UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Znepřátelené politické tábory se na poslední chvíli předhánějí v gentlemanství. Topolánek před hlasováním o důvěře osobně vypáruje těžce nemocnou poslankyni ČSSD Mazuchovou. Co mu taky zbývá, kdyby to neudělal, udělali by to s chutí lidovci nebo zelení. Paroubek jeho rozhodnutí ovšem ocenil jako „součást politické kultury“ a poslanci ČSSD se poté rozhodli přece jen připustit premiéra na svůj klub (nic je to nestojí a budou vypadat o trochu lépe). Důležitější je, že Paroubek prozradil něco z toho, jaké má plány, pokud jej prezident pověří sestavením vlády. Předseda PS Vlček by pak měl podat demisi a znovu kandidovat na předsedu PS. Pokud dostane 101 hlasů (což se může stát, proč by pro něho nehlasovali zelení nebo lidovci), bude to Paroubek považovat i za podporu své budoucí vlády (ten výklad je mírně přitažený za vlasy, poslanci budou hlasovat pro předsedu PS, ne pro Paroubkovu vládu). A následně Paroubek sestaví vládu, která bude menšinová, ale budou v ní poslanci, případně členové dalších stran. Vzhledem k tomu, že KDU-ČSL se dosud nedokázala dohodnout na jednotném hlasování o důvěře Topolánkovi, není vyloučeno, že by Paroubek získal v PS většinu (tři lidovci chtějí před hlasováním odejít, což v této situaci znamená faktickou podporu Paroubkovi; KDU-ČSL neměla příležitost při hlasování ukázat, že se distancuje od pochybných aktivit svého expředsedy, ale zjevně na to nemá; nedá se vyloučit, že někdo z jejího klubu se dá koupit; mělo by jenom být jasné, že se dal koupit, takové jednání je neomluvitelné – teď ostatně vůbec nejde o podporu Topolánka, ale o podporu Paroubka a ať se chytráci z KDU-ČSL netváří, že o tom nevědí). A je skoro jisté, že se Paroubkovi podaří do vlády uhnat aspoň nějakého člena zelených (nebo možná i KDU-ČSL) a vytvořit jakési potěmkinské zdání pluralitní vlády. Odpůrcům spolupráce s komunisty pak bude horko. Klaus odmítá jmenovat vládu, která bude závislá na komunistické podpoře. Poslední slovo ale bude mít předseda PS. Paroubek se sice zaklínal, že Vlček po druhém neúspěchu podle dohody odstoupí, ale jednak mi pan expremiér připadá stejně věrohodný jako generál Jepišev, když v létě 1968 rozhořčeně odmítl, že by se Rusové chystali na invazi do Československa, a jednak, nedá se vyloučit, že pokud bude Vlček znovu kandidovat, dostane podporu těch, kteří si myslí, že by Paroubek měl dostat šanci (mezi zelenými a lidovci se jistě najdou a je podle mého názoru těžké jim zrovna tohle zazlívat.) Pak Paroubek dostane tu třetí, nejvýhodnější příležitost. Znovu opakuji, že vládu, v jejímž čele stojí Paroubek a která je závislá na hlasech KSČM, považuji za katastrofu pro už tak velmi vratkou českou demokracii.
Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká se přece jen rozhoupala a hodlá zjistit, proč soud nařídil odposlechy až 4. září (když podezření z úniku informací vyvstalo koncem května) a proč je přerušil až 20. září. Zdá se, že když se chce, není zase až tak bezmocná. Taky by si měla všimnout toho, že odposlouchávat ministra vnitra a novináře může být formálně podle zákona, ale je to i tak dost velká drzost.
Do novin prosákla informace, že na den všech národních svatých (28. října) chce prezident odměnit medailí mj. svého Mluvčího Hájka. Zdá se ovšem, že jde o záměnu jmen (medaili má nejspíš dostat jiný Petr Hájek) a že Hrad zlomyslně mlčí, aby se v tom rozhořčeně kritizující komentátoři pěkně zkoupali. Proto si počkáme.
