UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 27. dubna
Spor uvnitř ODS nabývá na síle. Exministr Tlustý požádal oficiálně a písemně grémium ODS, aby mohl na prezentaci vládní reformy na pražském Žofíně vystoupit se svou variantou. Pokud se tak nestale, předloží svůj protinávrh na vlastní tiskové konferenci, kde taky veřejně vyhlásí, že vládní návrh nebude podporovat. To je mazané vyhlášení války: když mu Topolánek vyhoví, udělá chybu, když ne, udělá chybu taky. Tlustého postoj se mi zdá být politicky a bohužel taky morálně problematický, bez ohledu na to, má-li v kritice reforem pravdu nebo ne (přitom těžko nemůže mít pravdu aspoň v něčem). Ke zprávě se vrátíme.
Policie skončila vyšetřování vicepremiéra Čunka a hodlá podat státnímu zástupci návrh na obžalobu. Pokud nemá policie v rukou víc, než co prosáklo na veřejnost (a pochybuji, že by měla, izolace proti úniku informací je tu velmi propustná), je nepravděpodobné, že by to stačilo k odsouzení. Zároveň to asi nebude stačit ke konstatování, že trestný čin se nestal. Výsledkem bude, že Čunka sice neodsoudí, ale politicky zničí.
Vláda se neuvěřitelným způsobem zamotala do temelínského problému, když „melkský proces“ prohlásila zároveň za ukončený i neukončený. Podařilo se jí tak naprosto zmást ČTK a rozlítit na nejvyšší míru rakouské ekologické aktivisty a politiky. Sloní tanec pana Topolánka v temelínském porcelánu jej činí kandidátem na titul „inspektor Clouseau české politiky“. Ke zprávě se vracíme glosou.
Komunistická poslankyně Konečná, která před časem při jednání Sněmovny nechutným způsobem urazila ministra Schwarzenberga, když po komunisticko-nacionalisticku naznačovala, že prý neumí česky, je sama dost velká netýkavka. Premiér Topolánek označil jakési její vývody při poslaneckých interpelacích za bláboly. To je slovo, které v jednání Sněmovny hojně uplatňuje její stranický kolega Paroubek (proboha, jak jsem se mohl tak splést, pan Paroubek přece není její stranický kolega, nebo aspoň ještě není). K tomu lze podotknout docela obecně jen „co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“.
Od Kubiceho zprávy se odvíjí skutečný politický maelstroem, který zachvacuje policii a státní zastupitelství, tedy útvary, které by měly být politicky neutrální. Těžko popřít, že zveřejnění zprávy těsně před volbami lze jen těžko považovat za něco jiného než za snahu volby ovlivnit. Takové věci se nakonec vymstí i těm, kteří na „akci“ měli nebo mohli mít zájem. I k této zprávě, bude-li čas, se vrátíme.
Nechci se nijak zastávat novely cizineckého zákona, která komplikuje situaci smíšeným manželstvím (tj. tam, kde jeden z manželů je cizí státní příslušník). Novela chce ztížit uzavírání fiktivních sňatků, které mají umožnit snadnou imigraci jednoho s „partnerů“. Určitě má své problémy, je to vidět i na tom, že sám ministr Langer ji nehájí nijak energicky. Poslance Lišku však rozzlobila natolik, že prohlásil: „Necelých dvacet let poté, co Češi sami houfně plnili uprchlické tábory v západní Evropě, se bezpečnostní složky ČR snaží uprchlíky démonizovat a udělat z nich vlastně bezpečnostní problém větší, než ve skutečnosti je“. To je demagogie. O to, aby české uprchlictví nebyl pro západní Evropu problém, pečovalo rudé impérium udržováním železné opony. Když hrozilo, že se (východo)německé uprchlictví stane pro západní Evropu problém, opečoval to Nikita Chruščov Berlínskou zdí. I vzhledem k tomu (a ovšem nejen vzhledem k tomu) je dnes migrace něco docela jiného než před dvaceti, třiceti lety.
Jak se dalo předpokládat, Klausův rozkaz české delegaci, aby s ruskou stranou během návštěvy v Moskvě hovořila rusky a bez tlumočníka, neudělal na prezidenta Putina náležitý dojem. Spíš se zdá, že to vzal jako samozřejmost, která se už zavedla. Setkání dominoval problém americké raketové základny. Ruský prezident dal Klausovi najevo krajní nelibost (Klaus ještě před návštěvou telefonicky hovořil s prezidentem Bushem, zřejmě na sebe vzal úlohu benešovského mostu mezi Západem a Východem. Most, jak vidno, nezafungoval). Klaus přiznal, že se mu nepodařilo Putinovi vysvětlit české argumenty pro základnu, ale že se podařilo tuto otázku oddělit od celkové kvality česko-ruských vztahů. Putin naproti tomu prý chápe Klausovo ujištění, že není českou ambicí, aby americká radarová základna byla namířena proti Rusku, protože Česko nebude mít do zaměření základny co kecat. Velkoryse nabídl českým specialistům proškolení, na němž jim Rusové vysvětlí, proč základna nemá smysl. Pokud základna bude, vztahy mezi Moskvou a Prahou se zhorší, ale Rusko je přesto chce rozvíjet. Růst hrozby vzájemného sebepoškození (jak hezky řečeno, “vzájemného“ – oč to zní líp než „uděláme z vás fašírku“) mnohonásobně stoupne. Je se obávat, že návštěva neskončí zrovna triumfem. Přesněji řečeno, že pokud skončí nějakým výraznějším úspěchem, bude to podnět pro přemýšlení na téma, co všechno Klaus za zavřenými dveřmi Putinovi slíbil. K věci se vrátíme poznámkou.
