UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 8. prosince
Poslanec ČSSD Miloš Melčák, který se rozhodl opustit poslanecký klub sociálních demokratů „kvůli nátlaku, zastrašování a vážným pomluvám“, je prý ochoten nejen hlasovat proti jakékoli otevřené či skryté koalici ODS a ČSSD, ale dokonce i tolerovat vládu ODS, ovšem jen za té podmínky, že v ní nebudou ani lidovci, ani zelení. Taková vláda však nezíská důvěru ani když ji podpoří pan Melčák nebo ještě nějakých pět dalších poslanců ČSSD. Stejně jako jakákoli vláda, v níž bude současně ODS a ČSSD, nestojí a nepadá s nějakými pěti-šesti hlasy (lidovci se vždycky rádi přidají, mají to v tradici). Pan Melčák (zvlášť pokud jedná ve srozumění s Milošem Zemanem) zároveň nemůže podpořit vládu „trojkoalice“ ODS, KDU-ČSL a zelených, protože by tím poškodil nejen Paroubka, ale i celou ČSSSD. Z toho plyne, že pan Melčák je celkem nezajímavý a moc na něm nezáleží. A pokud by akce pana Melčáka byla součást jakéhosi Zemanova puče proti Paroubkovi, stejně nemá šanci: Zeman to podělal už v roce 2002, kdy odstoupil ze všech funkcí ve straně z důvodů, které se nedají rozumově uchopit.
Jinak pan Melčák není osoba přespříliš důvěryhodná: proslul mj. návrhem novelizace zákona o veřejných komunikacích: mělo jít o to, že na přechodech pro chodce by chodci nesměli přecházet jednotlivě, nýbrž pouze po skupinách. Podle (jiného a staršího) návrhu nebožtíka Jiřího Šlitra doplňuji a upřesňuji: sudí napravo, liší nalevo. Je zjevné, že tento návrh pana poslance patří do rubriky „Novinky z Kazachstánu“. Pokud by bylo budoucí vládnutí ODS vázáno na takováto individua, tak tedy pozdrav Pánbůh.
V této souvislosti si dovoluji upozornit na dnešní článek v Českých novinách „Jednání o programu vlády pokračují; bez zelených“, kde se doslova praví: „Vedle kabinetu ODS, sociální demokracie a lidovců by mohla být sestavena trojkoalice ODS, KDU-ČSL a zelených. Takový kabinet už ale jednou nezískal důvěru sněmovny.“ To je prosím prachsprostá, nehorázná lež, její autoři to nemohou nevědět: důvěru nedostal menšinový kabinet ODS, doplněný o nestraníky. Jinak zeleným slouží ke cti (a je to pochopitelné), že se na potupnou roli, kterou jim Topolánek ve spolupráci s Paroubkem soustavně vnucuje, vykašlali. Na opozici v této situaci nemohou prodělat.
Zítra začíná sjezd KDU-ČSL. Horkým kandidátem na předsedu je senátor Čunek. Udělal si jméno populistickým tažením proti vsetínským Romům. Chce (logicky) odstranit z vedení strany všechny, kdo se podíleli na Kalouskově saltu mortale. To znamená úplně všechny. Zároveň se dvakrát sešel s Paroubkem. Je logické, že bude chtít dělat jinou politiku než Kalousek. Kalouskova politika byla (až do jeho politického harakiri) pravicová profilace a spolupráce s ODS. Pan Čunek mohl těžko dojít k jinému závěru, než že se tato spolupráce nevyplatila. Těžko se mu divit, může za to indolentní a totálně neschopné vedení ODS a především předseda Topolánek. Pan Čunek bude dělat jinou politiku (že ta politika je zhoubná, a to i pro KDU-ČSL, by mělo být myslícímu člověku zjevné, ale on už se zřejmě rozhodl). Pan Čunek je podstatně důležitější než nějaký poslanec Melčák.
