UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Pátek 20. října
Dnes ve 14 hodin začaly komunální a senátní volby. Přečetl jsem si v novinách několik komentářů na téma, že v nich půjde nakonec o něco úplně jiného, než je výraz podpory pro největší strany. Měl jsem možnost pozorovat jednoho jediného voliče, a tím jsem já sám. Tato málo reprezentativní zkušenost názor komentátorů nepotvrzuje. Volební místnost jsem navštívil ve 14.30 a nabyl jsem jednoznačného dojmu, že volby jsou tentokrát záležitostí seniorů. To jsou ovšem málo reprezentativní dojmy. Uvidíme.
Bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Jourová uvedla při výslechu na policii mj., že na ni Paroubek ještě coby ministr tlačil, aby preferovala projekt Bono Publico (tj. akci pánů Péti a Doležela). Jakkoli nemám pana Paroubka rád, v tomto případě chápu jeho rozhořčení. Je skandální, že takové informace unikají z počáteční fáze policejního vyšetřování, a je dvojnásob skandální, že se tak děje den před volbami. Jenže: v situaci víc než čtvrtročního bezvládí (a na této situaci má pan Paroubek svůj mohutný podíl viny) je prostě možné leccos.
Prezident Klaus se nechal včera slyšet, že šance na vytvoření vlády se slušnou podporou v PS je možná větší, než se na první pohled zdá. Tím jen potvrdil dojem, že z nejrůznějších důvodů (starost o znovuzvolení k nim nepochybně patří) bude preferovat zpytlíkování krize do nedůstojného kompromisu. Paroubkovi se jeho současná schopnost blokovat jakákoli smysluplná rozhodnutí bohatě zhodnotí. Přitom Paroubek znamená pro další politický vývoj ČR velké nebezpečí (patří k tomu typu politiků, kteří jsou schopni se ve svém zájmu se spojit třeba s čertem, čertu on říká „marťané“), ale je třeba jej porazit v otevřeném politickém boji, a ne se s ním paktovat a pelešit. Porazit jej znamená v první řadě dokázat mu, že ani on není schopen vytvořit vládu, která by dostala v PS důvěru (a bude-li to nutné, dokázat mu to třeba dvakrát po sobě, přičemž já věřím, že by to podruhé už třeba nebylo).
Místopředseda KSČM Dolejš prohlásil v souvislosti se zákazem Komunistického svazu mládeže, že i „problematické názory mají právo na existenci“, je zapotřebí o nich debatovat a nepřistupovat hned k restriktivním opatřením. To je najednou nějakého liberalismu! Platí to i pro popírání holocaustu?
Současné problémy izraelského prezidenta jsou snadným terčem pro jedovaté poznámky. Měl jsem taky chuť, nakonec jsem si to odpustil. Prezident Putin s příslovečným ruským taktem řekl v Moskvě po tiskovce izraelskému premiérovi (není jasné, chtěl-li, aby to proniklo do médií): „Pozdravujte svého premiéra. Je vidět, že je to chlapák. Znásilnil deset žen, to bych do něj nikdy neřekl! Všechny nás překvapil, všichni mu závidíme.“ To je typické ze dvou hledisek: za prvé, prezident je podezříván (zatím nikoli obviněn) ze dvou znásilnění. Aritmetiku ovšem naši slovanští bratři na východě už tradičně podceňují. A za druhé: zohlednění průvodních jevů vítězného tažení našich slovanských bratrů Evropou v druhé světové válce by mělo vést každého ruského politika, který má nějaké ponětí o studu, k tomu, aby se dobrovolně zřekl podobných komentářů. Čtenář či posluchač totiž jinak může snadno dojít k závěru, že to pan prezident myslí docela upřímně.
Jinak jsou ovšem Rusové na koni, drží pevně v rukou kohoutky od plynu a ropy a mohou jednat s Evropou i s USA (zatím jen do jisté míry) z pozice síly. Z Německa, pokud jim po schröderovsku půjde na ruku, by udělali redistributory energetických surovin v Evropě. Kancléřka Merkelová se prý zatím cuká. Pokud by se ovšem Německo s Ruskem dohodlo, budou mít polští kačeři a čeští minikačeři problém. A my ostatní, bohužel, taky.
V Lidových novinách se k volbám vyjadřuje mj. i Mnislav Zelený-Atapana, etnograf a indiánský náčelník. Doporučuje vzít si příklad z pralesních indiánů Amazonie. Jednak mám dojem, že na tom česká politika už nějaký rok pracuje, jednak s napětím očekávám, kdy se ozve paní Hauserová se svými šimpanzy Bonobo, ti jsou nepochybně ještě demokratičtější než pralesní indiáni. Pan Atapana (nebo Zelený?) byl svého času českým velvyslancem v Kolumbii. Byl už tenkrát zároveň indiánským náčelníkem? A připouští česká ústava takový střet zájmů?
