UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 15. června
Jak se dalo očekávat, koalice zablokovala ve Sněmovně projednání Čunkova případu. Největší problém jí způsobil sám vicepremiér, který údajně zcela nečekaně vystoupil s projevem, v němž zpochybňoval věrohodnost svědkyně Urbanové. Udělal tedy přesně to, co koalice uváděla jako důvod, proč se věc nemá ve Sněmovně projednávat: proměnil na chvíli zasedací místnost v pomyslnou soudní síň. To samozřejmě velmi vyhovovalo opozici, jejíž poslanci během vicepremiérova projevu demonstrativně odešli z jednací síně; pak opozice (což předem slíbila) oznámila, že žádá, aby se příští týden hlasovalo o nedůvěře vládě. Jiří Čunek je, jak se ukazuje, neštěstím své strany i celé koalice. Zdá se, že pro KDU-ČSL je smrtící záležitost vyzdvihovat své regionální politiky do významných státních funkcí. Měli by zůstat skryti hluboko v útrobách strany. K Čunkovu předchůdci ve funkci je možné míst spoustu výhrad, byl to však zkušený a ostřílený politický praktik. Odepsal se svého času sice sám, ale mocně mu napomohl Topolánek: co měl proboha Kalousek dělat ve chvíli, když už byla skoro upečená jakási nová opoziční smlouva? Nevím, zda je Čunek vinen nebo ne: ale zdá se být zjevným, že se ocitl v situaci, kterou ani trochu nezvládá. Jaká by to vlastně měla být situace, aby ji pan Čunek zvládl?
Agentura Factum Invenio přišla s průzkumem veřejného mínění, který nepotvrzuje to základní, co vyplynulo z nedávného průzkumu Medianu: totiž že ODS luxuje KDU-ČSL tak, že lidovci jsou už pod pětiprocentním prahem volitelnosti a vítězství ODS se stává vítězstvím Pyrrhovým, protože na Rudý blok sami jen se zelenými nestačí. K průzkumu se zítra vrátíme.
V Právu uvádějí několik státních zástupců, kteří kritizují postup paní Vesecké. Problém je, že žádný z nich nechce být jmenován. Takové svědectví je ovšem zcela nevěrohodné a je to, jako by nebyli. Státní zástupce, kteří si nepřejí být jmenováni, si případně lze i vymyslet. Státní zástupce, kteří si jmenováni být přejí, ne.
Předseda KSČM Filip poděkoval Klausovi za jeho podporu pro referendum ohledně amerického radaru. To je poděkování, za které si Klaus nic nekoupí. Stejně ho volit nebudou.
Premiéru Topolánkovi vyčítali absolvování vojenského gymnázia. To je absurdní, není přece možné politicky rekriminovat děti. Jenže Topolánek si prý vymyslel, že ho ze školy vyhodili z politických důvodů. Když se ukázalo, že to není pravda, opravil se: nevyhodili ho z gymnázia, ale z armády. Z politických důvodů. Ovšem, vyhazování z armády z jiných důvopdů má u nás od dob Josefa Švejka špatný zvuk.
Vlastimil Tlustý přišel vysvětlovat svou reformu sociálním demokratům a komunistům. S místopředsedou Sobotkou si víceméně notovali, s komunisty se ovšem neshodl, to by už bylo moc. Vlastimil Tlustý by velkou koalici zvládl. Jediné, co zřejmě zatím nezvládne, je hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě. Ale když potopí Topolánkovu reformu, vyjde to vlastně nastejno.
Vzhledem k tomu, že je opozice zaměstnána aférou Čunek, rozhodla se rezignovat na projednání zpěvu ministryně Parkanové. Návrh (postaral se o něj poslanec Jandák) byl ostatně nebetyčná drzost: co je poslancům do toho?
Ministři obrany NATO se rozhodli pověřit alianční expertym, aby do února 2008 analyzovali dopad projektu USA na plán aliance ochránit území a obyvatelstvo Evropy dohodnutý v Rize. Pokud je to pravda, dávají argument těm, kteří chtějí jednání o základnách na nějakou dobu zmrazit. Zprávu ovšem přineslo Právo.
