjadřuje lítost nad tím, že měla (po krátkou dobu) ve svých řadách (jako člena jedné místní organizace) extremistu. O případu jsme už psali, jen je třeba podotknout, že samo o sobě to ještě není nic hrozného, stát se to může každé straně (a jsou tu i takové, dost velké, kde je extremistů většina nebo všichni, ač to na první pohled nemusí být vždycky vidět). Problém je jenom v tom, že ODS díky některým významným představitelům v čele s prezidentem a jejich podivnému ideologizovaní takové lidi přitahuje, i když v dnešním vedení nepochybně převažují poměrně slušní a realističtí politici.

Ministr Nečas se na chvilku vrátil do časů své politické puberty (kterou zažíval někdy v letech 1997-2004), dostal před novináři hysterický záchvat a promluvil na adresu bojovníků za práva mužů (K213) jako rozlícená modrá punčocha. To nic nemění na skutečnosti, že chování oněch bojovníků je skandální a protiprávní, bez ohledu na to, zda mají věcně pravdu nebo ne. V demokracii jsou formální ohledy ty základní, a ty byly porušeny. Policie ČR, která před časem projevila takovou rozhodnost, když seřezala paní Kateřinu Jacques (způsob, jakým ji nakládali do policejního antona, zdokumentovaný v ČT, je otřesný a hlavní účastník má dnes tu drzost vydávat se málem za mistra Jana před kostnickým koncilem), se k těm strejcům chová s neuvěřitelnou shovívavostí a oni teď hodlají blokovat i Nečasovo ministerstvo.

Nevěděl jsem, jak se vyjádřit k hrdinnému kousku mladých českých hrdinů, kteří opili kočku, pak ji nechali roztrhat pitbulem a tak dobře se přitom bavili, že ucítili potřebu se o svůj nevšední zážitek sdělit s veřejností na internetu. Nakonec to za mne udělal kolega Vladimír Kučera v MfD, navrhuje účastníky zábavy zpopularizovat, aby nezůstali nezaslouženě v anonymitě. Velmi se k tomuto nápadu připojuji. Odpornější případ zbabělé zvrhlosti si nedovedu představit, je to jen o malý stupínek níž než dětská pornografie. Dávat tak najevo skoro sexuální zalíbení v mučení a ubíjení bezbranných tvorů je prostě hnusné.

Na základě dojednání vládní komise s představiteli církví a náboženských obcí vznikl věcný záměr zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Významnému kroku vlády, jehož se týká naše dnešní glosa, jistě napomohla situace před prezidentskou volbou, která vede Klause a ODS k vstřícnosti k lidovcům (Václav Klaus dokonce zašel ve vstřícnosti velmi daleko, místopředsedovi PS Kasalovi napsal, že se nebrání ani politické diskusi o tom, komu by měla katedrála v budoucnu patřit (to je z jeho úst něco podobného, jako kdyby představená nějakého kláštera prohlásila, že se nestaví proti diskusi o jeho přebudování v bordel). Tak to na světě chodí, neviděl bych na tom nic špatného. Kromě toho si za tenhle záměr vláda i premiér Topolánek zaslouží uznání.

„Já po té funkci netoužím jako po mocenské instituci, ale rád bych co nejvíce pomohl rodné zemi,“ prohlásil prezidentský kandidát Švejnar. Já bych zase za velmi osvobodivé považoval, kdyby nějaký prezidentský kandidát řekl: samozřejmě že chci pomoci dobré věci, ale zároveň nezapírám, že by mi dělalo dobře usednout v prezidentském křesle. Nechci se tím tajit, vždyť je to lidské. Je zajímavé, že Švejnar Klausovi vyčítá „gründerský kapitalismus“ a podporu partikulárních zájmů při privatizaci, která vedla k rozkradení majetku (triviální a problematická výtka), a ne to, že se snažil ekonomiku transformovat tak, aby mu zbyly v ruce důležité ekonomické instrumenty k ovládání politické situace. Čili že jeho privatizace nebyla překotná a neřízená, ale naopak nedůsledná, měla postranní úmysly a vedla k nezdravému prorůstání ekonomické a politické sféry.

Lidové noviny přinesly zcela zásadní text Michala Skořepy Je dnes dráž než za Husáka? Kdybych z něho chtěl citovat v rubrice Řekli napsali, tak ho musím ocitovat celý, proto tu dávám k dispozici link a velmi doporučuji k přečtení.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.