Pátek 23. listopadu
Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká potvrdila (opětné) rozhodnutí jihlavského žalobce Salichova zastavit trestní stíhání vicepremiéra Čunka. Případ je tím formálně uzavřen, problém ne. Je těžko se zbavit dojmu, že tu politika intervenovala do oblasti justice – jenže původní plán, který byl od počátku za případem Čunek cítit – vznést obvinění, které se nedá ani dokázat, ani vyvrátit, a tím lidoveckého předsedu znemožnit – je taky politický. Policie, která Čunkův případ původně vyšetřovala, se cítí být zkrácena ve své kompetenci (nevím, zda se těm lidem lze příliš divit) a navrhla obvinit vsetínského místostarostu Kudlíka a bývalého Čunkova náměstka Půčka z křivého svědectví v Čunkův prospěch. Čunek zřejmě uvažuje o návratu do vlády - je to jakýsi zombie Topolánkova týmu.

Koalice čelí další pohromě: dvě poslankyně (mj. Olga Zubová, která aspiruje na místo ministryně školství) váhají, zda podpoří státní rozpočet, a paní Zubová neví, zda dá důvěru Topolánkově vládě. Bursíkovým oponentům se podařilo konečně zasáhnout poslanecký klub strany. Vzhledem k tomu, že i v lidoveckém klubu je minimálně jeden nevypočitatelný poslanec (p. Hovorka), vláda už zase balancuje nad propastí. Dá se takhle vůbec dělat nějaká rozumná politika?

Paní Topolánková opět práskla svého bývalého manžela, tentokrát ve věci jeho lyžování v Alpách. Připadá mi to ohavné, nemohla by si své soukromé účty s ním vyřizovat mimo politiku?

Ministr Langer je pro to, aby inspekce ministra vnitra zůstala tak, jak je. František Bublan (stínový ministr ČSSD) je naopak pro to, aby se osamostatnila. Pánové si tak říkajíc vyměnili názory (před volbami do PS se na to každý z nich díval opačně). Tématu se týká naše glosa.

Jiří Paroubek znovu kritizovat zahraniční politiku Topolánkovy vlády a klade jí za příklad sebe sama: po volbách do dumy navštíví Rusko. Pak jede do Izraele. Zároveň kritizoval vládu za postoj k Číně, Čína je komunistická, ale „ten komunistický režim není tak rigidní jako byl Jakešův komunistický režim“ (proto se s ní zjevně můžeme kamarádit). ČSSD má svou vlastní zahraniční linii, a z té jde děs a hrůza. Vzpomínám si, jak se mi kdysi ještě za totáče hnusili západní politici, kteří využívali situace, koketovali s Moskvou a vozili se po amerických zádech (např. řecký premiér Papandreu). U nás je od Klause po Paroubka řada pretendentů na tuto odpornou roli.

Američané udělali Rusům řadu vstřícných návrhů pokud jde o spolupráci na protiraketové obraně. Rusové se chvíli tvářili uvážlivě a pak briskně prohlásili, že návrhy nepředstavují nic nového a jsou pro ně nepřijatelné. Jako za nebožtíka Gromyka. A i tenkrát si spousta moulů myslila, že se ruský odpor dá zlomit větší a větší vstřícností.

Jiří Paroubek se na ústecké okresní konferenci, z níž pak tolik spěchal na vlastní svatbu, choval jako za starých časů v RaJ. Například chtěl perlustrovat delegáty, zda jsou tam oprávněně, a na jednom žádal občanku. Jenže doba se změnila a pana předsedu, pokud je aspoň pravda to, co píšou v MfD, v podstatě vyhodili. Snaha pana Paroubka připodobnit dnešní situaci (samozřejmě jen „v tom pozitivním“) té před dvaceti lety, zatím, jak se zdá, naráží. Dokonce bych řekl, že pan Paroubek na to nemá.