Rovněž Právo informuje, že prý při Bushově návštěvě v Bulharsku museli vojáci čestné jednotky na rozkaz Bushovy ochranky sundat bodáky, což vojenský historik prof. Julij Abadžiev označil za „hanebnost, urážku bulharského národa“. Tato zpráva vzbudila naši zvědavost natolik, že se pokusíme zjistit a) kdo je autorka zprávy Angelina Penčeva, b) jak to bylo s tím „příkazem“ (nebyla to spíš prosba či žádost) a konečně a hlavně c) kdo je prof. Julij Abadžiev. Nejsme si totiž jisti, zda nejde o příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.
Státní české instituce hodlají zkoumat DNA přemyslovských panovníků ve snaze zjistit, nakolik byli Češi. K této zprávě z dnešní MfD se vracíme glosou.
Polibte si šos, sdělil prý novinářům z MfD premiérův soukromý a neoficiální poradce Marek Dalík. Topolánkovi protivníci by mohli říci: jaký premiér, takový Macek.
Britský list The Financial Times otiskl studii prezidenta Klause ohledně globálního oteplování. Nyní proběhne diskuse: britští čtenáři mohou položit otázky a připomínky. Pokud budou kritické, se zlou se potážou, protože pan prezident na všechny v novinách odpoví. To je pozoruhodné: prezident Havel se vyžíval v tom, že obtěžoval světovou veřejnost svými názory na globální odpovědnost, Klaus dělá totéž se svými názory na globální oteplování. Pánové jsou si podobnější, než by se při povrchním, pohledu zdálo.
Sobota 16. června
Soudní čekatel Petr Langer vyhrál u pražského městského správního soudu proces s prezidentem Klausem. Langer zažaloval Klause kvůli tomu, že návrh na jeho jmenování soudcem leží v prezidentské kanceláři už delší dobu, aniž by se s ním něco dělo. Langer patří k 32 soudním čekatelům, které Klaus odmítl před dvěma roky jmenovat, protože dosud nedosáhli věku třiceti let, jak to vyžaduje zákon, a jsou podle jeho názoru na úřad příliš mladí a nezralí. Zákon z roku 2003 ovšem obsahoval přechodné ustanovení, podle něhož se věková hranice netýká právníků, kteří byli justičními čekateli před jeho přijetím. Klaus k tomu nepřihlédl a patrně ani nemusel (může v zásadě jmenovat nebo nejmenovat soudcem z těch, co jsou mu navrženi, koho se mu zlíbí). Osm z 32 odmítnutých se tehdy obrátilo s žalobou na Ústavní i správní soud. Ti jediní nebyli dodnes jmenováni soudci, ostatní se, aspoň podle Práva, už jmenování dočkali. Považuji toto prezidentovo jednání za podlé a myslím si, že vlastně provádí mezi těmi, kteří mu byli navrženi, negativní výběr. Šest z osmi odmítnutých už odvolání vzdalo, pan Langer a jedna jeho kolegyně dosud ne. Řekl bych, že právě oni dali velmi hmatatelnou záruku nezávislosti a odvahy, které je k výkonu soudcovského povolání především zapotřebí. Václav Klaus by se měl stydět. (Pan Langer uspěl v tom smyslu, že soud prezidentovi nařídil, aby o jeho jmenování rozhodl v tom či onom smyslu do půl roku.)
Zdá se, že v hlasování o nedůvěře vládě poslanci Melčák a Pohanka Paroubka nepodpoří. V tom případě má návrh sotva šanci na úspěch, Tlustý a lidovečtí disidenti, kteří jsou nepochybně jinak schopni udělat všechno, aby Topolánkova vláda padla, si určitě netroufnou hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Nanejvýš se zdrží, a to Paroubkovi nepomůže. Kdyby se ovšem hlasovalo o důvěře vládě, udělali by totéž a vládu by položili. Známý prognostik Paroubek předpověděl pád vlády do tří měsíců. Bylo by dobré si za tři měsíce na jeho věštbu vzpomenout.
