UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Úterý 5. prosince
Václav Klaus se rozhodl, že nevyhoví žádosti vlády o milost pro manažery Nomury. Prohlásil, že by to byl schopen udělat, kdyby bylo zjevné, že jde o veřejný zájem, který se podstatně dotýká blaha České republiky. On sám takový veřejný zájem necítí a ani vláda mu nic podobného nesdělila. Prezident ve svém rozhodnutí citlivě reaguje na veřejné mínění, podnícené opozicí a médii. Zároveň se ukázalo, že o záměru vlády už řadu dní ví. To nabuzuje otázku: byla vláda s prezidentem domluvena, že o milost požádá, leč on jí nevyhoví? Podle místopředsedy ODS Béma tím smlouva s Nomurou nepadá pod stůl. Byla s takovým průběhem událostí víceméně srozuměna i Nomura? (Tedy aspoň v tom smyslu, že když se něco podobného stane, svět se nezboří?) Aktivity Nomury na českém bankovním trhu jsou podezřelé (akce České pivo), postup Zemanovy vlády (vzetí sídla IPB útokem) nepřiměřený a hysterický, celá věc se teď v povolebním boji nenáležitě nafukuje. Paroubek tvrdí, že Klaus zabránil skandálu kolosálních rozměrů. Skandál kolosálních rozměrů je spíš to, když se někdo mocensky paktuje s komunisty.
V ČSSD pokračuje diskuse o tom, zda do vlády nebo do opozice. Ti, co nechtějí do vlády, hodlají buď tolerovat menšinovou vládu ODS, nebo využít třetího pokusu (Paroubek věří, že v něm uspěje). Je otázka, zda by to v dané situaci nebylo pro občanské strany nejlepší řešení. Paroubek si budoucí spoluvládu s komunisty (za Čunkovy podpory?) zjevně představuje příliš idylicky. Navíc je poměrně cynický: „Předpokládám, že v komunistické straně se otvírají dveře k hluboké reformě této strany. To by bylo dobré pro celou českou levici.“
Podle Práva vyšetřují kriminalisté v severních Čechách smrt sedmi „odsunutých Němců“. To je poněkud nepřesné: dotyční byli usmrceni dříve, než mohli být „odsunuti“, a pak už „odsunuti“ nebyli, protože nebylo zvykem usmrcené „odsouvat“, naopak (mohlo by prasknout, jak byli usmrceni). Takže v tomto případě se „umístění ostatků údajných obětí“ nepodařilo zjistit. Šlo o „mladíky z Hitlerjugend“ (vědí to vůbec jistě, že byli z Hitlerjugend?), je to už třetí podobný případ, předchozí byly odloženy, „protože se násilnou smrt nepodařilo prokázat“. Také „většina svědků těch událostí už nežije“ (někteří tedy žijí, ale je jich málo na to, aby je české úřady mohly brát vážně). Podle policistů by to měl řešit Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu - má se to snad svést na komunisty, vždyť se ve vraždění tehdy vyžívali lidé nejrůznější stranické příslušnosti! U nás se podle kriminalistů na rozdíl od Německa podobné případy (masové vraždy) po dvaceti letech považují za promlčené. Škoda že to ten ošetřovatel z Havlíčkova Brodu nevydržel dvacet let, byl by pak za vodou a mohl by o své praxi na ARO vykládat v hospodě. Slovo „odsunutý, odsunutí“ mi připadá čím dál tím legračnější. Odsunutá je např. dáma na dlouhatánské pohovce, kterou minulý měsíc na ČT1 v reklamě, uvádějící předpověď počasí, před sebou tlačil jakýsi mladý muž.
Ostatně nejen v Německu se s vraždami zachází jinak než u nás. Na Slovensku se odvolali lidé odsouzení za vraždu (a znásilnění) jakési studentky. Stalo se to před třiceti lety, za totáče, tehdy byli dopadeni, odsouzeni a seděli až do roku 1989, kdy tehdy ještě československý Nejvyšší soud rozsudky zrušil. Nyní zase Nejvyšší soud SR rozsudky nejen potvrdil, ale dotyčným ještě přidal, takže se zase vrátí do kriminálu. To mi jako laikovi připadá přece jen poněkud nestandardní.
