Pátek 20. ledna
Vichřice, která se přehnala přes Evropu i naši vlast (prezident Klaus má pravdu, v tomhle smyslu jsme byli součástí Evropy vždy), už dostala po americku jméno. Jmenuje se Kyrill. Pravoslavné jméno (sice řeckého původu, ale ukazující i k třetímu Římu) mne inspiruje k návrhu, aby ten příští se jmenoval Nikita Sergejevič, na památku významného ruského (tenkrát se říkalo sovětského) politika, který se tolik zasloužil o pěstování kukuřice a rozvoj demokracie v Maďarsku.

Pan Čunek si vybral do vlády osobnost a teď sklízí trpké plody svého rozhodnutí. Osobnost se dostala do sporu s premiérem o to, kdo bude její první náměstek. Takový spor je věc úplně běžná a ministr má spoustu možností, jak zamezit, aby mu vnutili někoho, koho nechce. Osobnost ovšem konfliktu využije k tomu, aby před celým národem demonstrovala svou mravní integritu (z nejasných důvodů za přítomnosti svého chotě: měl ji snad bránit, kdyby ji nějaký Topolánkův pochop při tiskovce fyzicky napadl?). Nehodlá „pro udržení funkce ministra obětovat svou lidskou čest a sebeúctu“. Ušlechtilá bytost. Vypadá to, jako kdyby se do praktické politiky pustila právě proto, aby mohla svou ušlechtilost předvést. První příležitost se naskytla ještě před hlasováním o důvěře. To je do budoucna velmi nadějné. Předseda KDU-ČSL Čunek, který osobnost nominoval, prohlásil decetntně, že osobnost je zatím na politické tlaky příliš citlivá; pevně věří, že si nakonec zvykne a začne se více orientovat. Už mu asi dochází, zač je toho loket. (Osobnost ostatně pěkně dokreslila to, co jsme o ní před čtrnácti dny přinesli.)

Právo se v rozhovoru s ministrem Nečasem mj. sugestivně ptá: „Jsou i lidé, pro které je vyhýbání práci životním stylem. Například někteří bezdomovci. Ti nebudou dostávat od státu nic? Necháte je zemřít na ulici?“ To je skutečně nestoudná formulace: když je pro někoho vyhýbání se práci životním stylem, budiž. Jsme svobodná země. Každý ovšem nese důsledky toho, jakým způsobem realizuje svou svobodu. Nemyslím, že by se ti lidé měli nechávat umírat na ulici. Ale pomoc takovým lidem (za peníze těch, jejichž životním stylem je makat) je projev velké benevolence.

Paroubek a spol. už jsou zase ve formě. Agentura STEM uspořádala podle Práva „pro soc. dem.“ průzkum, z něhož vyplynulo, že v Nedělní partii na Primě zvítězil předseda ČSSD Paroubek nad předsedou zelených Bursíkem. Je to podobné, jako kdyby si nějaký sportovní klub najal pro utkání se soupeřem nejen hráče, ale i rozhodčího.

Evropská unie hrozí třiadvaceti zemím (mj. i České republice) sankcemi kvůli tomu, že nedodržují směrnici o maximální 48 hodinové pracovní době. To je dobré: kdo moc pracuje, bude potrestán. Jak chtějí konkurovat východní Asii? Pokud jde o ČR, je to možná nespravedlivé, obávám se, že jde v zásadě o překročení potěmkinského charakteru.

Jiří Paroubek nepřímo vyzval, aby lidé na ulici dávali poslancům Melčákovi a Pohankovi najevo svůj nesouhlas s tím, že podpořili vládu trojkoalice. ČSSD prý bude sledovat majetkové poměry obou psanců nejen v nejbližší době, ale i třeba za deset let, bude to tedy úkol pro další generace soc. dem. Proč neřekl rovnou za příští století? Podobná prohlášení jsou mimořádně legrační. Je otázka, co budou za deset let vědět další generace ČSSD o panu Paroubkovi.

Známý obhájce českých národních práv Koudelka vysvětluje v Právu, proč Tugendhatovi nemají právo na restituci své vily v Brně. „Pro právní jistotu současných vlastníků je nebezpečné zpochybňování jakýchkoli majetkových důsledků Benešových dekretů a znárodňovacích zákonů, přijatých po válce“. Tugendhatovi, kteří emigrovali, aby unikli holocaustu, mají tedy smůlu. „Zpochybňování Benešových dekretů“ je u nás něco jako za starého režimu zpochybňování vedoucí úlohy KSC ve společnosti. Jak vidno, tolik se toho zas nezměnilo.

