Úterý 15. ledna
Lidovci prý přiblížili Klausovi uhájení Hradu, píší v Právu. Je zjevné, proč to píší – aby se posílilo podezření, že KDU-ČSL „vyhandlovala“ podporu Klausovi za restituci „církví“ a návrat Čunka do vlády. Ve skutečnosti jde o málo významné politické prohlášení a Klaus ani ODS nemohou být tak pitomí, aby to nevěděli. V žádném případě neznamená, že Klause podpoří aspoň 17 lidoveckých volitelů z 24. Naopak, zdá se být velmi pravděpodobným, že tolik lidoveckých hlasů Klaus nedostane a že (přes podporu dvou nezávislých senátorů) první volba skončí neúspěšně. Moc nevěřím, že by Klause volil někdo z KSČM nebo z ČSSD.

Komunisté se zřejmě definitivně rozhodli, že nepodpoří ani jednoho z prezidentských kandidátů. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Senátoři ODS udělili prezidentskému kandidátovi Švejnarovi sedmiminutovou audienci. Během těch sedmi minut se kandidát představil, senátoři neměli žádné dotazy a vypoklonkovali ho. Považuji to jednak za hulvátství, jednak za nevyužití příležitosti: proč se ho někdo ze senátorů nezeptal, jak se staví k Paroubkově doktríně? To je zcela zásadní věc a měla by se před prezidentskou volbou vyjasnit. Chování senátorů je těžké si vysvětlit jinak než jako projev ustrašené servility vůči Klausovi.

Václav Klaus se nakonec rozhodl, že se na klubu ČSSD utká s protikandidátem Švejnarem, i když zjevně budou přítomny i televizní kamery. Snad se ho na Paroubkovu doktrínu zeptá aspoň on, ale bude to mít osobní přídech. Paroubkova doktrína je naprosto zásadní věc, bohužel ji všichni podceňují, považují ten pasus z Ústavní stížnosti z neznámých důvodů za osobní stanovisko prof. Jičínského, což je nesmysl.

Jiří Franěk vytýká v glose v Právu ministru Řebíčkovi, že nejezdí tramvají. Proč by měl ministr jezdit tramvají? Má na práci spoustu věcí a s časem musí nakládat šetrně. Požadavek, aby ministr tímto způsobem splýval s lidem, je buranský a v podstatě bolševický.

Zjevně v návaznosti na problémy kolem předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové se vláda bude zabývat návrhem ministra Pospíšila na novelu zákona o soudech a soudcích, která umožní prezidentovi a ministru spravedlnosti odvolávat předsedy a místopředsedy soudců. Je krajně nežádoucí, aby exekutiva v Česku měla tyto pravomoci.

V Právu se věnují i kultuře: dnes píší např. o vitrajích pro dóm v Naumburgu, věnovaných životu svaté Anežky Duryňské. Dotyčná Anežka se ovšem jmenovala Alžběta.

Paroubek je prý ochoten jednat s vládou o „paktu o neútočení“ během českého předsednictví v EU. Jednání by měla začít až po prezidentské volbě a dohoda by měla být uzavřena až po senátních a krajských volbách (což je obojí pochopitelné). Zajímavé bude, jak by takový pakt o neútočení v Paroubkových představách vypadal a co by za to musela ODS zaplatit. Řekl bych, že to nepůjde.

Premiér Topolánek prohlásil, že pokud se Klaus nestane prezidentem, bude to znamenat jeho odchod z čela strany a pád vlády. To by bylo možné jen tenkrát, pokud by v ODS dostali šílený nápad postavit si neúspěšného prezidentského kandidáta opět do předsednické funkce a odebrat se do opoziční izolace (Paroubek by jim čas od času poskytl příležitost pomoci mu prosadit to euroatlantické minimum, s nímž mu komunističtí spojenci nepomohou). Za současného stavu preferencí, který vylučuje velkou koalici a způsobuje, že pád Topolánkovy vlády musí být pro špičky ODS noční můra, nemá např. pan Bém a další Topolánkovi oponenti v ČSSD příliš prostoru k nějakému velkému vyskakování. Na bárce, která se tak tak drží nad hladinou, je sebevražedné provádět široce založenou vzpouru proti kapitánovi.

Středa 16. ledna
Podle agentury STEM vede v preferencích setrvale levice, přičemž komunisté o něco posílili na úkor sociálních demokratů. Tématu se týká naše dnešní glosa.