Česká televize „odložila“ další pořad (dokument o hmotných výhodách českých politiků) pro údajnou nevyváženost. Nevyvážeností argumentovali už proti pořadu Bez obalu (tentokrát si toho ti dnes zakazovaní ani nevšimli, nepřišlo jim to košer a není to pro ně jistě košer ani dnes; druhé klidně zakazujte, jen nás ne. Ale zakazování se nikdy nezastaví u těch druhých). Nevyvážeností argumentovali proti dokumentu o Hučínovi. Nevyváženost je nešvar, který česká média pronásledoval už v šedesátých letech za Antonína Novotného. Nevyváženost tenkrát znamenalo zmiňovat domácí problémy a nechat stranou kritiku buržoazní republiky, amerických imperialistů a západoněmeckých revanšistů. Dnes zjevně nevyváženost znamená kritizovat politiky a nedat zároveň zahulit i těm, co je kritizují. Ty různé televizní, rozhlasové i komplexní rady se začínají nápadně podobat nebožce HSTD, resp. ČÚTI.
Sobota 9. prosince
Zelení (konečně) ukončili svou účast na jednání o nové vládě a rozhodli se pro opozici. Je to zcela logický krok: sociální demokraté je trpěli pouze v týmu, kde šlo o programové otázky, a dávali jasně najevo, že jejich účast ve vládě je pro ČSSD nepřijatelná. Topolánek zase, jak se zdá, zrovna tohle nepovažoval za zásadní věc. Zásadní věc to ovšem je: Zelení by se podepsali na programu vlády a tím by za ni vzali zodpovědnost. Účastnit by se jí ovšem nesměli a octli by se v opozici – se svázanýma rukama. Když Paroubek teď zeleným vyčítá pokrytectví, je to poměrně dost velká drzost – pokrytectví na kvadrát je namočit zelené do vytváření vládního programu a pak je do vlády nepustit. Nechápu jen, proč předseda strany Bursík tu věc takhle nepojmenoval. Řekl prý (cituji dle Lidových novin): „… není zdravé pro zemi, aby tu po celé funkční období byla vláda bez demokratické opozice a v opozici ba byla jen KSČM.“ To přece vůbec není hlavní důvod.
Miloš Zeman se údajně pomocí svých věrných pokouší rozvrátit Paroubkovi ČSSD. Paroubek si ho proto zvláštním glejtem povolal z Vysočiny na zasedání Ústředního (výkonného) výboru, aby se obhájil. Zemanovi očividně hrozí vyobcování z přátelského kruhu ČSSD a možná i prohlášení za kacíře (upálit ho zatím ještě nemohou). Vysočinský hejkal se ovšem Paroubkovi vysmál, a protože ČSSD zatím nedisponuje dostatečnými prostředky a kompetencemi k jeho odchytu, bude si muset pan předseda nechat zajít chuť. ČSSD kritizuje už taky Richard Falbr, pokud tomu dobře rozumím, tak za pravicový oportunismus ve věci valorizace důchodů. Ani to není tak docela samo od sebe. Zdá se, že dlouhodobé a cílené vyhrocování situace se Paroubkovi nakonec přece jen trochu vymstilo, jak strana, tak její okolí začínají vykazovat známky destabilizace.
Po Melčákově odchodu museli všichni poslanci ČSSD přísahat věrnost straně. Z té věci se už stává jakýsi rituál, možná, že by tím měli zahajovat každé zasedání klubu a mohlo by to mít povahu přesně vymezeného obřadu (inspirovat by se mohli např. u svobodných zednářů nebo, aby to bylo bližší lidové povaze dělnické strany, u baráčníků).