Ministr Tlustý uzavřel mír s náměstkem Janotou a vlastně uznal aspoň některé jeho argumenty. To je vstřícné gesto. Nicméně náměstkovo odvolání platí. Pak ale není jasné, proč ho odvolal, a mělo by se to vysvětlit.
Venezuelský prezident Chávez, jak se zdá pověřený, aby svět informoval o zdravotním stavu Fidela Castra, prohlásil, že kubánský diktátor se „uzdravuje pomalu“. Přeloženo do normální řeči to znamená, že umírá.
Že vláda nezíská důvěru, bylo předem jasné. Jasné nebylo, jak se zachovají lidovci. Lidovci se zachovali tak, jak je jejich zvykem. Skunčím způsobem. Tři absence při hlasování jsou tři hlasy pro Paroubka. A podle zprávy v ČT poslanecký klub třem absentérům jejich absenci de fakto požehnal. Bude obtížné zabránit tomu, aby někdo z lidoveckého klubu podržel Paroubka, až bude pověřen sestavit vládu. Jsem přesvědčený, že se tomu nedá zabránit: po druhém pokuse podá Vlček demisi, jak se zavázal, vzápětí bude znovu kandidovat a bude zvolen. V tajné volbě, takže se nepozná, kdo mu dal svůj hlas. Pak navrhne Klausovi jako premiéra Paroubka. Klaus v té situaci může udělat jen dvojí, pokud si chce zachránit aspoň trochu čistý štít: totiž buď se zastřelit, nebo okamžitě rezignovat. Ani jedno, ani druhé nepochybně neudělá. A pak Paroubkova vláda projde. Je mimořádně důležité, aby ti, co Paroubkovi pomohou k moci, věděli, co si o nich většina veřejnosti myslí. Samozřejmě to nepomůže. Ale ti lidé to budou mít aspoň nepříjemné. Nepříjemnější než Plojhar, Šlechta a Hájek v roce 1948.
Pana Martina Hekrdlu obdivuji: dokáže vždycky naprosto přesně zformulovat pravý opak toho, co si myslím já. Tentokrát se pustil do Ústavního soudu. Tématem jeho kritiky je způsob, jak se ÚS postavil ke Klausovu odvolání dr. Brožové a k některým pasážím Zákona o neziskových nemocnicích. V obou případech ÚS prokázal, že je přes všechny lapsy a problémy přece jen poslední instancí, která v krizových situacích dokáže zabránit nejkřiklavějšímu prznění zákonnosti v ČR. Od Klause je mimořádná drzost mluvit o „soudcovském korporativismu". Je mimořádně důležité, aby tu byla instituce schopná čelit korporativismu tam, kde opravdu hrozí: tj. v exekutivě a v zákonodárných orgánech.
Mirek Topolánek má plán: plán spočívá v tom, že by Klaus měl jmenovat co nejrychleji premiérem znovu jeho a on by předstoupil před sněmovnu se stejnou vládou, s níž už jednou dostal nedůvěru. Tím by se prý urychlila cesta k předčasným volbám, protože by bylo možné maximálně zkrátit zákonné lhůty. Omyl. Urychlila by se tím cesta ke třetímu, nejvýhodnějšímu pokusu, který připadne Paroubkovi. Václav Klaus zejména po „Sarajevu“ opečovával ODS velmi důkladně, aby se v ní neoctl nějaký rozkladný živel, který by ostatní obtěžoval svou přílišnou přemýšlivostí.
JUDr. Václav Vlk se v MfD vzteká, že lidem z justice prochází spousta neuvěřitelných dezinformací proto, že nemají profesionální kritiky. Možná, že by místo vztekání měl takovou profesionální kritiku provádět. Místo toho, aby se pokoušel po způsobu poručíka Duba ty ostatní donutit až k pláči.