Konec dobrý, všechno dobré: místopředseda PS Zaorálek se nakonec rozhodl „odsunout“ konferenci odpůrců odpůrců Saddáma Husajna (to mi podle toho, co jsem si přečetl v novinách, připadá jako nejpřesnější označení účastníků) z PS na jiné místo. „V parlamentu jsou doma všechny strany a pokud některá z nich, ať už z jakýchkoli důvodů, s nějakou akcí nesouhlasí, nepřipadá mi správné takovou akci natruc konat.“ To je od představitele ČSSD nezvyklá míra vstřícnosti vůči „modré totalitě“. Mám jen jednu pochybnost: platí to i pro komunisty? Pak se v PS nebude konat nic. Což by ostatně nebyla zase až tak velká škoda.
Středa 6. prosince
ODS doporučuje ČSSD, aby poté, co podpoří v hlasování o důvěře trojkoaliční vládu, odešla do opozice a nekazila nové vládě provádění reforem. Jakkoli nejsem přítelem mesaliancí s Paroubkem, nedovedu vůbec pochopit, jak někoho může něco takového napadnout. Je to, jako když někdo míří na po zuby ozbrojeného lupiče dřevěnou flintičkou a volá „vzdej se, padouchu!“ Pro ČSSD by samozřejmě bylo velmi výhodné být ve vládě jen jednou nohou, aby za vládnutí nesla co nejméně odpovědnosti, a pro ODS zase nejlepší, kdyby jí ČSSD pomohla k vládnutí a pak se jí příliš nepletla pod nohy. Zdravý rozum ovšem dá, že člověk může žádat jen to, co mu dovolují politické prostředky, které má k dispozici, a ty ODS dovolují v optimálním případě dopřát nějaké Paroubkově vládě hořkost porážky při hlasování o důvěře. A to ještě kdoví jestli. Garnitura, která stojí nyní v čele ODS, se zdá být natolik neschopná, že si svou příští potupnou porážku (k níž se bohužel schyluje) vrchovatě zaslouží. Vyděšení lidovci a zelení zjevně marně upozorňují Topolánka, že bez ČSSD žádná vláda nevznikne. Topolánek zatím vůbec nijak neprokázal, že bez ODS taky ne.
Poslanecký klub ČSSD je přitom v podstatě jednotný, pokud jde o příští vládu: chtějí trojkoalici ODS – ČSSD – KDU-ČSL. Paroubek bude mít ODS v hrsti, komunisty si příliš nerozhněvá (bude je potřebovat a nebudou jedinou opozicí) a zelené bude mít příležitost získat na svou stranu.
Nakonec se ovšem věci vyjasnily: Topolánek slíbil Klausovi, že do příštího týdne sestaví vládu. O jejím složení jednají předsedové ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Zelení byli z těchto jednání vyřazeni, ale jednají o programových záležitostech. Proč? Stejně ten program nebudou moci realizovat a korigovat během vládnutí. Bylo by pro ně užitečnější jít do opozice, to, co jim nabízejí, je lehce potupné. Nedivil bych se, kdyby to oslabilo Bursíkovu pozici, do čela strany se pak klidně může dostat někdo, komu nebude faktická spolupráce s komunisty vadit a ODS bude nahraná, Paroubek ji nebude potřebovat. ODS předložila návrh programu se stupidním názvem „Sedm statečných reforem“, ČSSD je ochotna o něm jednat. Zdá se, že se uskuteční ta vůbec nejhorší ze všech variant (samozřejmě mimo menšinovou vládu s podporou KSČM). Navíc ČSSD se prý snaží do vlády prosadit Zaorálka na zahraničí a dr. Ratha na zdravotnictví: v obou případech jde o hororovoui záležitost, pánové jsou přitom svým způsobem (typologicky) antipody; bude zajímavé sledovat, kdo z nich nadělá větší paseku.
Na souostroví Fidži proběhl převrat. Byl svržen ministerský předseda Laisenia Qarase, na nějž se kdysi Události obrátily s dopisem v záležitosti chystané fidžijské omluvy za anglického misionáře, kterého obyvatelé souostroví sežrali kdysi v první polovině devatenáctého století, protože se neopatrně dotkl náčelníkovy hlavy. Předpokládám, že omluva nyní padne a na Fidži se konečně prosadí dvě křenovsko-peškovské zásady: za prvé, není se za co omlouvat, protože to tenkrát dělal každý. A za druhé, byl to jen následek příčiny, totiž britského imperialismu a z něho plynoucího hladu Fidžijců.