Novinky z Kazachstánu: V sousedním Polsku se rozrůstá aféra se sexuálním vydíráním ve straně Sebeobrana. Ukazuje se, že nešlo jen o projev samčí zpupnosti (jak by to nejspíš pojala paní Sommerová nebo paní Hauserová a její šimpanzi), bylo to naopak vyvážené. Dvě poslankyně strany (jedna z nich podle výpovědi jejích kolegů šeredná jako opice) nutily zase k sexu své asistenty. Regionální poslankyně, která v zájmu kariéry prokazovala sexuální služby zároveň předsedovi strany a jednomu poslanci Sejmu, si zase stěžuje, že když se dotyčný poslanec dozvěděl, že s ním čeká dítě, přikázal svému asistentovi, profesí veterináři, aby jí podal injekci s látkou vyvolávající porod. Šlo údajně o medikament určený pro dobytek. Paní poslankyně projevila ovšem nečekaně velkou dávku odolnosti a dítě donosila. Ježíši Kriste! Sebeobrana je veselé společenství, je pouze otázka, zda se podobné radovánky hodí tak říkajíc pro parlamentní půdu. Ale to je věc suverénní Polské republiky.
Pondělí 11. prosince
Nově zvolený předseda KDU-ČSL Čunek den po svém zvolení pozval kolegy z ČSSD a ODS (Paroubka a Topolánka) na cosi jako pracovní oběd. Tématem byl údajně program jejich budoucí společné vlády (Čunek tvrdí, že chtěl pozvat i Bursíka, ale ten byl zrovna v zahraničí, myslím, že se to docela hodilo, pan Čunek už také pustil zelené k vodě). Taková schůzka není nic samo od sebe: proč by měl jednání, byť i neformální, moderovat předseda nejslabší strany, jejíž účast ve vládě z formálního hlediska ani není nutná (vláda by měla i bez ní většinu). Minimálně jeden z pozvaných s ní musel předem souhlasit. Pokud se tak stalo, druhému pak už nejspíš nezbylo než přijít. Kdo byl tím jedním a kdo tím druhým, se můžeme jen dohadovat.
Zemřel Augusto Pinochet. Svého času zastavil nezodpovědný a zničující experiment prezidenta Allendeho, který neváhal se spojit s Rusy. Učinil tak velmi tvrdými, nedemokratickými prostředky. Nic jiného mu asi nezbývalo, otázka je jen, nepřekročil-li nutnou míru represí. Odpovídá se na ni obtížně. Stal se pak symbolem nejstrašnější krutosti, v jeho stínu se od té doby ukryly a ukrývají celá hejna různých afrických a asijských lidožroutů. Proč se nemluví o spoluzodpopvědnosti Allendeho za to, co se stalo? Proč se oslavuje jihoamerický bandita Che Guevara? Proč se Pinochet, který se pokusil zachránit svou zemi nedovolenými prostředky, protože nejspíš ty dovolené už nebyly k dispozici, srovnává ještě dnes v konzervativním českém listě s jiným jihoamerickým banditou, Fidelem Castrem? Je nešťastné a odsouzeníhodné, když někdo použije k záchraně své vlasti nedovolených prostředků. Přinejmenším stejnou zodpovědnost nesou ti, kteří se ať už z darebáctví nebo z blbosti postarali o to, aby dovolené prostředky nebyly k dispozici. V ulicích Santiaga de Chile oslavovaly smrt bývalého diktátora jeho odpůrci. To je ubohé. Co je k oslavování na smrti jednadevadesátiletého bezmocného starce? Komu pomohla? Všichni přece umřeme.
Podle poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques by předsedu Sněmovny měla nominovat opoziční strana, aby byla nastolena rovnováha mezi vládou a opozicí. To je nesmysl, respektive platí to jen tenkrát, když jsou síly přibližně vYrovnané. Naštěstí. Protože když vznikne vláda ODS – ČSSD – KDU, měla by zřejmě podle paní Jacgues předsedu PS nominovat KSČM.