Další problém bude se zámkem v Kolodějích (informuje o tom MfD). Patřil původně Lichtenštejnům, ti však po první světové válce „odešli“ (okolnosti „odchodu“ článek neuvádí, škoda) a zámek „získal“ (to znamená koupil?) bohatý průmyslník Klumpera. Od roku 1991 usiluje o jeho vrácení. Část souvisejícího majetku už získal. Pan Klumpera má výhodu, že je na rozdíl od Tugendhatů Čech rodu slovanského a jeho předkové mohli na rozdíl od Tugendhatů v době hilsneriády klidně spát. Zámek však byl podle ČT zabaven kvůli kolaboraci rodiny s Němci. Takže zase zpátky k účtování s Němci a kolaboranty: pan Klumpera bude muset prokázat kádrovou bezúhonnost.

Je povzbudivé, že tým spolupracovníků Práva a MfD se začíná překrývat. Dnes v ní publikuje svůj příspěvek (kromě Václava Klause ml.) taky několikanásobný sociálně demokraktický poradce Lukáš Jelínek. Mluví o Topolánkových cholerických záchvatech (Paroubkovy nechává stranou, i když teď zase mohl sebrat dost materiálu) a sděluje čtenářům, že Topolánek na něj coby majitel promyšlené vize nepůsobí. Zde Paroubka nezmiňuje a nelze mu to vyčítat, pan Paroubek má opravdu promyšlenou vizi: spolupráce s komunisty, kde to jen půjde a jak to jen půjde.

Jinak ovšem MfD zabodovala v aféře s taxikáři: primátor Bém se kroutí jako žížala („jasné ne říkám skandalizaci taxislužby jako celku v našich i zahraničních sdělovacích prostředcích. Výrazná většina taxikářů už totiž jezdí slušně a doplácí na špatnou pověst vytvářenou zloději“; jako obvykle tedy drtivá většina poctivých pracujících a na druhé straně několik nezodpovědných jednotlivců) a představitel jedné taxikářské instituce, jednatel společnosti AAA radiotaxi, s.r.o. Kvasnička mu usilovně sekunduje, když poučuje nehodné redaktorky, které předražování služeb monitorovaly, i českou veřejnost: „Ani jeden z taxikářů nevyžadoval platbu v eurech, redaktorky tedy platbu v eurech nabídly samy; v tomto případě před vlastní platbou dochází ke smluvnímu stanovení směnného kurzu na základě dohody řidiče a zákazníka a tato dohoda není vázána žádným kurzem ČNB či jiným právním předpisem.“ Už vidím, jak taxikáři vedou s japonskými pasažéry jednání o „smluvním kurzu“ a pořizují o tom společně zápis. To snad není pravda.

Pan Palata píše v Lidových novinách: „Sudetští Němci vymírají a vymírá i zájem o ně, který nemohou zachránit ani žaloby, ani centrum proti vyhánění.“ Pan Palata se mýlí: zájem o sudetské Němce v Čechách nevymře do té doby, než se s křivdou, kterou jsme jim způsobili, slušně a zodpovědně vyrovnáme. Třeba se to stane, až už všichni „vymřou“. Na tom nezáleží, jde o nás, o naši čest a naše svědomí. A stane se to.

Pan Palata je také odborník nejen v maďarštině, ale i v němčině. V souvislosti s odchodem Edmunda Stoibera z velké politiky několikrát zmiňuje, že je nazýván „otcem sudetských Němců“. Co já vím, mluvilo se vždycky o „Patenschaft“. Der Pate není výraz pro otce v bavorském dialektu, jak se snad pan Palata domnívá, ale v Hochdeutsch pro kmotra.

Topolánkova vláda dostala, jak se očekávalo, v PS důvěru. Kritizovat ji za způsob, jímž se k důvěře dopracovala, a z hlediska vyhlídek, které se před ní otvírají, je snadné. Mluvit o tom, že je méně kvalifikovaná než všechny předchozí vlády, je nehorázné přehánění (vzpomeňte si jen na Zemanovo děsivé panoptikum z roku 1998). Bylo by slušné jí dát šanci jako každému jinému.