V dnešní MfD si Bohumil Pečinka za klausovskou novinářskou lobby vyřizuje účty s Topolánkem. Jistě, vláda je slabá. Ale až padne a ODS udělá koalici s Paroubkem, bude si pan Paroubek moci s vládou a s koaličním partnerem dělat, co si zamane. Při nestabilitě dnešního vládního tábora nebude nic snadnějšího než si najít své přeběhlíky, a pokud by se ODS cukala, dát jí kopačky a vládnout s komunisty. Jsem velmi zvědav, jak by za takové změněné situace Klaus a jeho novinářští zbrojnoši prosadili odmítnutí reformní smlouvy.

Sobota 24. listopadu
Vedoucí činitelé Strany zelených se navzájem v médiích titulují jako lháři a po tiskové konferenci paní Kuchtové a jejích stoupenců to prý (podle Práva) vypadalo, že se budou fackovat. Je to nepochybně pozoruhodný příspěvek k české politické kultuře, i když to není nic nového (o lhářích se mluvilo v konfliktu mezi Tlustým a vedením strany v ODS, facky už padaly v ČSSD). Alexandr Mitorfanov (taktéž v Právu) hájí proti zeleným ČSSD tím, že na rozdíl od zelených ČSSD nikdy neslibovala, že v politice zavede morálku Mirků Dušínů. To je skutečně vynikající. Zároveň ale taky neslibovala, že si problémy místo standardním hlasováním bude řešit nestandardním fackováním. Tedy: chovali jsme se sice jako dobytek, ale nikdy jsme nikomu neslibovali, že se budeme chovat jinak.

Kongres ODS je zatím v běhu, a tak jen malá poznámka na okraj vystoupení předesdy Topolánka. Pan Topolánek mimo jiné prohlásil: „Mafiánské metody, díky kterým (ČSSD) ovládla tento stát, dnes z velké části ovládají tento stát samy. Nejde pouze o propojení zločinu a státní správy, o bezprecedentní manipulace s orgány činnými v trestním řízení, ovlivňování výběrových řízení, rozdělování dotací. Jde také o masivní korupci novinářů a účelové zneužívání médií, jde o redistribuci politické a výkonné moci v této republice…“ To je zvláštní duchaření. Všechny ty neřesti musí někdo provozovat, neprovozují se samy od sebe, a pan Topolánek by měl toho někoho pojmenovat, když už to nemůže dále svádět na ČSSD, která už není u kormidla. Kdo propojuje zločin a orgány státní správy? Kdo manipuluje s orgány činnými v trestním řízení (po uzavření případu Čunek je to tak trochu řeč o provaze v domě oběšencově)? Kdo ovlivňuje výběrová řízení a rozděluje dotace? Kdo redistribuuje politickou a výkonnou moc v politice? Pokud jde o masivní korupci novinářů a účelové zneužívání médií, je tuplem třeba říci: kdo koho kdy kde za jakým účelem, jinak je to útok na svobodu projevu, který nemá praktické důsledky jen kvůli poměrné bezmocnosti této vlády. Pan Topolánek by si měl dávat pozor na jazyk, po krku mu nejde nějaké záhadné „ono“, ale např. hradní Mladá fronta Dnes, která si objednala lehce účelový průzkum ohledně jeho údajného hulvátství u agentury Median. Průzkum vyšel ke spokojenosti zadavatele, většina lidí si prý myslí, že se Topolánek na funkci nehodí nebo zklamal, i když je lepší, než býval Paroubek. Problém je v tom, že v této situaci není moc na výběr. Na „přirozeného nástupce v čele ODS Pavla Béma“ vůbec nevěřím, co by dělal? To samé, co Topolánek, ale taktněji? Nebo velkou koalici – v téhle situaci? Nebo nové volby – při dnešním stavu preferencí ODS? Musíme si vybírat mezi špatným a o něco lepším a je to naše vina.

Pražská a královéhradecká organizace KDU-ČSL se ohradila proti usnesení pražské organizace ODS (když neprojde Klaus coby prezident, padá vláda), považuje to za vydírání. Což je do slova a do písmene pravda.

