Úterý 18. července
Premiér Paroubek má dnes jednat o návrhu komunistického předsedy Filipa. Podle tohoto návrhu by se nově zvolený předseda PS měl zavázat, že až na něj přijde řada, jmenuje premiérem jen toho, na něž se shodne všech pět parlamentních stran. Návrh znamená jakési doplnění ústavy pro tento jeden případ a ČSSD na něj nechce přistoupit, jednoduše proto, že nemusí. ČSSD udělá do budoucna jen to, co bude muset udělat. V tuto chvíli nemusí dělat vůbec nic a neexistuje zatím, jak se zdá, síla, která by ji něco dělat donutila. Jde o válku nervů. Kdo ztratí nervy, prohraje. Ví to ODS? Ví to Klaus?

Evropská unie požaduje v blízkovýchodním konfliktu „návrat k diplomacii“. Co to může znamenat? Izrael ukončí vojenské operace a začne vyjednávat – s kým? S Hizballáhem? S Hamásem? Nebo snad s OSN? – o propuštění svých vojáků. Měl by samozřejmě nabídnout nějakou rozumnou cenu. Bude stačit ta dvoutisícovka propuštěných teroristů? Nebo bude muset přidat? Jinak mu hrozí, že EU sáhne ke strašlivé odvetě a pošle do oblasti “mezinárodní monitorovací jednotky“ (vlastně by se na jejich složení měla dohodnout s Íránem a Sýrií, aby byly opravdu mezinárodní; také Kuba a Severní Korea by byly vítány). Ty budou dávat pozor na to, aby se Izrael choval náležitě humánně. Když se něco semele, utečou (jiný mandát nepochybně nebudou mít). Pro spravedlnost zmiňuji, že se ČR zřejmě ve vnitrounijním sporu mezi těmi, co chtějí odsoudit jen Izrael (Francie, Španělsko, Portugalsko) a těmi, kteří velkoryse připouštějí i právo Izraele na obranu (Británie, Německo) přidala na tu míň špatnou stranu. Soudě podle Práva se k situaci s dosti značnou dávkou střízlivosti vyjádřil (jedině?) ruský list Kommersant: píše, že teze o nepřípustnosti použití násilí bez předchozího výběru cíle není v případě Libanonu na místě. Jak by bylo možné potrestat Hizballáh, který je s touto zemí v pravém smyslu slova srostlý, a vyhnout se obětem? Izraeli nic jiného nezbývá. Vedle osvobození unesených vojáků musejí Izraelci řešit zásadně i problém Hizballáhu, který je ohrožuje z cizího území. A tuto těžkou úlohu nemůže nikdo Izraeli vzít, píše Kommersant, a je to přesné. Zato v Corriere della Sera (nemá ten list něco společného s Vatikánem, v italském tisku se moc nevyznám) se prý můžeme dočíst, že Izrael má sice právo na sebeobranu, ale musí si uvědomovat strategické a humanitární důsledky svého počínání. Psali to ti chytráci i o Polsku v roce 1939?

Na schůzce G8 v Petrohradě prý podle Práva „mikrofony zachytily, co neměly“. Bush se vyjádřil v tom smyslu, že všechno, co by měla Sýrie udělat, je zabránit Hizballáhu, aby dál provozoval to svinstvo, a bude po všem. To je docela přesné. Dál si postěžoval na generálního tajemníka OSN Kofi Annana, že si přeje dosáhnout okamžitého příměří děj se co děj. Což je taky přesné, problém je jen, že ve věci OSN sklízejí USA jen to, co Roosevelt se Stalinem v roce 1945 zasili, a že stejně alibistický postoj zastává i Evropská unie. Jinak si Právo už druhý den libuje, jak to dal náš slovanský bratr Putin těm imperialistickým pokrytcům ze Západu sežrat, ale to snad nestojí za zmínku, na to jsme si v posledních padesáti letech už zvykli. Znepokojivé je, jak se za Paroubkem sešikovali nejen sociálně demokratičtí politici, kteří se předtím, za Zemana, Špidly a Grosse, odmítali paktovat s komunisty, i ti publicisté z Práva, které jsem dřív považoval za relativně rozumné (Verner, Franěk, Kramer). Vypadalo to tak v Itálii v roce 1922 a v Německu v roce 1933? Má paměť tak daleko nesahá.

Podle společnosti Health Consumer Powerhouse mají čeští lékaři v evropském měřítku jeden z nehorších vztahů k pacientům. Ministr Rath vidí problém v tom, že nejsou dostatečně placeni, to je dobré, on, který tak zuřivě odmítá, aby se ze zdravotnictví stal kšeft. Zdravotnictví podle Ratha nesmí být kšeft pro pacienty, pro doktory ovšem ano.