Ondřej Neff píše v Lidových novinách: „Bohužel, ale více než - zřejmě - ukvapené zveřejnění nepodložené důkazy (jde o obvinění vznesené europoslankyní Hybáčkovou, o němž jsme už psali, bd), je šílený fakt, že se někdo snaží získat úplatek. Šílený je dále fakt, že mohla tato situace vůbec nastat, že totiž ministerstvo financí vzdoruje rozhodnutí soudu. A vůbec nejšílenější je skutečnost, že mediální pozornosti se dostane tato politická neobratnost a meritum věci jde stranou.“ Pan Neff se mýlí, meritum věci je v tom, zda a do jaké míry může paní Hybášková své obvinění potvrdit. Pokud ne, je šílené naopak to, co provedla.
Sobota 21. října
Vedení ČSSD běsní a nazývá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu politickou policií ODS. Nepřízeň sociálních demokratů si vysloužil i policejní prezident Husák. Nechci se pouštět do detailů, policejní problematice se nevěnuji, ale dojmu, že policie je zpolitizovaná na tu i na onu stranu, se ten, kdo situaci pozoruje z odstupu, těžko ubrání. Vliv posledních skandálů na výsledek voleb však asi nebude příliš velký. Český člověk dobře ví, že si nevybírá mezi anděly a čerty.
Předsedkyně SNK ED Hybášková začíná jevit příznaky nejistoty, má pocit, že „mohla udělat chybu“, když obvinila ministra Pospíšila z účasti na vydírání své strany. Ministr z důvodů celkem pochopitelných žádá přímou omluvu. Nechápu, co si od celé akce strana slibovala. A vůbec osud SNK ED (dříve Evropských demokratů) je zarmucující. Po odchodu pana Kasla z čela pražské radnice měla nově vzniklá strana docela slušné šance, aby se zdola uchytila v politice a vytvořila jakousi civilizovanější alternativu k ODS. Pan Kasl ovšem vršil chybu za chybou, úplně zbytečně se spřáhl s Centrem za Pravdu a Lásku a s politickými mrtvolami typu Josefa Zieleniece, takže nakonec byl z iniciativy, kterou sám rozjel, potupně vytlačen. To, že teď může z odstupu sledovat její tragikomické konce, bude pro něj asi jen slabým zadostiučiněním.
V rozhovoru pro Právo říká Jiří Pehe mj.: „A když se třeba v KDU-ČSL, která se sama definuje jako středová strana, najdou dva nebo tři poslanci, kteří tíhnou spíše nalevo, bude to znamenat, že to nejsou skuteční lidovci, že opravdoví lidovci jsou jen ti, kteří tíhnou napravo?“ Ne, bude to znamenat, že KDU-ČSL, která se před volbami tisíckrát zavázala, že ve vládě, jež bude záviset na hlasech poslanců KSČM, ani nezasedne, ani ji nebude podporovat, je naprosto nedůvěryhodný spolek, který obelhává své voliče a dělá si z nich srandu. A ti poslanci, kteří s tím nesouhlasili, to měli říci už před volbami, a ne až teď. Čili: nejde o to, kam poslanci tíhnou, ale zda řeknou ano Paroubkovi. A pokud tak učiní, bude to znamenat, že jsou podvodníci a darebáci.
V Mladé frontě Dnes se pozastavuje Lubomír Heger nad tím, že západní média označují středoevropské postkomunistické státy en bloc za „východní blok“ a počítají mezi ně i ČR. Myslím, že to, co se teď děje u nás, se moc neliší od vývoje v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. Snad jen v tom, že spojení silné strany s extremisty (ČSSD s KSČM) se u nás zatím ještě nerealizovalo – jen už je přes čtyři měsíce, od voleb, na spadnutí. Je to svědectví o labilitě a nedokonalosti české demokracie. Např. situace v Maďarsku není taky nic moc, ale spolčení velkých stran s extremisty tam nehrozí. Řeči o tom, že něco podobného je FIDESZ, jsou úplně nesmyslné a souvisí s českými mindráky (mindráky z anexe etnicky maďarských oblastí po r. 1918 a z nelidských opatření vůči maďarské „menšině“ na Slovensku v r. 1945). Proti např. PiS je FIDESZ tvrz demokracie.