V Právu píší, že funkcionáři a členstvo KDU-ČSL se bouří proti podpoře vedení KDU-ČSL pro Klause. Řekl bych, že nespokojenost poněkud nafukují, nějaká ovšem bude a způsobil si ji Klaus sám svým agresivním národně socialistickým atheismem (nejapné srovnávání církví se svazem zahrádkářů), odporem k majetkovému vyrovnání mezi církvemi a státem a ke smlouvě s Vatikánem. Teď, jsa v úzkých, obrací, ale na škodu už má zaděláno. Právo cituje lidovecký zdroj, který si, jak jinak, nepřeje být jmenován a podle něhož ti, co se vyslovili pro Švejnara, čelí prý „neskutečnému strašení, že padne Topolánkova vláda, žezlo převezme Pavel Bém a dohodne se s Jiřím Paroubkem“. Strašení by bylo nesmyslné a sotva na ně může dnes někdo naletět, při současném stavu preferencí by Bém musel přilézt za Paroubkem po břiše. V této souvislosti je třeba upozornit, že kdyby Klause v první volbě nezvolili, mělo by to na něho velmi pozitivní vliv: trochu by mu spadl hřebínek.

ČMKOS je připravena organizovat demonstrace i stávku proti dopadu reformy a dalším chystaným vládním opatřením, ale jen tehdy, pokud by se k protestům připojila většina zaměstnanců. Znamená to „většina zaměstnanců ČMKOS“?

„Již dlouho jsme neměli tak špatnou vládu, který by tak často šla proti historii i zájmům vlastního národa“, píše v Právu sociálně demokratický europoslanec Rouček. Opravdu! Pečlivým studiem Rudého práva člověk snadno zjistí, že tak špatnou vládu (vlády) jsme měli naposled za první republiky.

„Události“ stály za pozornost Mladé frontě Dnes, resp. jejímu komentátorovi Tomáši Zahradníčkovi. To je významné, dělají nám reklamu. Pana Zahradníčka se dotklo, co jsem o něm napsal minulou středu (pro pořádek cituji: „K vyjasnění nové linie MfD, jak se utváří po odchodu Pavla Šafra z místa šéfredaktora, dnes velmi podstatně přispěl Tomáš Zahradníček. Oba prezidentští kandidáti jsou fajn, pokud jde o komunisty, je třeba vzít na vědomí, že čas plyne. „Zdá se mi, že obrazy volebních dilemat a politických perspektiv kolující nyní na veřejnosti jsou mnohem neutěšenější než skutečnost, kterou se snaží popisovat. Jako by se po necelých dvaceti letech dostavovala únava z demokracie a rozhodování, které stále nepřináší řešení všech potíží a vítězství dobra nad zlem.“ Odpudivější vyznání konformismu si nedovedu představit. To, že to tu jde už drahnou řadu let od desíti k pěti, že tahle společnost dnes a denně prokazuje, že si s demokracií neví rady a že ji vlastně až tak moc nepotřebuje, je prý iluze vyvolaná únavou z demokracie. Nemáme se čeho bát, všechno je v nejlepším pořádku…“) Prý jsem vyjádřil obavu, zda jeho článek není projevem politické linie listu. Jak z citátu vyplývá, nevyjádřil jsem obavu, považuji to za tutovku. To o Šafrovi raději vypustil. Zřejmě aby doložil svůj nonkonformismus, píše mj.: „skoro vymizel kdysi hojný žánr souhlasné glosy, v němž komentátor upozorňuje na právě pronesenou myšlenku nějaké politické veličiny a dává jí za pravdu.“ Doufám, že se pp. Zahradníček, Musil ad. v dohledné době zaslouží o znovuvzkříšení a rozmnožení tohoto chvályhodného žánru, který kdysi (tj. před listopadem) u nás zdravě dominoval. Můj (a zjevně nejen můj, abych si zase moc nefandil) „politický katastrofismus“ je prý projevem „zvláštní uzavřenosti obyvatel útulné kotliny, kteří z ní málokdy vycházejí ven.“ Jde zjevně o tzv. „čecháčkovství“, o němž tak hezky hovořívá Václav Havel. Nechme se od weltmanna Zahradníčka poučit. Uvede nás do světových souvislostí tím, že obnoví neprávem opomíjený žánr, který by se dal nazvat „mazání medu kolem huby politikům“ (je opravdu tak opomíjený, jak pan Zahradníček tvrdí?). Jak šťastný člověk je pan Zahradníček! Dovede spojit příjemné (být světovým) s užitečným (šmajchlovat se k vlivným).

