Sobota 29. prosince
Václav Klaus by měl do 17. ledna rozhodnout o tom, zda jmenuje nebo nejmenuje justičního čekatele Petra Langra soudcem, a pokud ho nejmenuje, zdůvodnit, proč. Langer zůstal nakonec sám z osmi čekatelů, kteří si stěžovali na to, že je Klaus kvůli věku nejmenoval. Šest žaloby vzdalo a byli jmenováni, sedmá postižená (pokud se dobře pamatuji) se nakonec rozhodla na jmenování soudkyní rezignovat. Pokud prezident nevyhoví rozhodnutí pražského městského soudu, nemůže se mu nic stát, protože je ze zákona (a Václav Klaus nejen ze zákona) totálně nezodpovědný. Ke zprávě bych se rád vrátil, neudělám to ovšem na Silvestra, považuji věc za zcela zásadní. Předběžně jen konstatuji, že pan Langer prokázal zcela mimořádnou dispozici k výkonu soudcovské funkce.

Křesťané pochodovali Prahou a protestovali proti potratům. Tyto iniciativy (podporu nacházejí hlavně mezi katolíky) mají např. proti protestům ochránců přírody proti hubení kožešinových zvířat jednu velkou výhodu: účastníci na nikoho nevystrkují holé zadnice (je na to ostatně taky moc zima). Je možné, že by potraty měly být posuzovány přísněji, než se u nás děje, ale fundamentalistický přístup k „ochraně života od početí“ je podle mne fanatický a nelidský.

Paroubkovi se zjevně podařilo vnutit svému prezidentskému kandidátovi Švejnarovi za spolupracovníka někdejšího šéfa ČSS Vyvadila. Jeho statut není jasný, Švejnar se domnívá, že s ním pouze koordinuje, přičemž Vyvadil není členem jeho týmu, hlaváči z ČSSD jsou naproti tomu údajně přesvědčení, že pan Vyvadil je členem Švejnarova týmu. Obávám se, že v této věci (kdo je a kdo není členem jeho týmu) tahá pan Švejnar za kratší konec.

Pondělí 31. prosince
Dnešní noviny jsou silvestrovské a poskytují minimum podnětů ke komentování. „Za Masaryka se chodilo přes hranici za tři koruny,“ píší v Právu. Zajímalo by mne, pokud se to dá vůbec přepočítat, jaký kurs by měla předválečná koruna k té současné. Řekl bych, že ještě příznivější než dnešní euro.

Manželka prezidentského kandidáta Švejnara poskytla rozhovor Mladé frontě Dnes. Některá její tvrzení je obtížné nechat bez komentáře. Týká se jich naše dnešní glosa.

Agentura Median udělala pro MfD průzkum veřejného mínění, který se týká (také) toho, jak jsou lidé spokojeni s politickou situací. Nespokojeno je jich skoro polovina, „ne nespokojeno“ jen 27%. Tu nespokojenost si zčásti vláda, přesněji řečeno premiér, zavinil sám: nechápu, proč si ten člověk, když snad přece cítí jistou vratkost svého postavení, nedokáže odpustit akce typu zastávka v Innsbrucku. Rozhodně nebude premiérem navěky a až skončí, bude mít přece na lyžování dost času.

Na absurdní lyžařský závod na Hradčanech si stěžovali i někteří účastníci, protože sportovcům neskýtal potřebné podmínky. Výhrady měl původně i pan prezident, pak však uchopil příležitost lovit před volbami bobříka popularity a před svým sídlem se v celé své kráse zjevil. Ujistil však veřejnost, že přímo na Hradě by něco podobného nepovolil. Sláva! Ještě že tak.

Středa 2. ledna
Novoroční projev prezidenta Klause (věnovali jsme mu naši dnešní glosu) vyvolal předvolební agitační bouři. V čele kritiků stanul Jiří Paroubek. Označil prezidentovo vystoupení za „mimořádně prázdné“ (stanoviska pana Paroubka jsou otravná svou účelovou vypočitatelností) a dodal, že se Klaus chlubí cizím peřím, když prohlašuje nynější období za „nejlepší“, protože je nejlepší díky politice sociálně demokratických vlád, které po roce 1997 vyvedly zemi z krize. Ještě že nynější období není nejlepší a že nejspíš bude ještě hůř – taky a především díky Paroubkovi. Klausův protikandidát Švejnar taky nepřekvapil, prohlásil, že on je člověk spíše otevřený navenek, kdežto Klaus se orientuje na místní scénu, a že se dívá trochu víc dopředu, kdežto Klaus se víc zajímá o minulost. Inu, pochval se radši sám, jinak ti hrozí, že tě nikdo nepochválí. Zvyk říkat „trošinku“ (víc dopředu) a myslet přitom „obrovsky“ tu zavedl Václav Havel, který byl taky přesvědčen, že skromnost je čistě verbální záležitost. Ostatně Havel vystoupil energicky na Švejcarovu podporu, vytkl komunistům, že jim dost nevadí Klaus, který je „v podstatě tržním fundamentalistou“ (Klaus je ovšem taky v podstatě fundamentalistickým šovinistou a Putinovým kamarádem, což jde komunistům pod fousy) a že jim naopak vadí jeho, Havlova podpora Švejnara. Nechápu, proč Havla irituje, že na rozdíl od Klause vadí komunistům, vždyť by na to měl být pyšný. A proč se je najednou snaží vychovávat.