S tématem volně souvisí další zpráva: estonské orgány se rozhodly demontovat v centru Tallinnu pomník „ruským osvoboditelům“. Hodlají ho přemístit na některý z městských hřbitovů. Věc je jasná a přehledná: ruští vojáci, kteří padli na estonském území během druhé světové války, mají samozřejmě právo na to, být důstojně pochováni. Chtít na Estoncích, aby je uctívali jako osvoboditele, je zhola nemožné. Přesněji řečeno, je to drzost bez hranic. V Tallinnu došlo při demontáži pomníku k poměrně velké demonstraci, jíž se účastnilo asi tisíc demonstrantů, kteří se celou noc chovali jako vandalové a byli dobře zorganizováni, takže policie měla plné ruce práce. Při střetech přišel jeden člověk o život a 44 demonstrantů a 13 policistů bylo zraněno. Kde se tam demonstranti vzali? Estonsko má celkem asi 1,5 milionů obyvatel, z toho je 29% (asi 440 tisíc) Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. Ruská strana už předem ohlásila, že odstranění pomníku bude považovat za něco jako vyhlášení války, a teď běsní. Rada federace, horní komora ruského parlamentu, schválila usnesení požadující přijmout proti Estonsku i nejtvrdší protiopatření, včetně přerušení diplomatických vztahů. (Rezoluce však není pro prezidenta Vladimira Putina závazná). Česká republika by měla držet s Estonskem basu. Že by to snad udělal Klaus v Moskvě, se ovšem očekávat nedá (upřímně řečeno ani nevím, zda je to ta pravá chvíle). Modlím se jen, aby náhodou Putina v téhle věci nepodpořil.
ČSSD podala trestní oznámení na svého bývalého místopředsedu Iva Svobodu za uzavření nevýhodné smlouvy s právníkem Altnerem, který stranu zastupoval ve významném procesu o Lidový dům. Dopustil se údajně trestného činu „porušování povinností při správě cizího majetku“. Přitom samozřejmě nejde ani tak o Svobodu, lépe řečeno vůbec nejde o Svobodu, který si odpykává několikaletý trest za vytunelování firmy Liberta. Jde o tehdejšího předsedu strany Zemana. Předseda ČSSD Paroubek na dotaz, proč neobvinili taky jeho, odpověděl: „Myslím, že to je potom už věcí orgánů činných v trestním řízení, aby si to rozebraly.“ Nemohu si pomoci, ale takové chování vůči bývalému funkcionáři strany, který je už tak v dost veliké rejži (mám na mysli Svobodu, samozřejmě) a teď má sloužit jako pouhá návnada na Zemana, o něhož ve skutečnosti jde, mi připadá lidsky hnusné.
S tvrdošíjnou úporností hodnou lepších věcí píší v Mladé frontě Dnes ve jméně mrtvého sponzora Bácse maďarské jméno Lajos soustavně a zásadně s dlouhým „a“ - „Lájos“. Když jsem na to kdysi upozornil jednoho z odpovědných redaktorů listu, odpověděl mi způsobem, z něhož jsem pochopil, že tuto reformu maďarského pravopisu považuje redakce za prestižní záležitost, do níž si nehodlá nechat mluvit. Přesto si znovu dovoluji upozornit, že jméno Lájos v maďarštině neexistuje. A budu to dělat, dokud budu dýchat, přestože pro MfD je ústupek maďarské ortografii v této věci zjevně stejně obtížný, jako pro Putina ústupek ve věci americké raketové základny.
Sobota 28. dubna
To, co se odehrálo v Moskvě pří státní návštěvě prezidenta Klause, postupně nabývá jasnějších kontur. S podrobnějším komentářem si počkáme do zítřka do večera, už dnes je ale jasné, že pan prezident Klaus nemá být na co pyšný a že si to asi představoval jinak. Včera večer v ČT vypadal jako někdo, kdo právě dostal pořádně do kožichu, dělá mu potíže se s tím vyrovnat a pokouší se to zamluvit: proto asi ten iracionální a neslušný výpad na ministra Schwarzenberga, který je mu už dlouho trnem v očích; Schwarzenberg se moskevskému kartáči vyhnul účastí na setkání NATO-Rusko v Norsku. Jinak cítím z možného překartáčování Václava Klause v Moskvě jakési slabé zadostiučinění, aspoň vidí, jaké to je, stát v té proceduře tak říkajíc na druhé straně barikády; mou radost ovšem výrazně tlumí fakt, že ten člověk je legitimně zvoleným českým prezidentem a nevím, proč by se český prezident měl nechat zrovna v Moskvě kartáčovat. Doufejme jen, že se nám V. K. z Moskvy nevrátil, řečeno slovy Jana Masaryka, jako Putinův pacholek. Inu, být rusofilem je občas dost náročné a namáhavé.
Snad aby to Klausovi Putin trošku osladil, omluvil se znovu za invazi v roce 1968. Za tu se ovšem už omluvil jak on, tak jeho předchůdce Jelcin. Nemusíte se pořád omlouvat. Hlavně to už znovu nedělejte.
Stále není jasné, zda v příštích dnech státní zástupce opravdu obžaluje Čunka z korupce. Pokud ano, stane se jeho pozice ve vládě po všech stránkách neudržitelnou. Jediný problém je v tom, nakolik lze věřit v politickou neutralitu vyšetřujících orgánů. Kdyby byla mimo jakoukoli pochybnost, měl být Čunek už dávno z vlády pryč. Nelze taky odhlédnout od toho, že ačkoli to, co člověk zatím ví o obžalobě, nevypadá příliš průkazně, sám Čunek taky nevyniká přesvědčivostí.
