UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 20. dubna
Dva poslanci ČSSD (a místopředsedové branného výboru PSP) Seďa a Svoboda se po návštěvě americké radarové základny na Marshallových ostrovech vyjádřili k projektu poměrně tolerantně. Svoboda je ovšem znám tím, že jeho osobní stanovisko k této věci se zcela zásadně liší od oficiálního stanoviska jeho strany. Sociálně demokratičtí hlaváči se zapřísahají, že při hlasování bude ovšem držet basu. “Přeběhlictví“ v tomto případě by bylo ovšem něco o dost jiného než u Pohanky a Melčáka. Tady jde o zcela zásadní věc, která s „levicovostí“ nebo „pravicovostí“ nemá nic společného. Bylo „levicové“ být v roce 1947 proti Marshallovu plánu?
Podle průzkumu agentury STEM si v průzkumu osobní popularity pohoršili všichni představitelé vládních stran s výjimkou ministra spravedlnosti Pospíšila. Topolánek a Čunek si přitom pohoršili výrazně. Představitelé ČSSD jsou v první dvacítce čtyři, z nich Sobotka si polepšil, Paroubek setrval na předchozím hodnocení. Tím se dostal o dvě příčky před Topolánka. Průzkum signalizuje (stejně jako průzkumy preferencí) jakýsi odliv přízně veřejnosti od koalice, což je pochopitelné: vláda vždycky ztrácí na popularitě, protože musí něco dělat a musí nyní dělat nepopulární kroky (jiná věc je, dělá-li je správně nebo špatně). Jinak jsou průzkumy osobní popularity většinou nezajímavé, preferují politiky, kteří nemají žádné ambice, moc toho neudělají a proto toho taky moc nezkazí. Velmi příznivě se např. v žebříčku odrazí, když příslušný politik umírá (případ nebožtíka Dostála), protože ten výše uvedené parametry splňuje chtě nechtě.
Na Tylově náměstí se konal protest komunistů proti americké radarové základně. Dirigovala ho komunistická Maruška Kudeříková, anemická poslankyně Konečná. Podle Práva protest „přitáhl“ stovky lidí (tj. dvě až tři). To není právě moc. Kromě toho prý „další stovky v jejím průběhu (demonstrace, bd) procházely. Na Tylově náměstí to tak bývá, že tam procházejí stovky lidí. Započítávat je k účastníkům demonstrace je dost originální.
Prezident Klaus získal zpátky Svatovítskou katedrálu. Možná aby si tento triumf vychutnal, pozval si do Lán katolické biskupy. Předem si údajně vymínil, že se o katedrále nebude mluvit. Debata byla čistě společenská a dotkla se otevřených problémů (restituce majetku katolické církve) jen okrajově. Prezident vyslovil přání, aby hlas katolické církve v závažných společenských tématech zazníval intenzívněji (vida, už je úkoluje) a večer se zúčastnil ve své katedrále slavnostní mše na oslavu osmdesátin papeže Benedikta XVI. (ze zprávy není jasné, zda ji taky sám celebroval). Nevím, proč katoličtí potentáti dělají prezidentovi tak ochotně křoví při honu za bobříkem popularity.
V Bruselu zasedala Severoatlantická rada. Žádná z členských zemí nekritizovala zřízení americké základny v Česku a v Polsku, účastníci se shodli, že hrozba raketového útoku existuje a že by se americký štít a protiraketová obrana NATO měly doplňovat. Chtějí, aby jednání o základně bylo zcela průhledné ve vztahu k Rusku. S Ruskem ovšem neuspějí. Američané mu nabízejí debatu o spolupráci, ruská vláda to odmítá. Jak by ne, potřebují mít Evropu zranitelnou a doufají, že špinavou práci za ně udělají fanatické režimy a uskupení ze střední a východní Asie. Oni pak jen v klidu sesbírají plody. To je ostatně tradiční ruská politika: viz rok 1939 – 41. Zajímavé je, že tehdy skončila katastroficky, teď má taky slušnou naději skončit katastroficky. Vidina snadného a levného strategického zisku je však neodolatelná a Rusko nepoučitelné.
