Pátek 10. listopadu
ODS stále ještě odmítá „exkluzivní“ jednání se sociálními demokraty, které vyžaduje Jiří Paroubek. Jiří Paroubek teď mluví k odéesáckým kůzlátkům tenkým hláskem, nabízí, že se na znamení dobré vůle nechá zvolit předsedou sněmovny (tj. nechá se zvolit i jinými hlasy než jsou hlasy rudého bloku, pokud ho ovšem bude někdo z těch ostatních volit, a to záleží taky na ODS), tím dá najevo, že neaspiruje na premiéra, a příliš nepřipomíná některé své nedávné poměrně drzé požadavky (zejména ty personální). Zato velmi naléhá na rychlost: ODS má předložit „písemné návrhy“ do začátku příštího týdne. Jednota ODS není ukázková: Ministr Tlustý se v Právu vyslovil pro menšinovou vládu ODS na dva roky s podporou ČSSD, členové „nejužšího vedení“ ODS to odmítají, grémium ODS o tom však podle slov místopředsedkyně Němcové vůbec nejednalo. Ministr Tlustý se vůbec tuží, jednal i s Klausem, a to o termínu nových voleb. Měly by podle obou pánů být v červnu 2008 (tj. po prezidentských volbách). Premiér Topolánek se o této schůzce dozvěděl až ex post. Vypadá to, že ODS má, podobně jako kdysi rakouský orel, dvě hlavy. Paroubek ve svém prohlášení pro média tvrdí mj.: „Proto přes skutečnost, že sociální demokracie má potenciál k sestavení stabilní vlády, stabilní partnery nalevo i napravo i schopnost s nimi diskutovat celospolečensky přijatelný program, navrhujeme následující řešení…“ Když mají ten potenciál, nechť to zkusí. Je třeba Paroubkovi dopřát jeho pokus. Pokud se ODS rozhodne jít na Paroubkovu „exkluzivitu“, spáchá (již po druhé!) harakiri. A bude jí to patřit: každý dělá kopance, ODS dělala v posledním skoro půlroce po volbách mimořádně velké. Ale kdo se ze svých kopanců nedovede poučit, tomu není pomoci.

Jakési sebevědomí by ODS v jednání s Paroubkem mohly dodat poslední průzkumy veřejného mínění. Jak agentura Median, tak Factum Invenio zaznamenávají vzestup jejích preferencí (přesněji řečeno v případě factum Invenio jde o volební prognózu). U Medianu z 35,4% na 38,1%, u Factum Invenio z 35,9 na 41%. ČSSD podle Factum Invenio stagnuje, podle Medianu ztrácí, výsledky ostatních stran kolísají v rozmezí nanejvýš 1,5%. Pokud bude ODS dělat chyby nebo nebude dělat nic, může ovšem zase hodně ztratit.

Podle předsedy komunistů Filipa by měl ministr Vondra odstoupit, neboť podporoval útok na Irák a výsledek amerických voleb je prý „vzkazem českým politikům“, že v Iráku šlo o porušení Charty OSN. Ještě že vývody komunistického předsedy nejsou zatím v mezinárodním měřítku právně závazné! „Jak sbalil pan Rumsfeld svůj deštník, měl by si svůj deštník sbalit také Alexandr Vondra.“ Je spíš třeba dělat takovou politiku, aby jednou v historicky dohledné době dali čeští voliči jasně najevo, že si svůj deštník má sbalit pan Filip. Zatím se to nedaří. Pokud jde o Bushe, volby a Irák, nadšení českého tisku nad porážkou nynější americké zahraniční politiky je zarážející. Pokud USA dělají nějakou chybu (každý dělá chyby), tak v tom, že na sebe zde i jinde zcela dobrovolně a beze všeho berou závazky, které protistrana není ochotna ani v nejmenším dodržovat. Tím nemá být řečeno, že by se měly chovat jako protistrana, jen že by z této skutečnosti měly vyvodit nějaké důsledky. Jsou to neblahé následky ideologie Pravdy a Lásky, kterou mezinárodnímu společenství kdysi vdechli Josef Stalin a Franklin D. Roosevelt (ten druhý to myslel aspoň částečně vážně: vybudujeme celosvětovou demokracii – užitečná stránka, a v rámci toho úsilí oholíme Británii a Francii o kolonie – stránka příjemná; nakonec se ovšem smáli Rusové).

Další pěkný případ do rubriky Jak číst Právo: titulek v dnešním čísle hlásá: „CVVM: jen třetině lidí se žije lépe než v minulosti.“ Průzkum CVVM praví, že třetině se žije lépe, třetině stejně a 13% hůř. Na základě toho by se k této škarohlídské interpretaci průzkumu dala vytvořit optimistická varianta: Jen třinácti procentům lidí se žije hůře než v minulosti. To by samozřejmě byla taky manipulace, podstatné sdělení je, že pro dvě třetiny obyvatel byl listopad 1989 přinejmenším více méně zbytečný. (Za bližší pozornost by asi stál taky způsob, jak Právo pracuje se zahraničním tiskem, na to ovšem bohužel nemám dost času a možností, chtělo by to podrobnější analýzu).