Premiér Topolánek stál před nesnadnou volbou: dovolit Tlustému vystoupit na žofínském setkání, jehož smyslem je prezentovat vládní plán reforem, víceméně s konkurenčním projektem, nebo mu to prostě zatrhnout. Rozhodl se pro první, smírnější řešení, zřejmě si brutálnější postup nemůže vzhledem k situaci ve straně dovolit. Problém je, že tím dává najevo slabost. Místopředseda Nečas by byl pro to druhé, bylo by politicky čistší, i když na první pohled spojené s větším rizikem. Nečas bohužel argumentoval (podle včerejšího Práva), že na Žofíně jde o vládní akci, což není pravda – aspoň na stránkách ODS setkání prezentují jako akci ODS.
V Tallinu už druhý den pokračují demonstrace ruské menšiny proti odstranění památníku padlých ruských vojáků z centra města. Dav asi 1500 opilých výtržníků drancoval obchody, ničil auta a útočil na policisty. Zabitý z včerejší demonstrace zemřel na bodnou ránu. Bylo by podivné, kdyby to bylo v důsledku policejního zásahu. Spíš jde asi o model „student Šmíd“ dovedený do důsledku. Samozřejmě že ne estonskou policií. Vojtěch Filip v tom vidí potvrzení slov poslankyně Konečné o tom, jak v Pobaltí zvedá hlavu neonacismus. Nejvyšší chvíle, aby zasáhly, jak je v takovém případě zvykem, spásné ruské tanky.
Podle Jiřího Hanáka v Právu už Rusko není supervelmoc. Proboha, jak na to přišel? Rusko samozřejmě je supervelmoc, jen o něco oslabená tím, že na počátku devadesátých let minulého století přišla o některé své kolonie.
Ekologická organizace Děti země „vyznamenala“ cenou „Ropák za rok 2006“ (za ekologicky nevhodné chování) ministra Římana a cenou „zelená perla“ (za nevhodný výrok) senátora Kuberu. Události mají taky svou ekologickou cenu, totiž pamětní medaili Volkerta van der Graafa. Loni jsme ji neudělili, protože jsme dost pečlivě během roku nesepisovali adepty a před vánoci už nezbyl čas ani energie. Tyto řádky jsou jen jakousi poznámkou na okraj, která nám má připomenout, že letos by laureátem měly být za své aktivity Děti země. Už ji jednou dostaly, ale to nevadí.
Místopředseda vlády Vondra prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny: ¨“Češi v té české kotlině mají jednu výhodu. V moderní historii jsme nějakou teritoriální rozpínavost neprojevili. Máme prostor ohraničený horami. I po první světové válce jsme měli nabídky převzít do koloniální správy některé africké země - například Togo v západní Africe jako bývalá německá kolonie bylo nabízeno Masarykovi. A Masaryk byl natolik chytrý a inteligentní, že to odmítl. Myslím, že u nás i ta reflexe zániku Československa nebyla spojena s nějakou frustrací.“ Místopředseda se mírně řečeno mýlí (pan Paroubek by na mém místě užil slova „lže“, ovšemže ne zrovna v téhle souvislosti). V tom prostoru ohraničeném horami jsme žili hodně staletí společně s Němci, v roce 1918 jsme si ukousli kousek Polska (ne moc velký, ale naše polské sousedy to rozlítilo do běla, považovali to, ti podivíni, za drzost), sežrali jsme Slováky pod legrační záminkou, že s námi budou jedna duše, jedno tělo (brzy to prokoukli), a abychom je odškodnili, přibrali jsme k tomu i něco Maďarů. Němce jsme vyhnali, Poláky zčásti počeštili, se Slováky se dohodli a Maďary ponechali v jejich péči. Ještě abychom z toho byli frustrovaní!
Pondělí 30. dubna
Premiér Topolánek včera navštívil poslance Tlustého v jeho domě ve Slaném. Tento způsob vyjednávání je pro premiéra dost ponižující a symbolizuje jeho choulostivou situaci. Tlustý schůzku potvrdil s tím, že k žádné dohodě zatím nedošlo. Toplánek trvá na tom, aby každý mimořádný výdaj podle Tlustého návrhu měl také odpovídající mimořádnou úsporu. Ve vládním návrhu je v zásadě prý možné dělat změny, je to otevřený dokument, vláda zatím nehlasovala o jeho paragrafovém znění. Čím dál tím víc je jasné, že výsledný produkt takovýchto přetahování bude podobný dortu, který vařil pejsek s kočičkou.
Topolánek se také včera střetl před televizními kamerami na Primě s předsedou ČSSD Paroubkem. Neshodli se v podstatě na ničem, na závěr však na sebe nevystrčili holé zadnice, ale podali si ruku. To je slibné. Když mluvili o americké základně, řekl Topolánek, že se o ní nebude rozhodovat v Bruselu ani v Moskvě, Paroubek, že se o ní nebude rozhodovat ve Washingtonu ani v Moskvě. Přes tento lehký rozdíl je zjevné, že Paroubek má s rázným Putinovým stanoviskem jakýsi problém, netroufne si zatím se za Putina postavit. Totiž jasně postavit. Nemá zjevně ještě k dispozici výsledky průzkumů veřejného mínění. Pokud jde o zahraniční politiku, vyčetl totiž premiérovi zatím jen to, že dělá příliš prozápadní politiku, on je pro politiku „mnoha azimutů“.