Podle průzkumu agentury Median jsou viníky politické krize současně ČSSD a ODS, Paroubek a Topolánek. Lidé vycházejí zjevně z toho, že povinností těch stran a těch lídrů bylo se domluvit. Z toho je vidět, že lidem je jedno, kdo vládne. Koukejte se nějak domluvit a dejte nám pokoj. Život v zemi, kde obyvatelstvo vykazuje takovou politickou kulturu, je stejně bezpečný jako pod kráterem Etny. Znamení nevinnosti dostali komunisté a Filip. Nikoho nenapadne, že se na krizi podílejí už svou nemravnou existencí a že ti, kteří jim tu existenci umožňují tím, že je volí, pak Paroubka s Topolánkem obviňují, že se neumějí dohodnout. Časté politické krize v ČR by nevyřešil jen zákaz KSČM, jak se domnívají pánové Štětina a Mejstřík. Pomohlo by např. i nucené sloučení obou stran. Beztak k sobě mají velmi, velmi blízko, a tak by to slučované ani moc nebolelo.
Ministr zahraničí a senátor Vondra se v úterý oficiálně stane členem ODS. Je to něco jako ztráta panenství. Gratulujeme!
Jiří Paroubek v sobě zjevně objevil básnickou žílu. Jeho poslední článek v Právu má titulek „Stín se vznáší nad temnými tůněmi“. Doufám, že nezůstane jen u titulků a že není daleko doba, kdy bude psát své velmi četné publicistické výtvory ve verších nebo v rýmované próze. Velmi by jim to prospělo, staly by se podstatně čitelnějšími. Ostatně, citovaný titulek by vydal případně i na operní árii.
Novinky z Kazachstánu: Aféra se sexuálním obtěžováním v polské straně Sebeobrana (název strany nabývá v této souvislosti zvláštního významu) eskaluje. Předseda strany Lepper prohlásil: „Je to pokus o státní převrat listu Gazeta Wyborcza“ (Gazeta Wyborcza jsou největší polské noviny, levicově liberální orientace). V této souvislosti musím důrazně upozornit, že Kazachstánem nerozumím jen Polsko. Bylo by to ostatně nespravedlivé, pan Lepper se – možná aniž to tuší – jen opičí po panu Paroubkovi.
Poslanec ČSSD Miloš Melčák, který se rozhodl opustit poslanecký klub sociálních demokratů „kvůli nátlaku, zastrašování a vážným pomluvám“, je prý ochoten nejen hlasovat proti jakékoli otevřené či skryté koalici ODS a ČSSD, ale dokonce i tolerovat vládu ODS, ovšem jen za té podmínky, že v ní nebudou ani lidovci, ani zelení. Taková vláda však nezíská důvěru ani když ji podpoří pan Melčák nebo ještě nějakých pět dalších poslanců ČSSD. Stejně jako jakákoli vláda, v níž bude současně ODS a ČSSD, nestojí a nepadá s nějakými pěti-šesti hlasy (lidovci se vždycky rádi přidají, mají to v tradici). Pan Melčák (zvlášť pokud jedná ve srozumění s Milošem Zemanem) zároveň nemůže podpořit vládu „trojkoalice“ ODS, KDU-ČSL a zelených, protože by tím poškodil nejen Paroubka, ale i celou ČSSSD. Z toho plyne, že pan Melčák je celkem nezajímavý a moc na něm nezáleží. A pokud by akce pana Melčáka byla součást jakéhosi Zemanova puče proti Paroubkovi, stejně nemá šanci: Zeman to podělal už v roce 2002, kdy odstoupil ze všech funkcí ve straně z důvodů, které se nedají rozumově uchopit.
Jinak pan Melčák není osoba přespříliš důvěryhodná: proslul mj. návrhem novelizace zákona o veřejných komunikacích: mělo jít o to, že na přechodech pro chodce by chodci nesměli přecházet jednotlivě, nýbrž pouze po skupinách. Podle (jiného a staršího) návrhu nebožtíka Jiřího Šlitra doplňuji a upřesňuji: sudí napravo, liší nalevo. Je zjevné, že tento návrh pana poslance patří do rubriky „Novinky z Kazachstánu“. Pokud by bylo budoucí vládnutí ODS vázáno na takováto individua, tak tedy pozdrav Pánbůh.
