UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Úterý 27. února
Prezident Klaus je přesvědčen, že protiraketová základna je velké a vážné téma, které se zjednodušuje, je to vážná otázka a nesmí se ztrivializovat na ano nebo ne (?!). Nelze dělit lidi na dobré a špatné jenom proto, jaký mají názor. Souvisí s tím řada vážných otázek vojenských, ale i mezinárodněpolitických. Jde o rozhodování mezi „složitějším ano“ a „složitějším ne“. „Hurá styl, který převládá, nesdílím.“ Prezident citlivě naslouchá tomu, co si myslí lid (slabší polovina ano, o něco silnější ne) a pracuje na své popularitě. Já si naopak myslím, že jde o věc natolik zásadní, že tu platí biblické: vaše řeč budiž ano ano, ne ne, a že např. s vyčůraností se v téhle věci daleko nedojde.
Podle předsedy KSČM Filipa chybí straně odvaha prezentovat nové, neotřelé teze. Pak některé nanesl. Jednou z nich je např. „pokusme se vrátit k Leninovi“. Dále by komunisté měli být nejrevolučnější, nejpokrokovější, nejmasovější a hluboce internacionální. No ne, to tu opravdu ještě nebylo. Hřímání zlého policajta Filipa zároveň pro lekavější část české společnosti uváděl na pravou míru hodný policajt Dolejš. Komunistům vůbec nejde o násilné uchopení moci (podle Filipa se ostatně nikdy ničeho podobného nedopustili). Naopak jde o to, že straně „stagnuje intelektuální potenciál“ a že musí dojít k většímu propojení s občany a k zevropštění strany. Filip mluvil o tom, že nynější vládu provází myšlenková bezmoc a mravní bída. Od něho to sedí.
ČSSD svůj spor s advokátem Altnerem vůbec nepodceňuje. Paroubek mu v tuto chvíli nabízí už přes 140 milionů Kč a částka prý není ještě konečná. (Altner chce ovšem skoro 180 milionů.) Věc je stejně z politického hlediska povážlivá. V ČR nebyla nikdy zakázána komunistická strana (nejsem stoupencem toho, aby se její problematičnost „řešila“ administrativním zákazem). Teď by měla být oklikou přes hospodářský problém či delikt vlastně zrušena druhá nejsilnější strana v ČR? Smlouva s advokátem Altnerem je nepochybně po formální stránce OK, ale je to smlouva řekl bych poněkud nestandardní. Navíc nynější předseda strany Paroubek, ať je, jaký je, k věci přišel jako slepý k houslím. Politická strana není podnikatelský subjekt jako každý jiný a její jinakost by se asi měla zohlednit i při řešení takových problémů jako je tenhle.
Podle agentury Eurobarometr považuje „víru“ (zjevně náboženskou) za důležitou 28% české populace (průměr v EU je 52). Politice důvěřuje 27%, zato 75% nedůvěřuje vůbec žádné instituci (!!!). Jinak jsou Češi celkem spokojení. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Poslanec Jandák navrhl (aspoň podle toho, co píše Petr Uhl v Právu) rozšířit obor působnosti Ústavu paměti národa na protektorát a druhou republiku. Naopak nepovažuje za nutné, aby se vztahoval na léta 45-48, protože „k tomu by byl odpor“. To je fajn: pamatovat si budeme léta 1938-45, pak skoro tři roky raději zapomeneme, a další už si zase smíme pamatovat. Proč ty tři roky zapomeneme, je zjevné: abychom se nemuseli moc stydět. Škoda, přeškoda, že jsme bobříka vyčůranosti za tento měsíc již vyčerpali!
Tým holywoodských expertů pod vedením odborníka nad jiné povolaného, totiž režiséra velkofilmu Titanic, údajně objevil v Jeruzalémě hrobku Ježíše a jeho blízkých, která toho podvodníka bude snad konečně (k radosti 73% české populace, viz výše) demaskovat. Nálezem má být doloženo, že se údajný boží syn pelešil s Marií z Magdaly a měl s ní dokonce syna (jak předtím správně předpověděl jakýsi beletrista nebo filmař). Teď se bude zkoumat DNA. Jeden komentátor poznamenal, že k tomu, aby byl důkaz úplný, bude zapotřebí získat i DNA samotného Hospodina. Přízračná blbost této iniciativy si vyžaduje zvláštního komentáře.
