Úterý 22. ledna
Prezidentský kandidát Švejnar prohlásil včera před novináři mj., že je problematické, když je prezident úzce spojený s jednou politickou stranou. Řekl bych, že to není problematické, pokud se prezident nestylizuje do pozice Otce národa a ústava mu k tomu nedává žádný prostor. V Německu je prezident pravidelně úzce spojený s nějakou politickou stranou. Pokud se ovšem Švejnar chce pokusit o „vyšší etický standard“ a „kultivaci politiky“ svou morální aktivitou (jak citují v Právu), nevěstí to vůbec nic dobrého. Prezident má být především solidní úředník, a teprve když se o to bude snažit (k tomu patří např. nestrkat nos do věcí, do kterých mu nic není), může pak třeba mít taky nějakou morální autoritu.

Koalice dospěla do stádia, kdy jsou rozpolceny všechny tři koaliční strany. (Na ODS to zatím není moc vidět, výrazně se to projeví, pokud nebude prezidentem zvolen Václav Klaus.) Rozkol u lidovců chce nyní zažehnávat Jiří Čunek, jeho prapříčina. Vyrazil do regionů vysvětlovat usnesení stranického vedení o podpoře Klausovi, s níž nesouhlasí. Věci se týká naše dnešní glosa.

Jiří Paroubek a ČSSD žalují za Kubiceho zprávu jejího autora i celou Policii ČR. Je hezké, že nežalují hned také ČR, EU a celou zeměkouli. Měli bychom tu zdrženlivost umět ocenit.

Za Železného (o jeho kritice ODS a Topolánka jsme psali včera) se teď postavil Zahradil. Nebere prý nebezpečí, plynoucí z možné problematizace základu našeho právního řádu, Benešových dekretů, na lehkou váhu. Zdá se, že Železný promluvil Zahradilovi z duše. Nebylo to náhodou po vzájemné dohodě?

Zatímco náčelník ruského generálního štábu včera hovořil o preventivních jaderných útocích ruských ozbrojených sil proti nepřátelům, vystoupil dnes ministr Lavrov v roli hodného ruského policajta a ujistil polského ministra zahraničí Sikorského, že Rusko nebude vytvářet tlak ani na Polsko, ani na další země kvůli americké protiraketové základně. Chtějí prý jen, aby byly vyslyšeny a pochopeny jejich obavy. Teprve pokud nebudou (to dodávám já), přijde na řadu ten útok.

V Právu vystupuje jako Ficova lobby expředseda slovenské SDL Peter Weiss. Obhajuje tam zjevně zcela nehorázný návrh nového tiskového zákona. Zároveň se proslýchá, že novináři mají být do budoucna na Slovensku povinně organizováni v jakési profesní komoře, která je bude napřed prověřovat na způsobilost. Pokud by se něco takového realizovalo a EU to spolkla, bude to nepříjemný precedens i pro ČR (těžko se zbavit dojmu, že o ochočení médií sní Topolánek i Paroubek, Paroubek nepochybně víc). Pokud nám EU dopřeje takovou „suverenitu“, jako je neexistence svobody slova, bude nám platná jako mrtvému zimník.

Martin Komárek se v MfD vrací k případu Osetince Viktora Kalojeva, o němž jsme tu psali. Píše mj.: “Jistě, člověku se chce říci, že Petr Nielsen (dispečer, který údajně způsobil nehodu a Kalojev ho zabil, bd) je z těchto lidí vinen daleko nejméně. Prostě jen udělal chybu. Kdyby však byly v letadle vaše děti, neviděli byste to tak. Kdo by mu dokázal odpustit?“ Správná otázka by měla znít: kdo by odolal touze ho zavraždit?

Středa 23. ledna
Jiří Paroubek zjevně odtroubil veřejnou volbu prezidenta. Pokud ČSSD zjistí, že návrh nemá dostatečnou podporu, nevznese ho. Návrh nejspíš ztroskotá na KSČM, které tajná volby umožňuje do poslední chvíle licitovat s hlasy. Klaus by jich od komunistů potřeboval jen pár, Švejnar hodně. Klaus je mnoha komunistům bližší než Švejnar svým šovinismem, isolacionismem, militantním ateismem a proruskými sympatiemi.

Dcera ministryně Parkanové dělá pro erár, hlásá titulek v Právu. Člověk by řekl, že její firma obdržela nějakou výhodnou mnohamilionovou státní zakázku. Skutečnost je, že slečna Parkanová nemá žádnou firmu, jen dostala na základě konkursu místo v tiskovém oddělení Ředitelství silnic a dálnic. Kdybych četl Právo jinak než z povinnosti, a kdybych na tuto tiskovinu nebyl zvyklý už přes padesát let, myslil bych si, že si ze mne dělají srandu.

Rozvášnění bojovníci za práva otců nepustili už druhý den do práce nově jmenovanou ředitelku Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí s odůvodněním, že jako právnička zastupovala feministické organizace. U nás je zjevně možné už úplně všechno a člověk jen oceňuje, že ji na place před úřadem rovnou neupálili. Pokud je jmenování legální, a to je, mohou proti tomu ti lidé protestovat, jak hlasitě chtějí, ale nemohou nové ředitelce a úřadu bránit v práci. Nehledě k tomu, že podle této logiky patří obhájci lidí, kteří spáchali nějaký zločin, sami do kriminálu.

Ukázalo se, že organizátor posléze zakázaného plzeňského pochodu extremistů byl až do nedávné doby členem ODS. Jakási lehká dotyková plocha mezi „národní pravicí“ ODS a extremismem je patrná už nějakou dobu. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Jan Švejnar vytýká Klausovi, že nenabízí vizi pro naši budoucnost. Proč by měl prezident nabízet vizi. Prezident není prorok ani věštec, ale státní úředník, sice nejvyšší, ale s nevelkými pravomocemi. A dále: skutečnost, že Klaus nechápal neziskový sektor, protože neměl vliv na jeho řízení ani na jeho dozor, je třeba doplnit informací o tom, že Havel a jeho stoupenci chtěli manipulovat „neziskový sektor“ jako politický klacek na Klause.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.