UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Podle výkonného výboru KSČM je prý u nás „s velkou mediální podporou rozvíjen kult osobnosti současného prezidenta republiky Václava Klause, je pěstována představa o jeho výjimečnosti, právu autoritativně hovořit i k těm otázkám, ke kterým zjevně nemá odbornou kvalifikaci". To je opravdu směšné (kult prezidenta tu bude, až se v té funkci zahnízdí pan Filip nebo pan Paroubek), jediná otázka je, zda komunisté podobnými hloupými řečmi nemaskují svou ochotu podat Klausovi několik pomocných volitelských rukou.
Také podle průzkumu CVVM má nyní ČSSD poměrně velký náskok proti ODS (ČSSD 36%, přibrala 3%, OSDS jen 30%, ztratila jedno). Vzhledem k tomu, že komunisté mají stabilních 15% (+0,5), zelení a lidovci tratili po 1% (zelení 9%, lidovci 8%), je poměrně citelná ztráta koalice, kterou předpověděl už STEM, víceméně potvrzena. Rudý blok by měl 105 mandátů v PS, což by mu stačilo k pohodlnému vládnutí. Ještě chvilku, a Paroubek začne snít o předčasných volbách – zvlášť když se v ODS i u zelených projevují známky rozkladu. Paroubkova představa je zjevně koalice se zelenými a lidovci (podobně se dnes v rozhovoru pro Právo vyjádřil místopředseda Sobotka, který neoplývá příliš samostatnými a osobitými vizemi): podle současné prognózy CVVM by sice ČSSD stejně jako dnes nutně potřebovala komunisty v zádech, ale nevypadalo by to tak blbě, Paroubek by v té kolaboraci s komunisty nebyl sám, měl by lidovecké a zelené alibi.
Kaplického návrh Národní knihovny, z něhož se stalo zjevné politikum, se líbí 60% obyvatel Prahy a 44% obyvatel ČR. To je, řekl by jeden, dostatečná podpora, aby se politici nemuseli bát, že si poškodí preference, když budou pro. Zvlášť když ČSSD nejevila žádnou chuť tu věc použít jako politický klacek na koalici. Co si od tažení proti Kaplickému ODS a Bém slibují? Preference jim to, jak vidno, nezvedá.
ODS má další vnitřní problém, novou „euroústavu“, na níž se nakonec EU včetně ČR nyní shodla. Skupina „rebelů“ ve straně žádá referendum (změny vůči původní, ostře odmítané podobě považují zjevně za nedostatečné), Topolánek si dovede představit schválení v parlamentu. Výkonná rada se usnesla, že se obrátí na Ústavní soud, aby zjistil, zda nový text není v nesouladu s Ústavou ČR. K věci se vrátíme.
Pondělí 22. října
Polské volby vyhrála dosti drtivě Občanská platforma (cca 44% k 31% pro PiS). Kaczyńského vláda měla díky účasti Sebeobrany a hlavně Ligy polských rodin poněkud panoptikální charakter, některé nápady ministra Gyertycha a protiněmecká posedlost premiéra a jeho spolupracovníků občas překračovaly hranice zdravého rozumu. Otázka je, nakolik si Polsko a střední Evropa Tuskovým vítězstvím pomohly – Kaczyński byl loajální vůči USA, nechtěl stahovat polské vojáky z Iráku (označil to za dezerci, což je imponující otevřenost) a nedělal obstrukce se stavbou protiraketové základny. Tusk zjevně z populismu vojáky stáhnout chce a pokud jde o základnu, hodlá zřejmě z téhož důvodu Američany vydírat. Člověk si u našich severních sousedů nevybere. Kdyby to byl jen jejich problém – ale základna je i náš problém.
Ministr Schwarzenberg měl dnes předat vládě první zhodnocení neúspěchu ČR při kandidatuře do RB. Tématu se týká naše dnešní glosa.
Jak jsme už psali, chce ODS nechat posoudit eurosmlouvu Ústavním soudem. Ústavní soud se ovšem prý může záležitostí zabývat až v procesu ratifikace, je to pravděpodobné, ÚS není konzultační kanceláří vlády, potřebuje kauzu.
Jiří Paroubek si v Právu vyřizuje účty s Alexandrem Mitrofanovem, který někde vyšťoural a zveřejnil citáty z jakéhosi jeho mimořádně vykutáleného interního projevu (Proubek tam mj. upozorňuje, že dopad vládních reforem patrně nebude zdaleka tak tragický, jak to líčí propaganda ČSSD – a taky on sám – a že se na to strana musí připravit). Ve své polemice nazývá Mitrofanova „samozvaným expertem na sociální demokracii“ (po dlouhé době zase jeden samozvanec). Pozoruhodné jsou též temné poznámky o tom, že je Mitrofanov za to, jak píše, „placen“ (to taky známe, podle Paroubka, když už někdo píše proti němu, měl by to aspoň dělat zadarmo). A konečně pozoruhodné je i předsedovo pojetí svobody slova. Nedá se s ní (zatím?) nic dělat, naštěstí je jí tolik, že „slova ztratila na váze“. A žádný pisálek nezabrání tomu, aby ČSSD po příštích volbách zase převzala vládu v zemi (a pak uvidíte, holoto! – to ale už čtu mezi řádky). Článek končí sdělením, že pan Mitrofanov není předsedovým kamarádem. Názory pana Mitrofanova např. na americký radar jsou mi víc než vzdálené, ale tady plní jen svou novinářskou povinnost a pan Paroubek se nemá co rozčilovat. (Pozoruhodné je, že to, co pan Paroubek pronáší za zavřenými dveřmi, říkají a říkali premiér Topolánek a hlavně někteří jeho poradci nahlas a veřejně; nevím, je-li to lepší nebo horší, v každém případě je s tím pak míň práce).
Nicméně Jiří Paroubek převzal v Branneburgu cenu Seligerovy obce (sudetoněmeckých sociálních demokratů) – přes např. nepříčetně zuřivý komentář Jiřího Hanáka v Právu, o němž jsme tu psali. Nevím sice, čím si ji zasloužil, ale sám fakt, že byl ochoten ji přijmout, udělení jaksi zpětně opravňuje. Je pozoruhodné, že v téhle věci není Jiří Paroubek (na rozdíl od jeho pravicových oponentů) fanatik.
Václav Klaus obvinil architekta Kaplického, že útočí na demokracii. Demokracie v pojetí pana prezidenta je něco skutečně zvláštního. Zbude-li nám čas, ještě se k tomu vrátíme.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.