Televizní odbory žádají odchod ředitele Janečka kvůli tomu, že porušil lustrační zákon a zatajil své někdejší členství v KSČ. Postup tentokrát volí standardní, nerevoluční (kvůli tomu, že někdo byl v KSČ, by ostatně dnes nikdo žádnou revoluci nedělal). Odchod ředitele Janečka by sice televizi prospěl (v několika politicky ožehavých případech neprojevil zrovna velkou zmužilost), představa, že by ho nahradil někdo lepší, je ovšem poněkud surreálná. Veřejnoprávnost tahle společnost realizovat neumí.
Středa 28. února
V atmosféře poněkud zvířené obnovenými blokádami česko-rakouských hraničních přechodů rakouskými „aktivisty“ (jejich čeští kolegové se zdají být poněkud ochromeni odchodem paní Kuchtové do nejvyšší politiky, nějak o nich není slyšet) probíhá státní návštěva rakouského kancléře Gusenbauera v ČR. Kancléř byl postaven před problém, jak vyjít vstříc rezoluci rakouského parlamentu ohledně Temelína, a vyhnout se přitom diplomatickému skandálu. S Topolánkem se dohodl, že na kontrole Temelínské elektrárny se budou podílet parlamenty obou zemí (to je nadějné, vídeňská Národní rada přijala své rozhodnutí jít tvrdě po ČR jednomyslně), protože „kdo jiný by k tomu měl být povolanější“? Řekl bych, že povolanější jsou odborníci, rakouští poslanci jsou vázáni náladami v rakouské veřejnosti a ta není Česku moc příznivě nakloněna; jsem přesvědčen, že Temelín je jen klacek, který je zrovna po ruce, a že by bylo třeba si vyříkat, o co vlastně jde. Kancléř ujistil, že Vídeň nemá zájem na blokádě přechodů a že jí zákony neumožňují této formě protestu zabránit. To je nepochybně pravda. Stinná stránka akce je, že zatímco k demonstraci, aby si jí někdo všiml, jsou zapotřebí minimálně stovky lidí, k blokádě stačí šest řimbabů s dost velkými auty. Je to vlastně totéž jako stávky lékařů či železničářů – sekýrování veřejnosti, aby, nechce-li být dále otravována, zatlačila na svou vládu a přiměla ji k poslušnosti – jenže tak říkajíc na třetí. Prostě nedůstojná, odpuzující a svým způsobem nemravná šaškárna.
Exministr zahraničí Kavan si pustil ústa na špacír před údajnými úředníky firmy BAE, vyšetřujícími možnou korupci při nákupu a posléze leasingu gripenů pro ČR. Ve skutečnosti šlo o britské a švédské novináře, kteří na případu pracují. Kavan dal velkými slovy najevo svou informovanost, důležitost a důvěryhodnost a zároveň se vyjádřil, že, cituji dle Práva, může pozdržet či zbrzdit (přesněji tlačit na případné policejní vyšetřování případu v ČR. Tedy tak jeho vyjádření přeložili v televizi, Kavan se ohradil, že překlad byl špatný a ve skutečnosti řekl, že by vyšetřování mohl ovlivnit či na ně působit. Rozdíl mi uniká, nemám asi smysl pro nuance. Pan exministr patří zjevně mezi lidi, kteří poví i to, co nevědí. Se zřetelem na tuto nejnovější zkušenost se jeví i jeho údajná spolupráce s StB v jiném světle: kdokoli mu může cokoli nakukat a on hned začne zpívat jako ta vrána v Ezopově bajce. V každém případě jsem rád, že pan Kavan už není naším ministrem zahraničí.
