UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 12. ledna
„Premiérův poradce“ Dalík se na serveru Novinky.cz vyjádřil v tom smyslu, že pro koaliční vládu by mohlo hlasovat 2–7 poslanců ČSSD. Nato Topolánek prohlásil, že jde o Dalíkovy soukromé názory, Dalík prý nemá s ODS nic společného a nebyl pověřen žádným vyjednáváním. Podobně se vyjádřil místopředseda Nečas (s tím, že Dalíkovy názory jsou irelevantní). Skoro to vypadá, že pan Dalík je něco jako Lukáš Kohout v modrém balení.
Mezi koalicí a ČSSD zuří spor o „převolbu“ předsedy ČSSD Vlčka. Koalice se obává, že úspěch ČSSD při Vlčkově znovuzvolení by mohl vytvořit nepříjemnou kulisu k následujícímu hlasování o důvěře Topolánkově vládě. Vlček výslovně neslíbil, že odstoupí až po demisi druhé vlády. Řekl pouze, že to bude před tím, než by měl prezidentovi navrhnout třetího premiéra. Důvod, že převolba předsedy PS před hlasováním o důvěře brání ústavní krizi, je dětinský, a plánovaná akce ČSSD má ryze buzerační charakter.
Dědička po Karlovi Des Fours Walderode podle Práva údajně blokuje svými restitučními nároky na Turnovsku. Majetek stát dokáže nevydat, ale blokaci, dokud probíhá proces, nedovede zabránit. Ti, kdo chtějí zablokovaný majetek prodat, se musí s restituentkou dohodnout na částce, za kterou je ochotna žalobu stáhnout, a ta si tak přijde na nějaké peníze (samozřejmě je to podstatně méně, než kolik by dostala fakticky při restituci). To je pěkný příklad toho, že krást cizí majetek (tj. jak se po česku říká „znárodňovat“) se nevyplácí. Pokud např. město Turnov nebo někdo jiný z nějakých vážných důvodů nedokáže majetek vrátit (což si dovedu představit), měli se s restituentkou domluvit na nějakém mimosoudním vyrovnání a ne ji bít po hlavě Benešovými dekrety.
Miloš Zeman pokračuje v ostřelování svého následovníka Paroubka. Včera ČSSD doporučil, aby si zvolila nového předsedu, tentokrát z Moravy, kde byla ve volbách úspěšná. Zdá se, že Zeman už nemá příliš účinné munice. Hrozí mu, že začne vypadat směšně. Aby podobné rady měly nějaký smysl, musel by Paroubek utrpět citelnou porážku. A to se zatím nestalo.
Poslanec KDU-ČSL Ambrozek se chystá na výpravu do Antarktidy. To je velmi rafinovaný způsob, jak pomoci v případném třetím pokuse o důvěru Paroubkovi do sedla. Není ovšem vyloučeno, že pak bude muset bratr Ambrozek nějaký čas stavět v Antarktidě sněhuláky – než se jeho spolustraníci smíří s tímto vykutáleným „zašitím". Doufám, že polární výpravu pana Ambrozka nefinancuje ČSSD.
Sobota 13. ledna
Ke zvláštnostem premiéra Topolánka patří kromě jeho choti i jeho soukromý poradce (v dobrých starých časech se tomu říkalo „tajný rada“) Dalík. Znepokojení zasáhlo už i koaliční partnery, Předseda zelených Bursík prohlásil s jemností sobě vlastní, že by pan Dalík měl dostat dovolenou. V brutálních poměrech Chicaga z doby prohibice se v podobných případech mluvilo o „betonových ponožkách“. Naše středoevropské poměry jsou ovšem již velmi zjemnělé.
Expředseda KSČM Grebeníček urazil předsedu KSČM Filipa. Prý už po několikáté, v dopisech, jimiž ho bombarduje. Zajímavé je, že ač se soudruzi navzájem urážejí o sto šest, politika KSČM je i nadále skálopevná a krystalicky čistá. Stejně to však na pamětníka působí dojmem jakési nenáležitosti. Problém našich komunistů je v tom, že jsou odsouzeni k demokracii aspoň v tom smyslu (zde je třeba dát za pravdu panu Uhlovi), že odstavené předsedy nesmějí vzápětí likvidovat, a ti pak dělají problémy (ne velké, jak je vidno). Kde jsou ty časy, kdy (uvězněný) Bucharin psal Stalinovi servilní dopisy s oslovením „Drahý Kobo!“. Dopisy házel do koše Jagoda nebo Ježov nebo který syčák tehdy zrovna bolševickou vraždící mašinerii řídil, drahý Kobo se smál pod knír a popravčí četa si už čistila laufy.
Jiří Hanák vidí v zavedení rovné daně „rozbourání základního pilíře sociálního státu, totiž solidaritu mezi bohatými a chudými“. Progresivní daň je pozůstatek loupežnické morálky, která se nejčistěji zhmotnila v marxismu: bohatství (rozuměj to cizí, protože my máme holé zadnice) je hřích, a ti, co se ho dobrali, musí být za to náležitě vytrestáni. Jen nechápu, proč se tomu říká solidarita. Je to solidarita sedláka, který na cestě z trhu předává po zuby ozbrojenému lapkovi měšec s utrženými penězi. Bohatí platí daně stejně jako chudí a dá rozum, že platí o to víc, oč jsou bohatší. Lidem s neloupežnickou morálkou by to mělo stačit.
„V hypotetickém případě, že tato vláda nezíská důvěru, budu patrně v souladu s tím, jak jsem hlasoval na tom prosincovém zasedání výkonné rady, pro to, aby se i dál jednalo se sociálními demokraty,“ říká v Právu ministr Gandalovič. Samozřejmě jen o takové variantě, která by ODS umožnila realizovat významnou část jejího programu. Na kapitulantství je už v ODS, jak vidno, zaděláno. Pan ministr jistě není takový hlupák, aby nevěděl, že se nejedná o hypotetický případ, ale skoro o jistotu. Velká koalice v té či oné podobě bude ovšem od ODS projevem zbabělosti, definitivním důkazem, že na Paroubka nemá a že si na něho netroufne.
Jiří Paroubek mluvil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes o Topolánkově (omezené) „schopnosti, myslím v uvozovkách, vědět si rady s vlastním životem a další věci. Pan Topolánek denodenně přesvědčuje lidi, že není mentálně, profesionálně a intelektuálně připraven na funkci, kterou zastává“. Pan Paroubek zase podobnými výroky přesvědčuje denodenně lidi, že je sprosťák nad sprosťáky: používat takovýchto argumentů v politickém soupeření je podlé, soukromé problémy pana Topolánka nemají s jeho politikou nic společného a pokud jde o intelektualitu, není pan Paroubek žádný příliš důvěryhodný arbitr.
Poslanec ČSSD (a bývalý reprezentant ve skoku na lyžích) Pavel Ploc je spoluautorem návrhu, aby olympijští medailisté dostávali k penzi příplatek dvacet tisíc korun měsíčně. K návrhu se připojil mj. i poslanec ODS Bratský. Návrh je totální populistická nestydatost, navíc přehnaná. Pochybuji, že by česká veřejnost souhlasila s takovou dávkou altruismu, ty peníze má dostat „někdo jiný“ – medailistů je velmi málo, nemedailistů mnoho. Ten odpor bude mít ovšem něco do sebe: Vrcholoví čs. sportovci za bolševismu byli zamaskovaní profíci, měli se o hodně lépe než obyčejný plebs (nezávidím jim to), většinou rádi tu a tam bolševikovi posloužili k propagandě, měli vyhlídku stát se po konci své aktivní dráhy zasloužilými bafuňáři a, co si budeme povídat, kdyby tu medaili nebyli utrhli, svět by se nebyl zbořil. Už mají svou odměnu.
Pondělí 15. ledna
Reality show „Rozpad Topolánkovic manželství“ úspěšně pokračuje. Na společnou tiskovku paní Topolánkové s europoslankyní Bobošíkovou odpověděl prý Úřad vlády, a to tím, že jí nedoporučil, aby se nadále účastnila oficiálních akcí a provázela na ně svého manžela. Což o to, to je vzhledem k nynějšímu stavu věcí v pořádku, jen jí to snad měl důrazně doporučit pan Topolánek.
V neděli se střetla „pravice“ (ovšem krajní, jakési uskupení s názvem „Národní korporativismus“) s „levicí“ (anarchisté). Došlo ke standardním bitkám. Oba tábory se navzájem potřebují. K tématu se ještě vrátíme.
Ministr financí Kalousek obhajoval v ČT svou daňovou reformu, jejíž podstatou prý je, že sníží daně bohatším, nezvýší je chudším a neochudí státní rozpočet. Nejsem odborník, ale opíraje se o slova odborníka Davida Marka z dnešního Práva, chtěl bych panu ministrovi pogratulovat. Zdá se, že vymyslel jakési finanční perpetuum mobile.
Martin Bursík prohlásil v debatě s Paroubkem na Primě (žertem), že by ministr zahraničí Schwarzenberg mohl předsedu ČSSD jmenovat velvyslancem ČR pro vyjednání ceny plynu v Rusku. To je strašně nebezpečné, pan Paroubek se toho rád podejme a nepochybně uspěje. Cenou bude jako obvykle „bratrská pomoc“, ale to panu Paroubkovi nevadí, za mlada si na její důsledky zvykl.
Pan Paroubek prosí (dosti úpěnlivě) přátele expremiéra Zemana, aby mu domluvili, protože jeho prohlášení nepomáhají ČSSD ve veřejném mínění. Jenže o to Zemanovi právě jde. Když to vyjde a bude velký malér, svede se to pak na Paroubka.
Spolková kancléřka Merkelová přijede 26. ledna na krátkou návštěvu, jejímž obsahem je, pokud tomu dobře rozumím, večeře s prezidentem Klausem. Není přitom jasné, zda se sejde taky s premiérem Topolánkem. Přitom jejím partnerem v ČR je Topolánek, ne Klaus, a toto setkání vzbuzuje zdání, že šéfem exekutivy je u nás prezident. Klausovi se to určitě líbí, ale neodpovídá to skutečnosti. Pokud se kancléřka nesejde taky s Topolánkem a nebude to Topolánkova vina, plete se v choulostivé době necitlivě do českých záležitostí.
Slovenský premiér Fico se zúčastnil recepce na Kubánském velvyslanectví u příležitosti výročí Castrova puče. Také jeho plán nejbližších zahraničních cest je impozantní: Libye, Čína, Venezuela. Pokud se dostane Paroubek k moci, budou si dobře rozumět a ideová základna EU a NATO se rozšíří až k roztržení. Pokud Paroubek neuspěje, můžeme mít brzy s naším východním sousedem pěkné trable.
„Premiérův poradce“ Dalík se na serveru Novinky.cz vyjádřil v tom smyslu, že pro koaliční vládu by mohlo hlasovat 2–7 poslanců ČSSD. Nato Topolánek prohlásil, že jde o Dalíkovy soukromé názory, Dalík prý nemá s ODS nic společného a nebyl pověřen žádným vyjednáváním. Podobně se vyjádřil místopředseda Nečas (s tím, že Dalíkovy názory jsou irelevantní). Skoro to vypadá, že pan Dalík je něco jako Lukáš Kohout v modrém balení.
Mezi koalicí a ČSSD zuří spor o „převolbu“ předsedy ČSSD Vlčka. Koalice se obává, že úspěch ČSSD při Vlčkově znovuzvolení by mohl vytvořit nepříjemnou kulisu k následujícímu hlasování o důvěře Topolánkově vládě. Vlček výslovně neslíbil, že odstoupí až po demisi druhé vlády. Řekl pouze, že to bude před tím, než by měl prezidentovi navrhnout třetího premiéra. Důvod, že převolba předsedy PS před hlasováním o důvěře brání ústavní krizi, je dětinský, a plánovaná akce ČSSD má ryze buzerační charakter.
Dědička po Karlovi Des Fours Walderode podle Práva údajně blokuje svými restitučními nároky na Turnovsku. Majetek stát dokáže nevydat, ale blokaci, dokud probíhá proces, nedovede zabránit. Ti, kdo chtějí zablokovaný majetek prodat, se musí s restituentkou dohodnout na částce, za kterou je ochotna žalobu stáhnout, a ta si tak přijde na nějaké peníze (samozřejmě je to podstatně méně, než kolik by dostala fakticky při restituci). To je pěkný příklad toho, že krást cizí majetek (tj. jak se po česku říká „znárodňovat“) se nevyplácí. Pokud např. město Turnov nebo někdo jiný z nějakých vážných důvodů nedokáže majetek vrátit (což si dovedu představit), měli se s restituentkou domluvit na nějakém mimosoudním vyrovnání a ne ji bít po hlavě Benešovými dekrety.