Americká vláda má nového mluvčího. Jmenuje se Bogdan Klich a ve volných chvílích vykonává funkci ministra obrany Polské republiky. Po jednání ve Washingtonu prohlásil, že americká vláda vidí možnost dosažení dohody s Polskem o budování protiraketového štítu na polském území optimisticky a je ochotna dále jednat o požadavcích Varšavy na zdokonalení polské protivzdušné obrany. Podle jiného vyjádření pana Klicha se Polsko nebojí Ruska a Poláci si nemyslí, že by jim zrovna z této strany hrozilo bezprostřední nebezpečí. Nechtějí být vzdáleným bratránkem USA (a zjevně budou raději blízkým bratránkem Ruska). Když kdysi Kaczyństí přišli se zahraničněpolitickým konceptem studené války zároveň proti Německu a Rusku, měl jsem dojem, že větší blbost si už nelze vymyslit. Pan Klich (a pan Tusk) je ovšem hravě trumfli: chtějí Ameriku vydírat Ruskem.

Profesoři a studenti římské univerzity La Sapienza tak zuřivě protestovali proti návštěvě papeže Benedikta XVI. (sepsali za tím účelem i petici), že papež musel nakonec návštěvu odložit. Vytýkají mu, že katolická církev v minulosti utlačovala vědu a že si papež kdysi troufl v nějaké práci ocitovat rakouského filosofa, který se domnívá, že inkviziční proces proti Galileimu byl rozumný a spravedlivý (je to zjevně něco jako popírání holocaustu). Studenti fyziky uspořádali dokonce „proticírkevní týden“, během něhož se konaly mj. i vepřové hody. Mimochodem, ty vepřové hody jsou jediná věc, jímž se jejich volnomyšlenkářské blbnutí liší od muslimského vyvádění v Turecku (i tam bylo kamenem úrazu to, že papež kohosi citoval). Stoupenci „politické korektnosti“, multikulturality, světské vědeckosti atp. jsou stejně tolerantní jako islámští teroristé, je to jakási evropská obdoba Al Kajdá, která se v současné době (vzhledem k evropské zbahnělosti) naštěstí zmůže jen na to, že co provozuje Al Kajdá činem, dělá ona hubou.

„Upřímně řečeno, míra vulgarizace všech českých novin, a myslím i ty hlavní deníky, překročila veškeré mé obavy,“ tvrdí v LN předseda ÚS Rychetský. Když slyším takové řeči, mám vždycky dojem (nemohu si pomoci), že se bulvarizace těch listů projevuje mj. i tím, že jsou tu a tam ochotny tisknout texty podobných individuí, jako jsem já. Moc by mne ovšem zajímalo, zda pan doktor Rychetský mezi ty „hlavní deníky“ počítá i Právo.

Čtvrtek 17. ledna
Někteří čeští poslanci dostali pozvání na slavnostní večeři, kterou pořádala americká zbrojní firma Raytheon spolu s americkým velvyslanectvím. Hrdě ho nakonec odmítli, zjevně aby nebyli v podezření, že se nechávají lobbovat (a tedy korumpovat). Šlo většinou o poslance ČSSD, a tedy odpůrce zbudování raketové základny. Připadá mi to lehce legrační. Nechtějí se snad vystavovat podezření, že za kus žvance prodají své svaté přesvědčení? Nebo jim snad vadí, že se firma chce před nimi takto prezentovat veřejně a dali by přednost nějaké diskrétnější formě?

Vyšlo najevo, že předseda ČSSD Paroubek udržuje omezené neformální styky s premiérem Topolánkem (jde o příležitostné, nepříliš časté schůzky). Je to jakási stopa civilizovanosti v české studené válce mezi opozicí a koalicí. Jenže o tom nic nevěděli ani jeho nejbližší spolupracovníci z vedení strany a Paroubek se teď na premiéra zlobí, že to bezděky vyslepičil. Měl by se možná zlobit sám na sebe, že o tom třeba pp. Škromacha a Sobotku diskrétně neinformoval. Nebo se snad bojí, že by to proti němu zneužili? Pak se k té studené válce ve vedení ČSSD navzájem hecují, a kdo by prokázal slabost před nepřítelem (např. že s ním prohodí pár neurážlivých slov), dostane hned přes nos.