Jiří Pehe píše v Právu, že pokud by došlo na třetí pokus o sestavení vlády, „neměl by předseda komory Vlček zbytečně destabilizovat zemi odstupováním ze své funkce, ale okamžitě prezidentovi navrhnout na jmenování premiérem Jiřího Paroubka.“ To je pozoruhodné navádění k věrolomnosti. Pan Pehe taky, podobně jako další autoři Práva, používá spojení „pravicoví komentátoři“. Myslím, že by bylo poctivější, kdyby se vrátili ke starému dobrému označení „buržoazní komentátoři“. Bylo by to upřímnější.
V rozhovoru pro MfD tvrdí předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, že po ní chtěli, aby předstoupila s nějakou politickou vizí. S jakou vizí, nedokázala specifikovat. Jak je tedy možné posoudit, že vůbec mělo jít o politickou vizi? To je směšně paušální obvinění. Její zpovědnice Jílková jí zase vytýká, že má nepatřičné nároky, protože chce, aby většina (soudců) měnila svůj názor na ni. Proč by se člověk proboha musel řídit podle většiny, zvlášť v tak choulostivém oboru, jako je soudnictví! Musí si umět stát na svém i proti většině. Většina velmi často nemá pravdu. A pravda je důležitější než většina.
Tamtéž historik Galandauer tvrdí, že nebylo možné ponechat potomkům Ferdinanda d´Este jejich majetek v Čechách (Konopiště a zámek v Chlumu u Třeboně), protože „psychologicky bylo těžko představitelné, aby tento původně habsburský majetek zůstal uprostřed Čech“. Naše vlast vyniká nejen tím, že má v poměru ke své velikosti největší pohraničí na světě (sahá až k Mělníku), ale taky, jak se ukazuje, největší prostředek (Chlum u Třeboně je vzdušnou čarou asi sedmnáct kilometrů od rakouských hranic). Jsme zeměpisnou kuriozitou a měli bychom na tuto podivuhodnou skutečnost lákat turisty.
Kvůli rekonstrukci Národního muzea bude nutno na čas uschovat do skladiště i naši národní pýchu, slavnou kostru velryby. Mám typ na její důstojnější umístění. Zbude-li čas, k tématu se vrátíme.
Čtvrtek 7. prosince
Premiér Topolánek hodlá prezidentu Klausovi příští týden představit vládu bez ohledu na to, shodne-li se s Paroubkem nebo ne. Všechno ovšem svědčí o tom, že se shodne. Strany, které jednají o programu, jsou prý údajně blízko dohodě o tom, že by vláda mohla zůstat v úřadě po celé volební období. Zelení se z neznámých důvodů účastní rozhovorů o programu, ačkoli je zcela zjevné, že ve vládě zastoupeni nebudou. Tím se předem vmanévrovávají do nemožné pozice: budou sice opoziční stranou, ale v mnoha ohledech nebudou smět vládu kritizovat, protože spoluvytvářeli její program. O programu vlády by měli jednat jen ti, kteří jej pak budou provádět. Nedovedu si představit, že by tenhle lapsus Strana zelených svému vedení dřív nebo později, ale spíš dřív, nespočítala.
Prezident, jak se zdá podle Práva, jedná s premiérem Topolánkem jako se psem. Prý ho na uvítanou „spražil“ slovy: „Vy jdete bez papírů?“ Připomíná to historku z roku 1953, kdy u Stalina kdysi tak oblíbený maďarský minidiktátor Rákosi byl Berijou v Kremlu, kam si ho pozvali na kobereček, protože mezitím, aniž o tom věděl, upadl v nemilost, přivítán slovy: „Cože? Vy jste ještě tady? Vy jste ještě pořád v Maďarsku generálním tajemníkem?“ Vztahy mezi vedením ODS a Hradem nejsou zjevně normální a ODS daleko víc škodí než prospívají. Měli se od Klause dávno emancipovat.
Jednání probíhají v dosti vypjatých kulisách: zatímco Paroubek zjevně pracuje na přetažení celé KDU-ČSL na svou stranu a současně na izolaci ODS od zelených, odpadává mu v kusech omítka z fasády poslaneckého klubu. Po poslanci Pohankovi vystoupil teď z klubu prý i poslanec Melčák, který je zásadně proti tomu, aby se ČSSD podílela na vládě s ODS. Rozmýšlí si prý, zda by takové vládě dal důvěru. Pan Melčák je stoupencem Miloše Zemana a možná taky nástrojem Zemanovy pomsty. Paroubek totiž Zemana před volbami úspěšně vodil za nos, Zeman mu pomohl v předvolební kampani a hlavně nezasíval neklid do vedení strany a poslaneckého klubu. Nedočkal se za to vděku (v téhle věci Paroubka do jisté míry chápu, nic jiného než se poté Zemana zbavit mu asi nezbývalo; neopakoval chybu ODS s Klausem). Melčák a Pohanka by ovšem pro Paroubka znamenali nebezpečí jen tenkrát, kdyby v případném třetím pokusu nechtěli podpořit jeho vládu. Nepodpoří-li teď Topolánkovu vládu, nic se neděje, protože ta bude mít i bez nich v PS obrovskou převahu.