V Právu se ještě vracejí k případu nehody, při níž řidič jel příliš rychle po hlavní silnici, řidička z vedlejší silnice mu nedala přednost a došlo ke srážce s tragickými následky. Nejvyšší soud nakonec rozhodl, že viníkem je řidič. Tomu (jako laik) vůbec nerozumím: pravidla porušili oba, jsou tedy spoluviníci. Nebo si náš právní řád žádá, aby vinen byl jen jeden, a ten druhý musí být tím pádem nevinným?

V rozhovoru pro Právo říká prezident ČLK Milan Kubek: „V té hektické kampani v roce 2006 si ČLK – na rozdíl od kolegů stomatologů a lékárníků – zachovala striktní neutralitu.“ Chválím pana prezidenta, že si zachovává smysl pro humor. Zatímco stomatologové a lékárníci podpořili ODS, ČLK byla a je prodlouženou rukou exministra Ratha a ČSSD, a za zpolitizování lékařských komor může v první řadě ona, resp. její předchozí prezident, jehož je pan doktor Kubek blízkým přítelem (zlomyslný komentátor by řekl podržtaškou). Vznikl tak systém, který působí jako mlýnek na maso pro každého jiného ministra než je pan doktor Rath, i pro ministra stokrát schopnějšího než je pan dr. Julínek. Šikovně vymyšleno. Pan prezident se dále pokouší čtenáře přesvědčit, že problém zdravotnictví spočívá v neustále se prohlubujícím nepoměru mezi nedostatečnými finančními zdroji zdravotnictví a obrovským očekáváním veřejnosti, pokud jde o kvalitu a dostupnost zdravotní péče. To je jistě pravda, pan prezident vidí cestu ven v tom, že je třeba zvýšit cenu práce lékařů (tj. jejich platy). Aby se mohly zvýšit lékařské platy, musí se ovšem od lidí vybrat výrazně víc peněz.

Taktéž v Právu si stěžuje syn Rudolfa Margolia, odsouzeného k smrti v procese se Slánským, že mu, když chtěl, aby Lidové noviny připomněly výročí procesu, „jeden mladý redaktor“ napsal: „Já Vašeho otce neznám, ale Váš otec byl komunista na vysokém místě, a proto si trest smrti zasloužil.“ K tomu je třeba říci: Rudolf Margolius byl odsouzen za něco, co neudělal. V tom smyslu byl obětí justiční vraždy. Zároveň je nesporné, že ve vysoké státní funkci významně napomáhal upevnění zločinného režimu, navíc dirigovaného cizí koloniální mocností (Ruskem), a musel mimo jiné nutně spoustě lidí velmi ublížit. Rehabilitaci si zasloužil (lidé nemají být souzeni za to, co neudělali, a soudit za to, co případně udělali, ty, co už jsou mrtví, se v civilizovaném světě nedělá – je ale možné a potřebné jejich činnost hodnotit). Metál ne. Vůbec se nedivím tomu, že takovou věc nelze panu Margoliovi ml. vysvětlit (žádat na někom, aby odsuzoval, byť jen morálně, svého otce, by bylo nelidské a neslušné), ale je to tak.

Mladá fronta Dnes otiskla lehce patafyzikou úvahu o Rusku z pera Marka Leonarda a Nicu Popescua. Píše se v ní mj.: „Evropská unie naléhavě potřebuje nový přístup. Místo snahy Rusko demokratizovat nebo zadržovat by se Unie měla shodnout na omezenějším cíli spočívajícím v úsilí proměnit Rusko ve spolehlivého partnera vázaného právním řádem. Společný přístup přinese Bruselu mnoho mocných pák, jimiž si zajistí, aby Moskva dodržovala smlouvy a vzájemné dohody.“ To je směšné: Rusko je supervelmoc s agresivními imperiálními zájmy, která má nyní v čele velmi schopného politika, EU je sbor rozhádaných líných strejců, z nichž většina myslí jen na to, jak zajistit tou nejpohodlnější cestou svým ovečkám blahobyt a pohodlí. Jak by měli tito tajtrlíci „proměňovat Rusko“? Je to, jako když se skupinka vypasených myší rozhodne, že bude vychovávat kocoura.