V této souvislosti si dovoluji upozornit na dnešní článek v Českých novinách „Jednání o programu vlády pokračují; bez zelených“, kde se doslova praví: „Vedle kabinetu ODS, sociální demokracie a lidovců by mohla být sestavena trojkoalice ODS, KDU-ČSL a zelených. Takový kabinet už ale jednou nezískal důvěru sněmovny.“ To je prosím prachsprostá, nehorázná lež, její autoři to nemohou nevědět: důvěru nedostal menšinový kabinet ODS, doplněný o nestraníky. Jinak zeleným slouží ke cti (a je to pochopitelné), že se na potupnou roli, kterou jim Topolánek ve spolupráci s Paroubkem soustavně vnucuje, vykašlali. Na opozici v této situaci nemohou prodělat.
Zítra začíná sjezd KDU-ČSL. Horkým kandidátem na předsedu je senátor Čunek. Udělal si jméno populistickým tažením proti vsetínským Romům. Chce (logicky) odstranit z vedení strany všechny, kdo se podíleli na Kalouskově saltu mortale. To znamená úplně všechny. Zároveň se dvakrát sešel s Paroubkem. Je logické, že bude chtít dělat jinou politiku než Kalousek. Kalouskova politika byla (až do jeho politického harakiri) pravicová profilace a spolupráce s ODS. Pan Čunek mohl těžko dojít k jinému závěru, než že se tato spolupráce nevyplatila. Těžko se mu divit, může za to indolentní a totálně neschopné vedení ODS a především předseda Topolánek. Pan Čunek bude dělat jinou politiku (že ta politika je zhoubná, a to i pro KDU-ČSL, by mělo být myslícímu člověku zjevné, ale on už se zřejmě rozhodl). Pan Čunek je podstatně důležitější než nějaký poslanec Melčák.
Česká televize „odložila“ další pořad (dokument o hmotných výhodách českých politiků) pro údajnou nevyváženost. Nevyvážeností argumentovali už proti pořadu Bez obalu (tentokrát si toho ti dnes zakazovaní ani nevšimli, nepřišlo jim to košer a není to pro ně jistě košer ani dnes; druhé klidně zakazujte, jen nás ne. Ale zakazování se nikdy nezastaví u těch druhých). Nevyvážeností argumentovali proti dokumentu o Hučínovi. Nevyváženost je nešvar, který česká média pronásledoval už v šedesátých letech za Antonína Novotného. Nevyváženost tenkrát znamenalo zmiňovat domácí problémy a nechat stranou kritiku buržoazní republiky, amerických imperialistů a západoněmeckých revanšistů. Dnes zjevně nevyváženost znamená kritizovat politiky a nedat zároveň zahulit i těm, co je kritizují. Ty různé televizní, rozhlasové i komplexní rady se začínají nápadně podobat nebožce HSTD, resp. ČÚTI.
Sobota 9. prosince
Zelení (konečně) ukončili svou účast na jednání o nové vládě a rozhodli se pro opozici. Je to zcela logický krok: sociální demokraté je trpěli pouze v týmu, kde šlo o programové otázky, a dávali jasně najevo, že jejich účast ve vládě je pro ČSSD nepřijatelná. Topolánek zase, jak se zdá, zrovna tohle nepovažoval za zásadní věc. Zásadní věc to ovšem je: Zelení by se podepsali na programu vlády a tím by za ni vzali zodpovědnost. Účastnit by se jí ovšem nesměli a octli by se v opozici – se svázanýma rukama. Když Paroubek teď zeleným vyčítá pokrytectví, je to poměrně dost velká drzost – pokrytectví na kvadrát je namočit zelené do vytváření vládního programu a pak je do vlády nepustit. Nechápu jen, proč předseda strany Bursík tu věc takhle nepojmenoval. Řekl prý (cituji dle Lidových novin): „… není zdravé pro zemi, aby tu po celé funkční období byla vláda bez demokratické opozice a v opozici ba byla jen KSČM.“ To přece vůbec není hlavní důvod.