ČSSD zjevně čelí hrozbě procesu s dr. Altnerem tím, že objevila skutečného strůjce svého úspěchu ve sporu o Lidový dům. Je jím advokát se symbolickým jménem Blanický (objevil se ve chvíli, kdy se strana zmítá v nejvyšších úzkostech). Jeho historická úloha připomíná úlohu známého ruského vynálezce Jabločkova, který, jak známo, vynalezl žárovku ještě před Edisonem, ale americkým imperialistům se to podařilo zatlouci. Vymyslil totiž právní kličku, kterou pak dr. Altner jen realizoval. Pravým viníkem je Miloš Zeman prostřednictvím Ivo Svobody, který Altnera do Lidového domu uvedl (Altner nechtěl žádné peníze na ruku, jen podíl z vysouzeného). Protože Ivo Svoboda je zároveň obviňován (zatím neoficiálně) i z toho, že údajně taky distribuoval úplatky v aféře s gripeny, a jako jediný hmatatelný výsledek Zemanovy akce Čisté ruce dlí momentálně v base, vyvstává otázka, jakou roli vlastně v ČSSD tento nešťastník hraje. K případu se vrátíme.
Ministryně Parkanová „ladila noty“ s Klausem ve věci americké radarové základny před jeho cestou do USA. Představa, jak vypadá takové „ladění not“ s naším prezidentem, je dosti zábavná.
Jiří Paroubek zdůraznil v rozhovoru pro MfD, oč je lepší než Miloš Zeman, a premiéra Topolánka označil za loutku poradce Dalíka. Z rozhovoru vyplývá, že je zjevně vzteky bez sebe z toho, že nebyl zvolen předsedou PS, ale jinak mu to vůbec nevadí. Panu Filipovi sice nerozumí a nesouhlasí s ním (návrat k Leninovi, revoluční rétorika), ale je to moderní levicový politik. Je prý nutno vzít v úvahu, že v citovaných případech mluvil především ke svým členům a voličům, že se pohybuje v nějakém stranickém prostředí a tam hovoří. Pro Krista Pána, to je přece přitěžující a ne polehčující okolnost! Je to správný chlapík, jen musí vycházet vstříc těm, co ho politicky drží nad vodou. Jiří Paroubek opět přesvědčil, že hlavním nebezpečím pro ČR není Filip, ale on.
Ruský ministr zahraničí žádá, aby protiraketová obrana Evropy byla kolektivní. To je správný požadavek, protože vyplývá z něčeho, co se už v minulosti osvědčilo. Obrana tzv. tábora míru a socialismu byla taky kolektivní: krásně to klaplo například v srpnu 1968.
Václav Klaus šokoval českou veřejnost prohlášením, že bude znovu kandidovat na prezidentský úřad. Kdo by to byl čekal!
Čtvrtek 1. března
Ministři školství EU dnes začínají jednat o jednotných učebnicích dějepisu. Řekl bych, že na to je trochu brzy. Kdosi přirovnal informační hodnotu toho, co pravděpodobně vznikne, k tomu, jak vypadají bankovky euro ve srovnání s (bývalými) bankovkami národních měn. To sedí: po odstranění všech kontroverzních momentů zbudou jen prázdné řeči bez informační hodnoty. Daleko důležitější je dozvědět se o tom, co si o nás sousedé myslí, a zamyslit se nad tím, není-li na tom třeba trochu pravdy. Nejsem odborník na cizí učebnice dějepisu, vycházím jen z toho, co píšou v Právu: že v německých a rakouských učebnicích jsou „nezřídka“ negativně vnímána taková období českých národních dějin jako husitství, národní obrození a vyhnání českých Němců. Počítám, že hlavně v prvních dvou případech to nebude v těch cizích učebnicích takové „černobílé“, ale i kdyby bylo: že se husitská vojska velmi často dopouštěla činů, jež byly i z hlediska tehdejší drsné doby chápány jako ukrutenství, je nepochybné, sotva se ale dá husitství redukovat jen právě na toto. Pokud jde o hodnocení národního obrození, rozumný našinec asi i poté, co bez hysterie vyslechne názory druhé strany, setrvá na svém (pozitivním) hodnocení. A v záležitosti vyhnaných Němců mají naši sousedé nepochybně pravdu. Konečný úsudek si musí člověk udělat sám a taky za něj zodpovídá. Komise v Bruselu to za něho nerozhodne. Zvlášť pokud to bude komise jednotlivými státy opuncovaných historiků.
