Středa 28. listopadu
Mirek Topolánek prý uvažuje o tom, že by Čunka znovu jmenoval do vlády. Má ovšem obavy z koaličních partnerů (zelení jsou ostře proti) a z médií. Mirek Topolánek se občas projevuje jako kamikadze. Možná však, že mu nic jiného nezbývá (potřebuje lidovce k vládnutí a ke zvolení Klause prezidentem, protože když se to nepovede, obuje se do něho vší silou mocná klausovská lobby v ODS).

Za těchto okolností důvěra ve vládu klesá. Bude klesat dál, případná úspěšnost této vlády je běh na velmi dlouhou trať.

Karel Steigerwald se v MfD zastává reformy ministra spravedlnosti Pospíšila, která má podle názoru soudcovské unie (a taky podle mého názoru) omezit nezávislost soudní moci na moci zákonodárné. Vítr samozřejmě fouká z Hradu, kde momentálně sedí a bohužel ještě dlouho bude sedět úhlavní nepřítel „takzvané nezávislosti“ ( o „takzvané nezávislosti“ se u nás s pohrdáním mluví od padesátých let minulého století). Pan Steigerwald píše: „S nezávislostí máme potíže skoro všude. Je to vlajková loď moderní doby. Nezávislý chce být každý, i ten nejzávislejší. Co je ale nezávislost, co je svévole, kdo bude hlídat nezávislého hlídače, neví nikdo. Když se nezávislost neopírá o nějaké přirozené pozadí, které každému jasně říká, co se nedělá, co se dělá, co je slušné, co nikoliv, mění se nezávislost často ve svévoli nebo v šlendrián a mizerii, která se za nezávislostí skrývá.“ To je jistě pravda. Jenomže u nás v podstatě každý ví, co se nedělá, co se dělá, co je slušné, co nikoli. Ví to i pan Steigwerwald. Bohužel ne každý se podle toho řídí, v tom je problém. Nemyslím si, že by soudci byli horší než jiní, a mám obavy z toho, že by se mohli stát závislými na darebácích, kteří dobře vědí, co je slušné a co nikoli, jen se podle toho zásadně a odhodlaně neřídí.

Paní Jílková podala rovněž v MfD v rozhovoru se středočeským hejtmanem a novopečeným předsedou středočeské ODS Petrem Bendlem jeden ze svých vrcholných výkonů. Pamatuji se na to, jak v šedesátém osmém roce, když v Polsku komunisté rozhecovali odpornou antisemitskou kampaň (a u nás se o tom v té době smělo bez servítků psát) pronášel polský Nejvyšší Waldyslav Gomulka před nějakým vysokým stranickým fórem řeč, která měla kampaň řídit a usměrňovat, některým zvlášť rozparáděným komunistickým antisemitům se to zdálo málo a volali na toho kašpara: „Směleji, směleji, soudruhu Wieslave“ (tak mu údajně říkali v dobách, kdy byla polská komunistická strana v ilegalitě). Paní Jílková se tentokrát omezila na to, že pana Bendla soustavně a úspěšně hecovala, aby si to vyřizoval s Topolánkem: směleji, směleji, soudruhu Bendle. Myslím, že úkolem velkého a vlivného média není rozehřívat vnitrostranické půtky v ODS.

„Konspirační vidění světa ohlupuje. Jakoby odpor k radaru nemohl kořenit v přirozených náklonnostech, jako by ho musel někdo financovat,“ píše v Lidových novinách Zbyněk Petráček. Samozřejmě, že odpor k radaru koření v přirozených náklonnostech. To ale vůbec neznamená, že by ho nemohl tu a tam někdo přiživit. Ostatně, nehovoříme v těchto dnech o „někom“, ale o našich slovanských bratrech z východu. Ti tradičně pouhým přirozeným náklonnostem příliš nedůvěřují. Ví se, že to v minulosti intenzivně prováděli a že s tím mají dost dobré zkušenosti. A zdá se, že některé české kompetentní státní instituce toho vědí ještě o fous víc.