Miloš Zeman pokračuje v ostřelování svého následovníka Paroubka. Včera ČSSD doporučil, aby si zvolila nového předsedu, tentokrát z Moravy, kde byla ve volbách úspěšná. Zdá se, že Zeman už nemá příliš účinné munice. Hrozí mu, že začne vypadat směšně. Aby podobné rady měly nějaký smysl, musel by Paroubek utrpět citelnou porážku. A to se zatím nestalo.
Poslanec KDU-ČSL Ambrozek se chystá na výpravu do Antarktidy. To je velmi rafinovaný způsob, jak pomoci v případném třetím pokuse o důvěru Paroubkovi do sedla. Není ovšem vyloučeno, že pak bude muset bratr Ambrozek nějaký čas stavět v Antarktidě sněhuláky – než se jeho spolustraníci smíří s tímto vykutáleným „zašitím". Doufám, že polární výpravu pana Ambrozka nefinancuje ČSSD.
Sobota 13. ledna
Ke zvláštnostem premiéra Topolánka patří kromě jeho choti i jeho soukromý poradce (v dobrých starých časech se tomu říkalo „tajný rada“) Dalík. Znepokojení zasáhlo už i koaliční partnery, Předseda zelených Bursík prohlásil s jemností sobě vlastní, že by pan Dalík měl dostat dovolenou. V brutálních poměrech Chicaga z doby prohibice se v podobných případech mluvilo o „betonových ponožkách“. Naše středoevropské poměry jsou ovšem již velmi zjemnělé.
Expředseda KSČM Grebeníček urazil předsedu KSČM Filipa. Prý už po několikáté, v dopisech, jimiž ho bombarduje. Zajímavé je, že ač se soudruzi navzájem urážejí o sto šest, politika KSČM je i nadále skálopevná a krystalicky čistá. Stejně to však na pamětníka působí dojmem jakési nenáležitosti. Problém našich komunistů je v tom, že jsou odsouzeni k demokracii aspoň v tom smyslu (zde je třeba dát za pravdu panu Uhlovi), že odstavené předsedy nesmějí vzápětí likvidovat, a ti pak dělají problémy (ne velké, jak je vidno). Kde jsou ty časy, kdy (uvězněný) Bucharin psal Stalinovi servilní dopisy s oslovením „Drahý Kobo!“. Dopisy házel do koše Jagoda nebo Ježov nebo který syčák tehdy zrovna bolševickou vraždící mašinerii řídil, drahý Kobo se smál pod knír a popravčí četa si už čistila laufy.
Jiří Hanák vidí v zavedení rovné daně „rozbourání základního pilíře sociálního státu, totiž solidaritu mezi bohatými a chudými“. Progresivní daň je pozůstatek loupežnické morálky, která se nejčistěji zhmotnila v marxismu: bohatství (rozuměj to cizí, protože my máme holé zadnice) je hřích, a ti, co se ho dobrali, musí být za to náležitě vytrestáni. Jen nechápu, proč se tomu říká solidarita. Je to solidarita sedláka, který na cestě z trhu předává po zuby ozbrojenému lapkovi měšec s utrženými penězi. Bohatí platí daně stejně jako chudí a dá rozum, že platí o to víc, oč jsou bohatší. Lidem s neloupežnickou morálkou by to mělo stačit.
„V hypotetickém případě, že tato vláda nezíská důvěru, budu patrně v souladu s tím, jak jsem hlasoval na tom prosincovém zasedání výkonné rady, pro to, aby se i dál jednalo se sociálními demokraty,“ říká v Právu ministr Gandalovič. Samozřejmě jen o takové variantě, která by ODS umožnila realizovat významnou část jejího programu. Na kapitulantství je už v ODS, jak vidno, zaděláno. Pan ministr jistě není takový hlupák, aby nevěděl, že se nejedná o hypotetický případ, ale skoro o jistotu. Velká koalice v té či oné podobě bude ovšem od ODS projevem zbabělosti, definitivním důkazem, že na Paroubka nemá a že si na něho netroufne.
Jiří Paroubek mluvil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes o Topolánkově (omezené) „schopnosti, myslím v uvozovkách, vědět si rady s vlastním životem a další věci. Pan Topolánek denodenně přesvědčuje lidi, že není mentálně, profesionálně a intelektuálně připraven na funkci, kterou zastává“. Pan Paroubek zase podobnými výroky přesvědčuje denodenně lidi, že je sprosťák nad sprosťáky: používat takovýchto argumentů v politickém soupeření je podlé, soukromé problémy pana Topolánka nemají s jeho politikou nic společného a pokud jde o intelektualitu, není pan Paroubek žádný příliš důvěryhodný arbitr.