Sobota 20. ledna
Vláda nakonec dostala důvěru 100 hlasy proti 97, protože poslanec Wolf (ČSSD) nepronesl správně stanovenou formulaci. Poslanec Wolf, který zahajoval hlasování (pokud se dobře pamatuji, při hlasování po jménech se losuje, od koho se začne) nepronesl správně předepsanou formuli, a předseda PS Vlček to vyhodnotil jako zdržení se. Je na místě slabé podezření, že to Wolf udělal schválně, protože ještě před pár dny dával najevo jakési váhání, pokud jde o případnou toleranci vládě. V debatě se střídali řečníci ČSSD a pronášeli na adresu vlády spektakulární chmurné věštby a drtivé soudy. Proklínali rovněž oba zrádce. Hájil se jen Melčák, a to protiútokem (označil Paroubka a jeho lidi za mocichtivou kliku, která se chce za každou cenu udržet u vesla). Nemohu si pomoci, k tomu bylo potřeba v dané situaci jisté kuráže. Nevím, proč ČSSD kolektivně sdílí Paroubkův vztek. Je to nechutná podívaná. Paroubek novinářům řekl mj.: „Já si myslím, že to bylo ubohé, nízké lidsky, podlé. Člověk, jehož společenský vzestup byl spjat se soc. dem. a který kydá pak hnůj na stranu, s kterou byl spjat a dokonce ještě dnes je jejím funkcionářem, musí sám přeci cítit, že kromě Miloše Zemana ho ve straně nikdo nepodporuje. Věcně, fakticky se na to reagovat nedalo…“ Dr. Rath v rozpravě řekl: „Tato vláda nezíská důvěru čestným způsobem, dohodou, ale získá ji pomocí zrady, pomocí politické, možná i faktické korupce. Je to vláda, která si plně zaslouží jméno vláda politické korupce a vláda politické zrady, vláda pana Pohanky a pana Melčáka…“. Paroubek pak odmítl Topolánkovi podat ruku se zdůvodněním: „Nemyslím si, že bych podal ruku někomu, kdo využil zrady a kdo použil politické korupce.“ To je směšné, kdyby měl podobnou příležitost, bez váhání by ji využil. K divokým poměrům na české politické scéně pan Paroubek přispěl a přispívá měrou vrchovatou.

Předsedové koaličních stran se před hlasováním ještě pojistili písemnou dohodou s Melčákem a Pohankou. Dohoda je o toleranci pro celé volební období a trojkoalice se v ní zavazuje předem projednávat všechny zákonné i podzákonné změny jak s opozicí, tak s oběma poslanci. Tím si Melčák s Pohankou zajistili, že nemohou být vyloučením z ČSSD vyšachováni ze hry, a zároveň si vytvořili předpoklady pro roli jazýčku na vahách. Dovolil bych si zaspekulovat, že přitom skutečným jazýčkem na vahách bude Miloš Zeman. Zeman podle nepotvrzených zpráv z několika zdrojů prý před hlasováním nabídl Paroubkovi, že oba poslance přemluví, aby řekli vládě ne, pokud se mu Paroubek veřejně omluví. Při zvláštní letoře Miloše Zemana nemohu vyloučit, že Paroubek přesně neví, za co by se měl omlouvat, a že to neví nikdo.

Dalším krajně rozmrzelým je Václav Klaus. Měl to se svými stoupenci v ODS pěkně spočítané: Topolánek slíbil, že položí hlavu na špalek, v hlasování o důvěře neuspěje, bude svržen a realizuje se velká koalice. Řešení, které Topolánek zvolil, není moc košer, ale je třeba vzít v úvahu, že ho jeho odpůrci přitiskli ke zdi, přičemž jejich záměry byly nemravné. Prezident teď mluví o tom, že vláda dostala důvěru „zvláštního typu“ a že ji chápe jako cestu k předčasným volbám. To by se mu sice hodilo, ale asi to nepůjde, cesta k předčasným volbám je teď podstatně komplikovanější, protože pokud vláda podá demisi, následuje teoreticky znovu od začátku rituál tří pokusů, a pokud se jí nebude chtít a demisi nepodá, je ke svržení zapotřebí 101 poslanců. Půjde to tedy prakticky jen za cenu rozkolu v ODS. Cesta k předčasným volbám ústavním způsobem (Sněmovna se tři měsíce neusnese o návrhu zákona, s nímž vláda spojila otázku důvěry) je tak krkolomná a technicky náročná, že se za současného poměru sil asi nedá uskutečnit.