„Nechápu, jak člověk, který byl ministr zahraničí a předsedou Valného shromáždění, může být šiřitelem drbů po hotelích,“ prohlásil v souvislosti s posledním komickým extempore Jana Kavana ministr Kalousek. Já spíš nechápu, jak mohl být šiřitel drbů po hotelích ministrem zahraničí a předsedou VS OSN (i když to druhé je mi o poznání pochopitelnější, předsedou VS OSN může být kdekdo). Podle Jiřího Paroubka, který Kavana rovněž ostře kritizoval, byl Kavan ovšem „výborným ministrem zahraničí“. To je znepokojivá informace o Jiřím Paroubkovi, totiž o tom, jak by vypadala zahraniční politika, kdyby se chopil vládních otěží.
V souvislosti s přípravou vládní nóty USA ohledně zřízení radarové základny (nóta je prý již hotova) píše Právo: „Parkanová přiznala, že lidé, v jejichž blízkosti by základna měla vyrůst, mají obavy ze zdravotních rizik.“ Formulace je pozoruhodná hned ze dvou hledisek. Za prvé „přiznala“: dlouho zatvrzele zapírala, mlžila a kroutila se, ale nakonec jí před (naším, to tam ovšem nestojí, ale samo od sebe se to nabízí) tlakem nezbylo, než přiznat barvu. A za druhé: lidé „mají obavy ze zdravotních rizik“. Ne tedy „budou vystaveni zdravotním rizikům“. V době vynálezu železnice měli „lidé“ obavy, že člověk není schopný přežít rychlost osmdesáti kilometrů v hodině. Kdyby se na ty obavy dalo, jezdili bychom dodnes tak nanejvýš koňkou. Jde o to, nakolik jsou ty obavy opodstatněné, neopodstatněné obavy je třeba rozptýlit a nic víc.
Místopředseda KDU-ČSL Macek píše v MfD o „očarování Klausem“. S řadou jeho kritických výhrad bych souhlasil, ale nic se nemá přehánět. To, že Klaus v době normalizace „selhal“, není pravda, nýbrž pouhá pomluva. Klause vyhodili z Ekonomického ústavu ČSAV a pracoval pak jako úředník na pobočce ČSOB. Jsou všichni úředníci poboček ČSOB hodni opovržení? Já jsem pracoval patnáct let jako programátor v jednom státním podniku. Pokud by o mně někdo napsal, že jsem proto selhal, budu litovat pouze toho, že můj nynější zdravotní stav mi do budoucna už nejspíš nedovolí rozbít mu hubu. Na řečnickou otázku „znáte rodinu, která nepřišla o peníze v „čistě tržních“ fondech, bankách či kampeličkách?“ odpovím, že se v mém širokém dalekém okolí nikdo takový nepohybuje. Souvisí to patrně s tím, že normální český člověk na holuby na střeše příliš nedá, spokojí se s Českou spořitelnou, privatizačním fondům příliš nedůvěřuje, i když slibují jistotu desetinásobku, kupony investoval do osvědčených firem, o kampeličkách ani nemluvě. Také závěrečná reklama na Tomáše Halíka nepůsobí od místopředsedy KDU-ČSL důvěryhodně. Nejsem katolík, ale na základě několika zcela náhodných zkušeností jsem dospěl k závěru, že jako „duchovní pastýř“ je profesor Halík muž na svém místě. Pokud bych si však (v plebiscitu při volbě prezidenta) musel vybírat mezi ním a Klausem, budu na sebevraždu.
Vrchní soud v Olomouci zamítl po odvolání rozsudek nižší instance, že se expředseda KSČM Grebeníček má omluvit aktivistovi Janu Šinágovi za to, že jej na mítinku KSČM označil za primitiva. Podle LN to soud zdůvodnil tím, že Grebeníček nehovořil sám za sebe, ale za KSČM. Tomu nerozumím: prohlásil snad na té prvomájové akci: „Ve jménu KSČM vás prohlašuji za primitiva“? To by si snad i v takové straně, jako jsou komunisté, musil nechat potvrdit od nějakého stranického orgánu (v KSČM tak ovšem může nepochybně učinit i dodatečně).