Rakousko má s postkomunistickou střední Evropou přece jen taky něco společného: poslanec strany Svobodných Zanger prohlásil veřejně (a není v tom první), že "Hitler dal kdysi lidem novou naději, třeba i tím, že začal stavět dálnice“. Bohužel naděje se ukázala být, velmi mírně řečeno, falešnou. Tito Svobodní se teď mohou stát (spolu se Zelenými) oporou menšinové vlády socialistů. Což nápadně připomíná polsko-slovenské řešení.

Polské vládní strany (PiS, Liga polských rodin) chtějí bojovat proti antikoncepci tím, že na baleních antikoncepčních pilulek a prezervativů budou podobné nápisy jako na cigaretách („antikoncepce škodí zdraví“). Tyto vnitropolitické aktivity polské vlády vhodně doplňují její boj na dvou frontách proti Rusku a Německu a zároveň (v poslední době) i náznaky emancipační politiky vůči USA.

V Německu zemřel někdejší šéf dederonské špionáže Markus Wolf. České noviny se rozplývají nad jeho odborností. Je třeba jasně říci, že to byl schopný lump a že měl na rukou krev spousty lidí. To lumpovství je třeba jaksi vytknout před závorku, schopnost přijde na řadu až v druhé řadě a spíš jako přitěžující okolnost. Jedinou zásluhu, kterou jsem schopný mu uznat, je, že víceméně nechtě vypudil z aktivní politiky Willyho Brandta. Za to nepochybně dostane (jak se to v jedné Haškově povídce stalo jakémusi zavrženci) v pekle jednou za tisíc let do pusy kostičku ledu.

Sobota 11. listopadu
ODS a KDU prosazují v současné době duhovou koalici bez komunistů. ODS se zjevně vůbec nechce do toho, aby připustila třetí (Paroubkův) pokus o sestavení vlády a uspíšila cestu k předčasným volbám. Nevěří si, nechce se jí riskovat a za ten nedostatek důvěry bude v budoucnu platit. Paroubek se vzpouzí koalici „všichni kromě komunistů“ a zdůvodňuje to tím, že kdyby KSČM zůstala jediná v opozici, brala by hlasy ČSSD i všem ostatním stranám. Na tom je pravdivé jen to, že by brala hlasy ČSSD, protože díky Paroubkovi se ČSSD už rok a půl profiluje jako jedno křídlo KSČM, těžko říci, zda levé nebo pravé (pro veřejnost je ovšem ČSSD tím „hodným policajtem“, zatímco KSČM tím „zlým“). Mezi oběma stranami se přelévají voliči a na duhovou koalici, řešení blízké ODS (a asi i prezidentovi) by zle doplatila. Pokud by ODS dokázala dát znovu dohromady trojkoalici, dopřát Paroubkovi třetí pokus a obstát v něm, zbavila by se najednou Paroubka i Klause. Obojí by jí velmi prospělo. Zdá se, že spekulace o koalici ODS, ČSSD a KDU-ČSL jako „nárazníku“, o níž se zmiňuje dnešní Právo, nejsou zcela neopodstatněné. Pro ODS by to byla koalice s komunistickou stranou s tváří o něco lidštější než je ta Grebeníčkova nebo Filipova a se stranou, která za své krátké polistopadové existence už mnohokrát prokázala, že je koncentrátem všeho podraznictví. Pokud jde o lidovce a jejich věrohodnost, má bohužel Miloš Zeman úplně pravdu.

Ideologové ODS, kteří nepřejí té cestě k mimořádným volbám, která je nyní nejjednodušší (tři neúspěšné pokusy, poslední by byl Paroubkův), sahají k známé argumentaci „nedozírnými následky“. Naposledy ministr Tlustý v rozhovoru pro Právo. K tématu se vrátíme.

Zdá se, že ODS i Paroubek se už navzájem unavili. Pokud jde o Paroubka, dospěl k závěru, že si musí pěstovat lidskou tvář. Jako odborníka si pozval někdejšího mluvčího (ex)ministra Němce Dimuna, kterému před časem nemohl přijít na jméno. Před panem Dimunem ovšem stojí úkol obtížný jako úkoly princů v pohádce. Jedinou útěchou mu může být, že neuspěje-li, což je velmi pravděpodobné (naučit pana Paroubka vlídnosti a zdvořilosti musí být něco podobného jako naučit hrocha létat), nebude kratší o hlavu.

Agentura STEM dospěla průzkumem k závěru, že za nejpřínosnějšího politika v polistopadové éře považují někdejšího ministra Dostála. Nedá mi to, abych nevyjádřil své osobní (odlišné) menšinové mínění: na základě toho, jak jsem v Událostech sledoval jeho dráhu, prohlašuji, že považuji zesnulého ministra za jeden z nejodpornějších zjevů polistopadového politického panoptika.