Předseda KDU-ČSL Čunek se Topolánkovi omluvil za extempore ministryně Třeštíkové. Paní Třeštíková reagovala podobným způsobem, jako kdyby ji Toplolánek sexuálně obtěžoval (tím by se taky dala vysvětlit přítomnost jejího manžela na tiskovce). Šlo však pouze o harašení politické a tady se z komára velbloud dělá daleko hůř, než když jde o chlípné choutky nepříčetného samce.

Oslavujeme teď také výročí Česko-německé deklarace. Jiří Hanák k tomu v Právu píše: „Stále více se integrující Unie však mimo jiné plní úlohu ochrany Němců před nimi samými.“ Němci se dokážou ochránit sami, nepotřebují k tomu ani Hanáka, ani EU. Ale kdo uchrání takové malé zamindrákované trpajzlíky, jako je ČR? Nepříčetný prcek někdy dokáže nadělat víc škody než obr.

Ministryně Parkanová poučuje v rozhovoru pro MfD prezidenta Bushe, že „vývoz demokracie do států, které jsou uspořádány na jiných principech, třeba právě Irák, není právě dobrý koncept“. To je fajn, jenže jak se to má dělat, když je nutné mocensky řešit určitou situaci a západní společenství to umí jen tenkrát, když mocenské řešení zahalí nějakou vznešenou ideou? Saddám Husajn si patnáct let dělal z Ameriky a ze Západu srandu, pokoušel se s úspěchem před světem demonstrovat, že má proti sobě papírového tygra, byl ochotný provést cokoli a spojit se s kýmkoli. To je dostačující důvod pro radikální řešení, ovšem nikoli v situaci, kdy západní společnost zachvátilo jakési pseudoušlechtilé ideologické šílení. Budou schopni se bez zbytečných okolků bránit, až bude nepřítel operovat na jejich území. Jenže vzhledem k neviditelnosti nepřítele (není to stát, pravidelná armáda a zčásti už na území Západu operuje) to už nejspíš bude pozdě.

V podobném duchu vyznívá obsáhlý článek Marka Čejky v Kavárně. Evropská měkkost je prý zdánlivá, Evropané mají víc pochopení pro rozdíly mezi Araby a údajnou problematičnost izraelské politiky než američtí „neokonzervativci“. Je to pořád stejné: Chamberlain a Daladier měli víc pochopení pro problematičnost politiky ČSR než tenkrát ještě osamocení britští a američtí „jestřábi“.

Pondělí 22. ledna
Americká vláda se obrátila na ČR s prosbou, zda by bylo možno umístit na území ČR radarovou základnu jako součást protiraketového systému. Američané jsou realisté a vědí, že s raketovou základnou by vzhledem k mírumilovnosti českého národa asi neuspěli. Podle hlasů veřejnosti, které zazněly v Právu, považují naši lidé v této neklidné době bránit se za příliš nebezpečné. Američtí vojáci jim připadají stejní jako ruští, ba ještě horší (od Rusů mohli aspoň domorodci kupovat levnou naftu, to prosím není zlomyslná pomluva, ale citace). Je otázka, zda lze uspět i s radarem, podle průzkumu veřejného mínění by s ním sice 60% lidí jakž takž souhlasilo, ale to je většina dost nevýrazná. Ze stran jsou pro ODS a snad ještě lidovci. Zelení by chtěli referendum a byli by asi spíš pro evropský systém, který bude kdovíkdy a pokud bude, bude závislý na tom americkém. ČSSD je prý rozpolcená, což se projevuje tím, že Paroubek nejprve Topolánkovi naznačil souhlas a pak ho podmínil tím, že základna nebude mít víc než 30 vojenských zaměstnanců (Američané počítají asi s 200). V podstatných věcech Topolánek od Paroubka podporu čekat nemůže, zatopí mu, kde to jen půjde. Velmi proti je bývalý předseda PS Zaorálek a z pochopitelných důvodů komunisté. Zaorálkovi mj. vadí, že do naší země nepřijela s prosíkem sama ministryně Riceová, ale byl tu jen „jeden ze čtyřiceti vrchních ředitelů“. Kdyby přijel prezident Bush a pěkně na kolenou poprosil, možná by mu pan Zaorálek dokonce vyhověl. To jsou mindráky maloměstských radních. Zaorálkovi to připadá jako gubernie: skoro bych byl raději v americké gubernii (i když gubernie mají, pokud se nemýlím, spíš naši slovanští bratři na východě) než suverénní pod Zaorálkovým vedením: až přiletí íránská raketa, bude dělat kššš. Umístění základny musí (cituje dle Práva) schválit většina všech poslanců a všech senátorů. K prosazení referenda je potřeba ústavní většiny v obou komorách, což je naštěstí nepředstavitelné, protože o věcech souvisejících s obranou země by se referenda konat neměla.