Prezident Klaus je přesvědčen, že protiraketová základna je velké a vážné téma, které se zjednodušuje, je to vážná otázka a nesmí se ztrivializovat na ano nebo ne (?!). Nelze dělit lidi na dobré a špatné jenom proto, jaký mají názor. Souvisí s tím řada vážných otázek vojenských, ale i mezinárodněpolitických. Jde o rozhodování mezi „složitějším ano“ a „složitějším ne“. „Hurá styl, který převládá, nesdílím.“ Prezident citlivě naslouchá tomu, co si myslí lid (slabší polovina ano, o něco silnější ne) a pracuje na své popularitě. Já si naopak myslím, že jde o věc natolik zásadní, že tu platí biblické: vaše řeč budiž ano ano, ne ne, a že např. s vyčůraností se v téhle věci daleko nedojde.
Podle předsedy KSČM Filipa chybí straně odvaha prezentovat nové, neotřelé teze. Pak některé nanesl. Jednou z nich je např. „pokusme se vrátit k Leninovi“. Dále by komunisté měli být nejrevolučnější, nejpokrokovější, nejmasovější a hluboce internacionální. No ne, to tu opravdu ještě nebylo. Hřímání zlého policajta Filipa zároveň pro lekavější část české společnosti uváděl na pravou míru hodný policajt Dolejš. Komunistům vůbec nejde o násilné uchopení moci (podle Filipa se ostatně nikdy ničeho podobného nedopustili). Naopak jde o to, že straně „stagnuje intelektuální potenciál“ a že musí dojít k většímu propojení s občany a k zevropštění strany. Filip mluvil o tom, že nynější vládu provází myšlenková bezmoc a mravní bída. Od něho to sedí.
ČSSD svůj spor s advokátem Altnerem vůbec nepodceňuje. Paroubek mu v tuto chvíli nabízí už přes 140 milionů Kč a částka prý není ještě konečná. (Altner chce ovšem skoro 180 milionů.) Věc je stejně z politického hlediska povážlivá. V ČR nebyla nikdy zakázána komunistická strana (nejsem stoupencem toho, aby se její problematičnost „řešila“ administrativním zákazem). Teď by měla být oklikou přes hospodářský problém či delikt vlastně zrušena druhá nejsilnější strana v ČR? Smlouva s advokátem Altnerem je nepochybně po formální stránce OK, ale je to smlouva řekl bych poněkud nestandardní. Navíc nynější předseda strany Paroubek, ať je, jaký je, k věci přišel jako slepý k houslím. Politická strana není podnikatelský subjekt jako každý jiný a její jinakost by se asi měla zohlednit i při řešení takových problémů jako je tenhle.
Podle agentury Eurobarometr považuje „víru“ (zjevně náboženskou) za důležitou 28% české populace (průměr v EU je 52). Politice důvěřuje 27%, zato 75% nedůvěřuje vůbec žádné instituci (!!!). Jinak jsou Češi celkem spokojení. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Poslanec Jandák navrhl (aspoň podle toho, co píše Petr Uhl v Právu) rozšířit obor působnosti Ústavu paměti národa na protektorát a druhou republiku. Naopak nepovažuje za nutné, aby se vztahoval na léta 45-48, protože „k tomu by byl odpor“. To je fajn: pamatovat si budeme léta 1938-45, pak skoro tři roky raději zapomeneme, a další už si zase smíme pamatovat. Proč ty tři roky zapomeneme, je zjevné: abychom se nemuseli moc stydět. Škoda, přeškoda, že jsme bobříka vyčůranosti za tento měsíc již vyčerpali!
Tým holywoodských expertů pod vedením odborníka nad jiné povolaného, totiž režiséra velkofilmu Titanic, údajně objevil v Jeruzalémě hrobku Ježíše a jeho blízkých, která toho podvodníka bude snad konečně (k radosti 73% české populace, viz výše) demaskovat. Nálezem má být doloženo, že se údajný boží syn pelešil s Marií z Magdaly a měl s ní dokonce syna (jak předtím správně předpověděl jakýsi beletrista nebo filmař). Teď se bude zkoumat DNA. Jeden komentátor poznamenal, že k tomu, aby byl důkaz úplný, bude zapotřebí získat i DNA samotného Hospodina. Přízračná blbost této iniciativy si vyžaduje zvláštního komentáře.
Televizní odbory žádají odchod ředitele Janečka kvůli tomu, že porušil lustrační zákon a zatajil své někdejší členství v KSČ. Postup tentokrát volí standardní, nerevoluční (kvůli tomu, že někdo byl v KSČ, by ostatně dnes nikdo žádnou revoluci nedělal). Odchod ředitele Janečka by sice televizi prospěl (v několika politicky ožehavých případech neprojevil zrovna velkou zmužilost), představa, že by ho nahradil někdo lepší, je ovšem poněkud surreálná. Veřejnoprávnost tahle společnost realizovat neumí.
Středa 28. února
V atmosféře poněkud zvířené obnovenými blokádami česko-rakouských hraničních přechodů rakouskými „aktivisty“ (jejich čeští kolegové se zdají být poněkud ochromeni odchodem paní Kuchtové do nejvyšší politiky, nějak o nich není slyšet) probíhá státní návštěva rakouského kancléře Gusenbauera v ČR. Kancléř byl postaven před problém, jak vyjít vstříc rezoluci rakouského parlamentu ohledně Temelína, a vyhnout se přitom diplomatickému skandálu. S Topolánkem se dohodl, že na kontrole Temelínské elektrárny se budou podílet parlamenty obou zemí (to je nadějné, vídeňská Národní rada přijala své rozhodnutí jít tvrdě po ČR jednomyslně), protože „kdo jiný by k tomu měl být povolanější“? Řekl bych, že povolanější jsou odborníci, rakouští poslanci jsou vázáni náladami v rakouské veřejnosti a ta není Česku moc příznivě nakloněna; jsem přesvědčen, že Temelín je jen klacek, který je zrovna po ruce, a že by bylo třeba si vyříkat, o co vlastně jde. Kancléř ujistil, že Vídeň nemá zájem na blokádě přechodů a že jí zákony neumožňují této formě protestu zabránit. To je nepochybně pravda. Stinná stránka akce je, že zatímco k demonstraci, aby si jí někdo všiml, jsou zapotřebí minimálně stovky lidí, k blokádě stačí šest řimbabů s dost velkými auty. Je to vlastně totéž jako stávky lékařů či železničářů – sekýrování veřejnosti, aby, nechce-li být dále otravována, zatlačila na svou vládu a přiměla ji k poslušnosti – jenže tak říkajíc na třetí. Prostě nedůstojná, odpuzující a svým způsobem nemravná šaškárna.
Exministr zahraničí Kavan si pustil ústa na špacír před údajnými úředníky firmy BAE, vyšetřujícími možnou korupci při nákupu a posléze leasingu gripenů pro ČR. Ve skutečnosti šlo o britské a švédské novináře, kteří na případu pracují. Kavan dal velkými slovy najevo svou informovanost, důležitost a důvěryhodnost a zároveň se vyjádřil, že, cituji dle Práva, může pozdržet či zbrzdit (přesněji tlačit na případné policejní vyšetřování případu v ČR. Tedy tak jeho vyjádření přeložili v televizi, Kavan se ohradil, že překlad byl špatný a ve skutečnosti řekl, že by vyšetřování mohl ovlivnit či na ně působit. Rozdíl mi uniká, nemám asi smysl pro nuance. Pan exministr patří zjevně mezi lidi, kteří poví i to, co nevědí. Se zřetelem na tuto nejnovější zkušenost se jeví i jeho údajná spolupráce s StB v jiném světle: kdokoli mu může cokoli nakukat a on hned začne zpívat jako ta vrána v Ezopově bajce. V každém případě jsem rád, že pan Kavan už není naším ministrem zahraničí.