Středa 4. října
Exministr pro životní prostředí Ambrozek (jeden ze tří lidovců, kteří při hlasování o důvěře pro Topolánkovu vládu odešli ze sálu) naznačil, že si dokáže představit svou podporu menšinové vládě ČSSD. Paroubek se na něho okamžitě vrhl jako sup a exministr začal brzdit: prý jeho stanovisko závisí na stanovisku celé KDU-ČSL. Předpokládám, že strana nebude mít tu drzost, aby dala svým poslancům volnou ruku také při hlasování o důvěře pro Paroubkovu menšinovou vládu (i když se ta vláda po způsobu vlka z pohádky bude maskovat za poloúřednickou, úřednickou nebo dokonce podúřednickou). Lidovci slíbili před volbami svým potencionálním voličům, že vládu, která by závisela na komunistech, nepodpoří. Navíc, realisticky vzato, by k tomu, aby v soutěži o Plojharův kolárek někdo vystoupil veřejně před kamerami a řekl ano něčemu, co se strana dušovala, že nikdy nepřipustí, bylo mj. zapotřebí i jisté odvahy; realisticky nepředpokládám, že by odvaha bylo něco, čím KDU-ČSL pekypuje. Paroubek by musil přeběhlíkovi nebo přeběhlíkům nabídnout nějaké velmi dokonalé alibi, nevím, je-li to možné. Dovedu si ovšem představit, že pokud Klaus teď nejmenuje premiérem Paroubka, předseda Vlček podá demisi a ČSSD jej okamžitě nominuje za předsedu. Pak bude nejspíš v tajném hlasování někdo ze zelených nebo lidovců hlasovat pro něho: hlasování bude o tom, má-li Paroubek dostat příležitost sestavit vládu. Přiznám se, že kdybych byl poslancem, měl bych s takovým hlasováním problém, chybí mi nějaké přesvědčivé důvody pro to, proč by Paroubek příležitost dostat neměl (přesvědčivé důvody pro to, proč by vláda pod jeho vedením za žádných okolností neměla dostat důvěru, mi nikdo nemusí dodávat, píšu o tom už tři čtvrtě roku, ale nemyslím si, že by se k takovému rozumnému rozhodnutí mohlo dospět cestou podrazů).
Jiná otázka je otázka politické budoucnosti Mirka Topolánka. Mám dojem, že se nyní tak říkajíc uzavřela, a to právem. V povolebním klání naprosto selhal. Vsadil bych se, že ho k jednání s Paroubkem v ODS tlačili a že i hradní pán si po maradonovsku přisadil: ale to ho neomlouvá, neměl na to nikdy přistoupit. Měl se snažit upevnit trojkoalici tak, aby byla schopná dokázat Paroubkovi, že bez ní si ani ruce neumeje. Zatím se mu podařilo Paroubka přesvědčit o tom, že on i ODS jsou papírový tygr.
Miloš Zeman podle Práva včera prohlásil: „Tady existuje dvojice, podle mého názoru, sebevědomých fracků, která představuje jakýsi nový, a podle mého názoru nezdravý způsob vládnutí…“ Při bližším ohledání zjistíme, že svatý muž z Vysočiny nemá na mysli Paroubka a Topolánka, ale jejich poradce Tvrdíka a Dalíka. To je finta, používaná v „sovětské“ diplomacii od Chruščova: aby protivník, jehož je třeba utáhnout na vařené nudli, mohl mít dojem, že má ještě šanci, svede se to na jeho bezprostřední okolí. Lidově řečeno: on není tak zlý, ale lidi kolem něho ho kazí. Zároveň tím vlastně kritizující na člověku, kterého prozatím ušetřil přímé kritiky, požaduje, aby se nevhodného okolí (tj. v tomto případě Tvrdíka) zbavil. Chruščov a jeho následovníci s touto taktikou neměli velký úspěch a Paroubek asi Zemanovu velkorysost vůči své osobě náležitě neocení.
Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká připustila, že by bylo vhodné řešit postup při povolování odposlechů „jinou cestou“, než jak se to děje dosud. Rád bych věřil, že ji k tomuto stanovisku vede střízlivá úvaha a ne momentální politický a mediální tlak. Obávám se jen, že paní doktorka udělala (jistě nechtě) všechno pro to, aby uvěřit tomu bylo poměrně nesnadné.
Předseda FIDESZ Orbán vyzval své přívržence, aby (pokud nebude premiér Gyurcsány odvolán) vyšli do ulic a setrvali tam až do pádu vlády. Je mi líto, ale vynucovat si odchod vlády, dosazené demokratickými mechanismy, pouličními demonstracemi, není politicky korektní (přitom nijak nesympatizuji s maďarskými socialisty, jen mi připadají přece jen o něco lepší než Paroubek a spol.).
Karel Steigerwald napsal v dnešní MfD: „ODS toto vše může být jedno, včetně včerejší porážky. Nějakou technikou se nakonec k předčasným volbám dostaneme. Ty budou vážné, ne jako dnešní šachy. A i kdyby se Paroubek k vládě nějakým karambolem vrátil - dočkáme se v dalších volbách takové ODS, která bude mít nad padesát procent sama.“ Pokud v kruzích blízkých a bližších ODS panuje dnes takový optimismus, je naprosto neúměrný.
Vzhledem k tomu, že se Česko zmítá v povolební krizi, zanedbáváme trochu způsob, jak Rusko po svém tradičním způsobu deptá Gruzii. Gruzie je samozřejmě v horším postavení než ČR, je odříznutá od Evropy a na Rusku závislá (např. pokud jde o dodávky energie) ještě víc než my. Neměli bychom však zapomínat, že až si to vyřídí s Gruzií, přijde na řadu Pobaltí a pak postkomunistická střední Evropa. I z toho hlediska by člověk očekával trochu víc solidarity s „malou vzdálenou zemí“.
Čtvrtek 5. října
ČSSD, to jest Paroubek, naléhá na Klause, aby co nejrychleji jmenoval nového premiéra. V té souvislosti má taky co nejdřív podat demisi Topolánkova vláda. Smysl je zjevný: Klaus by měl podle svého údajného slibu nominovat Paroubka ještě předtím, než ČSSD dopadne v senátních volbách jako sedláci u Chlumce a její postavení bude oslabeno.
ČSSD prý chystá fintu, jíž by obešla Vlčkův slib podat po druhém neúspěšném hlasování o důvěře vládě demisi. Podal by ji hned a kandidoval by vzápětí znovu na stejnou funkci. Na další období by se tak už jeho slib nevztahoval. To není zcela srozumitelné: pokud bude znovuzvolen teď, byl by on (nebo jiný sociální demokrat) zvolen taky po druhém hlasování o důvěře. Hlasování je tajné, takže lidovečtí vyčůránkové se nemusí bát vlastního členstva, a kromě toho je těžké najít přesvědčivý důvod, proč Paroubek nesmí dostat příležitost sestavit vládu (hlasování bude nejen o Vlčkovi, ale i o pokusu pro Paroubka). Jediný smysl tedy může být zase předsunout volbu před případný neúspěch ČSSD v senátních a komunálních volbách. Jenže může takový neúspěch oslabit nárok strany na tuto funkci?
V KDU-ČSL probíhají jakési nekontrolované procesy. Poté, co se všichni tři disidenti, co nedali své hlasy Topolánkovi, zapřísáhli, že budou respektovat vůli stranických orgánů a nebudou separátně vyjednávat s Paroubkem (a z toho,co řekli, vyplynulo, že nejsou nakloněni podporovat Paroubkovu vládu opřenou o komunisty), vynořil se další kandidát na Plojharův kolárek, totiž exministr Svoboda: podle toho, co sdělil MfD, považuje za chybu, že si strana zakázala tolerovat menšinovou vládu ČSSD s komunistickou podporou (jde mu o toleranci, ne o účast ve vládě). Usnesení prý bylo přijato ve vypjaté situaci. Strana si to ovšem zakázala před volbami a na základě toho ji někteří důvěřiví pitomci volili. Svobodovi zatím jde prý o prodiskutování a případné přehodnocení toho usnesení. Neřekl ještě, že pokud by to strana nepřehodnotila (teď zrovna to vypadá, že takové přehodnocení není příliš pravděpodobné), přehodnotil by to on sám za sebe.