Podle posledního průzkumu agentury Factrum Invenio si ODS udržuje tříprocentní náskok před sociálními demokraty (ztratila sice procento, sociální demokraté však procento a půl, takže rozdíl mezi nimi se zvětšil (33,5 ku 30,8). Přes dvě procenta navíc získali zelení, KSČM a lidovci zůstávají beze změny. Koalice by ve Sněmovně měla solidní většinu, poplašný signál agentury Median o propadu lidovců se nepotvrdil (je třeba vzít v úvahu, že k podobnému výsledku jako Median zatím nedospěla žádná jiná agentura a že mu není třeba přičítat velkou váhu: na tvrdé jádro lidoveckého lektorátu nemá nejspíš aféra Čunek vůbec žádný vliv a to jádro pořád ještě na překonání 5% hranice vydá).
Někdejší důstojník SS Priebke, který se podílel na popravách italských civilistů a dostal za to před devíti lety v Itálii doživotí, získal od soudu úlevu. Může ze svého domácího vězení (to mu soud umožnil vzhledem k vysokému věku, je mu 94 let) „v případě nutnosti“ docházet do advokátní kanceláře, kde má konat jakési výpomocné práce. Každou návštěvu musí hlásit policii. Nepochybuji o tom, že ten člověk má na svědomí účast na masovém zločinu. Zároveň ale musím říci, že je mi odporná ta nenávist skoro až za hrob, jaká čiší z „rozhořčení“, o němž s takovou chutí píše Právo. Je to jistě méně nelidské než masová vražda. Ale je to taky nelidské.
Vzmáhající se Putinovo Rusko se rozhodlo, že odkáže do příslušných mezí Rakousko. Rakouští politici se ve věci protiraketové základny snažili, seč mohli, aby dali Rusku najevo své pochopení, ale zdá se, že to nestačí. Teď zadrželi jakéhosi Rusa podezřelého ze špionáže a Rusko protestuje stejně rozhořčeně jako v nejplnějším rozpuku studené války. Pokud ho honem nepustí, budou nepochybně následovat odvetné akce. Zdá se, že si v Rakousku v posledních letech vzali do hlavy, že jejich neutralita znamená taky mezinárodní autoritu. Ve skutečnosti jejich neutralita znamená čím dál tím víc jen to, co znamenala před Gorbačovem.
Ve Vídni také skončila bez hmatatelného výsledku konference o Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Státy NATO a Rusko se nemohou dohodnout, respektive Rusové se dohodnout nechtějí. Další neklamný signál návratu ke staré politice.
Mladá fronta dnes zveřejnila rozsáhlý neuvěřitelný text dvou expertů ohledně budoucnosti, spolupracujících s ČSSD, Miloše Balabána a Antonína Raška. Je to jakási odborná varianta prognóz, které na prahu první světové války pronášel Josef Švejk: předpovídají zjednodušeně řečeno buď zánik NATO a rozpad atlantické aliance, nebo triumf Číny, nebo vítězství socialismu s lidskou tváří (zde překřtěné na „vzpouru střední třídy“). Je pozoruhodné, že v prognózách nehraje žádnou velkou roli ani Rusko, ani militantní islám. Pokud zbude čas, k otázce se vrátíme.
V příloze MfD Kavárna je zase věnován velký článek rezolucím (mj. dětským) žádajícím v padesátých letech popravu Milady Horákové. Myslím, že tyto věci (stejně jako např. „manifestace“ na Václaváku po atentátu na Heydricha, zajímalo by mne, kolik tam vlastně bylo Čechů) se přeceňují, rezoluce byly z 95% potěmkiniáda, jde o pseudoproblém a těžko se zbavit podezření, že se o něm dnes píše hlavně proto, aby se nemuselo psát o jiných, skutečných problémech v chování české společnosti.
S čímž volně souvisí následující zpráva: 47 „bývalých sudetských Němců“, píše v LN značka –kes- (bývalý sudetský Němec je něco jako bývalý černoch) se obrátilo na Výbor pro lidská práva OSN. Žádají, aby výbor uznal, že Němcům byl po druhé světové válce zabaven majetek a byli vyhnáni ze svých domovů na základě kolektivní viny, že jsou obětmi minimálně etnické čistky a že je české restituční zákony diskriminovaly (odškodněni či restituováni byli jen Češi). Výbor OSN pro lidská práva je zcela bezmocná instituce. Stížnost je však bohužel ve všech třech bodech oprávněná.