Jiří Paroubek zavelel coby lídr strany sociálně demokratickým voličům na Chomutovsku, aby koukali volit komunistu. Ke zprávě se vracíme glosou.
Prezident Bush má přijet v červnu na jednodenní návštěvu do ČR. Je vidět, že Američané přičítají zřízení radarové základny u nás velký význam. Bude zajímavé sledovat, jak se vyvine komunikace mezi ním a Klausem, kterého americký prezident z dobrých důvodů nesnáší. Bude to možná docela legrace.
Povedený článek zveřejnil v Právu opět Petr Schnur z Hannoveru. Podle něho může dát všeobecnou závaznost historickým pojmům jen politické rozhodnutí a jejich závaznost může být zaručena „v demokratickém státě“ jenom cestou práva (zapomněl napsat, že klasickým příkladem jsou Benešovy dekrety). Bylo by tedy dobře nějakou formou, nejlépe opět dekrety, tentokrát Klausovými, dát historickým pojmům patřičnou závaznost a stanovit také sankce zejména pro „část české politické reprezentace zaměňující objektivní pohled na dějiny vlastní země s exhibicionistickým sebebičováním“. (Dekrety by, jak je zvykem, dodatečně požehnal parlament). Nechápu jen, o jaké politiky jde, ministr Schwarzenberg zastává zcela důsledně české oficiózní a alibistické stanovisko. Zdá se, že už i to je lidem jako Schnur málo.
Zesnulý básník Egon Bondy vyjádřil přání, aby z něho posmrtně nikdo nedělal hrdinu. Vzhledem k zátočinám jeho osobního života, které se vinuly i letenskou Kachlíkárnou, Bartolomějskou a přidruženými lokalitami (znovu podotýkám, že jeho básničky mám docela rád) nebude myslím žádný problém toto básníkovo poslední přání respektovat.
V souvislosti s případem masového vraha z Virginie se reportéři z MfD ptali několika pražských dětí. Jeden chlapec z osmé třídy prohlásil na téma zhoubnosti akčních krváků a násilných počítačových her: „Kdyby za to mohly počítačové hry, tak by byla celá Praha už dávno rozmlácená a všichni učitelé mrtví.“ Tento pregnantně vyjádřený názor plně sdílím.
Martin Komárek píše v MfD o Topolánkově vládě: umělecký dojem špatný, ve skutečnosti se drží docela dobře. Myslím, že to je ten správný způsob psaní velkého středového deníku, který se individua jako já svým nesnesitelným kverulantstvím soustavně pokoušela sabotovat. Pánové Klaus, Havel, Topolánek et tutti quanti mohou být spokojeni. Mladé frontě Dnes k pěkným výsledkům srdečně blahopřeji.
Sobota 21. dubna
Podle průzkumu agentury STEM pro deník Právo odmítá poplatky ve zdravotnictví 71% lidí. Bylo by velmi divné, kdyby tomu bylo jinak. Vláda musí občas prosazovat i věci, v nichž se s většinou veřejnosti neshodne a které jí uberou na popularitě. Vláda není od toho, aby dělala jen to, co chce většina voličů, a voliči jí nedali mandát k tomu, aby dělala vždycky jen to, co chce většina voličů (tomu se po právu říká populismus), nýbrž jen důvěru. Když někomu důvěřujeme, důvěřujeme mu, že se rozhodne správně, i když se v tom čiv onom rozhodne jinak, než bychom se rozhodli my. Důvěra nezavazuje k tomu, aby ten, koho volím, dělal vždycky jen to, co chci já. Důvěra přitom není bezmezná, její maximální limit je čtyřleté volební období. Pak bude buď obnovena, nebo taky ne.
Poslanec ČSSD Svoboda je sice pro výstavbu radarové základny v ČR, ale přímo z Marshallových ostrovů, kde je momentálně na exkurzi v podobném americkém zařízení, poslal předsedovi ČSSD Paroubkovi esemesku, v níž slibuje, že v případném hlasování bude držet basu s rozhodnutím stranického vedení. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Druhý z poslanců ČSSD, který teď dlí na Marshallových ostrovech, Antonín Seďa, prohlásil, že Američané mají velký zájem o umístění radaru v ČR, že vyjednávání o smlouvě bude tvrdé, co si nevyjednáme, nebudeme mít. Nicméně „pochopili jsme, že by to neměly být podmínky hraničící s vydíráním“. To je chápavost pro českého politika obdivuhodná.