V druhém kole doplňovacích voleb na Přerovsku dojde k bratrovražednému boji: střetnou se komunista a sociální demokrat. Budou nepochybně soutěžit v tom, kdo umí líp nadávat na ODS a vládní koalici. Sociální demokrat má z prvního kola malý náskok, tady mu však v druhém kole komunisté nepomohou. Volby spíš než ti, co by ze strachu před komunisty šli v druhém kole volit sociálního demokrata (v dnešní situaci by to bylo bláhové počínání), rozhodnou ti, co v druhém kole už volit nepřijdou. Z toho hlediska má komunista slušnou šanci, komunisté jsou ukázněnější. Smutné konce Havlova sboru úctyhodných osobností: tím, jak Pravda a Láska ztrácela na síle a Senát na veřejné podpoře, ovládla jej (v první vlně odlivu voličů) ODS, teď ji vystřídá KSČM.
Z návštěvy českého prezidenta v Moskvě vyplynulo mj., že o plánované protiraketové základně budou spolu v příštích měsících diskutovat čeští a ruští experti. Úkolem jednání bude, aby obě strany vzájemně pochopily své obavy. Česká strana by měla hlavně předestřít své velké a oprávněné obavy z Ruska. Je ovšem otázka, zda je vůbec má, jsme zcela nepoučitelní. Zajímavé je, jak znovu nabývá na váze OBSE, jeden z posledních produktů studené války (tribuna pro politický dialog „socialistických“ a „kapitalistických“ států v Evropě, vzniklá v rámci „helsinského procesu“). Je to svědectví toho, jak znovu roste napětí mezi Ruskem a svobodnou Evropou. I zde by se totiž mělo o základnách diskutovat.
V Karlových Varech se pořádá setkání zástupců evropských šlechtických rodů. Ačkoli tam dělají bordel (zahájili fanfárami trubačů), nepovažovala policie ČR zatím za nutné je zmlátit na hromadu. Je to od orgánů naší státní moci velkorysá trpělivost, protože pro českého politického obhájce národních zájmů zprava i zleva je aristokracie něco takového, jako pro skinheada Romové.
Právo dnes vzpomíná, že někdejší primátor Ústí nad Labem Gandalovič nechal na Mostě Edvarda Beneše (!) v Ústí nad Labem umístit pamětní desku jednak na památku „tragického úmrtí zhruba stovky německých obyvatel, kteří zde následkem českého hněvu (!!) zahynuli v roce 1945“ a zároveň na počest Židům, kteří zemřeli ve druhé světové válce. To je mimořádně legrační, ze zprávy se zdá vyplývat, že ti Němci tam zahynuli v návalu deprese nad „českým hněvem“ a zároveň že ústecký most byl jedním z center holocaustu. Ve skutečnosti je pravda, že z mostu naházeli v průběhu jakéhosi organizovaného „pogromu na Němce“ v červenci 1945 desítky lidí do vody a pak je ve vodě postříleli. Pokud jde o ten hněv, je škoda, že Právo podobných formulací nepoužívá ve zprávách z černé kroniky – např. dnes ve zprávě o té paní, co ji kdesi na Brněnsku ubodal její muž. Mělo by tam správně stát, že „zahynula následkem manželského hněvu“.
České noviny oslavují dvoudenní pražské jednání evropského fóra Svobodných zednářů. Svobodní zednáři jsou dnes jakási vznešená obdoba baráčníků. Na rozdíl od nich jde ovšem o mezinárodní organizaci.
Jinak Právo přináší roztomilé doklady o specifikách Klausovy ruštiny. Mohu něco podobného potvrdit, i pokud jde o prezidentovu němčinu. Mluví německy slušně a bez problémů se domluví, ale samozřejmě dělá dost chyb a být jím, na nějaké choulostivé diplomatické jednání v němčině bych si netroufl.
Rusko je zemí obrovských přírodních zvláštností, možná že z toho plyne, proč je s ruskými politiky tak obtížné se rozumně domluvit. Např. město Kazaň (bude to snad také tím, že je to hlavní město Tatarstánu) oslavovalo v roce 1894 pětset let své existence, v roce 1977 800 let a v roce 2005 tisíc let. Zajímavé zrychlení toku času.
V Brně proběhne za měsíc setkání prezidentů středo- a východoevropských zemí. Přijede jich sedmnáct, turecký zatím účast nepotvrdil (v Turecku probíhají prezidentské volby, neví se, kdo jím bude). Sezval je Václav Klaus zjevně v zájmu rozřeďování visegrádské myšlenky. Nevím, k čemu může být taková prezidentská spartakiáda dobrá. Prezidenti těch sedmnácti zemí většinou nemají valné pravomoci a země nemají společné zájmy. Hlavně, že se pan prezident předvede, jeho kolegové na něj určitě nebudou tak oškliví jako Putin, a kdyby, nemají jeho politickou váhu.
Do škol budou zavedena v rámci reformy „průřezová témata“, která mají jaksi prolnout všemi předměty od matematiky po tělocvik. Jsou to: „environmentální výchova, osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, výchova demokratického občana, multikulturní výchova a mediální výchova“. To je na první poslech tak strašná blbina, že nad ní zůstává rozum stát, a pokud by se nad tím prezident Klaus rozdurdil, výjimečně bych ho úplně chápal. Bylo by hlavně dobré zavést jako volitelný předmět výuku náboženství. A kdo si ho nevybere, ať se učí za trest tyhle voloviny.
Po Klausovi se chystá do Moskvy i Fico. Chce prý Klause trumfnout, a podle techniky, jakou na to jde, se mu to nepochybně povede: podpoří ruského prezidenta v jeho odmítavém stanovisku k americké základně. Uvede to prý jako svůj osobní názor (slovenský ministr zahraničí má jiný, pluralita v rámci slovenské vlády je ohromující). Od této chvíle budou čeští a političtí státníci soupeřit v tom, kdo vleze Putinovi rychleji a hlouběji kamsi. A na rozdíl od Beneše, který budoval mosty, budou společně prokopávat velikánský tunel z Německa do Ruska.