Taktéž v LN podrobil drtivé kritice nynější polskou vládu Luboš Palata. Jen přitom nějak pozapomněl, že kromě věcí, které u nás pociťuje jako problematické kdekdo, a to právem, jsou tu i věci, které sice u nás pociťuje jako problematické taky kdekdo, ale neprávem: a to je především jednoznačný a rozhodný postoj polské vlády ke zřízení protiraketové základny USA (na tu si česká vláda netroufla ani pomyslit a vybrala si, z důvodů, které je jí samozřejmě těžko zazlívat, radar; nicméně Poláci si na ni troufli a to je šlechtí) a vůbec správný odhad nebezpečí, které pro střední Evropu znamená nový kurs Putinova Ruska. V kritice pana Palaty je jako obvykle spousta šikovně zamaskované české namyšlenosti.
Pondělí 18.června
Všechny noviny referují o tom, že Ančička alias Barbora Škrlová se zázračným způsobem zhmotnila v Kodani a žádá o vydání českého pasu. Nechci se už o tom případu rozepisovat, není z hlediska politiky zajímavý. Zjevné je jen jedno: ta osoba je podvodnice, a jediná otázka je, zda je zralá pro kriminál nebo pro blázinec. Ostatně, při všech těch nejasnostech: ví se vůbec s jistotou, že je to ženská a ne chlap?
Osvědčený Jan Eichler informuje v Právu o knize jakéhosi Stanleyho Hoffmana, profesora mezinárodních vztahů na Harvardu, který prý podává jednoduchý recept na to, jak čelit mezinárodnímu terorismu a napravit škody způsobené Bushovou administrativou: američtí odpovědní politici by měli pochopit správně nepřátelské postoje vůči USA, snížit vojenské rozpočty, výrazně oslabit důraz na jaderné zbraně a jejich modernizaci, jednat se státy, které si chtějí atomové zbraně pořídit (USA by jim měly nabídnout bezpečnostní záruky, že je nikdy nenapadnou), začít výrazně snižovat stavy svých jaderných zbraní. Článek končí jakousi lehkou pochybností: „Je však otázkou, zda ti, co vystřídají Bushův kritizovaný tým, budou mít chuť, odvahu a možnosti vydat se takovou cestou.“ Pevně doufám, že ne.
V Mladé frontě Dnes si zase Tomáš Nídr libuje, jak to nový francouzský prezident Sarkozy nandal Turkům, „těm psům pohanskejm“ (Josef Švejk). Sarkozy měl prý odvahu říci, že „Turecko z kulturních, geografických a mnoha jiných důvodů nemá v Evropě co pohledávat a vyjednávat o jeho vstupu je nesmyslné“. Myslím si pravý opak. Nechat v dnešní době Turecko plavat znamená vydat ho na pospas islámskému extremismu a opatřit si velmi blízkého, silného a schopného nepřítele. EU není kulturní spolek, ale politická organizace, turecký sekulární stát je s evropským politickým modelem kompatibilní. Jaká je kulturní legitimace pro členství v Evropě? Když tam patří ti, co kdysi okradli a vyhnali tři miliony svých spoluobčanů, při tom jich slušných pár tisíc (nebo desetitisíc?) zamordovali a dnes se za to ani trochu nestydí, proč by tam nemohli patřit taky Turci? Zavírat Turecku dveře do evropských institucí je politicky sebevražedná akce.
Taktéž v MfD informují o návštěvě americké spisovatelky Prosové, předsedkyně amerického PEN-klubu, v naší zemi. Ta paní navštívila Terezín (zjevně kvůli jeho chmurné protektorátní historii) a pozastavila se nad tím, že je tam kavárna. Připadá jí to “až zvrácené – dát si tam něco k snědku“. Babo bláznivá, Terezín je dnes (stejně jako před druhou světovou válkou) normální české město a žijí tam normální lidé. Proč by tam nemohli mít kavárnu a dát si občas něco k snědku? To chceš, aby všichni chcípli hlady?