Českomoravská konfederace odborových svazů, jejíž vztah k ČSSD je podobný jako vztah jejího předchůdce, ROH, ke KSČ (není nad revoluční tradice!), vyzývá „politické strany“ k tomu, aby spolu s ní vytvořily „alianci proti reformám“. Bude to nejspíš něco na způsob Národní fronty, pak už zbývá jen ty zatvrzelce, co se octnou mimo „Alianci“, jednoduše zakázat.
Podle předsedy ČSSD Paroubka jsou sociální demokraté sice naprosto zásadně proti reformě jako celku, ale přesto podají při projednávání v PSP pozměňovací návrhy, aby se mohli ideově prezentovat. Je to zásadové (jdou vládě po krku za každou cenu), ale zároveň poněkud nedůstojné.
Sociálně demokratický politolog Lukáš Jelínek podává v dnešním Právu standardní výkon: nynější koaliční kabinet se prý chopil žezla navzdory občanům po prapodivném zlanaření dvou opozičních poslanců. To je jen dutá fráze stranického propagandisty: jaképak navzdory občanům, vládní koalice získala ve volbách stejnou podporu jako opozice. K Melčákově a Pohankově toleranci Topolánkova kabinetu je možné leccos připodotknout, ale „prapodivné zlanaření“ by bylo dobré ještě nějak doložit, což se zatím nestalo. Spíš bych očekával úvahu o tom, nakolik se Paroubkovi nevyplatilo hnát situaci po volbách tak dlouho a tak vytrvale na ostří nože. K prezidentské volbě pan Jelínek píše, že „Klausova přehrávaná ochotnická vystoupení při křižování domovinou sotva zvrátí jeho renomé za hranicemi“. Ideologové ČSSD jsou podle toho, jak se jim to hodí, vlastenci nebo kosmopolité. O Klausově znovuzvolení nerozhodne jeho renomé za hranicemi, ale poslanci a senátoři Parlamentu České republiky. Skoro se mi chce napsat bohužel. Ale snažit se to zamluvit hraničí s pohrdáním Ústavou. (Jelínkův článek rovněž na NP, a to zde - pozn. redakce)
Ruského velmistra Kasparova včera vyslýchala ruská Federální služba bezpečnosti kvůli jeho předvolebnímu vystoupení na jedné ruské rozhlasové stanici. Je hezké, jak se v Rusku všechno pěkně vrací do starých kolejí.
Se způsobem, jak dělá v Právu Alexandr Kamer rozhovory s představiteli Strany zelených, mám problém. Povinností novináře jistě není být nestranný, má právo na politické sympatie, ostatně jak by se člověk mohl od svých politických sympatií a antipatií odseparovat. Snažit se ale lídrům politické strany sugerovat, že se zpronevěřují jakémusi poslání své strany, a to z nízkých důvodů, překračuje rámec mezi straněním a politickou propagandou protistrany. Bursík v rozhovoru tvrdí: „Se všemi těmi projevy asociálního či nekulturního chování, které jste vyjmenoval, se setkáte i v prostředí majoritní populace, i když v menší míře; v případě romského etnika jsou nápadnější právě kvůli té odlišné barvě pleti.“ Myslím, že barva pleti hraje v postoji většinové populace k Romům daleko menší roli a že to, co pan Bursík říká, je tak trochu demagogie, která má zastřít hlavní problém, míru asociálního chování. To je samozřejmě u Romů možné vysvětlovat, omlouvat, ale ne zatloukat.
Pondělí 23. dubna
V doplňovacích volbách na Chomutovsku vyhrál při rekordně nízké účasti komunistický kandidát. K tématu se vracíme glosou. Vzhledem k výsledku volby ČSSD upustila od svého záměru napadnout výsledek voleb v prvním kole soudně. Jak by ne, dobrá věc se podařila, když vyhraje komunista, je to skoro, jako kdyby vyhrál sociální demokrat. Aspoň dnes.