V Mladé frontě Dnes se rozepisuje Jan Rybář o návrzích americké speciální komise pro Irák. Podstatnou částí tohoto návrhu je, aby USA zapojily do „řešení situace“ Sýrii a Írán. Je to podobná koncepce, jako když kdysi Británie a Francie zapojily do řešení situace ve střední Evropě Hitlera a Mussoliniho. Vlastně ne stejná, jen podobná, protože tohle je ještě daleko horší. Tady nejde jen o regionální evropský problém. Rýsuje se scénář dalšího vývoje: mírové řešení irácké krize proběhne tak, že se v Iráku o moc podělí Sýrie a Írán. Nato se režimy v Jordánsku, Saúdské Arábii, Egyptě atp. postupně zhroutí jako domečky z karet. Pak proběhne státní převrat v Turecku, které se stane po íránském vzoru islámskou republikou. Ve sféře tureckého vlivu se octne Albánie a Kosovo. Izrael je v tuto chvíli již odepsán. Pořád se ještě nic neděje, protože EU ani USA nejsou ohroženy přítomností cizích jednotek na svém území (operují tam zatím jen teroristické oddíly složené z imigrantů). Teprve když Turecko obsadí Kypr a zaútočí na Řecko, zatímco Rusko zahájí velkolepou osvobozovací akci na záchranu Pobaltí a slovanských bratří před islámskou potopou (bránit se budou jen Poláci, ale budou to mít těžké, protože budou už nějakou dobu ve válce s Německem kvůli karikaturám Panny Marie Czenstochowské, které zveřejnil jakýsi německý plátek), pochopí v Evropě a v demokratických kruzích v USA, že je zle. Jenže v té době už budou taky stát na jižních hranicích USA po zuby ozbrojené oddíly mexických revolucionářů, podpořené “dobrovolníky“ z celé Latinské Ameriky. Jak vidíte, milí spoluobčané, tento scénář je pro nás poměrně optimistický: Naši slovanští bratři z východu nám dovolí papat vepřové a chlastat pivo a nebudeme muset každý večer za halekání muezínů vystrkovat v kleče své vypasené zadnice na vycházející měsíc (přiznávám pokorně, že mé vědomosti o muslimských náboženských obřadech jsou možná poněkud zjednodušené). Jen aby to ti Rusové zase zvládli!
V Lidových novinách se známý český publicista Dušan Třeštík vyjadřuje k tomu, že nevěstka babylonská (katolická církev) dostala do svých špinavých pracek náš národní skvost, tzv. katedrálu Víta („svatého“ vynechávám, většina národa, jemuž katedrála patří, neholduje pověrám). A praví: „V českých zemích prostě platí, že takovýhle velechrám je národní památka a teprve poté kostel. To je něco, co Poláci nikdy nepochopí, pro ně je kostel v první řadě kostel.“ Kostel je v první řadě kostel nejen pro Poláky, ale pro všechny normální lidi.
Zřejmě zavedu novou rubriku: novinky z Kazachstánu (viz můj článek „Kde leží Kazachstán“, v tomto čísle Událostí - na NP bude uveřejněn zítra, pozn. red.). Dnes by do ní kromě právě uvedeného vystoupení pana Třeštíka (kostel není kostel) patřila zpráva z bratrského Polska: Předseda Sebeobrany a místopředseda vlády Lepper poskytl úřednici sekretariátu strany práci za sexuální služby, jež si výslovně vyžádal, a poslanec téže strany dotyčné dokonce udělal dítě. Oba zatloukají, ale poslanec se zároveň pro sichr vzdal mandátu (z pochopitelných důvodů, testy DNA by případné otcovství prokázaly). Taky druhá vládní strana, Liga polských rodin, si vylepšuje image: asistentka europoslance Giertycha hajlovala na setkání mládežnické organizace strany (vypadá to, že je to tam poměrně obvyklé). Další náměty pro Borata Sagdijeva.