Jak se dalo očekávat, koalice zablokovala ve Sněmovně projednání Čunkova případu. Největší problém jí způsobil sám vicepremiér, který údajně zcela nečekaně vystoupil s projevem, v němž zpochybňoval věrohodnost svědkyně Urbanové. Udělal tedy přesně to, co koalice uváděla jako důvod, proč se věc nemá ve Sněmovně projednávat: proměnil na chvíli zasedací místnost v pomyslnou soudní síň. To samozřejmě velmi vyhovovalo opozici, jejíž poslanci během vicepremiérova projevu demonstrativně odešli z jednací síně; pak opozice (což předem slíbila) oznámila, že žádá, aby se příští týden hlasovalo o nedůvěře vládě. Jiří Čunek je, jak se ukazuje, neštěstím své strany i celé koalice. Zdá se, že pro KDU-ČSL je smrtící záležitost vyzdvihovat své regionální politiky do významných státních funkcí. Měli by zůstat skryti hluboko v útrobách strany. K Čunkovu předchůdci ve funkci je možné míst spoustu výhrad, byl to však zkušený a ostřílený politický praktik. Odepsal se svého času sice sám, ale mocně mu napomohl Topolánek: co měl proboha Kalousek dělat ve chvíli, když už byla skoro upečená jakási nová opoziční smlouva? Nevím, zda je Čunek vinen nebo ne: ale zdá se být zjevným, že se ocitl v situaci, kterou ani trochu nezvládá. Jaká by to vlastně měla být situace, aby ji pan Čunek zvládl?
Agentura Factum Invenio přišla s průzkumem veřejného mínění, který nepotvrzuje to základní, co vyplynulo z nedávného průzkumu Medianu: totiž že ODS luxuje KDU-ČSL tak, že lidovci jsou už pod pětiprocentním prahem volitelnosti a vítězství ODS se stává vítězstvím Pyrrhovým, protože na Rudý blok sami jen se zelenými nestačí. K průzkumu se zítra vrátíme.
V Právu uvádějí několik státních zástupců, kteří kritizují postup paní Vesecké. Problém je, že žádný z nich nechce být jmenován. Takové svědectví je ovšem zcela nevěrohodné a je to, jako by nebyli. Státní zástupce, kteří si nepřejí být jmenováni, si případně lze i vymyslet. Státní zástupce, kteří si jmenováni být přejí, ne.
Předseda KSČM Filip poděkoval Klausovi za jeho podporu pro referendum ohledně amerického radaru. To je poděkování, za které si Klaus nic nekoupí. Stejně ho volit nebudou.
Premiéru Topolánkovi vyčítali absolvování vojenského gymnázia. To je absurdní, není přece možné politicky rekriminovat děti. Jenže Topolánek si prý vymyslel, že ho ze školy vyhodili z politických důvodů. Když se ukázalo, že to není pravda, opravil se: nevyhodili ho z gymnázia, ale z armády. Z politických důvodů. Ovšem, vyhazování z armády z jiných důvopdů má u nás od dob Josefa Švejka špatný zvuk.
Vlastimil Tlustý přišel vysvětlovat svou reformu sociálním demokratům a komunistům. S místopředsedou Sobotkou si víceméně notovali, s komunisty se ovšem neshodl, to by už bylo moc. Vlastimil Tlustý by velkou koalici zvládl. Jediné, co zřejmě zatím nezvládne, je hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě. Ale když potopí Topolánkovu reformu, vyjde to vlastně nastejno.
Vzhledem k tomu, že je opozice zaměstnána aférou Čunek, rozhodla se rezignovat na projednání zpěvu ministryně Parkanové. Návrh (postaral se o něj poslanec Jandák) byl ostatně nebetyčná drzost: co je poslancům do toho?
Ministři obrany NATO se rozhodli pověřit alianční expertym, aby do února 2008 analyzovali dopad projektu USA na plán aliance ochránit území a obyvatelstvo Evropy dohodnutý v Rize. Pokud je to pravda, dávají argument těm, kteří chtějí jednání o základnách na nějakou dobu zmrazit. Zprávu ovšem přineslo Právo.
