Sobota 15. února 2025, svátek má Jiřina
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

UDÁLOSTI: Z posledních dnů

Pátek 26. října
Ruská reakce na současnou americkou vstřícnost je typicky gromykovská: všechno, co Američané navrhují, je sice zásadně nepřijatelné, ale na druhou stranu se zdá, že začínají chápat ruské obavy. Musejí prostě svou vstřícnost ještě pořádně umocnit. „Praktické, ale přidat musíš,“ říká v jakési hře V+W velitel pirátského škuneru (mimochodem taky slovanská duše), když mu jeden z protagonistů nabízí tenisovou raketu a budík místo míčku. To, že americké nabídky vzbudí v Praze obavy (šikovně podněcované proruskou lobby), ale Rusům poslouží jen jako odrazový můstek pro další vydírání, se dalo čekat. Rezolutní a hysterická nespokojenost různých Zaorálků a dalších Trokavců je jasný a srozumitelný signál.

Vedení policejního prezídia nařídilo podle Práva policejním útvarům, že nesmějí bez svolení centrály nikoho prověřovat. Upřímně řečeno, nejsem si jistý, zda takovou míru centralizace znala předlistopadová policie, přesněji řečeno „VB“ (nedělalo se to tenkrát tak, že teprve, když někdo překročil hranici žádoucího, dostal přes nos?). Je těžké si to vyložit jinak, než že naše současná policie je zpolitizovaná přinejmenším stejně jako ta předlistopadová, pouze s tím rozdílem, že tenkrát byla partaj fakticky jen jedna, kdežto dnes jsou přinejmenším tři (ČSSD, ODS, KSČM)?

Primátor Bém, poté co zaregistroval prudký pokles své změřitelné popularity, hodlá o „blobu“ ještě jednat a vytvořit za tím účelem nejrůznější týmy. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Právo se pozastavuje nad tím, že v USA jsou hákové kříže na akcích neonacistů běžnou věcí, kdežto teroristické organizace typu Al-Kajdá FBI tvrdě potírá. Bodejť by ne, Američané jsou praktici. Vědí, že nacismus je nevzkřísitelný, kdežto Al-Kajdá je, bohužel, zatím neodstranitelná. Dnešním nebezpečím nejsou nacisté, ale islámští teroristé. Jsou ještě horší než nacisté (a to už je co říci). Pokud jde o extremisty, kteří chtějí uspořádat pochod židovskou čtvrtí, měla by na ně stačit stovka dobře vycvičených policistů a nemělo by být třeba celonárodní mobilizace. Naproti tomu celonárodní mobilizace by bylo třeba ve věci amerického radaru (pro radar!), jenže na to se každý vykašle a půjde demonstrovat svou občanskou statečnost do židovského města, kdy by mělo stačit sto policejních pendreků.

Jiří Franěk píše v dnešním Právu: „Připustit tuhle demonstraci na území Židovského města, tím spíš 10. listopadu, by zkrátka bylo proti rozumu a slušnosti. Ale pokud to nestačí anebo pokud je snad rozum a slušnost skutečně v rozporu se zákonem, pak jsou všechny ty paragrafy dobré tak na věšení záclon.“ Jakkoli si myslím, že demonstraci je třeba zakázat, případně rozehnat (bylo by zároveň velmi užitečné zabránit různým vychcánkům, aby se na tom profilovali), nemohu souhlasit s jasně naznačenou tezí: Když jde o Rozum a Slušnost, musí jít všechny paragrafy stranou. To totiž moc dobře známe. Např. z roku 1948.

Zdá se, že Jiří Paroubek začíná mít se svými „přáteli“ jisté potíže. Sobotka a Škromach se od něho tu a tam rádi distancují (zřejmě to považují za prospěšné pro vlastní profilaci) a dokonce i dr. Rath vyjádřil jakýsi obdiv k Miloši Zemanovi, což je v paroubkovské ČSSD výraz té nejhroznější hereze. Mám jen dojem, že pan Rath Zemana přece jen podceňuje, pokud ho chce využít a pak kopnout do zadnice stejným způsobem, jako to před časem úspěšně učinil Paroubek (jinak by to nešlo, pro Ratha a Zemana je jedna partaj moc malá. Je velmi nepravděpodobné, že by si to Zeman nechal líbit ještě jednou). K tématu se ještě vrátíme.