Paroubek se pohoršuje na Novu, že záměrně načasovala odvysílání reportáží o gangu kolem Doležela tak, aby očernila ČSSD před volbami. Pan Paroubek má svérázné představy o svobodě médií. Pokud si stěžuje na postup policejních orgánů a odpovědných politiků, musím uznat, že na těch stížnostech něco je, pokud si stěžuje na média, je to nehorázné, média mají, pokud se jim něco takového dostane do rukou, přímo povinnost to okamžitě zveřejnit, jinak budou hrát spolu s potrefenou partají její politickou hry.
Česká televize prokázala naprosto nebývalou míru zmužilosti, když utnula v přenosu z tiskové konference ČSSD Paroubkův proslov, který pozvolna přešel v předvolební chvástavou agitaci v době, kdy už je něco podobného zákonem zakázáno. Problém je jen v tom, že ČT24, která tiskovku přenášela, určitě zase až tak moc lidí nesleduje (myslím, že vysílá jen digitálně, v některých kabelových sítích a na internetu). Takže se až tak moc nestalo.
V tuto chvíli jsou již prakticky známy výsledky prvního kola senátních voleb. Je z nich zjevné, že se uplatnily především velké zaběhnuté strany: ODS se prosadila ve všech volebních obvodech až na zlínský, ČSSD bude zastoupena v 11-12 obvodech, KDU-ČSL asi v šesti. Zdá se, že neuspěli zelení, na různé pidistrany připadá jen 7 kandidátů. S druhým kolem bude ovšem potíž: Paroubek vyhlásil tažení hrrr na ODS, může se spolehnout na komunisty, aliance s ČSSD je velmi výhodná i pro KDU-ČSL, kdežto aliance s ODS nemůže KDU-ČSL mnoho přinést, protože všichni kandidáti KDU až na jednoho stojí v druhém kole proti ODS. Taky se dá aliance (podobně jako hlasování o předsedovi PS) udělat tiše a za bukem. ODS tedy může v druhém kole leccos ztratit, a ČSSD pravděpodobně mnoho získá (obhajuje jediný mandát!), spojenectví s KSČM je nerozborné. Účast byla díky spojení s komunálními volbami neobvykle vysoká, za týden tomu bude bezpochyby jinak.
Pokud jde o komunální volby, výsledky jsou dosud velmi nepřehledné a je velmi těžké srovnávat mandát v malé obci s mandátem např. do pražského zastupitelstva. Takže s výsledky se dá pěkně manipulovat.
Pondělí 23. října
Výsledkům komunálních voleb a prvního kola senátních voleb jsme věnovali zvláštní komentář. Zde jenom doplňující informace. Paroubek vyzval pro druhé kolo senátních voleb k mobilizaci všech stran proti ODS. Na jednu stranu mu nic jiného nezbývá, na druhou je to zbytečné, komploty se uzavírají nejlépe bez mobilizace a např. KDU-ČSL je do skrytých dohod s ČSSD přímo tlačena (kandiduje většinou proti ODS), jen se o nich pokud možno nesmí moc nahlas mluvit (místopředseda Kasal vyčůraně prohlásil, že žádná mobilizace nebude, jen příležitostné dohody případ od případu). Navíc není příliš jednoduché přesvědčit voliče, aby v druhém kole volili toho, koho jim partaj vybere. Normální reakce voliče, jehož kandidát v prvním kole vypadl, totiž je, že v druhém kole nejde volit. Donutit ho reagovat nenormálně bude těžké a např. voličstvo KDU-ČSL asi nebude mít moc chuti hlasovat pro Paroubkovu partaj. Větší šanci má Paroubek jen u komunistů, ale s těmi zase žádnou mobilizaci dělat nemusí, zafunguje to i bez ní. Stejně asi zůstane doma i řada komunistických voličů. Otázka do druhého kola tedy nejspíš je: zvládne ne zcela úplný rudý blok osamocenou ODS? Předseda ODS Topolánek se vyjadřuje zdrženlivě a tvrdí, že za úspěch by považoval obhájení všech deseti senátorských mandátů. Je dnes příjemné slyšet politika, který mluví střízlivě a nezřízeně se nechvástá.
Pan Bursík si slintá přes pysk, prohlásil zdvořile předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik. Je to politik každým coulem lidový a ve výrazivu svého spojence Paroubka dokonce o prsa předstihuje.
