Úterý 6. listopadu
Podle Práva se prezidentský kandidát Švejnar domnívá, že archivy StB by měly být zcela zpřístupněny pro vědecké účely, kdežto pro veřejnost všeobecnou by měly být zpřístupněny v takové podobě, aby lidé mohli posuzovat opravdu soudně, co se stalo, to znamená s určitým úvodem a s vyjasněním, co je pravdivé. Za tenhle názor mu budou komunisté nepochybně líbat ruce. Nejdřív vybereme spolehlivé historiky, u nichž se netřeba bát, že by archivy posuzovali nesoudně. Nejlépe se k tomu hodí ti, co byli s StB tak říkajíc ve služebním poměru. Někdy mám dojem, že to byli skoro všichni. Ti dostanou od ministerstva vnitra zvláštní legitimaci, na jejím základě budou do archivů vpuštěni a uvedou je do podoby, v níž budou moci být zpřístupněny tak, „aby je lidé mohli posuzovat opravdu soudně“. To znamená, něco se vypustí a skartuje, něco se naopak přidá, zbytek se nechá, pak se to celé zestruční a vysvětlí odborným komentářem. Vzhledem k tomu, že podobná činnost se tady prováděla řadu desetiletí, máme na co navazovat.

Pan Švejnar jde dnes do klubu KSČM. „Má výhodu, že o něm nic moc nevím,“ prohlásil poslanec Opálka s odzbrojující upřímností. Úkol pana Švejnara je jasný: postarat se o to, aby se na tomto stavu pokud možno nic nezměnilo. Pak má šanci. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Dnes se bude rovněž (poprvé) rozhodovat o další stranické dráze předsedy KDU-ČSL Čunka. Konference ho nemůže odvolat, ale může mu vyjádřit nedůvěru – v tom případě by asi Čunkovi nezbylo než odstoupit. Zdá se však, že lidovci už ztratili hodně z revolučního nadšení, kterým oplývali poté, co se prolákl problém se sociálními dávkami a nejasnými příjmy jejich předsedy. Dělá jim asi dobře se v maléru co nejdůkladněji vymáchat.

V neděli na ČT požadoval Jiří Čunek personální změny na policii a na státních zastupitelstvích, pokud se zjistí, že tam pracují lidé odpovědní za únik informací do médií. To neobyčejně rozdurdilo zejména bývalou nejvyšší státní zástupkyni a nynější sociálně demokratickou stínovou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou. „Považuji za naprosto skandální, když osoba v pozici obviněného toto vykřikuje. To je konec slušnosti v této zemi. Jde o obrovský nátlak, on skutečně sáhne k čemukoli, i k výhrůžkám. Aby vyhrožoval státním zástupcům, to jsem ještě neviděla.“ Paní Benešová má pravdu v tom smyslu, že např. Milada Horáková si něco podobného nemohla dovolit ani náhodou. Bude zajímavé sledovat, co se bude dít, až se paní Benešová ujme svého resortu – a bude velmi žádoucí to sledovat z bezpečného odstupu (minimálně čtyři sta kilometrů směrem na západ od Prahy).

Magdalena Nová cituje v článku o bourání Stalinova pomníku jakousi pamětnici, která mj. tvrdí: „Mysleli jsme, že potom konečně přijde nějaké uvolnění. Nepřišlo. A navíc jsme byli všichni naštvaní, kolik to všechno stálo.“ Je mi líto, ale ta paní nemá pravdu. Stalinův pomník byl zbořen na podzim 1962 a v roce 1963 se komunistický režim začal velmi intenzivně rozkládat, což se projevilo jako jeho dosti široká „liberalizace“. Nedá se to samozřejmě srovnat s tím, co přišlo po roce 1989, ale pro lidi, kteří tehdy žili a pracovali, to bylo významné a příjemné.

Podle průzkumu agentury Median se premiér Topolánek neumí chovat a nevhodně se vyjadřuje. To je sice pravda, ale zároveň je zapotřebí říci, že v těchto věcech je za panem Paroubkem o jeho mohutné panděro zpět. Nemyslím si, že z toho lze jednoduše vyvodit, že svou roli nezvládá (nezvládá ji, pokud jde o chování a vyjadřování); navíc má smůlu, že na sebe vzal roli, která se dá zvládnout jen velmi těžce. Což je ovšem jistě jeho problém.