V Bruselu se (aspoň podle LN) bude znovu debatovat o Benešových dekretech, a to na půdě výboru pro občanské svobody a vnitro. Podnětem má být usnesení slovenského parlamentu o tom, že dekrety jsou věčné. Skoro bych řekl, že daleko vhodnějším podnětem je případ olomouckých syrečků a karlovarských oplatek. Povaha dekretů a alibistického postoje EU bude v debatách o přítomných problémech daleko jasnější než v debatách o minulosti, a tam, ke se debatuje o svobodném podnikání a hospodářské soutěži, daleko přehlednější než ve různých výborech pro lidská práva.

Jenom pro pořádek cituji stanovisko Václava Havla k otázce radaru (tak, jak je podle LN sdělil agentuře DPA): Havel je proti jakýmkoliv ústupkům Rusku a snaze Moskvy o zasahování do dění ve střední Evropě, je to podle něho neblahý pozůstatek studené války. Exprezident se jednoznačně postavil za výstavbu radaru, který považuje za důležité bezpečnostní opatření pro Spojené státy i pro Evropu. „Tady není možné dělat Rusku žádné ústupky, to by bylo to nejhorší,“ dodal. Havel má pravdu od A až do Z.

Rovněž Lidové noviny přetiskly článek jakéhosi slovenského šovinisty pod titulem Černová se koupala v krvi. K článku se budu chtít v každém případě vrátit, samozřejmě nejraději na papíře, neb je označen titulem „diskuse“.

Sobota 27. října
Ministr Langer konečně objasnil, proč tolik lidí odchází z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu: nejsou totiž dostatečně vzdělaní a prchají tedy zjevně před případnými prověrkami, které by tento jejich handicap, na nějž jsou u policie ČR tolik citliví, odhalily. Informace pana ministra musí každého člověka, lehce znepokojeného tím, co se v ÚOOZ děje, dokonale uklidnit. Představte si tu ostudu, kdyby po vzdělanostních prověrkách prosáklo na veřejnost, že pan Kubice nevěděl, kdy se narodil W.A. Mozart, jeho náměstek Vlas neměl ponětí o tom, co je to neutronová hvězda, mluvčí Kosinová napsala ve zkušebním diktátu „policisté se připravovaly“ a navíc ještě vyšlo najevo, že 97% policejních důstojníků v ÚOOZ neovládá španělštinu!

Podle Alexandra Mitrofanova v Právu Topolánkova vláda „českou zahraniční politiku otočila směrem Washington a jako symbol své loajality zvolila stavbu radaru i přes nesouhlas většiny veřejnosti“. Jsem rád, že Právo už je zase ve staré formě a že tu už zase máme přisluhovače amerického imperialismu. Zatím sice ve vládních křeslech, ale to jistě náš pracující lid (dnes se říká decentně veřejnost) za podpory Sovětského svazu (dnes se jmenuje Ruská federace) brzy zmákne.

Milan Kundera obdržel státní cenu za literaturu. K jeho literárním zásluhám nejsem kompetentní se vyjadřovat, protože poté, co jsem si ještě na fakultě přečetl jeho knihu Umění románu, v níž dovodil, že autoři jako Proust mohou být snad zajímaví jako jacísi formální experimentátoři, ale největším spisovatelem všech dob je stejně Honoré de Balzac, nepřečetl jsem už od něho ani řádku. To, co psal předtím (když si odmyslím politický rozměr věci, Kundera měl ovšem štěstí, že začal publikovat až poté, co odezněla vlna nejdivočejšího literárního stalinismu) mi připadalo líbivé a šikovně kýčovité, literatura pro dámy. Kundera se ovšem s tím, co napsal před rokem 1967, vypořádal jednoduše: prohlásil to za neexistující od samého počátku.