Rovněž Právo informuje, že prý při Bushově návštěvě v Bulharsku museli vojáci čestné jednotky na rozkaz Bushovy ochranky sundat bodáky, což vojenský historik prof. Julij Abadžiev označil za „hanebnost, urážku bulharského národa“. Tato zpráva vzbudila naši zvědavost natolik, že se pokusíme zjistit a) kdo je autorka zprávy Angelina Penčeva, b) jak to bylo s tím „příkazem“ (nebyla to spíš prosba či žádost) a konečně a hlavně c) kdo je prof. Julij Abadžiev. Nejsme si totiž jisti, zda nejde o příspěvek do rubriky „Jak číst Právo“.
Státní české instituce hodlají zkoumat DNA přemyslovských panovníků ve snaze zjistit, nakolik byli Češi. K této zprávě z dnešní MfD se vracíme glosou.
Polibte si šos, sdělil prý novinářům z MfD premiérův soukromý a neoficiální poradce Marek Dalík. Topolánkovi protivníci by mohli říci: jaký premiér, takový Macek.
Britský list The Financial Times otiskl studii prezidenta Klause ohledně globálního oteplování. Nyní proběhne diskuse: britští čtenáři mohou položit otázky a připomínky. Pokud budou kritické, se zlou se potážou, protože pan prezident na všechny v novinách odpoví. To je pozoruhodné: prezident Havel se vyžíval v tom, že obtěžoval světovou veřejnost svými názory na globální odpovědnost, Klaus dělá totéž se svými názory na globální oteplování. Pánové jsou si podobnější, než by se při povrchním, pohledu zdálo.
Sobota 16. června
Soudní čekatel Petr Langer vyhrál u pražského městského správního soudu proces s prezidentem Klausem. Langer zažaloval Klause kvůli tomu, že návrh na jeho jmenování soudcem leží v prezidentské kanceláři už delší dobu, aniž by se s ním něco dělo. Langer patří k 32 soudním čekatelům, které Klaus odmítl před dvěma roky jmenovat, protože dosud nedosáhli věku třiceti let, jak to vyžaduje zákon, a jsou podle jeho názoru na úřad příliš mladí a nezralí. Zákon z roku 2003 ovšem obsahoval přechodné ustanovení, podle něhož se věková hranice netýká právníků, kteří byli justičními čekateli před jeho přijetím. Klaus k tomu nepřihlédl a patrně ani nemusel (může v zásadě jmenovat nebo nejmenovat soudcem z těch, co jsou mu navrženi, koho se mu zlíbí). Osm z 32 odmítnutých se tehdy obrátilo s žalobou na Ústavní i správní soud. Ti jediní nebyli dodnes jmenováni soudci, ostatní se, aspoň podle Práva, už jmenování dočkali. Považuji toto prezidentovo jednání za podlé a myslím si, že vlastně provádí mezi těmi, kteří mu byli navrženi, negativní výběr. Šest z osmi odmítnutých už odvolání vzdalo, pan Langer a jedna jeho kolegyně dosud ne. Řekl bych, že právě oni dali velmi hmatatelnou záruku nezávislosti a odvahy, které je k výkonu soudcovského povolání především zapotřebí. Václav Klaus by se měl stydět. (Pan Langer uspěl v tom smyslu, že soud prezidentovi nařídil, aby o jeho jmenování rozhodl v tom či onom smyslu do půl roku.)
Zdá se, že v hlasování o nedůvěře vládě poslanci Melčák a Pohanka Paroubka nepodpoří. V tom případě má návrh sotva šanci na úspěch, Tlustý a lidovečtí disidenti, kteří jsou nepochybně jinak schopni udělat všechno, aby Topolánkova vláda padla, si určitě netroufnou hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Nanejvýš se zdrží, a to Paroubkovi nepomůže. Kdyby se ovšem hlasovalo o důvěře vládě, udělali by totéž a vládu by položili. Známý prognostik Paroubek předpověděl pád vlády do tří měsíců. Bylo by dobré si za tři měsíce na jeho věštbu vzpomenout.