V nedělní televizní debatě o problémech zdravotnictví odmítli poplatky ve zdravotnictví podle Práva „sami lékaři“: totiž Rathův podržtaška Kubek, takto prezident České lékařské komory. Je zjevné, že komora už dlouho nezastupuje všechny lékaře, ale jenom Rathovu kliku. Ta je sice poměrně mohutná a na rozdíl od svých oponentů dobře zorganizovaná, ale je organizací všech lékařů asi tolik, jako je KSČM stranou všeho lidu.
Ke koloritu ministerstev zdravotnictví patří zvyk ODS dosazovat do vedení lidi s morbidními jmény: ministr se kdysi jmenoval Rubáš, nyní je to trochu lepší, Hroboň se jmenuje už jen náměstek. Nicméně – má to mít nějakou symbolickou vypovídací hodnotu?
Miloslav Tlustý hodlá zveřejnit vlastní návrh reformy veřejných financí. Jediným jeho smyslem může být oslabit pozici Topolánkovy vlády ve věci, s níž svázala svou další existenci. Tlustý se pomalu, ale jistě propracovává do úplně stejné pozice, jakou mají (na druhé straně barikády) Melčák a Pohanka. Není možné, že by se se svou koncepcí prosadil. Ale může v tom zabránit Topolánkovi.
Exposlanec Michal Kraus se vrátil do předsednictva strany. Kdysi se vzdal všech funkcí (kromě funkce předsedy liberecké krajské organizace ČSSD) kvůli aféře s ghanským kakaem. Nebyl však v té věci vůbec obviněn. Paroubek ho teď uvádí jako příklad politika, který se (na rozdíl od Čunka) zachoval jako chlap. K pojetí chlapáctví v české politice (zvláštní variantou je tzv. chlapáctví s gulama) se ještě vrátíme.
Ministr Schwarzenberg při setkání s Condoleezzou Riceovou políbil americké ministryni ruku. V USA to není zvykem. Petr Uhl, který nemá rád Stranu zelených, v níž se neprosadil, obecně, a ministra Schwarzenberga, kterého do funkce dosadili jeho odpůrci, zvlášť, mu vyčítá málem sexuální obtěžování, v němž se má ztělesnit nerovné postavení a podceňování ženy. Je to prý nekulturní a je to zátěž. Jsem už starý, a tak doufám, že nikdy nebudu muset žít v kulturní zemi podle představ pana Uhla.
Jakkoli vůbec nesdílím názory Lubomíra Zaorálka, nemohu popřít, že ve svém dnešním článku v Právu zasáhl ODS na citlivém místě minimálně když připomněl někdejší nehorázně vyčůraný výrok ministra Nečase (tenkrát naštěstí ještě nebyl ministrem) o tom, že musíme z Unie co nejvíc vyzískat a co nejméně jí dát (velmi dobře se na něj pamatuji, v Událostech jsem ho komentoval). Pokud je navíc pravda to, co píše Zaorálek o „politice tří V“ experta na vyjednávání s ODS Zahradila (EU je prý třeba co nejvíce využít, co nejvíc na ní vysoudit a pak z ní vystoupit; pokud to pravda není, je to pravdě velmi, velmi podobné), bylo by dobré toho člověka na všechna jednání, která bude nyní jako Topolánkův pověřenec absolvovat, dopravovat svázaného do kozelce a s roubíkem v ústech.
Jiří Paroubek hodlá usilovat o funkci prezidenta. Ne teď hned, má spočítáno, že by asi neuspěl, ale až napříště, až už se o funkci nebude moci ucházet Klaus. Protože funkce prezidenta znamená mnoho cti, ale málo pravomoci, měl by ji zkombinovat s funkcí premiéra. Za tím účelem by bylo třeba ještě přepsat ústavu. Není vyloučeno, že v roce 2013 už to bude tandem ČSSD – KSČM schopen zvládnout.
Prezident Československé společnosti pro forenzní genetiku Vaněk kritizuje v Lidových novinách televizní detektivní seriály, jako je např. Kriminálka Miami, protože prý kazí naši policii. To je podobná hloupost, jako kdyby někdo kritizoval lidové pohádky, že kazí historikům jejich představy o středověku. Nejde o učebnici pro kriminalisty, ale zábavný pořad pro laiky.