Vladimír Putin přirovnal na summitu EU-Rusko stavbu protiraketové základny ke kubánské krizi z roku 1962. To tak docela nesedí: Chruščov nepředstíral, že buduje systém protiraketové obrany (nepředstíral vůbec nic, prostě po způsobu tehdejší ruské politiky lhal, až se mu od huby prášilo). Na druhé straně je to pro pana Putina nebezpečná iluze. Spousta poťachtů tenkrát, později i dnes si namlouvalo a namlouvá, že se svět ocitl na pokraji jaderného konfliktu. Houbeles. To, co provedl Nikita Sergejevič, nebyl akt odvahy, ale pouhé nebetyčné drzosti. Chtěl vědět, jak daleko až může ve vydírání mírumilovného Západu jít, a podstatně to přepískl. Pak se okamžitě podělal. Na skutečný jaderný konflikt ani on, ani jeho podřízení vůbec nepomýšleli.

Jiří Paroubek se propadá do podivného případu s charitativní činností své exmanželky a jeho straničtí „přátelé“, jak se zdá, ho nechávají tak trochu ve štychu. Zdá se (což se ostatně dalo čekat), že jeho pozice ve straně pomalounku slábne. Vytáhl ji sice kdysi z nejhlubší bídy, ale jeho agresivní politický styl se po volbách už příliš neosvědčil. Pokud se v dohledné době nevykáže nějakým přesvědčivým nebo aspoň na pohled efektním úspěchem, může dopadnout jako Zeman, s nímž má ostatně hodně společného.

Prezident Klaus udělí zítra nejvyšší státní vyznamenání. Bude zajímavé sledovat, kolik bude mezi vyznamenanými nebožtíků. I k této věci se vrátíme.

Václav Klaus (cituji dle Martina Weisse z dnešních LN) prý před časem prohlásil u příležitosti zahrnutí ČR do schengenského prostoru: „S pokrčením ramen se dívám na vstup do Schengenu… Každému se zdá, jak vydělá na tom, že neztratí tři minuty, aby na hranicích zastavil a ukázal nějakému úředníkovi pas... Divím se, že někdo tento efekt považuje za tak významný a vůbec si neklade otázku, co díky tomu ztrácí, co může být na opačné straně téže mince. Je to pro mě další pokus to vykolíkované území, které považuji za svou vlast, odkolíkovat a tvářit se, že to není důležité.“ Je zajímavé, jak málo stačí panu prezidentovi k nabuzení vlasteneckých pocitů: žandáři a fronty na hranicích. Ostatně nedivme se mu, on to můře brát z té ideální strany: pokud náhodou jede přes nějaký hraniční přechod, určitě tam nemusí stát ve frontě. Postřehy tohoto typu vykazují zjevnou a hlubokou spřízněnost s tím, co kdysi řekl prezident Havel o svítidlu za nevím kolik tisíc: jenže ten to hned schytal ze všech stran. Vlastenectví a kolíkování spolu nesouvisí tak úzce, jak si to pan Klaus představuje.

Tentýž prezident Klaus prohlásil: „Nevylučuji, že se osobně zúčastním případného pochodu proti neonacistům.“ I způsob, jak naši papaláši reagují na pokus extremistů o lajdácky zamaskovanou antisemitskou demonstraci, stojí za jakýsi komentář.

Pondělí 29. října
Prezident Klaus pronesl ve Vladislavském sále u příležitosti předávání státních vyznamenání předvolební projev. Jeho obsah byl národně-demokratický. Horoval za naši národní suverenitu, proti pokusům omezovat ji, ať už ze strany Bruselu nebo nehodných sousedů, které nacionalistické (chce se mi napsat lehce fašizoidní, ale myslím, že si to netroufnu) křídlo ODS, jehož je nekorunovanou hlavou, označuje za „osu zla“ (Německo, Rakousko). Je pozoruhodné, že Rakousko, které v poslední době dalo najevo nevoli nad Benešovými dekrety (právem), nad protiraketovou základnou a Temelínem (neprávem), schytalo jen „neideologické“ výtky za odpor k využívání jaderné energie v ČR, kdežto Německo, jehož politici začínají vrtět ocásky preventivně už padesát metrů předtím, než potkají nějakého českého kolegu, a mohou se přetrhnout horlivostí při papouškování české státní ideologie ohledně tzv. odsunu (byl to následek příčiny a dělali to tenkrát všichni, takže se nikdo nemá co divit), to schytalo na plné pecky za údajný revanšismus „v nikoliv nevýznamných politických kruzích“. Klaus zjevně zneužívá toho, že Němci si navykli chovat se v těchto věcech poměrně zbaběle a chce si očividně šplhnout u komunistů, jejichž hlasy by mu dosti bodly. Zbude-li čas, k projevu se vrátíme. Sledoval jsem tentokrát celý ceremoniál. Je zvláštní, že nikomu u nás nevadí, jak nedůstojná a bombastická je to šaškárna. K čemu potřebujeme takové cirkusové vyvádění, copak se státní svátek a vyznamenání zasloužilých (Klaus je vybral opatrně, ale sotva mu může někdo vytknout, že vyznamenal někoho, koho neměl) se nedá oslavit střízlivěji a uměřeněji?

