UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 27. července
Agentura Eurobarometr zjišťovala, ve kterém velkém městě EU se nejlépe hledá práce. Zjišťovala to tak, že se ptala vzorku obyvatel velkoměst, zda věří, že v jejich městě lze snadno najít práci (Praha dopadla velmi dobře). To jsou snad dvě různé věci: co si lidé myslí a co je pravda. Kdyby si většina Pražanů myslela, že je zeměkoule placatá, zeměkoule se přece kvůli tomu nezplacatí.
Komunikace českého premiéra s veřejností má své kouzlo. V posledním Reflexu prý na otázku, jak se bude jmenovat jeho dítě, odpověděl: čtenářům je do toho hovno. Ve skutečnosti jim to může říci, taky nemusí, jen nechápu, proč je přitom musí urážet. Kdo ví, třeba se Reflex mýlí a je to vůbec nezajímá.
Protože se bývalý pracovník ÚOOZ dal do služeb podnikatele Pitra a protože (prý) zároveň udržuje styky s lidmi z útvaru, žádá předseda bezpečnostní komise ČSSD Tejc mj., aby bylo celé vedení ÚOOZ postaveno mimo službu. Neměli by být spíš rovnou utraceni?
ČSSD odmítla účast ve vládní komisi pro zdravotnictví, údajně proto, že ministra Julínka nepovažují za seriozního partnera. Octli se v izolaci (komunisté s nimi v tomto případě nedrží basu, nic je to nestojí). ČSSD tak demonstruje před veřejností svůj negativismus. Člověk by řekl, že takhle okatě předvedená nesnášenlivost straně body nezíská, ale kdo ví? Třeba se paroubkovsko-rathovský způsob politiky jako pokračování občanské války jinými prostředky veřejnosti zamlouvá a ČSSD kvůli tomu rostou preference.
Ústavní soud zrušil rozsudky krajského soudu v Praze a Vrchního soudu, jimiž byla ČT odsouzena k omluvě za reportáž kritizující soudkyni Píchovou. Soudkyně se měla podílet na politických procesech proti disidentům. Tématu se týká naše glosa.
Mladá fronta Dnes se věnuje minulosti Jiřího Dienstbiera. Mladá fronta Dnes působí čím dál tím výrazněji jako prodloužená ruka Hradu. Kromě toho, že kompromituje Klausova potenciálního protikandidáta, dnes ještě obhajuje svého guru ve sporu se soudním čekatelem Langrem (k článku se ještě vrátíme, je velmi legrační, vzbuzuje dojem, jako by prezident programově nehodlal respektovat rozhodnutí soudu, protože by tím údajně zneuctil ústavu). Článek o Dienstbierovi obsahuje některé dosti nehorázné exministrovy výroky (spoluvězni v base za totáče na něho museli donášet, aby jim zkrátili tresty; věta má správně znít „donášeli na něj, aby jim zkrátili tresty“, jaképak museli. Dienstbier rovněž tvrdí, že velké amnestie z 60. let byly výsledkem tlaku lidí jako on, kteří vstoupili do KSČ, to je zejména u amnestie z roku 1960 směšný alibismus. Kdyby tam lidé jako on nevstoupili, nemohlo by se prý nic pohnout, bohužel se to pohnulo také k chaosu Pražského jara a 21. srpnu 1968, protože tito lidé zároveň trpěli nesmyslnými iluzemi o „socialismu“. Na druhé straně tvrzení, že „zatímco na československých hranicích v té době chytala Státní bezpečnost běžence téměř denně, Dienstbier se v cizině choval jako protřelý světoběžník“, by chtělo doplnit a upravit. Jednak hranice nestřežila StB (ale to je maličkost), jednak zhruba od roku 1964 se dalo za železnou oponu jezdit bez velkých problémů i na turistické zájezdy, nejprve ve skupinách, později i individuálně. Bylo to, řekl bych, o něco jednodušší než za „normalizace“. Taky si vůbec nejsem jistý, zda v roce 1966 nebo 7, když už byl režim v poměrně dost velkém rozkladu, musel být zpravodaj rozhlasu v USA zároveň agent rozvědky. Chtělo by to nějak doložit a ne jen nepříliš slušně spekulovat. Proč se snaží nasadit Dienstbierovi psí hlavu za každou cenu, je to zbytečné a málo věrohodné.
