Pátek 14. července
Václav Klaus se vložil do jednání o nové vládě. Pozval si nejprve předsedy „menších“ stran (mezi ně počítá i komunisty, to je poslední malá licence, která zbyla z protikomunistického patosu počátku devadesátých let) a oznámil jim, že trojkoalice je čím dál tím víc mrtvá (podle Práva s ním Bursík souhlasil, což by bylo dost divné, MfD ani Lidovky tuto svéráznou informaci nepotvrzují). Klaus, jak je všeobecně známo, podporuje nějakou formu velké koalice (jde mu o znovuzvolení a o posílení vlivu na ODS). Pro cosi jako velkou koalici se vyjádřil i Zeman („vláda odborníků“ na jeden rok, pak volby podle nového, většinového scénáře, na němž se shodnou ČSSD a ODS). I Paroubek je pro vládu odborníků, ale ne pro nové volby, předpokládá, že po roce bude možné politické řešení i bez voleb (nejspíš věří, že do té doby někoho zlanaří pro menšinovou vládu s podporou KSČM). Předseda ODS Topolánek se ještě slabě vzpouzí, jak by ne, toto nové řešení by znamenalo nejspíš i jeho politický konec. Není vyloučeno, že se sejde buď mimořádný stranický kongres nebo jen výkonná rada a „rozšíří mandát“ pro stranické vyjednávače (rozuměj na holport s ČSSD). Primátor Bém si to „dovede představit“ (jak by ne, velkou koalici by pak sjednával nejspíš on), nápad zatím nemá velkou podporou v představitelích regionálních organizací ODS, ti by raději viděli nové volby. Jediný, kdo si libuje, je předseda KSČM Filip: „KSČM prokazuje, že je reálnou silou na politické scéně.“ To tedy ano. Dále pan Filip navrhl, aby za předsedu PS byl zvolen sociální demokrat (vládu by sestavovala ODS) s tím, že po dvou neúspěších ODS navrhne prezidentovi kandidáta, na němž se shodne všech pět stran. Návrh má zatím jedinou slabinu – nesouhlasí s ním ČSSD. Nicméně komunisté demonstrovali svou státotvornost. Prostor k demonstraci jim vytvořili voliči a Paroubek.

Advokát Kolja Kubíček zůstává zapsaný v seznamu advokátů, ač ho soud odsoudil na dva roky podmíněně za vydírání svědka. Je jakási naděje, že kdyby byl svědka místo toho jednoduše zavraždil, vyškrtnutí by neušel.

Paroubkův poradce Petržílek zamlouvá v Právu své angažmá v přetahování poslanců zelených. Podle něho šla česká strana zelených „proti celoevropskému trendu tak daleko, že obětovala svou zelenou podstatu strašáku komunismu“. Správně! Žádný komunismus nikdy neexistoval a neexistuje a o tom, co je celoevropský trend, rozhodují dnes ve Strakovce (když si nevědí rady, obrátí se na poradenskou službu Fico & Slota).

Taktéž v Právu konstatují, že zmínkou o Dederonii jako o tyranii prezident Bush namíchl řadu lidí. Jako důkaz uvádějí nějakou prodavačku ryb ve Stralsundu a dalšího výtečníka, kterého „nikdo netyranizoval“. Ani pana Filipa a Grebeníčka u nás jistě nikdo netyranizoval, a takových jsou nepochybně tisíce. Zato protibushovských demonstrantů se v městě sešly, jak rovněž Právo s lítostí konstatuje, jen čtyři stovky. Pod heslem „žádné jaderné zbraně, žádné války“. Ušlechtilá myšlenka. Zbývá už jen o ní přesvědčit Usámu. Což takhle demonstrace čtyř set hejlů v horách na afghánsko-pakistánském pomezí? Třeba by to na teroristického bosse zabralo.