V Právu dojatě vzpomínají na ruského špióna, který pomohl pro svou vlast ukrást Američanům atomovou pumu. Těším se, až budou podobně dojatě vzpomínat na špióny nacistické Abwehr, ti byli to samé v černém, co právě zesnulý soudruh Feklisov (tak se ruský fízl jmenoval) v rudém.

Jiří Paroubek povolil a jmenoval dva ze sponzorů, kteří poskytli finanční podporu charitativnímu sdružení jeho exmanželky. Zprávy se týká naše dnešní glosa.

V Mladé frontě Dnes se pozastavuje Pavel Novotný nad tím, že se katolický klérus dosud neomluvil za podporu Franka ani za vlastní hříchy z dob občanské války, a šifra „tom“ píše o „Frankových pohrobcích“ z Lidové strany. Považuju to za nevěcné a sprosté. Omlouvat by se měli také a především republikáni, kteří dovedli zemi na pokraj rozvratu, spojili se s anarchisty a komunisty, vydali se na pospas Stalinovi (ať byl Franco, jaký byl, Španělsko Hitlerovi nevydal), dopouštěli se přinejmenším stejných ukrutností jako druhá strana, a to s časovým předstihem. Omlouvat se za podporu Franka je stejná zhůvěřilost jako omlouvat se za křižácké války. Je těžké říci, která z těch dvou soupeřících stran byla horší. A když se má o Lidové straně mluvit jako o „Frankových pohrobcích“, je třeba o Zapaterových socialistech mluvit jako o proradných Mnichovanech, kteří kteréhokoli spojence opustí a prodají, když se dostanou do nesnází.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.

Václav Vlk st.
15. 2. 2025

Pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci.

Aston Ondřej Neff
15. 2. 2025

Bude záležet na tom, kdo se výzvy chopí.

Konzervativní noviny
15. 2. 2025

Mysleme s láskou a soucitem na ty první i na ty druhé.

Lubomír Stejskal
15. 2. 2025

Na 15. únor připadá v Kanadě Den vlajky.

Petr Kolman
15. 2. 2025

Prezident Petr Pavel je mužem mnoha tváří.

Emil Bratršovský
14. 2. 2025

O té naší pivní kultuře...

Václav Vlk st.
15. 2. 2025

Pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci.

Aston Ondřej Neff
14. 2. 2025

Tomio Okamura muže dělat pronásledovaného mučedníka.

Aston Ondřej Neff
13. 2. 2025

Deziluze z vlády vedené Petrem Fialou je ohromná.

Aston Ondřej Neff
12. 2. 2025

Česká sněmovna je všechno, jenom ne hezká.

Josef Kopecký
15. 2. 2025

Lídrem Pirátů v letošních volbách do Sněmovny bude předseda strany a náměstek pražského primátora...

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

Škodu 20 milionů korun způsobil požár velkého seníku v Kelči na Vsetínsku. Hořet začalo v pátek,...

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

Evropa se musí připravit na případné stažení amerických vojáků. Na Mnichovské bezpečnostní...

15. 2. 2025

Letošní připomínka 35. výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Československem a Státem Izrael...

Lidovky.cz, ČTK
15. 2. 2025

Evropa musí být součástí jednání o míru na Ukrajině, předtím si ale musí sama definovat společnou...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz