Úterý 23. října
Před několika dny unikla z Nejvyššího státního zastupitelství informace, že žalobce Zdeněk Dostál, jemuž nejvyšší státní zástupkyně svěřila k prošetření způsob, jak uzavřelo případ vicepremiéra Čunka jihlavské státní zastupitelství, žádá, aby se v Jihlavě věcí zabývali znovu. Nyní si nejvyšší státní zástupkyně vyžádala čas dva týdny, během nichž definitivně rozhodne. V Právu předpokládají, že nehodlá vzít v potaz Dostálův názor. Je krajně obtížné zbavit se dojmu, jakoby česká státní zastupitelství byla terénem zpolitizovaným natolik, že kdyby se jim člověk bez politického zastání a zázemí dostal do rukou, dopadne jako Edmond Dantes v pařátech pana de Villefort.

„ODS si podle Factumu pohoršila víc než ČSSD“ – tímto titulkem maskuje Právo skutečnost, že podle tohoto nejnovějšího průzkumu agentury Faktum Invenio zůstávají síly ODS a ČSSD v podstatě vyrovnány (ovšem v PS by měl stejně rudý blok solidní převahu čtyř mandátů). Průzkum připisuje pouze otazník k tomu, k čemu došly shodně STEM a CVVM, jenže otazník dosti výrazný, protože aspoň kolem voleb se vždycky ukázalo (jindy se to ukázat nemůže), že prognózy Factum Invenio bývají zdaleka nejpřesnější.

Dnešní glosou se, jak jsme slíbili, vracíme k polemice Václava Klause s e svým momentálně úhlavním nepřítelem Kaplickým v MfD.

Zato CVVM zkoumalo vážnost nejvyšších státních institucí a zjistilo, že prezident ve srovnání s červnem propadl o 6 bodů. Jeho důvěryhodnost je i tak velmi vysoká (66%), ale možná, že lidem jde už trochu na nervy jeho snaha strkat nos do všeho, co se octne v jeho blízkosti (a co mu umožní na sebe upozornit). Klaus je prezident – kverulant a dává občanům i světu nepřímo na vědomí: heč, oč jsem chytřejší než vy. Vyvažuje to sice populismem, ale pachuť osobní nesnesitelnosti populismus natrvalo nepřekryje.

Městský soud v Praze zrušil na neveřejném zasedání magistrátní zákaz pochodu pravicových extremistů bývalým pražským židovským městem pro údajné vážné procesní vady. Procesní vady sem, procesní vady tam, ty se snad dají opravit, podstatné je, že jde o mimořádně nestydatý akt teroru proti našim spoluobčanům, kteří jsou navíc velice slabí na to, aby se mohli před rabiáty nějak účinně bránit. Organizátoři si kromě toho dělají z české veřejnosti srandu (předstírají, že chtějí v Maislově ulici v den výročí „Křišťálové noci“ protestovat proti válce v Iráku). Nejsem pro to, aby se trestali různí popírači holocaustu jen za své nehorázné názory, dodává se jim tím zbytečně publicita (nehrozí jim za ně ani plynová komora, ani Bytíz, ale jen pár měsíců fešáckého kriminálu a aureola mučedníka). Ale tohle není věc prezentace názoru. To je akt násilí.

Kancléřka Merkelová se zúčastnila slavnostního shromáždění k padesátému výročí vzniku Svazu vyhnanců. Při té příležitosti slíbila, že brzy předloží koncepci památníku obětem vyhnání a že tuto myšlenku vždycky podporovala. K projevu a k události se ještě vrátíme.

Přiblížilo se nekulaté 51. výročí maďarské revoluce a budapešťské ulice opět zaplavili kraválisté. Situace v Maďarsku je skutečně nešťastná: chápu, proč velmi mnoha lidem vadí postkomunističtí socialisté obecně a nynější premiér Gyurcsány zvlášť. Na druhé straně příležitost zvolit jiné řešení tu byla v letech 1988-9. Teď už je pozdě, MSZP má platnou demokratickou legitimaci, získala ji ve svobodných volbách a škoda, která by se dnes způsobila revolučním řešením, je nesrovnatelně větší než užitek, který by revoluční řešení přineslo. Demokracie spočívá v dodržování pravidel. Je např. omyl tvrdit, že Hitler a Gottwald se dostali k moci dodržováním demokratických pravidel. Při bližším ohledání zjistíme, že se dostali k moci tím, že demokratická pravidla mnohonásobně a brutálně porušili.

Opět se rozhořel spor o karlovarské oplatky. Totiž o to, zda je mají právo vyrábět jen dnešní karlovarští (předpokládám, že nejde o žádnou ruskou mafii), nebo i ti, co byli kdysi z Karlových Varů sviňským krokem vyhnáni. Naše národní zájmy (stejně jako v případě olomouckých syrečků) hájí zbožný klerikál, europoslanec Jan Březina. Protože v kancléřském křesle už nesedí pan Schröder (t. č. pomáhá svému kamarádovi Putinovi), bude mít jakési problémy s nynější německou vládou. Zápasu Davida s Goliášem o oplatky se budeme ještě věnovat.