Dva poslanci ČSSD (a místopředsedové branného výboru PSP) Seďa a Svoboda se po návštěvě americké radarové základny na Marshallových ostrovech vyjádřili k projektu poměrně tolerantně. Svoboda je ovšem znám tím, že jeho osobní stanovisko k této věci se zcela zásadně liší od oficiálního stanoviska jeho strany. Sociálně demokratičtí hlaváči se zapřísahají, že při hlasování bude ovšem držet basu. “Přeběhlictví“ v tomto případě by bylo ovšem něco o dost jiného než u Pohanky a Melčáka. Tady jde o zcela zásadní věc, která s „levicovostí“ nebo „pravicovostí“ nemá nic společného. Bylo „levicové“ být v roce 1947 proti Marshallovu plánu?
Podle průzkumu agentury STEM si v průzkumu osobní popularity pohoršili všichni představitelé vládních stran s výjimkou ministra spravedlnosti Pospíšila. Topolánek a Čunek si přitom pohoršili výrazně. Představitelé ČSSD jsou v první dvacítce čtyři, z nich Sobotka si polepšil, Paroubek setrval na předchozím hodnocení. Tím se dostal o dvě příčky před Topolánka. Průzkum signalizuje (stejně jako průzkumy preferencí) jakýsi odliv přízně veřejnosti od koalice, což je pochopitelné: vláda vždycky ztrácí na popularitě, protože musí něco dělat a musí nyní dělat nepopulární kroky (jiná věc je, dělá-li je správně nebo špatně). Jinak jsou průzkumy osobní popularity většinou nezajímavé, preferují politiky, kteří nemají žádné ambice, moc toho neudělají a proto toho taky moc nezkazí. Velmi příznivě se např. v žebříčku odrazí, když příslušný politik umírá (případ nebožtíka Dostála), protože ten výše uvedené parametry splňuje chtě nechtě.
Na Tylově náměstí se konal protest komunistů proti americké radarové základně. Dirigovala ho komunistická Maruška Kudeříková, anemická poslankyně Konečná. Podle Práva protest „přitáhl“ stovky lidí (tj. dvě až tři). To není právě moc. Kromě toho prý „další stovky v jejím průběhu (demonstrace, bd) procházely. Na Tylově náměstí to tak bývá, že tam procházejí stovky lidí. Započítávat je k účastníkům demonstrace je dost originální.
Prezident Klaus získal zpátky Svatovítskou katedrálu. Možná aby si tento triumf vychutnal, pozval si do Lán katolické biskupy. Předem si údajně vymínil, že se o katedrále nebude mluvit. Debata byla čistě společenská a dotkla se otevřených problémů (restituce majetku katolické církve) jen okrajově. Prezident vyslovil přání, aby hlas katolické církve v závažných společenských tématech zazníval intenzívněji (vida, už je úkoluje) a večer se zúčastnil ve své katedrále slavnostní mše na oslavu osmdesátin papeže Benedikta XVI. (ze zprávy není jasné, zda ji taky sám celebroval). Nevím, proč katoličtí potentáti dělají prezidentovi tak ochotně křoví při honu za bobříkem popularity.
V Bruselu zasedala Severoatlantická rada. Žádná z členských zemí nekritizovala zřízení americké základny v Česku a v Polsku, účastníci se shodli, že hrozba raketového útoku existuje a že by se americký štít a protiraketová obrana NATO měly doplňovat. Chtějí, aby jednání o základně bylo zcela průhledné ve vztahu k Rusku. S Ruskem ovšem neuspějí. Američané mu nabízejí debatu o spolupráci, ruská vláda to odmítá. Jak by ne, potřebují mít Evropu zranitelnou a doufají, že špinavou práci za ně udělají fanatické režimy a uskupení ze střední a východní Asie. Oni pak jen v klidu sesbírají plody. To je ostatně tradiční ruská politika: viz rok 1939 – 41. Zajímavé je, že tehdy skončila katastroficky, teď má taky slušnou naději skončit katastroficky. Vidina snadného a levného strategického zisku je však neodolatelná a Rusko nepoučitelné.