Paroubek si žádá oficiálního vládního stanoviska ke globálnímu oteplování – nepochybně vzhledem ke Klausově tažení proti tomu, co hlava státu považuje nikoli úplně neprávem za jakousi velmi agresivní ideologii. Pan Paroubek ví dobře, že vláda vzhledem k účasti zelených by se do té věci velmi zamotala a vznikl by problém. Jenže proč by k tomu měla mít vláda stanovisko. Nežijeme už v komunismu. Vláda se má starat o praktické záležitosti, týkající se prospěchu České republiky, a ne o záležitosti, z nichž se, když jsou zpolitizovány na „globální“ úrovni, stávají ideologické pseudospory, které beztak nikam nevedou. Ať se o to stará OSN, stejně se už pomalu k ničemu jinému nehodí. (Aby se např. nějaký spor dal vyřešit na půdě OSN, musí k němu být tak vysoká míra konsensu mezi znesvářenými mocnými státy, jaká je možná jen ve věcech relativně bezvýznamných).

V LN píše Martin Weiss: „Akce „Děkujeme, odejděte!“ zprvu vypadala jako výzva k odchodu opotřebovaných, svářících se politiků, pak se ale člověk s údivem dozvěděl, že opotřebovaní jsou jen Klaus a Zeman, ale třeba Lux kupodivu ne.“ To je úplně pravda, jen je to třeba trochu upřesnit: místo Lux má být Havel. Klaus, Zeman a Havel byly tři nejvýraznější (a opotřebované) politické osobnosti. Zpočátku se taky zdálo, že se iniciativa obrátí proti těmto třem, Havel to pak vyřešil tím, že ji zaštítil a tím se z problému vyzul.

Čtvrtek 29. listopadu
Strana zelených požaduje, aby vláda vyškrtla z rozpočtu financování některých dálnic a suchdolskou část pražského okruhu, a získané peníze pak byly věnovány rozvoji ekologické městské dopravy a výstavbě obchvatů. To je dobré, pražský okruh je taky obchvat a velmi by ulehčil největší obci (vlastně konglomerátu obcí) v ČR. Taky nevím, co je ekologická městská doprava, nejspíš bicykly. Bral bych to, ale jsem na to už příliš starý. Takových je nás tady víc. Měli by tedy zelení uvažovat také o tom, jak přestárlá individua, která mají sklon se chovat neekologicky, ekologicky utratit. Zplynování a následné spálení je neekologické a příliš energeticky náročné. Nejlepší by bylo utlouci je (nás) basebalovými pálkami a pak využít coby hnojivo pro polnosti, kde se pěstují ekologické potraviny. Pan Bursík je ovšem realista a státní rozpočet nenechá padnout, takže na nejhorší hned tak nedojde. A mám dobrou naději, že se mi podaří umřít dřív, než se prosadí ekologické zásady v plné síle.

Dva ruští turisté napadli na Klínovci českého lyžaře za to, že jim vyčítal předbíhání ve frontě. Zlomili mu na několikrát klíční kost. Je pozoruhodné, že v MfD (na rozdíl od Práva) neuvedli národnost útočníků. To se zatím dělalo jen u Romů.

V Rusku se budou v neděli konat volby do Státní dumy. Prezidentská strana Jednotné Rusko má v preferencích 69%, do Dumy se dostanou ještě komunisté se 14 procenty, třetí nejsilnější strana, Žirinovského „liberální demokraté“ (uvozovky by měly být trojité; jinak je pozoruhodné, že kryptofašistické strany jsou v různých zemích, ale nápad pojmenovat takovou stranu „liberálně demokratickou“ se může zrodit jen v Rusku) se nejspíš do Dumy nedostanou. Politický systém, v němž jedinou opozicí jsou komunisté, se trochu podobá tomu, co původně zamýšleli neúspěšní manipulátoři z OF (jeden čert na levici - komunisté, druhý čert na pravici – Sládek, a uprostřed OF, které je pro všechny), jen je ještě dokonalejší a už bohužel prakticky „reálný“. K neúčasti Žirinovského poznamenal ruský sociolog Sedov: „Putin je méně legrační a méně zábavný Žirinovský.“ To zjevně sedí, měl jsem kdysi příležitost se s tím kašparem setkat na samém počátku jeho hvězdné kariéry, a dokud se smějí v Rusku říkat a psát takové věci, ještě není úplně všechno ztraceno.