„Změnili jsme Polsko. Nedokázali jsme si ale poradit s frontálním útokem médií a opozice,“ prohlásil předseda poražené PiS Jaroslaw Kaczyński. Je pozoruhodné, jak jsou si středoevropští postkomunističtí indiáni zleva i zprava podobní: ať se jmenují Kaczyński, Paroubek, Topolánek nebo Fico. Prohráli ne proto, že jsou výstřední indolenti, ale proto, že se média zpronevěřila svému základnímu poslání dělat jim lobby.

Středa 24. října
Americký ministr obrany Gates v Praze zmínil, že po dohodě s Moskvou mohou Američani aktivovat již vybudovaný raketový systém teprve tehdy, až získají důkaz o existenci (zjevně bezprostřední) hrozby z Íránu. Zároveň hodlá navrhnout Moskvě, aby měla na americké protiraketové základně (i u nás) své vojenské „kontrolory“. Korektně dodal, že to záleží také na souhlasu české strany. Topolánek byl krajně zdrženlivý a odmítl plán komentovat. Má k tomu nepochybně pádné důvody. V rozhovoru pro MfD prohlásil náměstek ministra zahraničí Pojar, že ruská vojenská mise, dohlížející na radar, není špatný nápad. Já bych řekl – při vší úctě k našemu velkému spojenci – že je to nápad přímo zhovadilý. V LN se ptá Zbyněk Petráček: „Hrozí víc Rusové u radaru, pod kontrolou Američanů i svého velení, nebo Rusové v mafiánském žoldu, jakékoli kontrole se vymykající“ a zřejmě to považuje za řečnickou otázku. Omyl: Rusové pod kontrolou svého velení jsou tisíckrát nebezpečnější než jakákoli ruská mafie. K věci se vrátíme.

Dva důstojníci „Pohraniční stráže“ za účinné pomoci jednoho záklaďáckého rotvajlera vylákali na hraničním přechodu Mikulov českého emigranta na čs. území, když chtěl utéci, postřelili ho, a poté, co se mu podařilo přeběhnout čáru, přitáhli ho přes ni zpátky. Ze zpráv není jasné, proč o něj měli takový zájem. Dostali tři roky s podmínkou, rotvajler byl shledán nevinným, jeho čin je promlčen a navíc jen plnil rozkazy. Podle mého skromného názoru byli všichni včetně rotvajlera velmi iniciativní, dělali víc, než museli, a nějaký ten rok kriminálu natvrdo by jim velmi slušel (rotvajler je bohužel právně nepostižitelný). Nemohu si pomoci, tihle lidé jsou mi ještě odpornější než Polednová-Brožová. A to včetně právně nepostižitelného rotvajlera. K věci se vrátíme.

Znovu se aktualizuje kauza karlovarských oplatek (a olomouckých syrečků), na něž vztahuje svou zpupnou ruku německý revanšista. Viz naše dnešní glosa.

O smlouvách ohledně zřízení amerického radaru se bude hlasovat někdy v únoru – březnu příštího roku, vlastně paralelně s volbou prezidenta. Pokud jde o Klause, prohlásil vicepremiér Bursík: „Očekáváme, že dá jasné vyjádření. On říká, že má jasné a ostře řezané názory, tak ať nám dá názor na radar. Není nutné brát ohledy a šetřit pana prezidenta a měnit harmonogram projednávání“ (na dobu po volbě, jak navrhuje Filip). To jsou jasná slova, o která si pan prezident už dlouho koleduje.

Někteří poslanci ČSSD vyjádřili rozpaky nad Paroubkovou polemikou s Mitrofanovem, o které jsme psali v pondělí. Poměry v ČSSD jsou příliš harmonické, a podezíravého člověka by mohlo napadnouto, zda v pozadí oněch mediálních sporů a vnitrostranické kritiky není náhodou snaha „přátel“ maximálně ztížit Paroubkovi případný budoucí kotrmelec doprava (zvládl by ho stejně bravurně jako zvládl po nástupu do premiérské funkce kotoul vlevo). Paroubek si jakýsi prostor k podobnému manévru pořád nechává volný: nejde jen o přiznání, že vládní reforma nemusí být zrovna sociální katastrofou (taky že jí nebude, což ovšem není žádná zásluha koalice, nikdo dnes neudělá reformu, která by jen náznakem mohla být sociálně obtížně snesitelná); v relaci na to, co řekl v Praze Gates, Paroubek sice znovu zásadově odmítl výstavbu radaru, ale zároveň americkému ministrovi přiznal, “že přichází s novým přístupem, k věci, a ten je třeba studovat“. Jiří Paroubek je muž mnoha tváří.