Spor uvnitř ODS nabývá na síle. Exministr Tlustý požádal oficiálně a písemně grémium ODS, aby mohl na prezentaci vládní reformy na pražském Žofíně vystoupit se svou variantou. Pokud se tak nestale, předloží svůj protinávrh na vlastní tiskové konferenci, kde taky veřejně vyhlásí, že vládní návrh nebude podporovat. To je mazané vyhlášení války: když mu Topolánek vyhoví, udělá chybu, když ne, udělá chybu taky. Tlustého postoj se mi zdá být politicky a bohužel taky morálně problematický, bez ohledu na to, má-li v kritice reforem pravdu nebo ne (přitom těžko nemůže mít pravdu aspoň v něčem). Ke zprávě se vrátíme.
Policie skončila vyšetřování vicepremiéra Čunka a hodlá podat státnímu zástupci návrh na obžalobu. Pokud nemá policie v rukou víc, než co prosáklo na veřejnost (a pochybuji, že by měla, izolace proti úniku informací je tu velmi propustná), je nepravděpodobné, že by to stačilo k odsouzení. Zároveň to asi nebude stačit ke konstatování, že trestný čin se nestal. Výsledkem bude, že Čunka sice neodsoudí, ale politicky zničí.
Vláda se neuvěřitelným způsobem zamotala do temelínského problému, když „melkský proces“ prohlásila zároveň za ukončený i neukončený. Podařilo se jí tak naprosto zmást ČTK a rozlítit na nejvyšší míru rakouské ekologické aktivisty a politiky. Sloní tanec pana Topolánka v temelínském porcelánu jej činí kandidátem na titul „inspektor Clouseau české politiky“. Ke zprávě se vracíme glosou.
Komunistická poslankyně Konečná, která před časem při jednání Sněmovny nechutným způsobem urazila ministra Schwarzenberga, když po komunisticko-nacionalisticku naznačovala, že prý neumí česky, je sama dost velká netýkavka. Premiér Topolánek označil jakési její vývody při poslaneckých interpelacích za bláboly. To je slovo, které v jednání Sněmovny hojně uplatňuje její stranický kolega Paroubek (proboha, jak jsem se mohl tak splést, pan Paroubek přece není její stranický kolega, nebo aspoň ještě není). K tomu lze podotknout docela obecně jen „co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“.
Od Kubiceho zprávy se odvíjí skutečný politický maelstroem, který zachvacuje policii a státní zastupitelství, tedy útvary, které by měly být politicky neutrální. Těžko popřít, že zveřejnění zprávy těsně před volbami lze jen těžko považovat za něco jiného než za snahu volby ovlivnit. Takové věci se nakonec vymstí i těm, kteří na „akci“ měli nebo mohli mít zájem. I k této zprávě, bude-li čas, se vrátíme.
Nechci se nijak zastávat novely cizineckého zákona, která komplikuje situaci smíšeným manželstvím (tj. tam, kde jeden z manželů je cizí státní příslušník). Novela chce ztížit uzavírání fiktivních sňatků, které mají umožnit snadnou imigraci jednoho s „partnerů“. Určitě má své problémy, je to vidět i na tom, že sám ministr Langer ji nehájí nijak energicky. Poslance Lišku však rozzlobila natolik, že prohlásil: „Necelých dvacet let poté, co Češi sami houfně plnili uprchlické tábory v západní Evropě, se bezpečnostní složky ČR snaží uprchlíky démonizovat a udělat z nich vlastně bezpečnostní problém větší, než ve skutečnosti je“. To je demagogie. O to, aby české uprchlictví nebyl pro západní Evropu problém, pečovalo rudé impérium udržováním železné opony. Když hrozilo, že se (východo)německé uprchlictví stane pro západní Evropu problém, opečoval to Nikita Chruščov Berlínskou zdí. I vzhledem k tomu (a ovšem nejen vzhledem k tomu) je dnes migrace něco docela jiného než před dvaceti, třiceti lety.
Jak se dalo předpokládat, Klausův rozkaz české delegaci, aby s ruskou stranou během návštěvy v Moskvě hovořila rusky a bez tlumočníka, neudělal na prezidenta Putina náležitý dojem. Spíš se zdá, že to vzal jako samozřejmost, která se už zavedla. Setkání dominoval problém americké raketové základny. Ruský prezident dal Klausovi najevo krajní nelibost (Klaus ještě před návštěvou telefonicky hovořil s prezidentem Bushem, zřejmě na sebe vzal úlohu benešovského mostu mezi Západem a Východem. Most, jak vidno, nezafungoval). Klaus přiznal, že se mu nepodařilo Putinovi vysvětlit české argumenty pro základnu, ale že se podařilo tuto otázku oddělit od celkové kvality česko-ruských vztahů. Putin naproti tomu prý chápe Klausovo ujištění, že není českou ambicí, aby americká radarová základna byla namířena proti Rusku, protože Česko nebude mít do zaměření základny co kecat. Velkoryse nabídl českým specialistům proškolení, na němž jim Rusové vysvětlí, proč základna nemá smysl. Pokud základna bude, vztahy mezi Moskvou a Prahou se zhorší, ale Rusko je přesto chce rozvíjet. Růst hrozby vzájemného sebepoškození (jak hezky řečeno, “vzájemného“ – oč to zní líp než „uděláme z vás fašírku“) mnohonásobně stoupne. Je se obávat, že návštěva neskončí zrovna triumfem. Přesněji řečeno, že pokud skončí nějakým výraznějším úspěchem, bude to podnět pro přemýšlení na téma, co všechno Klaus za zavřenými dveřmi Putinovi slíbil. K věci se vrátíme poznámkou.