Před krajským soudem v Hradci Králové probíhá soud se sbormistrem Kulínským, obviněným z pohlavního zneužívání nezletilých dívek. Pan Kulínský je buď vinný, nebo nevinný, a zjistit by to měl nezávislý soud. Soud to má ovšem těžké, protože je obtížné se ubránit podezření (resp. je zcela nad mé síly se takovému podezření ubránit), zda ten případ náhodou nebyl rozpoután z nízkých osobních důvodů (což by samozřejmě apriori neznamenalo, že Kulínský je v tom nevinně). Ať tak či onak, soubor se patrně podařilo docela rozvrátit. Mně to nevadí, dětské pěvecké soubory nesnáším. Ale někomu to třeba vadit bude.

Středa 19. července
ODS zjevně špatně porozuměla stanovisku ČSSD v otázce volby předsedy PS. Porozumět mu přesně je poněkud svízelné, ČSSD si dává dost záležet na tom, aby jí bylo rozumět co nejméně. Respektive aby bylo co nejméně rozumět tomu, že ze svého původního stanoviska (volba kandidáta ČSSD za předsedu PS bez jakéhokoli ústupku ČSSD; při volbě nesmí mít kandidát ČSSD žádného protikandidáta) ani trochu neslevila. Že se jedná o obstrukci, by mělo soudnému člověku být jasné hned na první pohled. Není nejmenšího důvodu, aby ODS v této situaci sociálním demokratům, přesněji řečeno Paroubkovi, ustupovala. ODS však není pevná v kramflecích, na Topolánkovo místo se cpou další adepti a Klaus má zjevně zájem na kompromisu. ODS, resp. trojkoalice, je přinejmenším stejně silná jako ČSSD a je v dané situaci zjevně tou výrazně lepší možností. Měla by vydržet, času je ve skutečnosti dost. Měla by, jenže… Paroubek pouští čas od času do éteru informační mlhu: teď např. prohlásil, že o vládu budou dva pokusy a jeden z nich (dá rozum, že ten druhý) bude úspěšný. Předpokládá zjevně, že to už mu „ukázněná“ ODS půjde na ruku.

Zcela nesmyslné a po všech stránkách zhoubné jsou pokusy (údajně ze strany ODS, zatím velmi neoficiální) získat si srdce KSČM. KSČM je suspektní strana, myslí samozřejmě jen na vlastní prospěch (těžko jí tohle vyčítat, ale musí se to vzít v úvahu) a vždycky jí budou bližší sociální demokrati, tak jako je lišce bližší zajíček než ježek.

83% českých občanů odmítá podle agentury Median základnu USA na území ČR. Zřejmě jsou přesvědčeni, že se dokážeme ubránit sami. Jako zatím vždycky, že? Prý na lidi (hlavně na ty starší) působí stresujícím dojmem zejména „neblahé zkušenosti s dvacetiletým pobytem sovětské armády“. Jaképak neblahé zkušenosti! Lidem zase až tak nevadili a navíc se s nimi dalo šmelit. Lidem vadí Američané. Ať schválně udělá Median průzkum o tom, komu by překáželo, kdyby na našem území byla ruská vojenská základna. Jsem přesvědčen, že by to dopadlo líp. Třeba jen o fous, ale líp.

Holandsku se zřejmě moc nevyplatil superliberální postoj k homosexuálům. Tlaky pokračují, takže nyní soud v Haagu povolil kandidovat ve volbách straně „Bratrská láska, svoboda a rozdílnost“, které sdružuje pedofily, ale pedofilii vysloveně nepodporuje, chce jen snížit věkovou hranici sexuálního života z 16 na 12 let a povolit nezletilým vystupovat (dobrovolně, ovšem) v pornofilmech. Můj soukromý názor je, že navrhovatelé patří za mříže. Je přitom zjevné, že hranice sexuálního života by se asi měla snížit (nepochybně ne o tolik, kolik navrhují ti výtečníci). Problém je, že normální je sex mezi čtrnáctiletými, ale ne mezi čtrnáctiletou a šedesátiletým prasákem.

Martin Weiss píše v LN o opoziční smlouvě. Je velmi zarážející, že tam, kde hovoří o rychlosti, s níž byla uzavřena, nechal úplně stranou roli prezidenta Havla, který se snažil ze všech sil neohrabanými intrikami připravit dvě nejsilnější strany (ČSSD a ODS) o plody jejich vítězství. ODS a ČSSD se spojily proti Havlovi, který chtěl s pomocí US a KDU-ČSL hrát roli „jazýčku na vahách“. Obě strany považovaly ten plán pro sebe za krajně nebezpečný, a právem. A tak bez okolků zaťaly Havlovi tipec. Těžko se jim divit.