Jiří Paroubek zavelel coby lídr strany sociálně demokratickým voličům na Chomutovsku, aby koukali volit komunistu. Ke zprávě se vracíme glosou.
Prezident Bush má přijet v červnu na jednodenní návštěvu do ČR. Je vidět, že Američané přičítají zřízení radarové základny u nás velký význam. Bude zajímavé sledovat, jak se vyvine komunikace mezi ním a Klausem, kterého americký prezident z dobrých důvodů nesnáší. Bude to možná docela legrace.
Povedený článek zveřejnil v Právu opět Petr Schnur z Hannoveru. Podle něho může dát všeobecnou závaznost historickým pojmům jen politické rozhodnutí a jejich závaznost může být zaručena „v demokratickém státě“ jenom cestou práva (zapomněl napsat, že klasickým příkladem jsou Benešovy dekrety). Bylo by tedy dobře nějakou formou, nejlépe opět dekrety, tentokrát Klausovými, dát historickým pojmům patřičnou závaznost a stanovit také sankce zejména pro „část české politické reprezentace zaměňující objektivní pohled na dějiny vlastní země s exhibicionistickým sebebičováním“. (Dekrety by, jak je zvykem, dodatečně požehnal parlament). Nechápu jen, o jaké politiky jde, ministr Schwarzenberg zastává zcela důsledně české oficiózní a alibistické stanovisko. Zdá se, že už i to je lidem jako Schnur málo.
Zesnulý básník Egon Bondy vyjádřil přání, aby z něho posmrtně nikdo nedělal hrdinu. Vzhledem k zátočinám jeho osobního života, které se vinuly i letenskou Kachlíkárnou, Bartolomějskou a přidruženými lokalitami (znovu podotýkám, že jeho básničky mám docela rád) nebude myslím žádný problém toto básníkovo poslední přání respektovat.
V souvislosti s případem masového vraha z Virginie se reportéři z MfD ptali několika pražských dětí. Jeden chlapec z osmé třídy prohlásil na téma zhoubnosti akčních krváků a násilných počítačových her: „Kdyby za to mohly počítačové hry, tak by byla celá Praha už dávno rozmlácená a všichni učitelé mrtví.“ Tento pregnantně vyjádřený názor plně sdílím.
Martin Komárek píše v MfD o Topolánkově vládě: umělecký dojem špatný, ve skutečnosti se drží docela dobře. Myslím, že to je ten správný způsob psaní velkého středového deníku, který se individua jako já svým nesnesitelným kverulantstvím soustavně pokoušela sabotovat. Pánové Klaus, Havel, Topolánek et tutti quanti mohou být spokojeni. Mladé frontě Dnes k pěkným výsledkům srdečně blahopřeji.
Sobota 21. dubna
Podle průzkumu agentury STEM pro deník Právo odmítá poplatky ve zdravotnictví 71% lidí. Bylo by velmi divné, kdyby tomu bylo jinak. Vláda musí občas prosazovat i věci, v nichž se s většinou veřejnosti neshodne a které jí uberou na popularitě. Vláda není od toho, aby dělala jen to, co chce většina voličů, a voliči jí nedali mandát k tomu, aby dělala vždycky jen to, co chce většina voličů (tomu se po právu říká populismus), nýbrž jen důvěru. Když někomu důvěřujeme, důvěřujeme mu, že se rozhodne správně, i když se v tom čiv onom rozhodne jinak, než bychom se rozhodli my. Důvěra nezavazuje k tomu, aby ten, koho volím, dělal vždycky jen to, co chci já. Důvěra přitom není bezmezná, její maximální limit je čtyřleté volební období. Pak bude buď obnovena, nebo taky ne.
Poslanec ČSSD Svoboda je sice pro výstavbu radarové základny v ČR, ale přímo z Marshallových ostrovů, kde je momentálně na exkurzi v podobném americkém zařízení, poslal předsedovi ČSSD Paroubkovi esemesku, v níž slibuje, že v případném hlasování bude držet basu s rozhodnutím stranického vedení. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Druhý z poslanců ČSSD, který teď dlí na Marshallových ostrovech, Antonín Seďa, prohlásil, že Američané mají velký zájem o umístění radaru v ČR, že vyjednávání o smlouvě bude tvrdé, co si nevyjednáme, nebudeme mít. Nicméně „pochopili jsme, že by to neměly být podmínky hraničící s vydíráním“. To je chápavost pro českého politika obdivuhodná.