Izrael se v rámci svých poměrně skromných možností pokouší bránit své lidi (v tomto případě vojáky unesené islámskými teroristy). Západní chytráci mu vytýkají nepřiměřenost a mluví o demonstraci síly. Co má Izrael dělat? Zvlášť v situaci, kdy si o něj navíc kdejaký mnichovan pucuje boty? Z jedné strany hovňousové - mírotvorci, z druhé hrdlořezové, a na první pohled to vypadá, jako by oba tyhle tábory táhly za jeden provaz. Nezáviděníhodná situace. K tématu se ještě vrátíme.

Sobota 15. července
Komunistický návrh na volbu „prozatímního“ předsedy PS, který by se zavázal, že pokud při jmenování premiéra dojde na něj, pověří jen toho, na kom se shodne všech pět parlamentních stran, by ODS umožnil zablokovat pro třetí volbu Paroubka. Při třetí volbě si budou poslanci vybírat mezi navrhovaným kandidátem a novými volbami. Nové volby znamenají pro mnohé riziko, že nebudou znovu zvoleni. ČSSD nejde o to, aby její kandidát dostal šanci, ale aby její kandidát dostal právě tuto poslední a nejvýhodnější šanci. Proto ČSSD s komunistickým návrhem nesouhlasí. Návrh je ostatně nesmyslný, neznamená nic jiného než přesunout zablokovanou situaci do tohoto třetího kola (pět stran se, jak aspoň doufám, nedohodne na ničem; možná, že jsem moc velký optimista, ale pořád ještě nevěřím, že by nekomunistické strany klesly tak hluboko, aby se shodly s komunisty na osobě příštího premiéra). Nikde přitom není psáno, že zvolený předseda PS musí svůj slib dodržet, jeho slib není právně závazný. Topolánek nazval komunistický plán posledním pokusem řešit situaci standardní cestou. Nechápu, co je na něm standardního. Skoro bych řekl, že zablokovaná situace je nyní otázkou výdrže. Vydrží děle Topolánek nebo Paroubek? Topolánek má ovšem mocného nepřítele v osobě prezidenta Klause. Klausova písemná výzva, podle níž má předseda ODS v prvním srpnovém týdnu předložit zprávu, zda se mu podařilo vyjednat podporu pro jeho vládu, mu dává nůž na krk. Protože se to Topolánkovi asi nepovede, měl by Klaus správně pověřit Paroubka. Dokud nebude zvolen předseda Poslanecké sněmovny, byl by Paroubek stejně bezmocný jako nyní Topolánek. Jenže prezident to neudělá, jde mu o holport s Paroubkem, který by mu měl zajistit znovuzvolení. To znovuzvolení chci vidět. Přitom ne všichni poslanci ODS jsou prezidentovým záměrem nadšeni, mnozí z nich by chápali spolupráci s ČSSD v koalici nebo formou „opoziční smlouvy“ jako zradu na voličích. Zrada je možná příliš silné slovo: ale na důvěryhodnosti by to ODS nepřidalo a navíc jsou obě varianty spolupráce jednostranně výhodné pro ČSSD, která by ODS měla vlastně v hrsti.

Inspekce ministerstva vnitra a policejní prezidium, jak se zdá, zahájily odvetná opatření proti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu za předvolební akci plukovníka Kubiceho. Zjistily prý, že jakýsi důstojník útvaru vyšetřuje pod falešným jménem. Zuří v Policii ČR povolební politický boj? Bude v příštích týdnech a měsících zaměstnána sama sebou, takže její organizovaní protivníci budou mít pré?

Šéf poslaneckého klubu ODS Tlustý se prý ve středu tajně sešel s předsedou KSČM Filipem. Filip schůzku nepopřel a naznačil, že k ní došlo z iniciativy Tlustého. Zdá se, že klesli poměrně hluboko, ale konec konců, jak to mohlo jinak dopadnout? Je to logický důsledek někdejšího Havlova rozhodnutí přizvat komunisty k perestrojce.

Nad první českou organizovanou technoparty, která by měla proběhnout na základě historického kompromisu mezi establishmentem a jeho odpůrci, se vznášejí otazníky. Nad organizací prvního státně podporovaného srazu evropských kraválistů má totiž bdít policie vojenská i civilní, což přitahuje zvlášť jejich nejmilitantnější složky, kterým to poskytne příležitost pořádně se poprat. K tématu se vrátíme.