ČSSD zjevně čelí hrozbě procesu s dr. Altnerem tím, že objevila skutečného strůjce svého úspěchu ve sporu o Lidový dům. Je jím advokát se symbolickým jménem Blanický (objevil se ve chvíli, kdy se strana zmítá v nejvyšších úzkostech). Jeho historická úloha připomíná úlohu známého ruského vynálezce Jabločkova, který, jak známo, vynalezl žárovku ještě před Edisonem, ale americkým imperialistům se to podařilo zatlouci. Vymyslil totiž právní kličku, kterou pak dr. Altner jen realizoval. Pravým viníkem je Miloš Zeman prostřednictvím Ivo Svobody, který Altnera do Lidového domu uvedl (Altner nechtěl žádné peníze na ruku, jen podíl z vysouzeného). Protože Ivo Svoboda je zároveň obviňován (zatím neoficiálně) i z toho, že údajně taky distribuoval úplatky v aféře s gripeny, a jako jediný hmatatelný výsledek Zemanovy akce Čisté ruce dlí momentálně v base, vyvstává otázka, jakou roli vlastně v ČSSD tento nešťastník hraje. K případu se vrátíme.
Ministryně Parkanová „ladila noty“ s Klausem ve věci americké radarové základny před jeho cestou do USA. Představa, jak vypadá takové „ladění not“ s naším prezidentem, je dosti zábavná.
Jiří Paroubek zdůraznil v rozhovoru pro MfD, oč je lepší než Miloš Zeman, a premiéra Topolánka označil za loutku poradce Dalíka. Z rozhovoru vyplývá, že je zjevně vzteky bez sebe z toho, že nebyl zvolen předsedou PS, ale jinak mu to vůbec nevadí. Panu Filipovi sice nerozumí a nesouhlasí s ním (návrat k Leninovi, revoluční rétorika), ale je to moderní levicový politik. Je prý nutno vzít v úvahu, že v citovaných případech mluvil především ke svým členům a voličům, že se pohybuje v nějakém stranickém prostředí a tam hovoří. Pro Krista Pána, to je přece přitěžující a ne polehčující okolnost! Je to správný chlapík, jen musí vycházet vstříc těm, co ho politicky drží nad vodou. Jiří Paroubek opět přesvědčil, že hlavním nebezpečím pro ČR není Filip, ale on.
Ruský ministr zahraničí žádá, aby protiraketová obrana Evropy byla kolektivní. To je správný požadavek, protože vyplývá z něčeho, co se už v minulosti osvědčilo. Obrana tzv. tábora míru a socialismu byla taky kolektivní: krásně to klaplo například v srpnu 1968.
Václav Klaus šokoval českou veřejnost prohlášením, že bude znovu kandidovat na prezidentský úřad. Kdo by to byl čekal!
Čtvrtek 1. března
Ministři školství EU dnes začínají jednat o jednotných učebnicích dějepisu. Řekl bych, že na to je trochu brzy. Kdosi přirovnal informační hodnotu toho, co pravděpodobně vznikne, k tomu, jak vypadají bankovky euro ve srovnání s (bývalými) bankovkami národních měn. To sedí: po odstranění všech kontroverzních momentů zbudou jen prázdné řeči bez informační hodnoty. Daleko důležitější je dozvědět se o tom, co si o nás sousedé myslí, a zamyslit se nad tím, není-li na tom třeba trochu pravdy. Nejsem odborník na cizí učebnice dějepisu, vycházím jen z toho, co píšou v Právu: že v německých a rakouských učebnicích jsou „nezřídka“ negativně vnímána taková období českých národních dějin jako husitství, národní obrození a vyhnání českých Němců. Počítám, že hlavně v prvních dvou případech to nebude v těch cizích učebnicích takové „černobílé“, ale i kdyby bylo: že se husitská vojska velmi často dopouštěla činů, jež byly i z hlediska tehdejší drsné doby chápány jako ukrutenství, je nepochybné, sotva se ale dá husitství redukovat jen právě na toto. Pokud jde o hodnocení národního obrození, rozumný našinec asi i poté, co bez hysterie vyslechne názory druhé strany, setrvá na svém (pozitivním) hodnocení. A v záležitosti vyhnaných Němců mají naši sousedé nepochybně pravdu. Konečný úsudek si musí člověk udělat sám a taky za něj zodpovídá. Komise v Bruselu to za něho nerozhodne. Zvlášť pokud to bude komise jednotlivými státy opuncovaných historiků.