Slováci se rozhodli, že budou z humanitních důvodů exportovat do států Unie medvědy (jinak by museli zahájit vyhlazovací akci, protože chlupáči se přemnožili a po jánošíkovsku olupují turisty o potraviny). Tento záměr na rozdíl od spousty jiných panu Ficovi chválím, je hezké, že je ohleduplný ke zvířátkům. Dokonce v tušení, že o tento vývozní artikl nebude v zemích EU až takový zájem, je ochoten je nabízet zadarmo.

Zbyněk Petráček uvažuje v Lidovkách o tom, co vlastně nabídnout Srbsku, aby to převážilo ztrátu Kosova. Jedna možnost by byla: podle téhož principu, podle něhož se Kosovo osamostatní (ostatně nechápu, proč by mělo být samostatné, proč by měly být v Evropě dva albánské státy), připojit k Srbsku bosenskou Republiku srbskou. A srbské oblasti Kosova tam, kde lze vytýčit etnickou hranici, by pochopitelně Srbsku zůstaly. Nikdo o tom neuvažuje, všichni se bojí o stabilitu Makedonie a muslimské části Bosny. To je jistě problém, ale nynější neurčitý statut Kosova je problém ještě větší.

Pražský magistrát a primátor Bém nejsou příznivě nakloněni návratu mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Jeho stržení byl jistě projev dost velkého barbarství, ale musím se přiznat, že by se mi obnovení památky nelíbilo. Jsem konzervativní člověk a chtěl bych, aby náměstí zůstalo tak, jak ho znám od dětství (z téhož důvodu mi připadá jako hloupost např. obnovit novogotickou budovu Staroměstské radnice, zničenou za revoluce v r. 1945. pamatuji si ji jako dítě, připadala mi vždycky šeredná).

Pátek 30. listopadu
Premiér Topolánek musel při poslaneckých interpelacích čelit soustředěnému útoku opozičních poslanců vedených dr. Rathem kvůli odbočce do Innsbrucku na závěr své návštěvy do Bulharska. Debata se vyznačovala, jak je u nás zvykem, oboustrannou nekulturností. Topolánek se jen bránil a člověku by ho bylo skoro líto, ale způsobil si tu nepříjemnost sám. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Opozice, podpořena zelenými a větší částí lidovců, uhájila opět MDŽ. O jeho zrušení (coby významného dne) usiluje už několik let senátor Mejstřík. Ten pseudosvátek je mi odjakživa z duše odporný, ale překvapuje mne, že pan Mejstřík nemá na práci nic naléhavějšího. MDŽ lze prostě ignorovat, dělá to tak značná část české populace. Pokud jde o senátní návrh přejmenovat 1. květen, svátek práce, na „svátek jara a práce“, považuji jej za obludnou pitomost.

Vladimír Mečiar se v nejnovějším konfliktu s premiérem Ficem několikrát pokusil vzepřít a nakonec pokaždé kapituloval. Pohled na někdejšího krále slovenské politiky, který se chová jako starý, zkrocený tygr s bolavými zuby, rád by kousal, ale nemůže, je i zvenku (tj. z ČR) poněkud nezvyklý. Vypadá to, že Robert Fico je jakási slovenská replika Vladimíra Putina.

Podle MfD pronikají do armády ČR „pravicoví“ extremisté. Mohlo by se tedy jednou v budoucnu stát, že při nějakém opakovaném pokusu uspořádat na výročí Křišťálové noci pochodňový průvod Maislovou ulicí budou proti sobě stát Policie ČR a Armáda ČR. Pokud ovšem do té doby nebude už infiltrována i policie. Zdá se, že bojovat se u nás chce už jen extremistům.

Uplynulo deset let od tzv. sarajevského atentátu. K výročí se vrátíme.

Architektu Kaplickému v poslední době, co ho přizvali k diskusím o osudu jeho „blobu“, zjevně narostl hřebínek. Už mu nejde jen o knihovnu, ale taky o nový stadion Sparty a o vyústění tunelu, který mu připadá smradlavý a odporný. Milý pane, Vám se to povídá, v Praze nežijete a nemusíte jako spousta lidí tady po ní tu a tam jezdit autem. Má osobní zkušenost je, že to skoro nejde. Dostat se odpoledne třeba ze Střešovic na Vinohrady je dobrodružství pro silné nervy a vyžaduje značnou časovou rezervu. Mějte si svůj blob, ale nemluvte nám do věcí, které se týkají našeho, ne Vašeho života.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.