Pohled na půlnoční Václavák v České televizi připomínal záběry z občanské války. Lidé se nenásilně a vesele učí zacházet s výbušninami, třeba si myslí, že by se jim to mohlo hodit, a navíc to vypadá, jako že se tu simuluje jeden rozměr života, který nám už dlouhou dobu chybí: vždyť kdy se naposled v pražských ulicích opravdu vydatně střílelo!

Milan Vodička vzpomíná v MfD poněkud melancholicky na ohavné šaškování evropské intelektuálské levice a akademické mládeže v roce 1968. My jsme tehdy ovšem měli jiné starosti. Řada západoevropských radikálů z té doby, upřednostňujících sex před válkou (ruské jednotky v závěru druhé světové války dokázaly, že obojí lze harmonicky skloubit) se posléze usadila a stali se z nich uznávaní politici a byznysmeni. Obávám se, že preference sexu před válkou v nich přece jen podvědomě zůstala – a že kdybychom se náhodou ocitli v rejži, vrátí se ke svým původním, revolučním preferencím a prodají nás jako v osmatřicátém – samozřejmě, pokud se včas nevzdáme protivníkům dobrovolně.

Čtvrtek 3. ledna
Jiří Topolánek podle českého tisku připustil, že bude muset vzít Jiřího Čunka zpátky do vlády. Následovala hněvivá reakce zelených (dala se ostatně čekat). Řečem o „výměně“ Čunkova návratu za lidovecké hlasy pro Klause nevěřím, všechny lidovecké hlasy nikdo nedokáže zaručit, protože volitelé jsou v záležitosti Čunek rozštěpeni a nikdo je nemůže při volbě kontrolovat. Taky bych řekl, že gesto dobré vůle už bylo učiněno v podobě koaličního návrhu zákona o odškodnění církví. Problémem se zabývá naše glosa. Pan Topolánek cítí hořkost k novinářské branži a prohlásil v té souvislosti, že se na pana Čunka konal „mediální hon“. Ve skutečnosti chování pana Čunka v průběhu „štvanice“ připomínalo zajíce, který před smečkou loveckých psů tančí kozáčka. Co pak pejskům zbývám, vždyť jsou na světě od toho, aby zajíce honili.

Prezident ještě není zvolen a ČSSD se už se svými přáteli z KSČM opře o to, kdo z nich zavinil, že na hradě sedí znovu Klaus. Vyměňují si za tím účelem dopisy, Paroubek ten Filipův nezveřejnil, ale to si moc nepomohl, u nás pořád ještě existují svobodná média a dopis už je venku díky Harvardským, totiž Britským listům. Směšné je, že pan Paroubek volá předsedu Filipa na pomoc proti „modré totalitě“. Obrací se na borce v oboru totality zkušeného, s nepřehlédnutelnou praxí.

Někteří čeští mediální experti (Karel Hvížďala, Jan Potůček) soudí, že role veřejnoprávních médií bude stoupat, kdežto soukromé televize se spíše spojí s internetem (a v něm se po zieleniecovsku rozpustí, dodáváme my). Vznikl by ideální stav ruského typu, kdy by v éteru dominovala připodělaná polostátní televize kontrolovaná hned dvěma cenzurními orgány (Rada ČT, RRTV) a přes ně parlamentní většinou. Je snad smyslem přechodu na digitální vysílání právě tohle?

Okresní státní zastupitelství v Trutnově obžalovalo šest členů skupiny s poetickým názvem (to ze mne mluví ještě zážitky ze Silvestra v televizních kanálech) Ztohoven, kteří vložili do krajinných záběrů, vysílaných ČT2, cosi na způsob exploze jaderné pumy. Žaloba zní „šíření poplašné zprávy“. Poplašit někoho mohl ten záběr těžko, vypadal jako ta miniexploze ze závěru filmu Predátor. Přesto si myslím, že „autoři“ si popotahováni být zaslouží – stejně jako např. někdo, kdo se vydělá na nástupišti metra, abych zvolil příměr, který je v souladu s nápaditým jménem skupiny.

Dívka z německého města Mittweida, která údajně hájila holčičku z přistěhovalecké rodina před skinheady a oni ji zato vyřezali „do boku“ hákový kříž, si, jak se zdá, všechno vymyslila. V seriozním britském listě The Times prý o tom městě mezitím kdosi rozvášněně poznamenal, že „je to nacistické krysí doupě, které je třeba vybombardovat“. Upřímně řečeno, být Angličanem, příliš bych v souvislosti s Německem o bombardování nemluvil. Je to sice míň nehorázné, než kdyby Němci mluvili v souvislosti s Izraelem o holocaustu, ale přesto nehorázné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.