„Nechápu, jak člověk, který byl ministr zahraničí a předsedou Valného shromáždění, může být šiřitelem drbů po hotelích,“ prohlásil v souvislosti s posledním komickým extempore Jana Kavana ministr Kalousek. Já spíš nechápu, jak mohl být šiřitel drbů po hotelích ministrem zahraničí a předsedou VS OSN (i když to druhé je mi o poznání pochopitelnější, předsedou VS OSN může být kdekdo). Podle Jiřího Paroubka, který Kavana rovněž ostře kritizoval, byl Kavan ovšem „výborným ministrem zahraničí“. To je znepokojivá informace o Jiřím Paroubkovi, totiž o tom, jak by vypadala zahraniční politika, kdyby se chopil vládních otěží.
V souvislosti s přípravou vládní nóty USA ohledně zřízení radarové základny (nóta je prý již hotova) píše Právo: „Parkanová přiznala, že lidé, v jejichž blízkosti by základna měla vyrůst, mají obavy ze zdravotních rizik.“ Formulace je pozoruhodná hned ze dvou hledisek. Za prvé „přiznala“: dlouho zatvrzele zapírala, mlžila a kroutila se, ale nakonec jí před (naším, to tam ovšem nestojí, ale samo od sebe se to nabízí) tlakem nezbylo, než přiznat barvu. A za druhé: lidé „mají obavy ze zdravotních rizik“. Ne tedy „budou vystaveni zdravotním rizikům“. V době vynálezu železnice měli „lidé“ obavy, že člověk není schopný přežít rychlost osmdesáti kilometrů v hodině. Kdyby se na ty obavy dalo, jezdili bychom dodnes tak nanejvýš koňkou. Jde o to, nakolik jsou ty obavy opodstatněné, neopodstatněné obavy je třeba rozptýlit a nic víc.
Místopředseda KDU-ČSL Macek píše v MfD o „očarování Klausem“. S řadou jeho kritických výhrad bych souhlasil, ale nic se nemá přehánět. To, že Klaus v době normalizace „selhal“, není pravda, nýbrž pouhá pomluva. Klause vyhodili z Ekonomického ústavu ČSAV a pracoval pak jako úředník na pobočce ČSOB. Jsou všichni úředníci poboček ČSOB hodni opovržení? Já jsem pracoval patnáct let jako programátor v jednom státním podniku. Pokud by o mně někdo napsal, že jsem proto selhal, budu litovat pouze toho, že můj nynější zdravotní stav mi do budoucna už nejspíš nedovolí rozbít mu hubu. Na řečnickou otázku „znáte rodinu, která nepřišla o peníze v „čistě tržních“ fondech, bankách či kampeličkách?“ odpovím, že se v mém širokém dalekém okolí nikdo takový nepohybuje. Souvisí to patrně s tím, že normální český člověk na holuby na střeše příliš nedá, spokojí se s Českou spořitelnou, privatizačním fondům příliš nedůvěřuje, i když slibují jistotu desetinásobku, kupony investoval do osvědčených firem, o kampeličkách ani nemluvě. Také závěrečná reklama na Tomáše Halíka nepůsobí od místopředsedy KDU-ČSL důvěryhodně. Nejsem katolík, ale na základě několika zcela náhodných zkušeností jsem dospěl k závěru, že jako „duchovní pastýř“ je profesor Halík muž na svém místě. Pokud bych si však (v plebiscitu při volbě prezidenta) musel vybírat mezi ním a Klausem, budu na sebevraždu.
Vrchní soud v Olomouci zamítl po odvolání rozsudek nižší instance, že se expředseda KSČM Grebeníček má omluvit aktivistovi Janu Šinágovi za to, že jej na mítinku KSČM označil za primitiva. Podle LN to soud zdůvodnil tím, že Grebeníček nehovořil sám za sebe, ale za KSČM. Tomu nerozumím: prohlásil snad na té prvomájové akci: „Ve jménu KSČM vás prohlašuji za primitiva“? To by si snad i v takové straně, jako jsou komunisté, musil nechat potvrdit od nějakého stranického orgánu (v KSČM tak ovšem může nepochybně učinit i dodatečně).
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