Sobota 28. července
Nejprve jedna dobrá zpráva: paní Topolánková řekla Právu, že „vlastní politické ambice nyní odsouvá do pozadí“. Nebude tedy dále své soukromé problémy transformovat do politických iniciativ, angažovat se v různých obskurních pastranách, a dávat tak české společnosti zahulit za to, že ji opustil manžel. Sláva!
Výbor OSN pro lidská práva vytýká ČR skrytou segregaci Romů ve školách, chybějící nezávislý orgán pro vyšetřování stížností na policii a používání síťových a klecových lůžek. OSN je dosti směšná a bezmocná organizace; sdružuje nejrůznější násilnické státy a zároveň funguje jako arbitr demokracie. Vláda jednoho členského státu držela na základě falešného obvinění pět občanů jiného členského státu šest let ve vězení, brutálně je mučila, odsoudila je k smrti. Na jaký efektivní zásah se zmohly orgány OSN a Výbor pro lidská práva v této věci? Skutečná váha zprávy výboru by měla odpovídat těmto skutečnostem (pokud jde o nezávislý orgán pro šetření stížností na polici mají ovšem pravdu, dokonce i od něčeho tak pokleslého, jako je OSN, se lze v něčem poučit).
Noviny opět píší o případu z Postoloprt v červnu 1945. Nejoriginálnější je samozřejmě článek z Práva. Píše se tam, že šlo o „mladé Němce“ (to je dosti obecné vymezení; ve skutečnosti jim bylo mezi 14 a 15 lety). Ke slovu se dostává „důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován“, přesněji řečeno „jeden z bývalých vyšetřovatelů celorepublikového úřadu vyšetřování“. Naše úřady prý svými rozhodnutími ustupují „dodnes trvající nenávisti starých nacistů“. To je zvláštní, když se někomu nelíbí, že nejdřív mučili a pak zabili pět dětí, musí to být starý nacista. Státní zastupitelství prý vyšetřovateli (dnes již naštěstí bývalému) uložilo, aby vyšetřování (jiných) vražd neodkládal s odkazem na Benešovy dekrety. Samozřejmě, je to věcně nesprávné, mohl by se odvolat nanejvýš na zákon 115/1946 Sb. O právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (zákon je takové povahy, že jakási jeho polokritika se ocitla dokonce v „Česko-německé deklaraci“). Krajská státní zástupkyně, soudě podle zprávy Práva, má starost zejména o to, že by „sudetští Němci takové věci mohli využít ve svých kampaních proti republice“. Pátrání je zjevně v dobrých rukou a je předem jasné, že se vyšetří … (zde vypouštím jedno slovo, které s oblibou používá premiér Topolánek).
S touto zprávou se zdá velmi volně souviset hodnocení gladiátorských her a vůbec cirkusových zábav ve starém Římě z pera Michala Mocka: „Brutalita scén a masivní přítomnost smrti se postarala o špatnou pověst her, ať už právem nebo neprávem začaly být spojovány s nejhoršími zvrácenostmi.“ Zřejmě křenovská kritika „prézentismu“ (chybného nazírání minulých dějin současnýma očima) a požadavky politické korektnosti platí i pro náš vztah k prasáckým zábavám starých Římanů.