Miloš Zeman se údajně pomocí svých věrných pokouší rozvrátit Paroubkovi ČSSD. Paroubek si ho proto zvláštním glejtem povolal z Vysočiny na zasedání Ústředního (výkonného) výboru, aby se obhájil. Zemanovi očividně hrozí vyobcování z přátelského kruhu ČSSD a možná i prohlášení za kacíře (upálit ho zatím ještě nemohou). Vysočinský hejkal se ovšem Paroubkovi vysmál, a protože ČSSD zatím nedisponuje dostatečnými prostředky a kompetencemi k jeho odchytu, bude si muset pan předseda nechat zajít chuť. ČSSD kritizuje už taky Richard Falbr, pokud tomu dobře rozumím, tak za pravicový oportunismus ve věci valorizace důchodů. Ani to není tak docela samo od sebe. Zdá se, že dlouhodobé a cílené vyhrocování situace se Paroubkovi nakonec přece jen trochu vymstilo, jak strana, tak její okolí začínají vykazovat známky destabilizace.
Po Melčákově odchodu museli všichni poslanci ČSSD přísahat věrnost straně. Z té věci se už stává jakýsi rituál, možná, že by tím měli zahajovat každé zasedání klubu a mohlo by to mít povahu přesně vymezeného obřadu (inspirovat by se mohli např. u svobodných zednářů nebo, aby to bylo bližší lidové povaze dělnické strany, u baráčníků).
Novinky z Kazachstánu: V sousedním Polsku se rozrůstá aféra se sexuálním vydíráním ve straně Sebeobrana. Ukazuje se, že nešlo jen o projev samčí zpupnosti (jak by to nejspíš pojala paní Sommerová nebo paní Hauserová a její šimpanzi), bylo to naopak vyvážené. Dvě poslankyně strany (jedna z nich podle výpovědi jejích kolegů šeredná jako opice) nutily zase k sexu své asistenty. Regionální poslankyně, která v zájmu kariéry prokazovala sexuální služby zároveň předsedovi strany a jednomu poslanci Sejmu, si zase stěžuje, že když se dotyčný poslanec dozvěděl, že s ním čeká dítě, přikázal svému asistentovi, profesí veterináři, aby jí podal injekci s látkou vyvolávající porod. Šlo údajně o medikament určený pro dobytek. Paní poslankyně projevila ovšem nečekaně velkou dávku odolnosti a dítě donosila. Ježíši Kriste! Sebeobrana je veselé společenství, je pouze otázka, zda se podobné radovánky hodí tak říkajíc pro parlamentní půdu. Ale to je věc suverénní Polské republiky.
Pondělí 11. prosince
Nově zvolený předseda KDU-ČSL Čunek den po svém zvolení pozval kolegy z ČSSD a ODS (Paroubka a Topolánka) na cosi jako pracovní oběd. Tématem byl údajně program jejich budoucí společné vlády (Čunek tvrdí, že chtěl pozvat i Bursíka, ale ten byl zrovna v zahraničí, myslím, že se to docela hodilo, pan Čunek už také pustil zelené k vodě). Taková schůzka není nic samo od sebe: proč by měl jednání, byť i neformální, moderovat předseda nejslabší strany, jejíž účast ve vládě z formálního hlediska ani není nutná (vláda by měla i bez ní většinu). Minimálně jeden z pozvaných s ní musel předem souhlasit. Pokud se tak stalo, druhému pak už nejspíš nezbylo než přijít. Kdo byl tím jedním a kdo tím druhým, se můžeme jen dohadovat.