S tématem volně souvisí další zpráva: estonské orgány se rozhodly demontovat v centru Tallinnu pomník „ruským osvoboditelům“. Hodlají ho přemístit na některý z městských hřbitovů. Věc je jasná a přehledná: ruští vojáci, kteří padli na estonském území během druhé světové války, mají samozřejmě právo na to, být důstojně pochováni. Chtít na Estoncích, aby je uctívali jako osvoboditele, je zhola nemožné. Přesněji řečeno, je to drzost bez hranic. V Tallinnu došlo při demontáži pomníku k poměrně velké demonstraci, jíž se účastnilo asi tisíc demonstrantů, kteří se celou noc chovali jako vandalové a byli dobře zorganizováni, takže policie měla plné ruce práce. Při střetech přišel jeden člověk o život a 44 demonstrantů a 13 policistů bylo zraněno. Kde se tam demonstranti vzali? Estonsko má celkem asi 1,5 milionů obyvatel, z toho je 29% (asi 440 tisíc) Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. Ruská strana už předem ohlásila, že odstranění pomníku bude považovat za něco jako vyhlášení války, a teď běsní. Rada federace, horní komora ruského parlamentu, schválila usnesení požadující přijmout proti Estonsku i nejtvrdší protiopatření, včetně přerušení diplomatických vztahů. (Rezoluce však není pro prezidenta Vladimira Putina závazná). Česká republika by měla držet s Estonskem basu. Že by to snad udělal Klaus v Moskvě, se ovšem očekávat nedá (upřímně řečeno ani nevím, zda je to ta pravá chvíle). Modlím se jen, aby náhodou Putina v téhle věci nepodpořil.
ČSSD podala trestní oznámení na svého bývalého místopředsedu Iva Svobodu za uzavření nevýhodné smlouvy s právníkem Altnerem, který stranu zastupoval ve významném procesu o Lidový dům. Dopustil se údajně trestného činu „porušování povinností při správě cizího majetku“. Přitom samozřejmě nejde ani tak o Svobodu, lépe řečeno vůbec nejde o Svobodu, který si odpykává několikaletý trest za vytunelování firmy Liberta. Jde o tehdejšího předsedu strany Zemana. Předseda ČSSD Paroubek na dotaz, proč neobvinili taky jeho, odpověděl: „Myslím, že to je potom už věcí orgánů činných v trestním řízení, aby si to rozebraly.“ Nemohu si pomoci, ale takové chování vůči bývalému funkcionáři strany, který je už tak v dost veliké rejži (mám na mysli Svobodu, samozřejmě) a teď má sloužit jako pouhá návnada na Zemana, o něhož ve skutečnosti jde, mi připadá lidsky hnusné.
S tvrdošíjnou úporností hodnou lepších věcí píší v Mladé frontě Dnes ve jméně mrtvého sponzora Bácse maďarské jméno Lajos soustavně a zásadně s dlouhým „a“ - „Lájos“. Když jsem na to kdysi upozornil jednoho z odpovědných redaktorů listu, odpověděl mi způsobem, z něhož jsem pochopil, že tuto reformu maďarského pravopisu považuje redakce za prestižní záležitost, do níž si nehodlá nechat mluvit. Přesto si znovu dovoluji upozornit, že jméno Lájos v maďarštině neexistuje. A budu to dělat, dokud budu dýchat, přestože pro MfD je ústupek maďarské ortografii v této věci zjevně stejně obtížný, jako pro Putina ústupek ve věci americké raketové základny.
Sobota 28. dubna
To, co se odehrálo v Moskvě pří státní návštěvě prezidenta Klause, postupně nabývá jasnějších kontur. S podrobnějším komentářem si počkáme do zítřka do večera, už dnes je ale jasné, že pan prezident Klaus nemá být na co pyšný a že si to asi představoval jinak. Včera večer v ČT vypadal jako někdo, kdo právě dostal pořádně do kožichu, dělá mu potíže se s tím vyrovnat a pokouší se to zamluvit: proto asi ten iracionální a neslušný výpad na ministra Schwarzenberga, který je mu už dlouho trnem v očích; Schwarzenberg se moskevskému kartáči vyhnul účastí na setkání NATO-Rusko v Norsku. Jinak cítím z možného překartáčování Václava Klause v Moskvě jakési slabé zadostiučinění, aspoň vidí, jaké to je, stát v té proceduře tak říkajíc na druhé straně barikády; mou radost ovšem výrazně tlumí fakt, že ten člověk je legitimně zvoleným českým prezidentem a nevím, proč by se český prezident měl nechat zrovna v Moskvě kartáčovat. Doufejme jen, že se nám V. K. z Moskvy nevrátil, řečeno slovy Jana Masaryka, jako Putinův pacholek. Inu, být rusofilem je občas dost náročné a namáhavé.
Snad aby to Klausovi Putin trošku osladil, omluvil se znovu za invazi v roce 1968. Za tu se ovšem už omluvil jak on, tak jeho předchůdce Jelcin. Nemusíte se pořád omlouvat. Hlavně to už znovu nedělejte.
Stále není jasné, zda v příštích dnech státní zástupce opravdu obžaluje Čunka z korupce. Pokud ano, stane se jeho pozice ve vládě po všech stránkách neudržitelnou. Jediný problém je v tom, nakolik lze věřit v politickou neutralitu vyšetřujících orgánů. Kdyby byla mimo jakoukoli pochybnost, měl být Čunek už dávno z vlády pryč. Nelze taky odhlédnout od toho, že ačkoli to, co člověk zatím ví o obžalobě, nevypadá příliš průkazně, sám Čunek taky nevyniká přesvědčivostí.