Podle posledního průzkumu agentury Factrum Invenio si ODS udržuje tříprocentní náskok před sociálními demokraty (ztratila sice procento, sociální demokraté však procento a půl, takže rozdíl mezi nimi se zvětšil (33,5 ku 30,8). Přes dvě procenta navíc získali zelení, KSČM a lidovci zůstávají beze změny. Koalice by ve Sněmovně měla solidní většinu, poplašný signál agentury Median o propadu lidovců se nepotvrdil (je třeba vzít v úvahu, že k podobnému výsledku jako Median zatím nedospěla žádná jiná agentura a že mu není třeba přičítat velkou váhu: na tvrdé jádro lidoveckého lektorátu nemá nejspíš aféra Čunek vůbec žádný vliv a to jádro pořád ještě na překonání 5% hranice vydá).
Někdejší důstojník SS Priebke, který se podílel na popravách italských civilistů a dostal za to před devíti lety v Itálii doživotí, získal od soudu úlevu. Může ze svého domácího vězení (to mu soud umožnil vzhledem k vysokému věku, je mu 94 let) „v případě nutnosti“ docházet do advokátní kanceláře, kde má konat jakési výpomocné práce. Každou návštěvu musí hlásit policii. Nepochybuji o tom, že ten člověk má na svědomí účast na masovém zločinu. Zároveň ale musím říci, že je mi odporná ta nenávist skoro až za hrob, jaká čiší z „rozhořčení“, o němž s takovou chutí píše Právo. Je to jistě méně nelidské než masová vražda. Ale je to taky nelidské.
Vzmáhající se Putinovo Rusko se rozhodlo, že odkáže do příslušných mezí Rakousko. Rakouští politici se ve věci protiraketové základny snažili, seč mohli, aby dali Rusku najevo své pochopení, ale zdá se, že to nestačí. Teď zadrželi jakéhosi Rusa podezřelého ze špionáže a Rusko protestuje stejně rozhořčeně jako v nejplnějším rozpuku studené války. Pokud ho honem nepustí, budou nepochybně následovat odvetné akce. Zdá se, že si v Rakousku v posledních letech vzali do hlavy, že jejich neutralita znamená taky mezinárodní autoritu. Ve skutečnosti jejich neutralita znamená čím dál tím víc jen to, co znamenala před Gorbačovem.
Ve Vídni také skončila bez hmatatelného výsledku konference o Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Státy NATO a Rusko se nemohou dohodnout, respektive Rusové se dohodnout nechtějí. Další neklamný signál návratu ke staré politice.
Mladá fronta dnes zveřejnila rozsáhlý neuvěřitelný text dvou expertů ohledně budoucnosti, spolupracujících s ČSSD, Miloše Balabána a Antonína Raška. Je to jakási odborná varianta prognóz, které na prahu první světové války pronášel Josef Švejk: předpovídají zjednodušeně řečeno buď zánik NATO a rozpad atlantické aliance, nebo triumf Číny, nebo vítězství socialismu s lidskou tváří (zde překřtěné na „vzpouru střední třídy“). Je pozoruhodné, že v prognózách nehraje žádnou velkou roli ani Rusko, ani militantní islám. Pokud zbude čas, k otázce se vrátíme.
V příloze MfD Kavárna je zase věnován velký článek rezolucím (mj. dětským) žádajícím v padesátých letech popravu Milady Horákové. Myslím, že tyto věci (stejně jako např. „manifestace“ na Václaváku po atentátu na Heydricha, zajímalo by mne, kolik tam vlastně bylo Čechů) se přeceňují, rezoluce byly z 95% potěmkiniáda, jde o pseudoproblém a těžko se zbavit podezření, že se o něm dnes píše hlavně proto, aby se nemuselo psát o jiných, skutečných problémech v chování české společnosti.
S čímž volně souvisí následující zpráva: 47 „bývalých sudetských Němců“, píše v LN značka –kes- (bývalý sudetský Němec je něco jako bývalý černoch) se obrátilo na Výbor pro lidská práva OSN. Žádají, aby výbor uznal, že Němcům byl po druhé světové válce zabaven majetek a byli vyhnáni ze svých domovů na základě kolektivní viny, že jsou obětmi minimálně etnické čistky a že je české restituční zákony diskriminovaly (odškodněni či restituováni byli jen Češi). Výbor OSN pro lidská práva je zcela bezmocná instituce. Stížnost je však bohužel ve všech třech bodech oprávněná.