Václav Klaus se rozhodl, že nevyhoví žádosti vlády o milost pro manažery Nomury. Prohlásil, že by to byl schopen udělat, kdyby bylo zjevné, že jde o veřejný zájem, který se podstatně dotýká blaha České republiky. On sám takový veřejný zájem necítí a ani vláda mu nic podobného nesdělila. Prezident ve svém rozhodnutí citlivě reaguje na veřejné mínění, podnícené opozicí a médii. Zároveň se ukázalo, že o záměru vlády už řadu dní ví. To nabuzuje otázku: byla vláda s prezidentem domluvena, že o milost požádá, leč on jí nevyhoví? Podle místopředsedy ODS Béma tím smlouva s Nomurou nepadá pod stůl. Byla s takovým průběhem událostí víceméně srozuměna i Nomura? (Tedy aspoň v tom smyslu, že když se něco podobného stane, svět se nezboří?) Aktivity Nomury na českém bankovním trhu jsou podezřelé (akce České pivo), postup Zemanovy vlády (vzetí sídla IPB útokem) nepřiměřený a hysterický, celá věc se teď v povolebním boji nenáležitě nafukuje. Paroubek tvrdí, že Klaus zabránil skandálu kolosálních rozměrů. Skandál kolosálních rozměrů je spíš to, když se někdo mocensky paktuje s komunisty.
V ČSSD pokračuje diskuse o tom, zda do vlády nebo do opozice. Ti, co nechtějí do vlády, hodlají buď tolerovat menšinovou vládu ODS, nebo využít třetího pokusu (Paroubek věří, že v něm uspěje). Je otázka, zda by to v dané situaci nebylo pro občanské strany nejlepší řešení. Paroubek si budoucí spoluvládu s komunisty (za Čunkovy podpory?) zjevně představuje příliš idylicky. Navíc je poměrně cynický: „Předpokládám, že v komunistické straně se otvírají dveře k hluboké reformě této strany. To by bylo dobré pro celou českou levici.“
Podle Práva vyšetřují kriminalisté v severních Čechách smrt sedmi „odsunutých Němců“. To je poněkud nepřesné: dotyční byli usmrceni dříve, než mohli být „odsunuti“, a pak už „odsunuti“ nebyli, protože nebylo zvykem usmrcené „odsouvat“, naopak (mohlo by prasknout, jak byli usmrceni). Takže v tomto případě se „umístění ostatků údajných obětí“ nepodařilo zjistit. Šlo o „mladíky z Hitlerjugend“ (vědí to vůbec jistě, že byli z Hitlerjugend?), je to už třetí podobný případ, předchozí byly odloženy, „protože se násilnou smrt nepodařilo prokázat“. Také „většina svědků těch událostí už nežije“ (někteří tedy žijí, ale je jich málo na to, aby je české úřady mohly brát vážně). Podle policistů by to měl řešit Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu - má se to snad svést na komunisty, vždyť se ve vraždění tehdy vyžívali lidé nejrůznější stranické příslušnosti! U nás se podle kriminalistů na rozdíl od Německa podobné případy (masové vraždy) po dvaceti letech považují za promlčené. Škoda že to ten ošetřovatel z Havlíčkova Brodu nevydržel dvacet let, byl by pak za vodou a mohl by o své praxi na ARO vykládat v hospodě. Slovo „odsunutý, odsunutí“ mi připadá čím dál tím legračnější. Odsunutá je např. dáma na dlouhatánské pohovce, kterou minulý měsíc na ČT1 v reklamě, uvádějící předpověď počasí, před sebou tlačil jakýsi mladý muž.
Ostatně nejen v Německu se s vraždami zachází jinak než u nás. Na Slovensku se odvolali lidé odsouzení za vraždu (a znásilnění) jakési studentky. Stalo se to před třiceti lety, za totáče, tehdy byli dopadeni, odsouzeni a seděli až do roku 1989, kdy tehdy ještě československý Nejvyšší soud rozsudky zrušil. Nyní zase Nejvyšší soud SR rozsudky nejen potvrdil, ale dotyčným ještě přidal, takže se zase vrátí do kriminálu. To mi jako laikovi připadá přece jen poněkud nestandardní.