Alexandr Mitrofanov tepe v Právu ministra financí Kalouska dvěma případy, které zjevně považuje za největší skandály KDU-ČSL: kauzou Jiřího Čunka a „písní Vlasty Parkanové“ (tj. přesně řečeno tím, že Parkanová zpívala v písni Jana Vyčítala, propagující americký radar, spolu s autorem refrén). Dávat tyhle věci na jednu rovinu může jen člověk úplně zaslepený: vážný trestný čin (který ovšem ještě nebyl prokázán, ale budiž) s jakýmsi popěvkem. Zpívat u nás ještě není trestné (zatím). Kdysi bylo a brzy nejspíš zase bude. Kalousek v rozhovoru poznamenal na téma prezidentská volba: „Zatím jsem neuslyšel žádné jméno, které by u mě mohlo vyvolat pocit, že by se skutečně mohlo znamenat o změnu k lepšímu… Abyste byl nadstranickým prezidentem, musíte za sebou mít nějakou politickou zkušenost z výkonné moci, z parlamentního života i ze stranického života. Jestliže tyto zkušenosti nemáte a kandidujete jako nadstranický prezident, tak se vám může snadno stát, že se ocitnete nikoli nad stranami, ale pod stranami. Akorát že si toho vůbec nevšimnete. U Václava Klause to nehrozí, ten tu zkušenost má.“ To je velmi pěkně řečeno a až na tu poslední větu úplná pravda. (Klaus se sice pod stranami jistě neoctne, ale roli „opozičního“ či „skrytě opozičního“ prezidenta, což je taky zhoubné, zvládá ještě daleko bravurněji než Havel).
EU prý naléhá na ČR, aby otevřela průvodcovské služby i cizincům. Asociace průvodců ČR a PIS coby jejich školitel se brání sice úporně, ale nedostatečně. Argumentují jen tím, že cizáci nemohou mít k ČR ten správný citový vztah podložený zážitky (existuje spousta cizinců, kteří mají k naší zemi vyhraněný citový vztah podložený zážitky, zejména ti, kteří tu byli úspěšně a velkoryse okradeni). Je třeba zvolit vlasteneckou notu: hrozí, že pod pláštíkem průvodcovských služeb dojde k pokusu přepisovat dějiny a očerňovat náš národ. Věci by se měli ujmout různí bojovníci, vlasatí, plešatí i holohlaví. Čechy Čechům!
Vážení čtenáři,
Toto je poslední číslo rubriky Z posledních dnů před redakčními prázdninami. Potrvají jako obvykle celý srpen, není vyloučeno, že se v Událostech po 15. srpnu přesto tu a tam něco objeví.
Agentura Eurobarometr zjišťovala, ve kterém velkém městě EU se nejlépe hledá práce. Zjišťovala to tak, že se ptala vzorku obyvatel velkoměst, zda věří, že v jejich městě lze snadno najít práci (Praha dopadla velmi dobře). To jsou snad dvě různé věci: co si lidé myslí a co je pravda. Kdyby si většina Pražanů myslela, že je zeměkoule placatá, zeměkoule se přece kvůli tomu nezplacatí.
Komunikace českého premiéra s veřejností má své kouzlo. V posledním Reflexu prý na otázku, jak se bude jmenovat jeho dítě, odpověděl: čtenářům je do toho hovno. Ve skutečnosti jim to může říci, taky nemusí, jen nechápu, proč je přitom musí urážet. Kdo ví, třeba se Reflex mýlí a je to vůbec nezajímá.
Protože se bývalý pracovník ÚOOZ dal do služeb podnikatele Pitra a protože (prý) zároveň udržuje styky s lidmi z útvaru, žádá předseda bezpečnostní komise ČSSD Tejc mj., aby bylo celé vedení ÚOOZ postaveno mimo službu. Neměli by být spíš rovnou utraceni?
ČSSD odmítla účast ve vládní komisi pro zdravotnictví, údajně proto, že ministra Julínka nepovažují za seriozního partnera. Octli se v izolaci (komunisté s nimi v tomto případě nedrží basu, nic je to nestojí). ČSSD tak demonstruje před veřejností svůj negativismus. Člověk by řekl, že takhle okatě předvedená nesnášenlivost straně body nezíská, ale kdo ví? Třeba se paroubkovsko-rathovský způsob politiky jako pokračování občanské války jinými prostředky veřejnosti zamlouvá a ČSSD kvůli tomu rostou preference.
Ústavní soud zrušil rozsudky krajského soudu v Praze a Vrchního soudu, jimiž byla ČT odsouzena k omluvě za reportáž kritizující soudkyni Píchovou. Soudkyně se měla podílet na politických procesech proti disidentům. Tématu se týká naše glosa.