Čtvrtek 20. července
ODS se podělala. Těžko vystihnout jinými slovy reakci vedení strany na poslední dosti drzé Paroubkovo ultimátum. Paroubek prohlásil, že ČSSD za žádných okolností nepodpoří trojkoalici. Zároveň je ovšem jeho strana ochotna postavit svého kandidáta na předsedu PS, ale jen v tom případě, když trojkoalice nejen že nenominuje protikandidáta, ale navíc se zaváže, že jako jeden muž podpoří toho, koho navrhnou sociální demokraté. Přitom od svých komunistických spojenců Patroubek nic podobného neočekává, naopak, je zjevné, že postaví-li ČSSD Zaorálka, zdaleka ne všichni komunisté mu dají svůj hlas. ČSSD je pouze ochotna se zavázat, že její předseda PS pověří sestavením vlády jen toho, kdo se bude moci vykázat písemným závazkem 101 poslanců, že jej při hlasování o důvěře podpoří. Ústupek je směšný a naprosto nedostatečný: ten, kdo sestavuje vládu jako poslední, je ve výhodě, protože vyjádření nedůvěry této třetí vládě znamená předčasné volby. A předčasné volby zase znamenají pro spoustu poslanců ohrožení, ne-li ukončení slibné politické kariéry, v případě zelených vlastně ještě dříve, než začala. Topolánek to ostatně ví a docela správně řekl v první reakci na Paroubkovy „návrhy“, že neobsahují nic nového. Co se děje v ODS? Kde jsou ti sebevědomí frajeři, hlasatelé nulové tolerance, co nenechali na Špidlovi ani na Grossovi nit suchou? Kde je pan Nečas, který kdysi v televizi řval na Jana Sokola, když obhajoval v jakémsi debatním pořadu Smíření 95, jako Urválek na Horákovou? Stačí jeden neurvalý (a přitom ovšem cílevědomý a energický) regionální politik a někdejší hrdinové už lezou po břiše a vrtí ocásky. Kapitulantství ODS (např. zelení se aspoň snaží zachovat dekorum, Bursík podmínil svůj souhlas se Zaorálkem požadavkem, aby Paroubek odvolal výrok o tom, že za žádných okolností nehodlá tolerovat trojkoalici, to je jakýsi byť minimální odpor) je hanebné a pro stranu ponižující. Kromě toho dělá dojem, že se ODS rozhodla prodat své malé koaliční partnery a rozparcelovat si s Paroubkovou ČSSD moc ve státě. Přitom má pořád v zádech komunisticko–socialistickou stovku, kterou mohou snadno rozšířit přeběhlíci právě z menších stran, ODS u nich klade příliš velké implicitní nároky na slušnost, kterou sama docela postrádá. Navíc se vnucuje podezření, že jak ODS, tak ČSSD hodlá hřešit na to, že je polovina prázdnin, většina lidí na dovolených nebo těsně před nimi a zájem o politiku upadá: nejvhodnější chvíle pro to, jak upéct nějakou pořádnou špinavost. A taky by mne zajímalo: kampak se poděli všichni ti zásadní odpůrci opoziční smlouvy, kteří kdysi dělali takový kravál, že Klaus se Zemanem pohřbívají demokracii? To, co se chystá, je nesrovnatelně horší než opoziční smlouva. Ta měla jakousi legitimitu v tom, že představovala vzpouru Klause a Zemana proti nestydaté touze Václava Havla dirigovat z Hradu rozdělenou politickou scénu. Kšeft, který dnes chystá ODS a ČSSD (vlastně ČSSD a ODS, protože ČSSD je teď tím důležitějším partnerem) je daleko horší a navíc pro ODS nevýhodný. Možný scénář: nejdřív si obě strany upraví ústavu tak, jak to bude výhodné především pro ČSSD (většinový systém zahání v situaci, kdy existují tři silné strany, komunistická, socialistická – vlastně jakási komunistická pravice – a občanská, tu občanskou předem do autu, ODS nikdy nebude schopna přehlasovat komunisty a sociální demokraty dohromady), a pak Paroubek s pomocí dvou tří přeběhlíků obrazně řečeno kopne Topolánka do zadnice. K tématu se pochopitelně vrátíme.

Ve stínu těchto Jobových zvěstí zanikají všechny ostatní zprávy. Kdyby bylo možné např. katastrofickému vývoji na politické scéně zabránit jen za cenu toho, že policejnímu prezidentu bude povoleno pohybovat se po silnicích rychlostí 300km v hodině, byl bych pro. Taky snesu, že Polsko bude do budoucna prosazovat v Evropě nejen vlastní kulturu, ale dokonce i jakousi osobitou polskou morálku, pokud tak hodlá činit v rámci svých vlastních hranic (těch, co to pak v Polsku odnesou, mi je ovšem líto) a nenakazí tím např. Paroubka.

Předsedkyně tzv. Jihočeských matek Wittingerová je zásadně proti výstavbě americké základny na českém území, protože základny prý bývají jedním z prvních cílů při válečném konfliktu. Paní Wittingerová se mýlí. Prvním cílem bývají vyčůraní mamlasové, kteří chtějí být s každým zadobře a nikoho si nerozhněvat, hlavně ty nejagresivnější darebáky.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.