Českomoravská konfederace odborových svazů, jejíž vztah k ČSSD je podobný jako vztah jejího předchůdce, ROH, ke KSČ (není nad revoluční tradice!), vyzývá „politické strany“ k tomu, aby spolu s ní vytvořily „alianci proti reformám“. Bude to nejspíš něco na způsob Národní fronty, pak už zbývá jen ty zatvrzelce, co se octnou mimo „Alianci“, jednoduše zakázat.
Podle předsedy ČSSD Paroubka jsou sociální demokraté sice naprosto zásadně proti reformě jako celku, ale přesto podají při projednávání v PSP pozměňovací návrhy, aby se mohli ideově prezentovat. Je to zásadové (jdou vládě po krku za každou cenu), ale zároveň poněkud nedůstojné.
Sociálně demokratický politolog Lukáš Jelínek podává v dnešním Právu standardní výkon: nynější koaliční kabinet se prý chopil žezla navzdory občanům po prapodivném zlanaření dvou opozičních poslanců. To je jen dutá fráze stranického propagandisty: jaképak navzdory občanům, vládní koalice získala ve volbách stejnou podporu jako opozice. K Melčákově a Pohankově toleranci Topolánkova kabinetu je možné leccos připodotknout, ale „prapodivné zlanaření“ by bylo dobré ještě nějak doložit, což se zatím nestalo. Spíš bych očekával úvahu o tom, nakolik se Paroubkovi nevyplatilo hnát situaci po volbách tak dlouho a tak vytrvale na ostří nože. K prezidentské volbě pan Jelínek píše, že „Klausova přehrávaná ochotnická vystoupení při křižování domovinou sotva zvrátí jeho renomé za hranicemi“. Ideologové ČSSD jsou podle toho, jak se jim to hodí, vlastenci nebo kosmopolité. O Klausově znovuzvolení nerozhodne jeho renomé za hranicemi, ale poslanci a senátoři Parlamentu České republiky. Skoro se mi chce napsat bohužel. Ale snažit se to zamluvit hraničí s pohrdáním Ústavou. (Jelínkův článek rovněž na NP, a to zde - pozn. redakce)
Ruského velmistra Kasparova včera vyslýchala ruská Federální služba bezpečnosti kvůli jeho předvolebnímu vystoupení na jedné ruské rozhlasové stanici. Je hezké, jak se v Rusku všechno pěkně vrací do starých kolejí.
Se způsobem, jak dělá v Právu Alexandr Kamer rozhovory s představiteli Strany zelených, mám problém. Povinností novináře jistě není být nestranný, má právo na politické sympatie, ostatně jak by se člověk mohl od svých politických sympatií a antipatií odseparovat. Snažit se ale lídrům politické strany sugerovat, že se zpronevěřují jakémusi poslání své strany, a to z nízkých důvodů, překračuje rámec mezi straněním a politickou propagandou protistrany. Bursík v rozhovoru tvrdí: „Se všemi těmi projevy asociálního či nekulturního chování, které jste vyjmenoval, se setkáte i v prostředí majoritní populace, i když v menší míře; v případě romského etnika jsou nápadnější právě kvůli té odlišné barvě pleti.“ Myslím, že barva pleti hraje v postoji většinové populace k Romům daleko menší roli a že to, co pan Bursík říká, je tak trochu demagogie, která má zastřít hlavní problém, míru asociálního chování. To je samozřejmě u Romů možné vysvětlovat, omlouvat, ale ne zatloukat.
Pondělí 23. dubna
V doplňovacích volbách na Chomutovsku vyhrál při rekordně nízké účasti komunistický kandidát. K tématu se vracíme glosou. Vzhledem k výsledku volby ČSSD upustila od svého záměru napadnout výsledek voleb v prvním kole soudně. Jak by ne, dobrá věc se podařila, když vyhraje komunista, je to skoro, jako kdyby vyhrál sociální demokrat. Aspoň dnes.