Premiér Topolánek stál před nesnadnou volbou: dovolit Tlustému vystoupit na žofínském setkání, jehož smyslem je prezentovat vládní plán reforem, víceméně s konkurenčním projektem, nebo mu to prostě zatrhnout. Rozhodl se pro první, smírnější řešení, zřejmě si brutálnější postup nemůže vzhledem k situaci ve straně dovolit. Problém je, že tím dává najevo slabost. Místopředseda Nečas by byl pro to druhé, bylo by politicky čistší, i když na první pohled spojené s větším rizikem. Nečas bohužel argumentoval (podle včerejšího Práva), že na Žofíně jde o vládní akci, což není pravda – aspoň na stránkách ODS setkání prezentují jako akci ODS.
V Tallinu už druhý den pokračují demonstrace ruské menšiny proti odstranění památníku padlých ruských vojáků z centra města. Dav asi 1500 opilých výtržníků drancoval obchody, ničil auta a útočil na policisty. Zabitý z včerejší demonstrace zemřel na bodnou ránu. Bylo by podivné, kdyby to bylo v důsledku policejního zásahu. Spíš jde asi o model „student Šmíd“ dovedený do důsledku. Samozřejmě že ne estonskou policií. Vojtěch Filip v tom vidí potvrzení slov poslankyně Konečné o tom, jak v Pobaltí zvedá hlavu neonacismus. Nejvyšší chvíle, aby zasáhly, jak je v takovém případě zvykem, spásné ruské tanky.
Podle Jiřího Hanáka v Právu už Rusko není supervelmoc. Proboha, jak na to přišel? Rusko samozřejmě je supervelmoc, jen o něco oslabená tím, že na počátku devadesátých let minulého století přišla o některé své kolonie.
Ekologická organizace Děti země „vyznamenala“ cenou „Ropák za rok 2006“ (za ekologicky nevhodné chování) ministra Římana a cenou „zelená perla“ (za nevhodný výrok) senátora Kuberu. Události mají taky svou ekologickou cenu, totiž pamětní medaili Volkerta van der Graafa. Loni jsme ji neudělili, protože jsme dost pečlivě během roku nesepisovali adepty a před vánoci už nezbyl čas ani energie. Tyto řádky jsou jen jakousi poznámkou na okraj, která nám má připomenout, že letos by laureátem měly být za své aktivity Děti země. Už ji jednou dostaly, ale to nevadí.
Místopředseda vlády Vondra prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny: ¨“Češi v té české kotlině mají jednu výhodu. V moderní historii jsme nějakou teritoriální rozpínavost neprojevili. Máme prostor ohraničený horami. I po první světové válce jsme měli nabídky převzít do koloniální správy některé africké země - například Togo v západní Africe jako bývalá německá kolonie bylo nabízeno Masarykovi. A Masaryk byl natolik chytrý a inteligentní, že to odmítl. Myslím, že u nás i ta reflexe zániku Československa nebyla spojena s nějakou frustrací.“ Místopředseda se mírně řečeno mýlí (pan Paroubek by na mém místě užil slova „lže“, ovšemže ne zrovna v téhle souvislosti). V tom prostoru ohraničeném horami jsme žili hodně staletí společně s Němci, v roce 1918 jsme si ukousli kousek Polska (ne moc velký, ale naše polské sousedy to rozlítilo do běla, považovali to, ti podivíni, za drzost), sežrali jsme Slováky pod legrační záminkou, že s námi budou jedna duše, jedno tělo (brzy to prokoukli), a abychom je odškodnili, přibrali jsme k tomu i něco Maďarů. Němce jsme vyhnali, Poláky zčásti počeštili, se Slováky se dohodli a Maďary ponechali v jejich péči. Ještě abychom z toho byli frustrovaní!
Pondělí 30. dubna
Premiér Topolánek včera navštívil poslance Tlustého v jeho domě ve Slaném. Tento způsob vyjednávání je pro premiéra dost ponižující a symbolizuje jeho choulostivou situaci. Tlustý schůzku potvrdil s tím, že k žádné dohodě zatím nedošlo. Toplánek trvá na tom, aby každý mimořádný výdaj podle Tlustého návrhu měl také odpovídající mimořádnou úsporu. Ve vládním návrhu je v zásadě prý možné dělat změny, je to otevřený dokument, vláda zatím nehlasovala o jeho paragrafovém znění. Čím dál tím víc je jasné, že výsledný produkt takovýchto přetahování bude podobný dortu, který vařil pejsek s kočičkou.
Topolánek se také včera střetl před televizními kamerami na Primě s předsedou ČSSD Paroubkem. Neshodli se v podstatě na ničem, na závěr však na sebe nevystrčili holé zadnice, ale podali si ruku. To je slibné. Když mluvili o americké základně, řekl Topolánek, že se o ní nebude rozhodovat v Bruselu ani v Moskvě, Paroubek, že se o ní nebude rozhodovat ve Washingtonu ani v Moskvě. Přes tento lehký rozdíl je zjevné, že Paroubek má s rázným Putinovým stanoviskem jakýsi problém, netroufne si zatím se za Putina postavit. Totiž jasně postavit. Nemá zjevně ještě k dispozici výsledky průzkumů veřejného mínění. Pokud jde o zahraniční politiku, vyčetl totiž premiérovi zatím jen to, že dělá příliš prozápadní politiku, on je pro politiku „mnoha azimutů“.