Paní Topolánková, poté co pohořela ve volbách za Sdružení proti sudetoněmeckým revanšistům, velkoryse odkázala své hlasy v druhém kole senátorovi za ODS. Proč ne, mají k sobě očividně programově blízko. Zdá se, že paní Topolánkové pomsta na manželovi v přímém přenosu dvakrát moc nevyšla, míra utržené ostudy u soudných lidí musí být relativně velká, efekt nulový. Kdyby tu energii byla věnovala rozvodové při, mohla by z toho vytěžit více a nezatahovala by do svých rodinných problémů celý národ, který přece v této věci výjimečně za nic nemůže.
Paroubek není úplně v dobrém rozmaru: nejdřív to schytala pražská organizace. ČSSD v Praze sice netratila, ale vzhledem k mimořádnému úspěchu ODS zřejmě bude muset přejít do opozice. Předseda ČSSD si myslí, že „nevedení konfrontační kampaně ve svých důsledcích znamenalo, že se sami (pražští sociální demokraté, bd) dostali do pozice partnera, který nemusí být v radě“. Je to skrytá kritika Petry Buzkové, je na nynější styl ČSSD asi příliš slušná. Od Paroubka to zní spíš jako pochvala, nehledě na to, že z dosavadního vývoje voličské přízně lze spíš usoudit, že většinu lidí sprosťáctví nepřitahuje. Paroubkovi se dále zdá, že pokud jde o skandály a aféry, je to „tak trošku“ taky věc poslanců ČSSD v bezpečnostním výboru Sněmovny, kteří jsou také „příliš slušní“. Bezpečnostní politiku „nemohou dělat ti, kdo se bojí jít do svých soupeřů a kdo si myslí, že se někde schovají“ (zjevně kritika exministra vnitra Bublana). Je impozantní, s jakou otevřeností dává předseda ČSSD najevo, že „příliš slušní lidé“ nemají v ČSSD co pohledávat.
Podle Paroubka hodlá ČSSD uzavřít „smlouvu se specializovanou advokátní kanceláří, která by ji zastupovala v mediálních kauzách". První jsou na řadě MfD a Nova, postupně se dostane na všechny. Hezký příspěvek k šíření svobody projevu. Něco podobného zatím u nás žádnou stranu nenapadlo. Kromě KSČ kdysi, ovšem.
V Mostě zvítězilo občanské sdružení, které pojalo předvolební kampaň jako loterii (lístky z jeho mítinků byly slosovatelné, vyhrát lze i automobil). Je to hezký nápad a doufám, že se všeobecně ujme. Druhá zajímavá inovace proběhla v komunálních volbách v Bujesilech na Roycansku a v Havířově, kde z piety na kandidátkách nechali i zemřelé. Tím volby dostávají lehce morbidní nádech, zasedání zastupitelstva se budou muset konat od půlnoci a skončí, když kohout zakokrhá.
Petr Pithart, který skončil v prvním kole senátních voleb v Chrudimi na druhém místě, podle LN připouští, že bude hledat podporu u sociálních demokratů. To nepřekvapuje. Pan Pithart bude pro to, aby byl zvolen, hledat podporu u kohokoli. Je to člověk vstřícný a tolerantní: když jde o politickou kariéru, sbratří se s kdekým. Obávám se navíc, že v KDU-ČSL není sám.
Jiří Černý napsal v Lidových novinách: „Nejroztomilejší byla opět Jana Bobošíková. I všechny ostatní, kteří své výsledky v senátních či dalších volbách nazírali „poměrně optimisticky“, trumfla útokem proti dosavadnímu senátorovi Zdeňkovi Bártovi, „známému příznivci sudetoněmeckého landsmannschaftu“. Mě sice už v předvolební agitaci zarazilo, jak účelově zkreslil Bártův odsudek poválečných protiněmeckých masakrů jeho senátorský protikandidát Alexandr Vondra, ale kam se hrabe na úsměv Lady Populism.“ Pan Černý je zřejmě jediným českým novinářem, který obě nechutnosti v celostátním papírovém deníku zmínil a kritizoval. Klobouk dolů.
Ve stínu volebních výsledků probíhá padesáté výročí maďarské revoluce z roku 1956. V Maďarsku ho opozice (přesněji řečeno FIDESZ) využila k rozpoutání protivládních protestů, které dnes přerostly v rozsáhlé demonstrace a násilná střetnutí s policií. Policie musela použít granáty se slzným plynem a gumové projektily. Demonstranti ukradli na jakési výstavě tank a projíždějí se s ním po Budapešti. Nemohu si pomoci, ale připadá mi to nechutné. Při vzpomínkách na tragický osud revoluce 1956 bych byl očekával víc piety. Ostatně, dnes se to demonstruje.