Konec dobrý, všechno dobré: místopředseda PS Zaorálek se nakonec rozhodl „odsunout“ konferenci odpůrců odpůrců Saddáma Husajna (to mi podle toho, co jsem si přečetl v novinách, připadá jako nejpřesnější označení účastníků) z PS na jiné místo. „V parlamentu jsou doma všechny strany a pokud některá z nich, ať už z jakýchkoli důvodů, s nějakou akcí nesouhlasí, nepřipadá mi správné takovou akci natruc konat.“ To je od představitele ČSSD nezvyklá míra vstřícnosti vůči „modré totalitě“. Mám jen jednu pochybnost: platí to i pro komunisty? Pak se v PS nebude konat nic. Což by ostatně nebyla zase až tak velká škoda.
Středa 6. prosince
ODS doporučuje ČSSD, aby poté, co podpoří v hlasování o důvěře trojkoaliční vládu, odešla do opozice a nekazila nové vládě provádění reforem. Jakkoli nejsem přítelem mesaliancí s Paroubkem, nedovedu vůbec pochopit, jak někoho může něco takového napadnout. Je to, jako když někdo míří na po zuby ozbrojeného lupiče dřevěnou flintičkou a volá „vzdej se, padouchu!“ Pro ČSSD by samozřejmě bylo velmi výhodné být ve vládě jen jednou nohou, aby za vládnutí nesla co nejméně odpovědnosti, a pro ODS zase nejlepší, kdyby jí ČSSD pomohla k vládnutí a pak se jí příliš nepletla pod nohy. Zdravý rozum ovšem dá, že člověk může žádat jen to, co mu dovolují politické prostředky, které má k dispozici, a ty ODS dovolují v optimálním případě dopřát nějaké Paroubkově vládě hořkost porážky při hlasování o důvěře. A to ještě kdoví jestli. Garnitura, která stojí nyní v čele ODS, se zdá být natolik neschopná, že si svou příští potupnou porážku (k níž se bohužel schyluje) vrchovatě zaslouží. Vyděšení lidovci a zelení zjevně marně upozorňují Topolánka, že bez ČSSD žádná vláda nevznikne. Topolánek zatím vůbec nijak neprokázal, že bez ODS taky ne.
Poslanecký klub ČSSD je přitom v podstatě jednotný, pokud jde o příští vládu: chtějí trojkoalici ODS – ČSSD – KDU-ČSL. Paroubek bude mít ODS v hrsti, komunisty si příliš nerozhněvá (bude je potřebovat a nebudou jedinou opozicí) a zelené bude mít příležitost získat na svou stranu.
Nakonec se ovšem věci vyjasnily: Topolánek slíbil Klausovi, že do příštího týdne sestaví vládu. O jejím složení jednají předsedové ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Zelení byli z těchto jednání vyřazeni, ale jednají o programových záležitostech. Proč? Stejně ten program nebudou moci realizovat a korigovat během vládnutí. Bylo by pro ně užitečnější jít do opozice, to, co jim nabízejí, je lehce potupné. Nedivil bych se, kdyby to oslabilo Bursíkovu pozici, do čela strany se pak klidně může dostat někdo, komu nebude faktická spolupráce s komunisty vadit a ODS bude nahraná, Paroubek ji nebude potřebovat. ODS předložila návrh programu se stupidním názvem „Sedm statečných reforem“, ČSSD je ochotna o něm jednat. Zdá se, že se uskuteční ta vůbec nejhorší ze všech variant (samozřejmě mimo menšinovou vládu s podporou KSČM). Navíc ČSSD se prý snaží do vlády prosadit Zaorálka na zahraničí a dr. Ratha na zdravotnictví: v obou případech jde o hororovoui záležitost, pánové jsou přitom svým způsobem (typologicky) antipody; bude zajímavé sledovat, kdo z nich nadělá větší paseku.
Na souostroví Fidži proběhl převrat. Byl svržen ministerský předseda Laisenia Qarase, na nějž se kdysi Události obrátily s dopisem v záležitosti chystané fidžijské omluvy za anglického misionáře, kterého obyvatelé souostroví sežrali kdysi v první polovině devatenáctého století, protože se neopatrně dotkl náčelníkovy hlavy. Předpokládám, že omluva nyní padne a na Fidži se konečně prosadí dvě křenovsko-peškovské zásady: za prvé, není se za co omlouvat, protože to tenkrát dělal každý. A za druhé, byl to jen následek příčiny, totiž britského imperialismu a z něho plynoucího hladu Fidžijců.