V dnešní Mladé frontě Dnes jsem se dočetl, že „kvůli rivalitě“ Topolánka a Paroubka už Česko překonalo v délce hledání vlády o dva dny i válkou zmítaný Irák. To je nesmysl. Ať je Topolánek jakýkoli, výsledek červnových voleb vůbec neznamená, že se s Paroubkem musí dohodnout. Naopak se s Paroubkem dohodnout nesmí a zaplať Pán Bůh za to, že se mu to zatím nepovedlo. Politika není od toho, aby se všichni se všemi ve všem dohodli. Tak funguje jen pověstná Orwellova hospoda, kde sedí za jedním stolem farmáři a čuňata a už se nedá dobře poznat, kdo je vlastně farmář a kdo čuně. A tak vypadala německá politika v roce 1933 a česká v letech 1945-8.

Martin Weiss píše v Lidových novinách v souvislosti s volební loterií v Mostě: „To, zda je kampaň „čestná a poctivá“, je lepší nechat na inteligenci voličů a práci sdělovacích prostředků. Lidé, kterým například nevadí, že si někdo kupuje jejich hlasy, si snad ani lepší vládu nezaslouží.“ To je ovšem nesmysl. Kupovat si voličské hlasy za peníze je zrcadlový protějšek toho, když někdo vymáhá na voličích hlasy násilím. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení! Nevím, zda je kvůli tomu možné volby v Mostě vyhlásit za neplatné, asi ne, zákon to dosud nezakazuje. Ale zakázat by se to mělo. Je to zjevně cesta ke gangsterizaci české politiky, protože, znova opakuji, uplácení je jen rub strana vydírání.

Pondělí 13. listopadu
Podle posledních zpráv došlo k překvapivému obratu v jednání o nové vládě. ODS se vzdala své představy o předčasných volbách v relativně krátkém termínu, Paroubek se zdá souhlasit s vytvořením duhové vlády, snad dokonce bez komunistů. Zda a jak se na ní bude ČSSD podílet, není zatím jasné. Jasné je jen jedno: Paroubek vlastně veřejně přiznal, že i kdyby dostal příležitost sestavit vládu, nedostane ve sněmovně důvěru, a že volby na jaře příštího roku by byly pro ČSSD katastrofa (to druhé učinil výslovně). Proto nasadil vlídnou tvář, otevřel svůdnou cestu k typickému českému pytlíkování. Pokud by skutečně vznikla široká vládní koalice za účasti ČSSD a jedinou opozicí by byli komunisté, ztratí hodně podpory hlavně ČSSD (jen u jejich příznivců je fluktuace mezi ČSSD a KSČM masovým jevem). Doplatí na to ovšem i ostatní strany této koalice, a to tím víc, čím déle bude široká koalice u vesla. Způsob, jak na to doplatí, je v tuto chvíli těžko předvídatelný, ale na dlouhodobém pytlíkování zatím ještě nikdy nikdo nic nevydělal (viz ODS a opoziční smlouva). Zásadní řešení by pro ODS bylo bývalo: pokus pro Paroubka, jeho neúspěch a volby za dva měsíce. Bylo by spojeno s rizikem. Takhle neriskuje nikdo, ale nikdo na tom taky nemůže vydělat. Snad jen komunisté, kteří u toho nebudou. A národ bude spokojen: „oni“ se konečně dohodnou, což je „jejich“ základní povinností.

Úřadující předseda KDU-ČSL Kasal prohlásil v rozhovoru pro Právo, že se prý Kalousek dokázal v létě dohodnout s Paroubkem na celkem slušném programovém průniku. Problém je mj. v tom, kudy Kalousek do Paroubka pronikl.

Každá spolupráce s Paroubkem je ovšem riskantní: předsedovi ČSSD chybí některé základní rozlišovací schopnosti. Domnívá se, že z KSČM se už stala eurokomunistická strana. „Potěšilo mne, že bohužel bez velkého zájmu médií podstatným způsobem pozitivně změnili svůj vztah k EU. To je programová změna, kterou velmi vítám, a já věřím, že budou následovat změny další…“ Pan Paroubek je jako politik stejně nebezpečný, jako by byl degustátor, kterému odumřely chuťové buňky. Na talíři se pak může vyskytnout leccos. Možná, že předseda ČSSD ani nemá pro KSČM nějaké výrazné sympatie: jen mu připadá jako každá jiná strana. Politika je pro něj čistě technická záležitost a nic víc.

Spojené státy hodlají prý (na základě iniciativy Tony Blaira) do řešení iráckého problému „více zapojit“ Írán a Sýrii a postupně omezovat počet svých vojáků v Iráku. Pokud by v Iráku měly nakonec získat vliv ty dva jmenované státy, nemuseli Američané válku začínat. A další na řadě může pak být už konečně, jak si přeje íránský prezident, Izrael.

Podle Luboše Palaty (viz dnešní LN) je Husákovým zločinem, „že nahlodal Československo tak, že se pak muselo rozpadnout“. Československo, i pokud jde o nerovné česko-slovenské vztahy, bylo nahlodáno od svého vzniku, a jeho rozdělení bylo rozumné a nutné. Jinak je hezké, že mezi dožívajícími slovenskými čechoslovakisty je taky jeden Čech.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.