Zemřel Augusto Pinochet. Svého času zastavil nezodpovědný a zničující experiment prezidenta Allendeho, který neváhal se spojit s Rusy. Učinil tak velmi tvrdými, nedemokratickými prostředky. Nic jiného mu asi nezbývalo, otázka je jen, nepřekročil-li nutnou míru represí. Odpovídá se na ni obtížně. Stal se pak symbolem nejstrašnější krutosti, v jeho stínu se od té doby ukryly a ukrývají celá hejna různých afrických a asijských lidožroutů. Proč se nemluví o spoluzodpopvědnosti Allendeho za to, co se stalo? Proč se oslavuje jihoamerický bandita Che Guevara? Proč se Pinochet, který se pokusil zachránit svou zemi nedovolenými prostředky, protože nejspíš ty dovolené už nebyly k dispozici, srovnává ještě dnes v konzervativním českém listě s jiným jihoamerickým banditou, Fidelem Castrem? Je nešťastné a odsouzeníhodné, když někdo použije k záchraně své vlasti nedovolených prostředků. Přinejmenším stejnou zodpovědnost nesou ti, kteří se ať už z darebáctví nebo z blbosti postarali o to, aby dovolené prostředky nebyly k dispozici. V ulicích Santiaga de Chile oslavovaly smrt bývalého diktátora jeho odpůrci. To je ubohé. Co je k oslavování na smrti jednadevadesátiletého bezmocného starce? Komu pomohla? Všichni přece umřeme.
Podle poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques by předsedu Sněmovny měla nominovat opoziční strana, aby byla nastolena rovnováha mezi vládou a opozicí. To je nesmysl, respektive platí to jen tenkrát, když jsou síly přibližně vYrovnané. Naštěstí. Protože když vznikne vláda ODS – ČSSD – KDU, měla by zřejmě podle paní Jacgues předsedu PS nominovat KSČM.
Podle průzkumu agentury Median jsou viníky politické krize současně ČSSD a ODS, Paroubek a Topolánek. Lidé vycházejí zjevně z toho, že povinností těch stran a těch lídrů bylo se domluvit. Z toho je vidět, že lidem je jedno, kdo vládne. Koukejte se nějak domluvit a dejte nám pokoj. Život v zemi, kde obyvatelstvo vykazuje takovou politickou kulturu, je stejně bezpečný jako pod kráterem Etny. Znamení nevinnosti dostali komunisté a Filip. Nikoho nenapadne, že se na krizi podílejí už svou nemravnou existencí a že ti, kteří jim tu existenci umožňují tím, že je volí, pak Paroubka s Topolánkem obviňují, že se neumějí dohodnout. Časté politické krize v ČR by nevyřešil jen zákaz KSČM, jak se domnívají pánové Štětina a Mejstřík. Pomohlo by např. i nucené sloučení obou stran. Beztak k sobě mají velmi, velmi blízko, a tak by to slučované ani moc nebolelo.
Ministr zahraničí a senátor Vondra se v úterý oficiálně stane členem ODS. Je to něco jako ztráta panenství. Gratulujeme!
Jiří Paroubek v sobě zjevně objevil básnickou žílu. Jeho poslední článek v Právu má titulek „Stín se vznáší nad temnými tůněmi“. Doufám, že nezůstane jen u titulků a že není daleko doba, kdy bude psát své velmi četné publicistické výtvory ve verších nebo v rýmované próze. Velmi by jim to prospělo, staly by se podstatně čitelnějšími. Ostatně, citovaný titulek by vydal případně i na operní árii.
Novinky z Kazachstánu: Aféra se sexuálním obtěžováním v polské straně Sebeobrana (název strany nabývá v této souvislosti zvláštního významu) eskaluje. Předseda strany Lepper prohlásil: „Je to pokus o státní převrat listu Gazeta Wyborcza“ (Gazeta Wyborcza jsou největší polské noviny, levicově liberální orientace). V této souvislosti musím důrazně upozornit, že Kazachstánem nerozumím jen Polsko. Bylo by to ostatně nespravedlivé, pan Lepper se – možná aniž to tuší – jen opičí po panu Paroubkovi.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