Taktéž v LN podrobil drtivé kritice nynější polskou vládu Luboš Palata. Jen přitom nějak pozapomněl, že kromě věcí, které u nás pociťuje jako problematické kdekdo, a to právem, jsou tu i věci, které sice u nás pociťuje jako problematické taky kdekdo, ale neprávem: a to je především jednoznačný a rozhodný postoj polské vlády ke zřízení protiraketové základny USA (na tu si česká vláda netroufla ani pomyslit a vybrala si, z důvodů, které je jí samozřejmě těžko zazlívat, radar; nicméně Poláci si na ni troufli a to je šlechtí) a vůbec správný odhad nebezpečí, které pro střední Evropu znamená nový kurs Putinova Ruska. V kritice pana Palaty je jako obvykle spousta šikovně zamaskované české namyšlenosti.
Pondělí 18.června
Všechny noviny referují o tom, že Ančička alias Barbora Škrlová se zázračným způsobem zhmotnila v Kodani a žádá o vydání českého pasu. Nechci se už o tom případu rozepisovat, není z hlediska politiky zajímavý. Zjevné je jen jedno: ta osoba je podvodnice, a jediná otázka je, zda je zralá pro kriminál nebo pro blázinec. Ostatně, při všech těch nejasnostech: ví se vůbec s jistotou, že je to ženská a ne chlap?
Osvědčený Jan Eichler informuje v Právu o knize jakéhosi Stanleyho Hoffmana, profesora mezinárodních vztahů na Harvardu, který prý podává jednoduchý recept na to, jak čelit mezinárodnímu terorismu a napravit škody způsobené Bushovou administrativou: američtí odpovědní politici by měli pochopit správně nepřátelské postoje vůči USA, snížit vojenské rozpočty, výrazně oslabit důraz na jaderné zbraně a jejich modernizaci, jednat se státy, které si chtějí atomové zbraně pořídit (USA by jim měly nabídnout bezpečnostní záruky, že je nikdy nenapadnou), začít výrazně snižovat stavy svých jaderných zbraní. Článek končí jakousi lehkou pochybností: „Je však otázkou, zda ti, co vystřídají Bushův kritizovaný tým, budou mít chuť, odvahu a možnosti vydat se takovou cestou.“ Pevně doufám, že ne.
V Mladé frontě Dnes si zase Tomáš Nídr libuje, jak to nový francouzský prezident Sarkozy nandal Turkům, „těm psům pohanskejm“ (Josef Švejk). Sarkozy měl prý odvahu říci, že „Turecko z kulturních, geografických a mnoha jiných důvodů nemá v Evropě co pohledávat a vyjednávat o jeho vstupu je nesmyslné“. Myslím si pravý opak. Nechat v dnešní době Turecko plavat znamená vydat ho na pospas islámskému extremismu a opatřit si velmi blízkého, silného a schopného nepřítele. EU není kulturní spolek, ale politická organizace, turecký sekulární stát je s evropským politickým modelem kompatibilní. Jaká je kulturní legitimace pro členství v Evropě? Když tam patří ti, co kdysi okradli a vyhnali tři miliony svých spoluobčanů, při tom jich slušných pár tisíc (nebo desetitisíc?) zamordovali a dnes se za to ani trochu nestydí, proč by tam nemohli patřit taky Turci? Zavírat Turecku dveře do evropských institucí je politicky sebevražedná akce.
Taktéž v MfD informují o návštěvě americké spisovatelky Prosové, předsedkyně amerického PEN-klubu, v naší zemi. Ta paní navštívila Terezín (zjevně kvůli jeho chmurné protektorátní historii) a pozastavila se nad tím, že je tam kavárna. Připadá jí to “až zvrácené – dát si tam něco k snědku“. Babo bláznivá, Terezín je dnes (stejně jako před druhou světovou válkou) normální české město a žijí tam normální lidé. Proč by tam nemohli mít kavárnu a dát si občas něco k snědku? To chceš, aby všichni chcípli hlady?
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