V souvislosti s protiraketovým systémem píše Jiří Roškot v Právu mj.: „V očekávání, že antirakety vyrostou z dětských plenek, vyvinulo už Rusko novou generaci nepolapitelných hlavic…“ Ovšem, protiraketový systém je proti ruským raketám neúčinný, protože proti nim ani není namířen. Agresivní choutky komunistického Ruska se vždycky pojily s velikou zbabělostí, troufli si jenom na slabé, a i tam často dostali na budku (Finsko, Afghánistán). Dnešní Rusko je navíc slabší a o něco mírumuilovnější, nebo přesněji řečeno zdrženlivější než „SSSR“. Rusko není problém. Problém je Írán. Rusům záleží jen na tom, aby se Evropa nemohla účinně bránit a oni si pak mezi mršinami mohli posbírat nějakou kořist.

Premiér Paroubek žádá vydat zákon proti přeběhlíkům. Zákon by měl umožnit, aby byly přezkoumány pohnutky politika přestoupivšího ze strany, za niž získal mandát. Nejsnazší bude, když se sám k nekalým pohnutkám přizná. Nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je právo útrpné. Pak zbývá ještě otázka sankcí. Přiměřené by bylo dotyčného napíchnout na kůl. Pan Paroubek se ohání první republikou. Nevím, proč bychom si museli ve všem (a zrovna v tomhle) brát vzor z první republiky. (Krom toho mám dojem, že poslanci za první republiky podepisovali bianko rezignaci na mandát, kterou vedení jejich strany použilo, pokud dotyčný přestoupil ke konkurenci; což nemělo formu zákona a navíc to bylo poněkud nedůstojné).

Pan Paroubek zároveň touží po křesle předsedy PS, protože je sice šéfem ČSSD, ale jinak jen řadovým poslancem. V ODS se už ozývají hlasy, že by měla obsadit místo svým člověkem, nejlépe poslancem Tlustým, který taky zůstal bez jakékoli funkce. Za stávající situace místo předsedy PS věcně sociálním demokratům náleží a bylo by sprosté jim ho odejmout. Jenže už ho taky mají a pan Vlček se údajně horempádem nehrne pryč. Proč mu tu funkci nedopřát.

V ČSSD se po neúspěchu s vládou ozval jakýsi náznak nesmělého reptání. Poslanec Václav Grüner se nechal slyšet, že Paroubek „musí odejít z bojových pozic na pozice sice stále zásadové, ale zároveň usměvavější a laskavější“. To je jako chtít na hrochovi, aby létal a cvrlikal jako skřivánek. Lidé prý podle pana poslance říkají: „Máte dobrý program, ale ten Paroubek se nám nelíbí…“ Pozoruhodný nával upřímnosti.

Těší mne, že ukončením spolupráce s MfD jsem napomohl dobré věci, totiž tomu, aby se zvětšil prostor pro nové ambiciózní publicisty. Jeden z nich, jmenuje se Václav Klaus, se dnes věnuje neotřele úskalím euroústavy. Je to ostatně správné: velké noviny musí publikovat především názory velkých mužů. A v případě nutnosti i jejich rodinných příslušníků.

„Nebylo by tedy, než vládnout s Melčákem a Pohankou, poctivější, abyste hned příští měsíc přinesli do sněmovny výrazně pravicový zákon, spojili ho s důvěrou vládě, a když ji nedostanete, mohly by být předčasné volby?“ ptá se v Lidových novinách Petr Kolář předsedy Senátu Sobotky. Pan Kolář se mýlí. Pokud by se tak stalo, museli bychom, pokud chceme dospět k předčasným volbám, absolvovat znovu martyrium tří pokusů. Přitom daleko nejpravděpodobnější je, že hned v prvním by Klaus jmenoval premiérem Béma a neměli bychom žádné volby, nýbrž velkou koalici, což je řešení daleko nemravnější než to, co teď máme (a které, připouštím, není žádná velká sláva).

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.