Černá mračna se stahují nad Topolánkem. Blíží se volební kongres ODS. Kladenská organizace už doporučila za předsedu strany Béma (prvním místopředsedou by měl být středočeský hejtman Bendl), o angažmá na celostátní scéně usiluje moravskoslezský hejtman Tošenovský (už jednou kandidoval na předsedu strany, ale vzdal to pro odpor ústředí strany a poslaneckého klubu). Tošenovský chce taky vyzvat k nástupu do vedení strany i další krajské hejtmany a významné komunální politiky ODS. Nechce však kandidovat proti Topolánkovi. Současný předseda Topolánek vyhrál všechny volby, ale prohrál hlasování o důvěře. Je v tom jakýmsi antipodem George Washingtona, o němž se říkalo, že prohrál všechny bitvy kromě té jediné, na které záleželo. Obávám se, že jeho předsedování nebude v análech ODS zapsáno zlatým písmem.
Paroubek projevil jakousi citlivost k Zemanově kritice na adresu jeho věrného podrždeštníka Tvrdíka (kritika spočívala v označení drzý fracek). Nejdřív ujistil veřejnost (zejména tu její citlivou část, která se zdržuje ve vysočinských hvozdech), že hned po skončení volební kampaně a po pokusu sestavit vládu Tvrdíka vyhodí, pak se asi trochu zastyděl (je-li to vůbec představitelné) a prohlásil, že se potom o Tvrdíka postará. Jenže Zeman by zřejmě rád vstoupil do vyjednávání o premiérských nominacích, a kdovíjaké má přitom ambice.
Američtí imperialisté zvolili v případě muslimských bojovníků za svobodu, vězněných v gauntánamském pekle, mimořádně zavilou a podlou taktiku. Netrápí vězně hladem, ale naopak je nutí, aby se přežírali. Denní dávka kalorií činí 4200 kalorií, o 1300 víc než v jiných amerických věznicích. V důsledku toho jeden bojovník už svou váhu zdvojnásobil na 186 kilogramů, čímž se zjevně stal pro další boj proti křižákům a sionistům nepoužitelným. Představuji si to tak, že ráno, v poledne a večer se každého bojovníka zmocní čtyři zhovadilí žoldáci a cpou do něj násilím jako do husy šišky z hmoty bohaté na kalorie. O tom, že účinky mohou být strašlivé, mám jako dítě povědomí z doby protektorátu, kdy se komusi z příbuzenstva podařilo propašovat do Prahy krmnou husu. Zavřeli chudinku do sklepa a cpali do ní sladové šišky, které voněly tak krásně, že jsem jí je záviděl. Ztloustla velmi rychle a její konec byl tragický.
A ještě slovo k maďarské situaci. Prezident Sólyom označil rozhodnutí premiéra Gyurcsánye požádat v parlamentu o důvěru za nedostatečné. Rozhodnutí opravdu nic neznamená, koalice má v parlamentu dostatečnou důvěru a za premiérem jednotně stojí, takže důvěru dostane. Prezident ovšem ještě předtím, hned po skončení voleb, vyzval de fakto parlament, aby předsedu vlády svrhl, protože ztratil mravní kredit. A to mi připadá, i když si to promítnu jen do našich zvyklostí, pokud jde o politickou kulturu, hodně přehnané.
Tatra Kopřivnice chce dodávat nákladní automobily izraelské armádě. Nový spolumajitel prohlásil, že nemá z tohoto prodeje strach a nemyslí si, že by dodávka mohla na firmu upozornit teroristické organizace. V tom je obsaženo dosti svérázné pojetí svobody obchodu: svoboda ano, ale jen když proti ní nebudou (po svém způsobu) nic namítat teroristé.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.