Schyluje se k další bitvě mezi českým národem a jeho sudetoněmeckými nepřáteli: povede se tentokrát o Emila Škodu, zakladatele Škodových závodů. Jde o zcela zásadní věc: byl Čech, nebo Němec? Kdyby vztahy mezi Čechy a sudetskými Němci byly normální (a za to, že nejsou normální, nesou v časové posloupnosti poslední odpovědnost Češi, protože při troše slušnosti by byli měli být schopni ty vztahy po roce 1989 v rámci možností „normalizovat“), jevil by se tento spor jako idiotský, protože by nezáleželo na tom, zda Škoda byl Němec, nebo Čech. Ostatně z toho, co o něm píší Lidové noviny, plyne, že byl sice původem Čech, ale přiženil se do německé rodiny a jeho potomci se považovali za Němce (jeho vnuk byl v roce 1945 internován v českém koncentráku, kde „zemřel“, což nejspíš znamená, že mu k tomu někdo pomohl).

Paroubkovi se podařilo zbavit se Miloše Zemana, ale jeho šedá eminence Miroslav Šlouf dosud ve straně straší. Teď se profláklo, že se Šlouf přátelsky stýkal se zavražděným podnikatelem (čti mafiánem) Mrázkem. Paroubek by toho rád využil k očistě strany od Zemanova stínu, ale nebude to mít snadné. Místopředseda Škromach např. prohlásil: "V sociální demokracii by se mělo hovořit o jiných věcech… Už se jim podařilo vyštvat Miloše Zemana, teď přicházejí na řadu další lidé.“ To si dovolil poměrně hodně. A pan Škromach vždycky velmi dobře ví, co si může dovolit.

Středa 7. listopadu
Podle průzkumu agentury STEM by dala nadpoloviční většina českých voličů v prezidentské volbě hlas Klausovi. Švejnar by dostal jen 28%. Komunističtí voliči se dělí na tři zhruba stejně silné skupiny, jedna by volila Klause, druhá Švejnara a třetí ani jednoho z nich, u lidoveckých voličů vede Klaus jen o něco méně než v celostátním měřítku (48 : 22). Kdyby tyto průzkumy nějak odrážely i stav mysli volitelů (poslanců a senátorů), měl by Klaus vyhráno. Jemu stačí většina lidovců, Švejnar nutně potřebuje i nemalou část komunistů.

V této situaci navštívil Švejnar v doprovodu předsedy Strany zelených Bursíka poslanecký klub KSČM a KDU-ČSL. Obě setkání proběhla ve zdvořilém duchu, žádná z obou stran se definitivně nevyjádřila ano ani ne (proč by to taky dělaly, řekl bych, že nakonec nechají rozhodnutí na vůli svých volitelů, což znamená, že bude zvolen, byť třeba i těsně, Klaus). Podle komunistického místopředsedy Dolejše, který zjevně patří k těm, co by pro Švejnara zvedli ruku, si kandidát u komunistů šplhl tím, že v USA volí demokraty (!), nechce rušit daňovou progresi, myslí si, že by se Evropa měla „emancipovat od vazeb na ostatní globální centra“ (pozdrav pánbůh, nicméně je třeba vzít v úvahu, že je to Dolejšova interpretace) a nepovažuje protiraketový systém za definitivní řešení(?). Z toho by se dalo soudit, že pan profesor se snažil o něco víc, než by bylo žádoucí. Setkání s lidovci se nezúčastnili Čunek ani Kalousek (respektive odešli krátce po zahájení). Těžko říci, znamená-li to něco víc než pouhý nezájem a upřednostnění naléhavějších věcí.

Na včerejší celostátní konferenci KDU-ČSL vysvětlil předseda Čunek sestrám a bratrům, jak v roce 1988 přišel k milionům (třem a půl, jenom). Jeden byl jeho (z úspor), zbytek mu půjčil otec a bratranec na podnikání. Bratranec přišel a dosvědčil to, otec nemůže, zabil se v r. 2006 při autonehodě (člověk cyničtější než editor Událostí by prohlásil, že je to jeho jediná, ale podstatná výhoda proti strýci Vikovi). Z porovnání Čunkových vykázaných příjmů a milionové úspory vyplývá, že je něco jako Kafkův umělec v hladovění (a že tuto nezdravou živnost provozoval řadu let s celou rodinou). Sestry a bratři z KDU-ČSL prokázali větší důvěřivost než před časem přátelé z ČSSD v Grossově případě. Nedivme se tomu, jsou to většinou zbožní lidé a věří na zázraky. Čunkova zpráva byla vzata na vědomí a „přijata“ výraznou většinou přítomných (což znamená slabší, ale dostačující většinou nominálních) delegátů konference. Delegáti slabších nervů se před hlasováním vytratili, proti nebyl nikdo. Fakticky to znamená, že případ se povleče dál a bude trápit jak KDU-ČSL, tak (byť i v menší míře) vládu. Koalice a lidovci mají stejně jako sociální demokraté své maléry, ale zdá se, že na rozdíl od nich je neumějí uzavírat. Jejich maléry mají chronickou povahu. Věci se týká naše dnešní glosa.