V druhém kole doplňovacích voleb na Přerovsku dojde k bratrovražednému boji: střetnou se komunista a sociální demokrat. Budou nepochybně soutěžit v tom, kdo umí líp nadávat na ODS a vládní koalici. Sociální demokrat má z prvního kola malý náskok, tady mu však v druhém kole komunisté nepomohou. Volby spíš než ti, co by ze strachu před komunisty šli v druhém kole volit sociálního demokrata (v dnešní situaci by to bylo bláhové počínání), rozhodnou ti, co v druhém kole už volit nepřijdou. Z toho hlediska má komunista slušnou šanci, komunisté jsou ukázněnější. Smutné konce Havlova sboru úctyhodných osobností: tím, jak Pravda a Láska ztrácela na síle a Senát na veřejné podpoře, ovládla jej (v první vlně odlivu voličů) ODS, teď ji vystřídá KSČM.
Z návštěvy českého prezidenta v Moskvě vyplynulo mj., že o plánované protiraketové základně budou spolu v příštích měsících diskutovat čeští a ruští experti. Úkolem jednání bude, aby obě strany vzájemně pochopily své obavy. Česká strana by měla hlavně předestřít své velké a oprávněné obavy z Ruska. Je ovšem otázka, zda je vůbec má, jsme zcela nepoučitelní. Zajímavé je, jak znovu nabývá na váze OBSE, jeden z posledních produktů studené války (tribuna pro politický dialog „socialistických“ a „kapitalistických“ států v Evropě, vzniklá v rámci „helsinského procesu“). Je to svědectví toho, jak znovu roste napětí mezi Ruskem a svobodnou Evropou. I zde by se totiž mělo o základnách diskutovat.
V Karlových Varech se pořádá setkání zástupců evropských šlechtických rodů. Ačkoli tam dělají bordel (zahájili fanfárami trubačů), nepovažovala policie ČR zatím za nutné je zmlátit na hromadu. Je to od orgánů naší státní moci velkorysá trpělivost, protože pro českého politického obhájce národních zájmů zprava i zleva je aristokracie něco takového, jako pro skinheada Romové.
Právo dnes vzpomíná, že někdejší primátor Ústí nad Labem Gandalovič nechal na Mostě Edvarda Beneše (!) v Ústí nad Labem umístit pamětní desku jednak na památku „tragického úmrtí zhruba stovky německých obyvatel, kteří zde následkem českého hněvu (!!) zahynuli v roce 1945“ a zároveň na počest Židům, kteří zemřeli ve druhé světové válce. To je mimořádně legrační, ze zprávy se zdá vyplývat, že ti Němci tam zahynuli v návalu deprese nad „českým hněvem“ a zároveň že ústecký most byl jedním z center holocaustu. Ve skutečnosti je pravda, že z mostu naházeli v průběhu jakéhosi organizovaného „pogromu na Němce“ v červenci 1945 desítky lidí do vody a pak je ve vodě postříleli. Pokud jde o ten hněv, je škoda, že Právo podobných formulací nepoužívá ve zprávách z černé kroniky – např. dnes ve zprávě o té paní, co ji kdesi na Brněnsku ubodal její muž. Mělo by tam správně stát, že „zahynula následkem manželského hněvu“.
České noviny oslavují dvoudenní pražské jednání evropského fóra Svobodných zednářů. Svobodní zednáři jsou dnes jakási vznešená obdoba baráčníků. Na rozdíl od nich jde ovšem o mezinárodní organizaci.
Jinak Právo přináší roztomilé doklady o specifikách Klausovy ruštiny. Mohu něco podobného potvrdit, i pokud jde o prezidentovu němčinu. Mluví německy slušně a bez problémů se domluví, ale samozřejmě dělá dost chyb a být jím, na nějaké choulostivé diplomatické jednání v němčině bych si netroufl.
Rusko je zemí obrovských přírodních zvláštností, možná že z toho plyne, proč je s ruskými politiky tak obtížné se rozumně domluvit. Např. město Kazaň (bude to snad také tím, že je to hlavní město Tatarstánu) oslavovalo v roce 1894 pětset let své existence, v roce 1977 800 let a v roce 2005 tisíc let. Zajímavé zrychlení toku času.
V Brně proběhne za měsíc setkání prezidentů středo- a východoevropských zemí. Přijede jich sedmnáct, turecký zatím účast nepotvrdil (v Turecku probíhají prezidentské volby, neví se, kdo jím bude). Sezval je Václav Klaus zjevně v zájmu rozřeďování visegrádské myšlenky. Nevím, k čemu může být taková prezidentská spartakiáda dobrá. Prezidenti těch sedmnácti zemí většinou nemají valné pravomoci a země nemají společné zájmy. Hlavně, že se pan prezident předvede, jeho kolegové na něj určitě nebudou tak oškliví jako Putin, a kdyby, nemají jeho politickou váhu.
Do škol budou zavedena v rámci reformy „průřezová témata“, která mají jaksi prolnout všemi předměty od matematiky po tělocvik. Jsou to: „environmentální výchova, osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, výchova demokratického občana, multikulturní výchova a mediální výchova“. To je na první poslech tak strašná blbina, že nad ní zůstává rozum stát, a pokud by se nad tím prezident Klaus rozdurdil, výjimečně bych ho úplně chápal. Bylo by hlavně dobré zavést jako volitelný předmět výuku náboženství. A kdo si ho nevybere, ať se učí za trest tyhle voloviny.
Po Klausovi se chystá do Moskvy i Fico. Chce prý Klause trumfnout, a podle techniky, jakou na to jde, se mu to nepochybně povede: podpoří ruského prezidenta v jeho odmítavém stanovisku k americké základně. Uvede to prý jako svůj osobní názor (slovenský ministr zahraničí má jiný, pluralita v rámci slovenské vlády je ohromující). Od této chvíle budou čeští a političtí státníci soupeřit v tom, kdo vleze Putinovi rychleji a hlouběji kamsi. A na rozdíl od Beneše, který budoval mosty, budou společně prokopávat velikánský tunel z Německa do Ruska.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