Pondělí 26. listopadu
Na kongresu ODS dosáhl předseda Topolánek přesně toho, co potřeboval: místo striktního pokynu donutit koaliční partnery k volbě Klause s nimi má pouze jednat, není zavázán odmítnout evropskou reformní smlouvu. Kritizováno bylo (právem) pouze to, jak se Topolánek prezentuje na veřejnosti. Že má první místopředseda Bém jiný názor než Topolánek i v lecčems dalším, vyplynulo ze dvou vizí (špatné a dobré), které kongresu předestřel a jichž se týká naše dnešní glosa. Protože vize jsou dnes v módě, nemohu si odpustit svou vlastní, katastrofickou: poté, co dvě poslankyně zelených a poslanec Hovorka ze zásadních důvodů podpoří vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě (to je přece něco úplně jiného než přeběhlictví, jsou to bytosti krystalicky čisté!), Topolánkova vláda padne. Přichází hvězdná chvíle Pavla Béma. Po dlouhých jednáních se s předsedou ČSSD Paroubkem dohodne na velké koalici. Paroubek se stane předsedou PS, ministrem zahraničí bude Lubomír Zaorálek. ČR vystoupí z vojenských struktur NATO (velká rána pro alianci) a stáhne své jednotky odvešad, kde je jen má. Žádný radar pochopitelně nebude. Zato budeme mít trojdohodu o míru, přátelství a spolupráci s Ruskem a Čínou. V následujících tahanicích o zdokonalení reformy veřejných financí se vláda dostane do krize. S pomocí tří výše zmíněných bytostí (posl. Zubová a ta druhá, jejíž jméno jsem zapomněl, a posl. Hovorka) vznikne menšinová vláda ČSSD, shodou okolností podporovaná komunisty. Vystoupí z NATO a v duchu vyváženosti požádá o vstup do SNS (proč bychom nemohli zároveň být v EU a SNS). Když tento vývoj zkomplikuje vztahy se západními zeměmi a povzbudí domácí reakci k tomu, aby proti vládě, která si už říká vláda národní jednoty, kula pikle, požádá vláda Rusko o bratrskou pomoc (v tomto případě nepůjde jen o radarové základny) a pochopitelně ji dostane. V následném procese s vlastizrádci bude odsouzen k smrti a pověšen expremiér Bém (exprezident Klaus bude tou dobou už dávno přednášet o užitečnosti globálního oteplování na univerzitě v Honolulu). ČSSD a KSČM splynou ve stranu „Jednotné Česko“. Předsedou se stane pan Paroubek, generálním tajemníkem pan Filip. Pan Filip se zřekne marxismu-leninismu a přestoupí na pravoslaví. Posléze se ukáže, že i předseda Paroubek kul pikle s reakcí, a poté, co se ke všemu přizná, bude rovněž pověšen. Strana „Jednotné Česko“ získá v následujících volbách 95% hlasů. Reforma veřejných financí bude ukončena slavnostním přechodem na novou společnou měnu – rubl. Všestranný rozvoj naší vlasti pod křídly ruského orla bohužel ukončí velká exploze temelínské elektrárny, která učiní Českou republiku a okolní oblasti na pár století neobyvatelnými.

Premiér Topolánek dostal tedy na kongresu úkol „trpezlivo presvedčovať“ koaliční partnery o nutnosti, aby volili Klause. Bursík okamžitě vyloučil, že by zelení mohli dát Klausovi své hlasy. Zároveň prohlásil, že vidí diametrální rozdíl mezi Topolánkem a Bémem. Opravdu, ten lze ztěží přehlédnout.

Podle průzkumu agentury SC & C jsou sympatie ke Klausovi a Švejnarovi u voličů všech stran (pochopitelně s výjimkou ODS) rozloženy zhruba rovnoměrně. Na tom není nic pozoruhodného, vzhledem k síle sympatizantů ODS je Klausova převaha stejně jasná. Zajímavější je, že se přitom celých 55% domnívá, že Havel byl jako prezident lepší než Klaus. I já mám takový dojem, už jsem o tom psal. Asi to trochu to souvisí s přirozeným lidským sklonem idealizovat si minulost. Ale divil bych se, že by to bylo dáno jenom tím.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.