Jiří Pehe píše v Právu, že pokud by došlo na třetí pokus o sestavení vlády, „neměl by předseda komory Vlček zbytečně destabilizovat zemi odstupováním ze své funkce, ale okamžitě prezidentovi navrhnout na jmenování premiérem Jiřího Paroubka.“ To je pozoruhodné navádění k věrolomnosti. Pan Pehe taky, podobně jako další autoři Práva, používá spojení „pravicoví komentátoři“. Myslím, že by bylo poctivější, kdyby se vrátili ke starému dobrému označení „buržoazní komentátoři“. Bylo by to upřímnější.
V rozhovoru pro MfD tvrdí předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, že po ní chtěli, aby předstoupila s nějakou politickou vizí. S jakou vizí, nedokázala specifikovat. Jak je tedy možné posoudit, že vůbec mělo jít o politickou vizi? To je směšně paušální obvinění. Její zpovědnice Jílková jí zase vytýká, že má nepatřičné nároky, protože chce, aby většina (soudců) měnila svůj názor na ni. Proč by se člověk proboha musel řídit podle většiny, zvlášť v tak choulostivém oboru, jako je soudnictví! Musí si umět stát na svém i proti většině. Většina velmi často nemá pravdu. A pravda je důležitější než většina.
Tamtéž historik Galandauer tvrdí, že nebylo možné ponechat potomkům Ferdinanda d´Este jejich majetek v Čechách (Konopiště a zámek v Chlumu u Třeboně), protože „psychologicky bylo těžko představitelné, aby tento původně habsburský majetek zůstal uprostřed Čech“. Naše vlast vyniká nejen tím, že má v poměru ke své velikosti největší pohraničí na světě (sahá až k Mělníku), ale taky, jak se ukazuje, největší prostředek (Chlum u Třeboně je vzdušnou čarou asi sedmnáct kilometrů od rakouských hranic). Jsme zeměpisnou kuriozitou a měli bychom na tuto podivuhodnou skutečnost lákat turisty.
Kvůli rekonstrukci Národního muzea bude nutno na čas uschovat do skladiště i naši národní pýchu, slavnou kostru velryby. Mám typ na její důstojnější umístění. Zbude-li čas, k tématu se vrátíme.
Čtvrtek 7. prosince
Premiér Topolánek hodlá prezidentu Klausovi příští týden představit vládu bez ohledu na to, shodne-li se s Paroubkem nebo ne. Všechno ovšem svědčí o tom, že se shodne. Strany, které jednají o programu, jsou prý údajně blízko dohodě o tom, že by vláda mohla zůstat v úřadě po celé volební období. Zelení se z neznámých důvodů účastní rozhovorů o programu, ačkoli je zcela zjevné, že ve vládě zastoupeni nebudou. Tím se předem vmanévrovávají do nemožné pozice: budou sice opoziční stranou, ale v mnoha ohledech nebudou smět vládu kritizovat, protože spoluvytvářeli její program. O programu vlády by měli jednat jen ti, kteří jej pak budou provádět. Nedovedu si představit, že by tenhle lapsus Strana zelených svému vedení dřív nebo později, ale spíš dřív, nespočítala.
Prezident, jak se zdá podle Práva, jedná s premiérem Topolánkem jako se psem. Prý ho na uvítanou „spražil“ slovy: „Vy jdete bez papírů?“ Připomíná to historku z roku 1953, kdy u Stalina kdysi tak oblíbený maďarský minidiktátor Rákosi byl Berijou v Kremlu, kam si ho pozvali na kobereček, protože mezitím, aniž o tom věděl, upadl v nemilost, přivítán slovy: „Cože? Vy jste ještě tady? Vy jste ještě pořád v Maďarsku generálním tajemníkem?“ Vztahy mezi vedením ODS a Hradem nejsou zjevně normální a ODS daleko víc škodí než prospívají. Měli se od Klause dávno emancipovat.
Jednání probíhají v dosti vypjatých kulisách: zatímco Paroubek zjevně pracuje na přetažení celé KDU-ČSL na svou stranu a současně na izolaci ODS od zelených, odpadává mu v kusech omítka z fasády poslaneckého klubu. Po poslanci Pohankovi vystoupil teď z klubu prý i poslanec Melčák, který je zásadně proti tomu, aby se ČSSD podílela na vládě s ODS. Rozmýšlí si prý, zda by takové vládě dal důvěru. Pan Melčák je stoupencem Miloše Zemana a možná taky nástrojem Zemanovy pomsty. Paroubek totiž Zemana před volbami úspěšně vodil za nos, Zeman mu pomohl v předvolební kampani a hlavně nezasíval neklid do vedení strany a poslaneckého klubu. Nedočkal se za to vděku (v téhle věci Paroubka do jisté míry chápu, nic jiného než se poté Zemana zbavit mu asi nezbývalo; neopakoval chybu ODS s Klausem). Melčák a Pohanka by ovšem pro Paroubka znamenali nebezpečí jen tenkrát, kdyby v případném třetím pokusu nechtěli podpořit jeho vládu. Nepodpoří-li teď Topolánkovu vládu, nic se neděje, protože ta bude mít i bez nich v PS obrovskou převahu.