Václav Klaus se definitivně rozhodl, že nejmenuje soudního čekatele Langera ve lhůtě stanovené soudem, protože hrozí nebezpečí, že poruší ústavu a vytvoří precedens. Vyčká až na rozhodnutí Vrchního správního soudu o kasační stížnosti, kterou podal. Kdyby rozhodl jinak, dal by prý najevo, že jmenování do ústavních funkcí lze na prezidentovi vynutit a že jeho pravomoci v tomto smyslu jsou přezkoumatelné ve správním řízení. O případu psal dnes mj. Zbyněk Petráček v LN a svou glosu uzavřel politováním, že prezidentovým postupem se zakrývá zásadní otázka: je místo soudce nárokový statek, kterého se může domáhat každý, kdo splní podmínky? To určitě není, je tomu přesně naopak, ústava umožňuje prezidentovi jmenovat nebo nejmenovat soudce zcela podle své libosti, důvody nejmenování jsou nezajímavé a problém zamlžují, možná by prezident ani žádné důvody uvádět neměl. Tato prezidentská pravomoc je sice strašná blbost, ale je to tak. Problém ovšem je, že prezident důvod Langrova jmenování uvedl: byl prý ve chvíli jmenování příliš mlád. Tento důvod nebyl v souladu se zněním zákona o soudech a soudcích, kde byla pro čekatele nastoupivší před novelou, zavádějící věkovou hranici 30 let, učiněna výjimka a prezident se vlastně rozhodl tento zákon ignorovat. To by se nestalo, kdyby nebyl řekl nic nebo kdyby prohlásil, že pana Langra nejmenuje, protože mu smrdí nohy. Smí prezident ignorovat zákony? Prezident si šlamastiku s precedentem sám vyrobil.

V příloze Práva Salon vyšel rozhovor s holandskou spisovatelkou Esther J. Endingovou, přívrženkyní multikulturality a mírového soužití mezi Holanďany a muslimy (některé významné kroky byly už učiněny, muslimové se postarali o nesametové odstranění Theo van Gogha a Holanďané na oplátku o sametové odstranění Ayaan Hirsí Alí; od dvou kverulantů je tedy pokoj). Paní Endingová mj. píše: „Čeho se teď bojím, je, že Evropou se valí taková velká, mohutná vlna černobílého myšlení.“ Milá paní, ta vlna se Evropou valí někdy od poloviny prvního století po Kristu (pardon našeho letopočtu) a spočívá na zásadě „vaše řeč budiž ano ano, ne ne“. V zásadních věcech je třeba vidět černobíle. Barevné vidění zásadních věcí je čuňárna.

Václav Klaus poskytl odpovědi na otázky známého lidoveckého poslance Jana Kasala. Otázky se týkají některých jeho kontroverzních výroků, zejména takových, které by prezidentovi mohly dělat zle u lidoveckých volitelů, a vyvolávají podezření, že byly předem s adresátem domluveny. Klaus vysvětluje mj. své srovnání církví se spolkem turistů (já si pamatuji zahrádkáře, ale možná si to pamatuji špatně). Prý to znamenalo, že z pohledu práva mají církve a občanská sdružení jeden společný znak. V odpovědi označil Klaus roli církví za „mimořádnou a nezastupitelnou“. Zní to hezky (stejně jako další prezidentova vysvětlení). Obávám se jen, aby v nějakém dalším kole prezidentské kampaně (např. u komunistů) neoznačil prezident za mimořádnou a nezastupitelnou i roli zahrádkářů.

Poslankyně rakouské FPÖ Wintrová se vyjádřila neuctivě o proroku Mohamedovi a dala najevo obavy z imigrantů z islámských zemí. Islámští radikálové jí teď hrozí smrtí a Rakousku odvetnými akcemi. Vylekali rakouské politiky víc než Temelín a ti teď delikventku horlivě a zuřivě kritizují. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Josef Mlejnek upozorňuje v dnešních LN na společné problematické rysy ODA, US a Strany zelených, které už vedly k faktickému zániku prvních dvou subjektů. Má úplně pravdu, problém je jen v tom, že bez nějaké platformy pro elektorát, který přitahují strany nebo polostrany tohoto typu (ostatně první takovou bylo už Občanské hnutí) nám bude natrvalo vládnout Paroubek s komunisty, resp. bude Paroubek moci na své potenciální koaliční partnery používat komunisty jako kladivo: co mi neodkýváte, prohlasuji s komunisty. Teze zní: bez zahrnutí nějaké platformy pro Pravdu a Lásku nebudou mít občanské strany šanci udržet se jako konkurenceschopný blok proti tomu růžově rudému.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.