Podobně zachází premiér Topolánek se žádostí nejvyšší státní zástupkyně Vesecké o to, aby se únikem informací ze státních zastupitelství zabývala BIS. V rádiu Impuls se vyjádřil tak, že za nepořádek ve svém resortu v podstatě může Vesecká, ale hlavu jí za to zatím neutrhne.

A rovněž premiér Topolánek, který se svého času sešel s vedoucími činiteli „Národní strany“, upozorňuje, že Národní strana, která se teď připravuje založit po maďarském vzoru Národní gardu, „nemá neonacistický charakter“. Z toho vyplývá, že Národní garda Národní strany je něco jiného (a snad přijatelnějšího) než Národní garda nějakých neonacistů. Ve skutečnosti je to právě proto nebezpečnější. Nicméně ještě nebezpečnější jsou komunisté a různé kryptokomunistické organizace, které žádné Národní gardy zakládat nepotřebují, k čemu by jim byly.

„Rusové vždy brali Čechy jako své bratry,“ prohlásila gubernátorka Petrohradu Matvijenková, která je na návštěvě Prahy. Doufám, že většina našinců ví, že pokud Rusové (tedy ruští politici) označí někoho za bratry, znamená to, že je považují za vhodné ke konzumaci, tj. že by je hrozně rádi (už zase) zblajzli. Je to zajímavý experiment: jsou Češi opravdu nepoučitelní?

Prezidentský kandidát Švejnar je podle LN zásadním odpůrcem kolonizace Marsu. Bylo by zajímavé zjistit, seznámil-li s tímto svým přesvědčením poslanecké kluby KDU-ČSL as KSČM a jak na to poslanci a senátoři reagovali, jak se lišila reakce komunistů od té lidovců.

Čtvrtek 8. listopadu
Prezidentský kandidát Jan Švejnar se sešel se senátory. Senátoři za ODS na schůzce chyběli. Je to zjevně signál, že místopředseda Nečas nemluvil do větru, když ohlásil, že ODS bude Klausova protikandidáta bojkotovat. Působí to poněkud nevychovaně. Tématu se týká naše dnešní glosa. Švejnar se vyslovil mj. pro „vnitřní toleranci“, v jejímž rámci by si měla společnost říci, co by znamenal případný vliv KSČM na exekutivu. To je poměrně jednoduché. Znamenal by katastrofu, pokud se KSČM nějak zásadně nepromění, což považuju za vyloučené. Přitom problém KSČM není přesvědčení, že všechno pochází z hmoty, nebo víra v tři prazdroje a tři prazáklady a podobné patafyzické teze, nýbrž jednoduše to, že to byla, je a bude proruská lobby. Nic jiného neumějí. Pokud se Václav Klaus bojí tak úpěnlivě o naši suverenitu, měl by se zaměřit nikoli na EU, ale na KSČM. EU by mohla být nebezpečná jen tenkrát, kdyby se v úzkosti rozhodla nás Rusům prodat. Jenže to Klausovi před prezidentskými volbami půjde ztuha – potřebuje komunistické hlasy.

Jiří Paroubek za návštěvy USA prohlásil, že by ČSSD mohla změnit svůj názor na radarovou základnu, pokud se nebezpečí íránských raket stane skutečným. Doposud je jen virtuální. Dalo by se sice zlomyslně namítnout, že opravdu skutečným bude teprve tenkrát, až bude jasné, že na Prahu letí íránská raketa, a tutovka to bude, až to bouchne, protože raketa může být vadná, a v tom případě se nic neděje. Neměli bychom však Paroubkovi křivdit, on si jen nechává otevřená zadní vrátka. K tématu se vrátíme.

Ruská Státní duma schválila jednomyslně zákon o pozastavení ruské účastí ve smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Konvenční zbrojení je pro Rusko výhodné z hlediska jeho dlouhodobého cíle – získat zpátky své ztracené evropské kolonie. Na nukleární válku si netroufnou, ostatně by se nedala nijak lokalizovat. Ale pokud se Evropa octne v rozkladu nebo v nesnázích (což se stává často), mohou si solidně vyzbrojené ruské ozbrojené síly snadno poradit s operetními armádami nových členů EU, zvlášť když se dá předpokládat, že Slováci a Češi se nejspíš nebudou bránit vůbec.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.