Mladá fronta Dnes se věnuje minulosti Jiřího Dienstbiera. Mladá fronta Dnes působí čím dál tím výrazněji jako prodloužená ruka Hradu. Kromě toho, že kompromituje Klausova potenciálního protikandidáta, dnes ještě obhajuje svého guru ve sporu se soudním čekatelem Langrem (k článku se ještě vrátíme, je velmi legrační, vzbuzuje dojem, jako by prezident programově nehodlal respektovat rozhodnutí soudu, protože by tím údajně zneuctil ústavu). Článek o Dienstbierovi obsahuje některé dosti nehorázné exministrovy výroky (spoluvězni v base za totáče na něho museli donášet, aby jim zkrátili tresty; věta má správně znít „donášeli na něj, aby jim zkrátili tresty“, jaképak museli. Dienstbier rovněž tvrdí, že velké amnestie z 60. let byly výsledkem tlaku lidí jako on, kteří vstoupili do KSČ, to je zejména u amnestie z roku 1960 směšný alibismus. Kdyby tam lidé jako on nevstoupili, nemohlo by se prý nic pohnout, bohužel se to pohnulo také k chaosu Pražského jara a 21. srpnu 1968, protože tito lidé zároveň trpěli nesmyslnými iluzemi o „socialismu“. Na druhé straně tvrzení, že „zatímco na československých hranicích v té době chytala Státní bezpečnost běžence téměř denně, Dienstbier se v cizině choval jako protřelý světoběžník“, by chtělo doplnit a upravit. Jednak hranice nestřežila StB (ale to je maličkost), jednak zhruba od roku 1964 se dalo za železnou oponu jezdit bez velkých problémů i na turistické zájezdy, nejprve ve skupinách, později i individuálně. Bylo to, řekl bych, o něco jednodušší než za „normalizace“. Taky si vůbec nejsem jistý, zda v roce 1966 nebo 7, když už byl režim v poměrně dost velkém rozkladu, musel být zpravodaj rozhlasu v USA zároveň agent rozvědky. Chtělo by to nějak doložit a ne jen nepříliš slušně spekulovat. Proč se snaží nasadit Dienstbierovi psí hlavu za každou cenu, je to zbytečné a málo věrohodné.
Sobota 28. července
Nejprve jedna dobrá zpráva: paní Topolánková řekla Právu, že „vlastní politické ambice nyní odsouvá do pozadí“. Nebude tedy dále své soukromé problémy transformovat do politických iniciativ, angažovat se v různých obskurních pastranách, a dávat tak české společnosti zahulit za to, že ji opustil manžel. Sláva!
Výbor OSN pro lidská práva vytýká ČR skrytou segregaci Romů ve školách, chybějící nezávislý orgán pro vyšetřování stížností na policii a používání síťových a klecových lůžek. OSN je dosti směšná a bezmocná organizace; sdružuje nejrůznější násilnické státy a zároveň funguje jako arbitr demokracie. Vláda jednoho členského státu držela na základě falešného obvinění pět občanů jiného členského státu šest let ve vězení, brutálně je mučila, odsoudila je k smrti. Na jaký efektivní zásah se zmohly orgány OSN a Výbor pro lidská práva v této věci? Skutečná váha zprávy výboru by měla odpovídat těmto skutečnostem (pokud jde o nezávislý orgán pro šetření stížností na polici mají ovšem pravdu, dokonce i od něčeho tak pokleslého, jako je OSN, se lze v něčem poučit).