V Mladé frontě Dnes se rozepisuje Jan Rybář o návrzích americké speciální komise pro Irák. Podstatnou částí tohoto návrhu je, aby USA zapojily do „řešení situace“ Sýrii a Írán. Je to podobná koncepce, jako když kdysi Británie a Francie zapojily do řešení situace ve střední Evropě Hitlera a Mussoliniho. Vlastně ne stejná, jen podobná, protože tohle je ještě daleko horší. Tady nejde jen o regionální evropský problém. Rýsuje se scénář dalšího vývoje: mírové řešení irácké krize proběhne tak, že se v Iráku o moc podělí Sýrie a Írán. Nato se režimy v Jordánsku, Saúdské Arábii, Egyptě atp. postupně zhroutí jako domečky z karet. Pak proběhne státní převrat v Turecku, které se stane po íránském vzoru islámskou republikou. Ve sféře tureckého vlivu se octne Albánie a Kosovo. Izrael je v tuto chvíli již odepsán. Pořád se ještě nic neděje, protože EU ani USA nejsou ohroženy přítomností cizích jednotek na svém území (operují tam zatím jen teroristické oddíly složené z imigrantů). Teprve když Turecko obsadí Kypr a zaútočí na Řecko, zatímco Rusko zahájí velkolepou osvobozovací akci na záchranu Pobaltí a slovanských bratří před islámskou potopou (bránit se budou jen Poláci, ale budou to mít těžké, protože budou už nějakou dobu ve válce s Německem kvůli karikaturám Panny Marie Czenstochowské, které zveřejnil jakýsi německý plátek), pochopí v Evropě a v demokratických kruzích v USA, že je zle. Jenže v té době už budou taky stát na jižních hranicích USA po zuby ozbrojené oddíly mexických revolucionářů, podpořené “dobrovolníky“ z celé Latinské Ameriky. Jak vidíte, milí spoluobčané, tento scénář je pro nás poměrně optimistický: Naši slovanští bratři z východu nám dovolí papat vepřové a chlastat pivo a nebudeme muset každý večer za halekání muezínů vystrkovat v kleče své vypasené zadnice na vycházející měsíc (přiznávám pokorně, že mé vědomosti o muslimských náboženských obřadech jsou možná poněkud zjednodušené). Jen aby to ti Rusové zase zvládli!
V Lidových novinách se známý český publicista Dušan Třeštík vyjadřuje k tomu, že nevěstka babylonská (katolická církev) dostala do svých špinavých pracek náš národní skvost, tzv. katedrálu Víta („svatého“ vynechávám, většina národa, jemuž katedrála patří, neholduje pověrám). A praví: „V českých zemích prostě platí, že takovýhle velechrám je národní památka a teprve poté kostel. To je něco, co Poláci nikdy nepochopí, pro ně je kostel v první řadě kostel.“ Kostel je v první řadě kostel nejen pro Poláky, ale pro všechny normální lidi.
Zřejmě zavedu novou rubriku: novinky z Kazachstánu (viz můj článek „Kde leží Kazachstán“, v tomto čísle Událostí - na NP bude uveřejněn zítra, pozn. red.). Dnes by do ní kromě právě uvedeného vystoupení pana Třeštíka (kostel není kostel) patřila zpráva z bratrského Polska: Předseda Sebeobrany a místopředseda vlády Lepper poskytl úřednici sekretariátu strany práci za sexuální služby, jež si výslovně vyžádal, a poslanec téže strany dotyčné dokonce udělal dítě. Oba zatloukají, ale poslanec se zároveň pro sichr vzdal mandátu (z pochopitelných důvodů, testy DNA by případné otcovství prokázaly). Taky druhá vládní strana, Liga polských rodin, si vylepšuje image: asistentka europoslance Giertycha hajlovala na setkání mládežnické organizace strany (vypadá to, že je to tam poměrně obvyklé). Další náměty pro Borata Sagdijeva.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