Dnes ve 14 hodin začaly komunální a senátní volby. Přečetl jsem si v novinách několik komentářů na téma, že v nich půjde nakonec o něco úplně jiného, než je výraz podpory pro největší strany. Měl jsem možnost pozorovat jednoho jediného voliče, a tím jsem já sám. Tato málo reprezentativní zkušenost názor komentátorů nepotvrzuje. Volební místnost jsem navštívil ve 14.30 a nabyl jsem jednoznačného dojmu, že volby jsou tentokrát záležitostí seniorů. To jsou ovšem málo reprezentativní dojmy. Uvidíme.
Bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj Jourová uvedla při výslechu na policii mj., že na ni Paroubek ještě coby ministr tlačil, aby preferovala projekt Bono Publico (tj. akci pánů Péti a Doležela). Jakkoli nemám pana Paroubka rád, v tomto případě chápu jeho rozhořčení. Je skandální, že takové informace unikají z počáteční fáze policejního vyšetřování, a je dvojnásob skandální, že se tak děje den před volbami. Jenže: v situaci víc než čtvrtročního bezvládí (a na této situaci má pan Paroubek svůj mohutný podíl viny) je prostě možné leccos.
Prezident Klaus se nechal včera slyšet, že šance na vytvoření vlády se slušnou podporou v PS je možná větší, než se na první pohled zdá. Tím jen potvrdil dojem, že z nejrůznějších důvodů (starost o znovuzvolení k nim nepochybně patří) bude preferovat zpytlíkování krize do nedůstojného kompromisu. Paroubkovi se jeho současná schopnost blokovat jakákoli smysluplná rozhodnutí bohatě zhodnotí. Přitom Paroubek znamená pro další politický vývoj ČR velké nebezpečí (patří k tomu typu politiků, kteří jsou schopni se ve svém zájmu se spojit třeba s čertem, čertu on říká „marťané“), ale je třeba jej porazit v otevřeném politickém boji, a ne se s ním paktovat a pelešit. Porazit jej znamená v první řadě dokázat mu, že ani on není schopen vytvořit vládu, která by dostala v PS důvěru (a bude-li to nutné, dokázat mu to třeba dvakrát po sobě, přičemž já věřím, že by to podruhé už třeba nebylo).
Místopředseda KSČM Dolejš prohlásil v souvislosti se zákazem Komunistického svazu mládeže, že i „problematické názory mají právo na existenci“, je zapotřebí o nich debatovat a nepřistupovat hned k restriktivním opatřením. To je najednou nějakého liberalismu! Platí to i pro popírání holocaustu?
Současné problémy izraelského prezidenta jsou snadným terčem pro jedovaté poznámky. Měl jsem taky chuť, nakonec jsem si to odpustil. Prezident Putin s příslovečným ruským taktem řekl v Moskvě po tiskovce izraelskému premiérovi (není jasné, chtěl-li, aby to proniklo do médií): „Pozdravujte svého premiéra. Je vidět, že je to chlapák. Znásilnil deset žen, to bych do něj nikdy neřekl! Všechny nás překvapil, všichni mu závidíme.“ To je typické ze dvou hledisek: za prvé, prezident je podezříván (zatím nikoli obviněn) ze dvou znásilnění. Aritmetiku ovšem naši slovanští bratři na východě už tradičně podceňují. A za druhé: zohlednění průvodních jevů vítězného tažení našich slovanských bratrů Evropou v druhé světové válce by mělo vést každého ruského politika, který má nějaké ponětí o studu, k tomu, aby se dobrovolně zřekl podobných komentářů. Čtenář či posluchač totiž jinak může snadno dojít k závěru, že to pan prezident myslí docela upřímně.
Jinak jsou ovšem Rusové na koni, drží pevně v rukou kohoutky od plynu a ropy a mohou jednat s Evropou i s USA (zatím jen do jisté míry) z pozice síly. Z Německa, pokud jim po schröderovsku půjde na ruku, by udělali redistributory energetických surovin v Evropě. Kancléřka Merkelová se prý zatím cuká. Pokud by se ovšem Německo s Ruskem dohodlo, budou mít polští kačeři a čeští minikačeři problém. A my ostatní, bohužel, taky.
V Lidových novinách se k volbám vyjadřuje mj. i Mnislav Zelený-Atapana, etnograf a indiánský náčelník. Doporučuje vzít si příklad z pralesních indiánů Amazonie. Jednak mám dojem, že na tom česká politika už nějaký rok pracuje, jednak s napětím očekávám, kdy se ozve paní Hauserová se svými šimpanzy Bonobo, ti jsou nepochybně ještě demokratičtější než pralesní indiáni. Pan Atapana (nebo Zelený?) byl svého času českým velvyslancem v Kolumbii. Byl už tenkrát zároveň indiánským náčelníkem? A připouští česká ústava takový střet zájmů?