Noviny opět píší o případu z Postoloprt v červnu 1945. Nejoriginálnější je samozřejmě článek z Práva. Píše se tam, že šlo o „mladé Němce“ (to je dosti obecné vymezení; ve skutečnosti jim bylo mezi 14 a 15 lety). Ke slovu se dostává „důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován“, přesněji řečeno „jeden z bývalých vyšetřovatelů celorepublikového úřadu vyšetřování“. Naše úřady prý svými rozhodnutími ustupují „dodnes trvající nenávisti starých nacistů“. To je zvláštní, když se někomu nelíbí, že nejdřív mučili a pak zabili pět dětí, musí to být starý nacista. Státní zastupitelství prý vyšetřovateli (dnes již naštěstí bývalému) uložilo, aby vyšetřování (jiných) vražd neodkládal s odkazem na Benešovy dekrety. Samozřejmě, je to věcně nesprávné, mohl by se odvolat nanejvýš na zákon 115/1946 Sb. O právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (zákon je takové povahy, že jakási jeho polokritika se ocitla dokonce v „Česko-německé deklaraci“). Krajská státní zástupkyně, soudě podle zprávy Práva, má starost zejména o to, že by „sudetští Němci takové věci mohli využít ve svých kampaních proti republice“. Pátrání je zjevně v dobrých rukou a je předem jasné, že se vyšetří … (zde vypouštím jedno slovo, které s oblibou používá premiér Topolánek).
S touto zprávou se zdá velmi volně souviset hodnocení gladiátorských her a vůbec cirkusových zábav ve starém Římě z pera Michala Mocka: „Brutalita scén a masivní přítomnost smrti se postarala o špatnou pověst her, ať už právem nebo neprávem začaly být spojovány s nejhoršími zvrácenostmi.“ Zřejmě křenovská kritika „prézentismu“ (chybného nazírání minulých dějin současnýma očima) a požadavky politické korektnosti platí i pro náš vztah k prasáckým zábavám starých Římanů.
Alexandr Mitrofanov tepe v Právu ministra financí Kalouska dvěma případy, které zjevně považuje za největší skandály KDU-ČSL: kauzou Jiřího Čunka a „písní Vlasty Parkanové“ (tj. přesně řečeno tím, že Parkanová zpívala v písni Jana Vyčítala, propagující americký radar, spolu s autorem refrén). Dávat tyhle věci na jednu rovinu může jen člověk úplně zaslepený: vážný trestný čin (který ovšem ještě nebyl prokázán, ale budiž) s jakýmsi popěvkem. Zpívat u nás ještě není trestné (zatím). Kdysi bylo a brzy nejspíš zase bude. Kalousek v rozhovoru poznamenal na téma prezidentská volba: „Zatím jsem neuslyšel žádné jméno, které by u mě mohlo vyvolat pocit, že by se skutečně mohlo znamenat o změnu k lepšímu… Abyste byl nadstranickým prezidentem, musíte za sebou mít nějakou politickou zkušenost z výkonné moci, z parlamentního života i ze stranického života. Jestliže tyto zkušenosti nemáte a kandidujete jako nadstranický prezident, tak se vám může snadno stát, že se ocitnete nikoli nad stranami, ale pod stranami. Akorát že si toho vůbec nevšimnete. U Václava Klause to nehrozí, ten tu zkušenost má.“ To je velmi pěkně řečeno a až na tu poslední větu úplná pravda. (Klaus se sice pod stranami jistě neoctne, ale roli „opozičního“ či „skrytě opozičního“ prezidenta, což je taky zhoubné, zvládá ještě daleko bravurněji než Havel).
EU prý naléhá na ČR, aby otevřela průvodcovské služby i cizincům. Asociace průvodců ČR a PIS coby jejich školitel se brání sice úporně, ale nedostatečně. Argumentují jen tím, že cizáci nemohou mít k ČR ten správný citový vztah podložený zážitky (existuje spousta cizinců, kteří mají k naší zemi vyhraněný citový vztah podložený zážitky, zejména ti, kteří tu byli úspěšně a velkoryse okradeni). Je třeba zvolit vlasteneckou notu: hrozí, že pod pláštíkem průvodcovských služeb dojde k pokusu přepisovat dějiny a očerňovat náš národ. Věci by se měli ujmout různí bojovníci, vlasatí, plešatí i holohlaví. Čechy Čechům!
Vážení čtenáři,
Toto je poslední číslo rubriky Z posledních dnů před redakčními prázdninami. Potrvají jako obvykle celý srpen, není vyloučeno, že se v Událostech po 15. srpnu přesto tu a tam něco objeví.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