Předseda Občanské platformy Tusk chce zlepšovat vztahy Polska s Německem a Ruskem. Je logické, že to říká, ale pokud by to opravdu dělal, byla by to politika stejně katastrofická jako ta Kaczyńského, jen zrcadlově obrácená. Je zapotřebí si vybrat (ostatně ne mezi Ruskem a Německem, ale mezi Ruskem a Amerikou. V tom měl Kaczyński jasno. Jasno neměl v tom, že kdo si vybere Ameriku, měl by se zároveň snažit o když ne přátelské, tedy aspoň civilizované vztahy s Německem. Obojí spolu souvisí).

Pokud jde o hodnocení činnosti polských médií v době voleb, existuje dvojí, zcela neslučitelné hodnocení. Podle pozorovatelů OBSE veřejnoprávní média zjevně nadržovala vládě (v tom se naše situace výrazně liší od polské, naše veřejnoprávní televize soustavně nadržuje sociálním demokratům, ať jsou u vlády nebo ne; papaláši ČT dobře vědí, že socdem vedení je na nepodporu háklivější než ti ostatní, a pak není těžké si vybrat). „Odvolená“ vláda se domnívá, že média spolu s opozicí jsou strůjci jejího neúspěchu. Dá se to sloučit? Ano, například tak, že média vládu podporovala natolik humpolácky, až to způsobilo její volební neúspěch.

Čtvrtek 25. října
Jak se dalo očekávat, americký návrh, aby činnost radaru v Brdech na místě monitorovali ruští důstojníci, vyvolal největší rozhořčení mezi zanícenými odpůrci radaru. Dá se tedy soudit na to, že Rusové, ač poslední americké iniciativy označili za krok správným směrem, pořád ještě nejsou spokojeni. Zdá se ovšem, že Američané důvody ruského odporu docela dobře nechápou. Věci se týká naše dnešní glosa.

„Případ Kubice“ se teď vyřeší tím, že z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu odejde nejen on, ale i (všichni?) tři dosavadní náměstci, řada dalších důstojníků a také mluvčí Kosinová. Ministr Langer pronáší na adresu odcházejícího slova chvály, která má v tomto kontextu lehce pokrytecký charakter, sociální demokraté jásají. Nepovažoval jsem způsob, jakým byla loni před volbami prezentována Kubiceho zpráva, za politicky korektní a nedovedu si představit, že by na tom Kubice neměl svůj díl viny. Jenže takovýto hromadný solidární odchod není jen tak sám o sobě. Zkušenost z tohoto (a hlavně z minulého) režimu je, že pokud se skupina lidí rozhodne reagovat tímto způsobem, musí k tomu mít velmi vážný a respektabilní důvod. Maně si vzpomínám na Tvář v roce 1965. Přirovnání nemusí sedět (nejsem odborník na bezpečnostní problematiku a nevidím dovnitř ministerstva vnitra), ale je mi to na základě této osobní zkušenosti krajně podezřelé, nedovedu si představit, že by ti, co odcházejí, tak učinili z pouhého rozmaru, a jsem velmi zvědav, zda se jich někdo v novinách ujme.

Václav Klaus vyzval odpovědné orgány, aby zabránily extremistické demonstraci v pražské židovské čtvrti.Proč by se nevyprofiloval, ničemu tím nemůže uškodit a svým preferencím pomůže. O co demonstrantům jde, je zjevné každému. Na celé věci mne nejvíc mrzí, jaké obrovité publicity a nepřímé reklamy se dostalo v podstatě bezvýznamné skupince několika stovek lidí. Celý stát je na nohou. Normálně by na to měl stačit jeden fungující odbor magistrátu a v případě nutnosti stovka dobře vycvičených policistů.

Poslanec Chytka poslal ve víru sněmovní debaty exministra Ratha do prdele. Pro spravedlnost třeba doplnit, že tak učinil až poté, co dr. Rath nazval poslance vládní koalice en bloc „chladnokrevnými bestiemi“. Od incidentu s Miroslavem Mackem uplynula delší doba a panu doktorovi už zjevně otrnulo.

Velmi těsnou většinou zamítli poslanci vládní koalice opoziční požadavek, aby o energetické koncepci státu napříště rozhodovala Poslanecká sněmovna. Pokud by byl prošel, byl by hrozil rozpad koalice, protože Sněmovna by mohla v rozporu s koaliční smlouvou prosadit další výstavbu jaderných bloků. Ukázalo se však, že tzv. rebelové (Tlustý, Raninec a Schwippel), takto příznivci „jádra“, nejsou ještě připraveni dovést vládu ke krachu: zdrželi se hlasování a návrh neprošel. Topolánkova vláda zdolala ve svém slalomu mezi Skyllami a Charybdami další branku.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.