Ondřej Neff píše v Lidových novinách: „Bohužel, ale více než - zřejmě - ukvapené zveřejnění nepodložené důkazy (jde o obvinění vznesené europoslankyní Hybáčkovou, o němž jsme už psali, bd), je šílený fakt, že se někdo snaží získat úplatek. Šílený je dále fakt, že mohla tato situace vůbec nastat, že totiž ministerstvo financí vzdoruje rozhodnutí soudu. A vůbec nejšílenější je skutečnost, že mediální pozornosti se dostane tato politická neobratnost a meritum věci jde stranou.“ Pan Neff se mýlí, meritum věci je v tom, zda a do jaké míry může paní Hybášková své obvinění potvrdit. Pokud ne, je šílené naopak to, co provedla.
Sobota 21. října
Vedení ČSSD běsní a nazývá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu politickou policií ODS. Nepřízeň sociálních demokratů si vysloužil i policejní prezident Husák. Nechci se pouštět do detailů, policejní problematice se nevěnuji, ale dojmu, že policie je zpolitizovaná na tu i na onu stranu, se ten, kdo situaci pozoruje z odstupu, těžko ubrání. Vliv posledních skandálů na výsledek voleb však asi nebude příliš velký. Český člověk dobře ví, že si nevybírá mezi anděly a čerty.
Předsedkyně SNK ED Hybášková začíná jevit příznaky nejistoty, má pocit, že „mohla udělat chybu“, když obvinila ministra Pospíšila z účasti na vydírání své strany. Ministr z důvodů celkem pochopitelných žádá přímou omluvu. Nechápu, co si od celé akce strana slibovala. A vůbec osud SNK ED (dříve Evropských demokratů) je zarmucující. Po odchodu pana Kasla z čela pražské radnice měla nově vzniklá strana docela slušné šance, aby se zdola uchytila v politice a vytvořila jakousi civilizovanější alternativu k ODS. Pan Kasl ovšem vršil chybu za chybou, úplně zbytečně se spřáhl s Centrem za Pravdu a Lásku a s politickými mrtvolami typu Josefa Zieleniece, takže nakonec byl z iniciativy, kterou sám rozjel, potupně vytlačen. To, že teď může z odstupu sledovat její tragikomické konce, bude pro něj asi jen slabým zadostiučiněním.
V rozhovoru pro Právo říká Jiří Pehe mj.: „A když se třeba v KDU-ČSL, která se sama definuje jako středová strana, najdou dva nebo tři poslanci, kteří tíhnou spíše nalevo, bude to znamenat, že to nejsou skuteční lidovci, že opravdoví lidovci jsou jen ti, kteří tíhnou napravo?“ Ne, bude to znamenat, že KDU-ČSL, která se před volbami tisíckrát zavázala, že ve vládě, jež bude záviset na hlasech poslanců KSČM, ani nezasedne, ani ji nebude podporovat, je naprosto nedůvěryhodný spolek, který obelhává své voliče a dělá si z nich srandu. A ti poslanci, kteří s tím nesouhlasili, to měli říci už před volbami, a ne až teď. Čili: nejde o to, kam poslanci tíhnou, ale zda řeknou ano Paroubkovi. A pokud tak učiní, bude to znamenat, že jsou podvodníci a darebáci.
V Mladé frontě Dnes se pozastavuje Lubomír Heger nad tím, že západní média označují středoevropské postkomunistické státy en bloc za „východní blok“ a počítají mezi ně i ČR. Myslím, že to, co se teď děje u nás, se moc neliší od vývoje v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. Snad jen v tom, že spojení silné strany s extremisty (ČSSD s KSČM) se u nás zatím ještě nerealizovalo – jen už je přes čtyři měsíce, od voleb, na spadnutí. Je to svědectví o labilitě a nedokonalosti české demokracie. Např. situace v Maďarsku není taky nic moc, ale spolčení velkých stran s extremisty tam nehrozí. Řeči o tom, že něco podobného je FIDESZ, jsou úplně nesmyslné a souvisí s českými mindráky (mindráky z anexe etnicky maďarských oblastí po r. 1918 a z nelidských opatření vůči maďarské „menšině“ na Slovensku v r. 1945). Proti např. PiS je FIDESZ tvrz demokracie.