Poslanec ČSSD (a bývalý reprezentant ve skoku na lyžích) Pavel Ploc je spoluautorem návrhu, aby olympijští medailisté dostávali k penzi příplatek dvacet tisíc korun měsíčně. K návrhu se připojil mj. i poslanec ODS Bratský. Návrh je totální populistická nestydatost, navíc přehnaná. Pochybuji, že by česká veřejnost souhlasila s takovou dávkou altruismu, ty peníze má dostat „někdo jiný“ – medailistů je velmi málo, nemedailistů mnoho. Ten odpor bude mít ovšem něco do sebe: Vrcholoví čs. sportovci za bolševismu byli zamaskovaní profíci, měli se o hodně lépe než obyčejný plebs (nezávidím jim to), většinou rádi tu a tam bolševikovi posloužili k propagandě, měli vyhlídku stát se po konci své aktivní dráhy zasloužilými bafuňáři a, co si budeme povídat, kdyby tu medaili nebyli utrhli, svět by se nebyl zbořil. Už mají svou odměnu.
Pondělí 15. ledna
Reality show „Rozpad Topolánkovic manželství“ úspěšně pokračuje. Na společnou tiskovku paní Topolánkové s europoslankyní Bobošíkovou odpověděl prý Úřad vlády, a to tím, že jí nedoporučil, aby se nadále účastnila oficiálních akcí a provázela na ně svého manžela. Což o to, to je vzhledem k nynějšímu stavu věcí v pořádku, jen jí to snad měl důrazně doporučit pan Topolánek.
V neděli se střetla „pravice“ (ovšem krajní, jakési uskupení s názvem „Národní korporativismus“) s „levicí“ (anarchisté). Došlo ke standardním bitkám. Oba tábory se navzájem potřebují. K tématu se ještě vrátíme.
Ministr financí Kalousek obhajoval v ČT svou daňovou reformu, jejíž podstatou prý je, že sníží daně bohatším, nezvýší je chudším a neochudí státní rozpočet. Nejsem odborník, ale opíraje se o slova odborníka Davida Marka z dnešního Práva, chtěl bych panu ministrovi pogratulovat. Zdá se, že vymyslel jakési finanční perpetuum mobile.
Martin Bursík prohlásil v debatě s Paroubkem na Primě (žertem), že by ministr zahraničí Schwarzenberg mohl předsedu ČSSD jmenovat velvyslancem ČR pro vyjednání ceny plynu v Rusku. To je strašně nebezpečné, pan Paroubek se toho rád podejme a nepochybně uspěje. Cenou bude jako obvykle „bratrská pomoc“, ale to panu Paroubkovi nevadí, za mlada si na její důsledky zvykl.
Pan Paroubek prosí (dosti úpěnlivě) přátele expremiéra Zemana, aby mu domluvili, protože jeho prohlášení nepomáhají ČSSD ve veřejném mínění. Jenže o to Zemanovi právě jde. Když to vyjde a bude velký malér, svede se to pak na Paroubka.
Spolková kancléřka Merkelová přijede 26. ledna na krátkou návštěvu, jejímž obsahem je, pokud tomu dobře rozumím, večeře s prezidentem Klausem. Není přitom jasné, zda se sejde taky s premiérem Topolánkem. Přitom jejím partnerem v ČR je Topolánek, ne Klaus, a toto setkání vzbuzuje zdání, že šéfem exekutivy je u nás prezident. Klausovi se to určitě líbí, ale neodpovídá to skutečnosti. Pokud se kancléřka nesejde taky s Topolánkem a nebude to Topolánkova vina, plete se v choulostivé době necitlivě do českých záležitostí.
Slovenský premiér Fico se zúčastnil recepce na Kubánském velvyslanectví u příležitosti výročí Castrova puče. Také jeho plán nejbližších zahraničních cest je impozantní: Libye, Čína, Venezuela. Pokud se dostane Paroubek k moci, budou si dobře rozumět a ideová základna EU a NATO se rozšíří až k roztržení. Pokud Paroubek neuspěje, můžeme mít brzy s naším východním sousedem pěkné trable.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