V nedělní televizní debatě o problémech zdravotnictví odmítli poplatky ve zdravotnictví podle Práva „sami lékaři“: totiž Rathův podržtaška Kubek, takto prezident České lékařské komory. Je zjevné, že komora už dlouho nezastupuje všechny lékaře, ale jenom Rathovu kliku. Ta je sice poměrně mohutná a na rozdíl od svých oponentů dobře zorganizovaná, ale je organizací všech lékařů asi tolik, jako je KSČM stranou všeho lidu.
Ke koloritu ministerstev zdravotnictví patří zvyk ODS dosazovat do vedení lidi s morbidními jmény: ministr se kdysi jmenoval Rubáš, nyní je to trochu lepší, Hroboň se jmenuje už jen náměstek. Nicméně – má to mít nějakou symbolickou vypovídací hodnotu?
Miloslav Tlustý hodlá zveřejnit vlastní návrh reformy veřejných financí. Jediným jeho smyslem může být oslabit pozici Topolánkovy vlády ve věci, s níž svázala svou další existenci. Tlustý se pomalu, ale jistě propracovává do úplně stejné pozice, jakou mají (na druhé straně barikády) Melčák a Pohanka. Není možné, že by se se svou koncepcí prosadil. Ale může v tom zabránit Topolánkovi.
Exposlanec Michal Kraus se vrátil do předsednictva strany. Kdysi se vzdal všech funkcí (kromě funkce předsedy liberecké krajské organizace ČSSD) kvůli aféře s ghanským kakaem. Nebyl však v té věci vůbec obviněn. Paroubek ho teď uvádí jako příklad politika, který se (na rozdíl od Čunka) zachoval jako chlap. K pojetí chlapáctví v české politice (zvláštní variantou je tzv. chlapáctví s gulama) se ještě vrátíme.
Ministr Schwarzenberg při setkání s Condoleezzou Riceovou políbil americké ministryni ruku. V USA to není zvykem. Petr Uhl, který nemá rád Stranu zelených, v níž se neprosadil, obecně, a ministra Schwarzenberga, kterého do funkce dosadili jeho odpůrci, zvlášť, mu vyčítá málem sexuální obtěžování, v němž se má ztělesnit nerovné postavení a podceňování ženy. Je to prý nekulturní a je to zátěž. Jsem už starý, a tak doufám, že nikdy nebudu muset žít v kulturní zemi podle představ pana Uhla.
Jakkoli vůbec nesdílím názory Lubomíra Zaorálka, nemohu popřít, že ve svém dnešním článku v Právu zasáhl ODS na citlivém místě minimálně když připomněl někdejší nehorázně vyčůraný výrok ministra Nečase (tenkrát naštěstí ještě nebyl ministrem) o tom, že musíme z Unie co nejvíc vyzískat a co nejméně jí dát (velmi dobře se na něj pamatuji, v Událostech jsem ho komentoval). Pokud je navíc pravda to, co píše Zaorálek o „politice tří V“ experta na vyjednávání s ODS Zahradila (EU je prý třeba co nejvíce využít, co nejvíc na ní vysoudit a pak z ní vystoupit; pokud to pravda není, je to pravdě velmi, velmi podobné), bylo by dobré toho člověka na všechna jednání, která bude nyní jako Topolánkův pověřenec absolvovat, dopravovat svázaného do kozelce a s roubíkem v ústech.
Jiří Paroubek hodlá usilovat o funkci prezidenta. Ne teď hned, má spočítáno, že by asi neuspěl, ale až napříště, až už se o funkci nebude moci ucházet Klaus. Protože funkce prezidenta znamená mnoho cti, ale málo pravomoci, měl by ji zkombinovat s funkcí premiéra. Za tím účelem by bylo třeba ještě přepsat ústavu. Není vyloučeno, že v roce 2013 už to bude tandem ČSSD – KSČM schopen zvládnout.
Prezident Československé společnosti pro forenzní genetiku Vaněk kritizuje v Lidových novinách televizní detektivní seriály, jako je např. Kriminálka Miami, protože prý kazí naši policii. To je podobná hloupost, jako kdyby někdo kritizoval lidové pohádky, že kazí historikům jejich představy o středověku. Nejde o učebnici pro kriminalisty, ale zábavný pořad pro laiky.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