Paroubek se pohoršuje na Novu, že záměrně načasovala odvysílání reportáží o gangu kolem Doležela tak, aby očernila ČSSD před volbami. Pan Paroubek má svérázné představy o svobodě médií. Pokud si stěžuje na postup policejních orgánů a odpovědných politiků, musím uznat, že na těch stížnostech něco je, pokud si stěžuje na média, je to nehorázné, média mají, pokud se jim něco takového dostane do rukou, přímo povinnost to okamžitě zveřejnit, jinak budou hrát spolu s potrefenou partají její politickou hry.
Česká televize prokázala naprosto nebývalou míru zmužilosti, když utnula v přenosu z tiskové konference ČSSD Paroubkův proslov, který pozvolna přešel v předvolební chvástavou agitaci v době, kdy už je něco podobného zákonem zakázáno. Problém je jen v tom, že ČT24, která tiskovku přenášela, určitě zase až tak moc lidí nesleduje (myslím, že vysílá jen digitálně, v některých kabelových sítích a na internetu). Takže se až tak moc nestalo.
V tuto chvíli jsou již prakticky známy výsledky prvního kola senátních voleb. Je z nich zjevné, že se uplatnily především velké zaběhnuté strany: ODS se prosadila ve všech volebních obvodech až na zlínský, ČSSD bude zastoupena v 11-12 obvodech, KDU-ČSL asi v šesti. Zdá se, že neuspěli zelení, na různé pidistrany připadá jen 7 kandidátů. S druhým kolem bude ovšem potíž: Paroubek vyhlásil tažení hrrr na ODS, může se spolehnout na komunisty, aliance s ČSSD je velmi výhodná i pro KDU-ČSL, kdežto aliance s ODS nemůže KDU-ČSL mnoho přinést, protože všichni kandidáti KDU až na jednoho stojí v druhém kole proti ODS. Taky se dá aliance (podobně jako hlasování o předsedovi PS) udělat tiše a za bukem. ODS tedy může v druhém kole leccos ztratit, a ČSSD pravděpodobně mnoho získá (obhajuje jediný mandát!), spojenectví s KSČM je nerozborné. Účast byla díky spojení s komunálními volbami neobvykle vysoká, za týden tomu bude bezpochyby jinak.
Pokud jde o komunální volby, výsledky jsou dosud velmi nepřehledné a je velmi těžké srovnávat mandát v malé obci s mandátem např. do pražského zastupitelstva. Takže s výsledky se dá pěkně manipulovat.
Pondělí 23. října
Výsledkům komunálních voleb a prvního kola senátních voleb jsme věnovali zvláštní komentář. Zde jenom doplňující informace. Paroubek vyzval pro druhé kolo senátních voleb k mobilizaci všech stran proti ODS. Na jednu stranu mu nic jiného nezbývá, na druhou je to zbytečné, komploty se uzavírají nejlépe bez mobilizace a např. KDU-ČSL je do skrytých dohod s ČSSD přímo tlačena (kandiduje většinou proti ODS), jen se o nich pokud možno nesmí moc nahlas mluvit (místopředseda Kasal vyčůraně prohlásil, že žádná mobilizace nebude, jen příležitostné dohody případ od případu). Navíc není příliš jednoduché přesvědčit voliče, aby v druhém kole volili toho, koho jim partaj vybere. Normální reakce voliče, jehož kandidát v prvním kole vypadl, totiž je, že v druhém kole nejde volit. Donutit ho reagovat nenormálně bude těžké a např. voličstvo KDU-ČSL asi nebude mít moc chuti hlasovat pro Paroubkovu partaj. Větší šanci má Paroubek jen u komunistů, ale s těmi zase žádnou mobilizaci dělat nemusí, zafunguje to i bez ní. Stejně asi zůstane doma i řada komunistických voličů. Otázka do druhého kola tedy nejspíš je: zvládne ne zcela úplný rudý blok osamocenou ODS? Předseda ODS Topolánek se vyjadřuje zdrženlivě a tvrdí, že za úspěch by považoval obhájení všech deseti senátorských mandátů. Je dnes příjemné slyšet politika, který mluví střízlivě a nezřízeně se nechvástá.
Pan Bursík si slintá přes pysk, prohlásil zdvořile předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik. Je to politik každým coulem lidový a ve výrazivu svého spojence Paroubka dokonce o prsa předstihuje.
Paní Topolánková, poté co pohořela ve volbách za Sdružení proti sudetoněmeckým revanšistům, velkoryse odkázala své hlasy v druhém kole senátorovi za ODS. Proč ne, mají k sobě očividně programově blízko. Zdá se, že paní Topolánkové pomsta na manželovi v přímém přenosu dvakrát moc nevyšla, míra utržené ostudy u soudných lidí musí být relativně velká, efekt nulový. Kdyby tu energii byla věnovala rozvodové při, mohla by z toho vytěžit více a nezatahovala by do svých rodinných problémů celý národ, který přece v této věci výjimečně za nic nemůže.
Paroubek není úplně v dobrém rozmaru: nejdřív to schytala pražská organizace. ČSSD v Praze sice netratila, ale vzhledem k mimořádnému úspěchu ODS zřejmě bude muset přejít do opozice. Předseda ČSSD si myslí, že „nevedení konfrontační kampaně ve svých důsledcích znamenalo, že se sami (pražští sociální demokraté, bd) dostali do pozice partnera, který nemusí být v radě“. Je to skrytá kritika Petry Buzkové, je na nynější styl ČSSD asi příliš slušná. Od Paroubka to zní spíš jako pochvala, nehledě na to, že z dosavadního vývoje voličské přízně lze spíš usoudit, že většinu lidí sprosťáctví nepřitahuje. Paroubkovi se dále zdá, že pokud jde o skandály a aféry, je to „tak trošku“ taky věc poslanců ČSSD v bezpečnostním výboru Sněmovny, kteří jsou také „příliš slušní“. Bezpečnostní politiku „nemohou dělat ti, kdo se bojí jít do svých soupeřů a kdo si myslí, že se někde schovají“ (zjevně kritika exministra vnitra Bublana). Je impozantní, s jakou otevřeností dává předseda ČSSD najevo, že „příliš slušní lidé“ nemají v ČSSD co pohledávat.
Podle Paroubka hodlá ČSSD uzavřít „smlouvu se specializovanou advokátní kanceláří, která by ji zastupovala v mediálních kauzách". První jsou na řadě MfD a Nova, postupně se dostane na všechny. Hezký příspěvek k šíření svobody projevu. Něco podobného zatím u nás žádnou stranu nenapadlo. Kromě KSČ kdysi, ovšem.
V Mostě zvítězilo občanské sdružení, které pojalo předvolební kampaň jako loterii (lístky z jeho mítinků byly slosovatelné, vyhrát lze i automobil). Je to hezký nápad a doufám, že se všeobecně ujme. Druhá zajímavá inovace proběhla v komunálních volbách v Bujesilech na Roycansku a v Havířově, kde z piety na kandidátkách nechali i zemřelé. Tím volby dostávají lehce morbidní nádech, zasedání zastupitelstva se budou muset konat od půlnoci a skončí, když kohout zakokrhá.
Petr Pithart, který skončil v prvním kole senátních voleb v Chrudimi na druhém místě, podle LN připouští, že bude hledat podporu u sociálních demokratů. To nepřekvapuje. Pan Pithart bude pro to, aby byl zvolen, hledat podporu u kohokoli. Je to člověk vstřícný a tolerantní: když jde o politickou kariéru, sbratří se s kdekým. Obávám se navíc, že v KDU-ČSL není sám.
Jiří Černý napsal v Lidových novinách: „Nejroztomilejší byla opět Jana Bobošíková. I všechny ostatní, kteří své výsledky v senátních či dalších volbách nazírali „poměrně optimisticky“, trumfla útokem proti dosavadnímu senátorovi Zdeňkovi Bártovi, „známému příznivci sudetoněmeckého landsmannschaftu“. Mě sice už v předvolební agitaci zarazilo, jak účelově zkreslil Bártův odsudek poválečných protiněmeckých masakrů jeho senátorský protikandidát Alexandr Vondra, ale kam se hrabe na úsměv Lady Populism.“ Pan Černý je zřejmě jediným českým novinářem, který obě nechutnosti v celostátním papírovém deníku zmínil a kritizoval. Klobouk dolů.
Ve stínu volebních výsledků probíhá padesáté výročí maďarské revoluce z roku 1956. V Maďarsku ho opozice (přesněji řečeno FIDESZ) využila k rozpoutání protivládních protestů, které dnes přerostly v rozsáhlé demonstrace a násilná střetnutí s policií. Policie musela použít granáty se slzným plynem a gumové projektily. Demonstranti ukradli na jakési výstavě tank a projíždějí se s ním po Budapešti. Nemohu si pomoci, ale připadá mi to nechutné. Při vzpomínkách na tragický osud revoluce 1956 bych byl očekával víc piety. Ostatně, dnes se to demonstruje.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