„Izraelské operace v Gaze a v Libanonu, jež mohou do konfliktu snadno vtáhnout i Sýrii a Írán, přitom pohřbily Bushovo několikaleté snažení o blízkovýchodní urovnání,“ píše v Právu Jiří Roškot. Pravda je, že Bushovo snažení pohřbily úspěch Hamásu v palestinských volbách a násilné akce Hizballáhu. Všechno se nedá svádět na Izrael. K tématu se vrátíme.

Podle Zity Senkové v MfD „teprve před čtyřmi lety začala (v Německu, bd) diskuse o vlastním utrpení za války, o drsném bombardování Drážďan Spojenci, o poválečném vyhnání Němců či o pomnících německým obětem. To vše bylo přes půl století víceméně tabu“. Přesněji řečeno bylo to tabu pro lidi jako je Günter Grass a spol. A teď o tom začínají mluvit dokonce i tihle oportunisté.

Pondělí 17. července
Český premiér Paroubek není jen politik, ale stejně jako J. V. Stalin i jazykovědec a jazykový reformátor. Česko a Slovensko by se podle něho měly jazykově víc sblížit, aby si rozuměly i nejmladší generace obou států. Prostředky, jak k tomu dospět, zatím nespecifikoval, kromě obnovení tzv. slovenských pondělků v televizi (pokud by měly platit i pro soukromá média, bude třeba je nařídit zákonem; popularitu slovenštiny v české veřejnosti by takové rozhodné opatření nepochybně významně zvedlo). Taky s melancholií vzpomíná na společnou značku Made in Czechoslovakia, jež prý byla svého času velmi populární např. v Africe. Pokud budou jeho kamaráda Fica v Bruselu bojkotovat, zopakoval, nikdo ho tam neuvidí. Při té příležitosti použil označení „pánové z Bruselu“ (označení „pánové“ je v ústech českého hulváta ta nejhrubší urážka, viz např. Václav Klaus a „pánové Špidlové, Halíkové, Mlynářové" atp. atp.). Tandem Paroubek – Fico může být v budoucnu dost nebezpečný pro českou společnost i pro středoevropské okolí.

Na adresu trojkoalice Paroubek prohlásil (zase s použitím označení „pánové“), že jejich projekt je neživotný, a „jestli s námi pánové nebudou chtít jednat o programu ještě příští týden, ať zapomenou na podporu své trojkoaliční vlády“. Pan Paroubek ovšem nikdy nedal najevo, že by se mu chtělo trojkoalici podporovat. Tak na co zapomínat?

Naproti tomu místopředseda ODS Nečas v ČT uvedl, že je ochoten zvednout v PS ruku pro Zaorálka. Samozřejmě jen pokud dojde na komunistický návrh, aby předseda PS nominoval za premiéra jen toho, na němž se shodne všech pět parlamentních stran. To znamená nikoho. V novinách to vydávají za jakýsi průlom, ČSSD ústy Nečasova oponenta v nedělní ČT Škromacha prohlásila, že je to „o něco vstřícnější“ než dřívější stanoviska ODS (ODS ovšem už před Nečasem dala jasně najevo ochotu přistoupit na komunistický návrh), ale že nevidí důvod k „šaškárnám kolem“ (tj. nominaci premiéra na základě shody mezi stranami). Nikam se tedy nepohnula ani ODS, ani ČSSD. Není žádný důvod k nadějím.

Lukáš Jelínek jásá v Právu (i zde na NP - pozn. red.) nad otevřenou integrací KSČM do vrcholného politického dění. Prý to představuje jednu z cest, jak rozhýbat zabetonované poměry. Je zajímavé, jak se v ČSSD rozmáhají prokomunistické sympatie. Ještě před rokem by si pan Jelínek netroufl se takhle radovat a je otázka, zda si to tenkrát vůbec myslel. Lëč doba se prý změnila, kdo dnes zvedne „umolousané téma antikomunismu“, bude trapný. My v Událostech zůstaneme přesto trapnými umolousanými antikomunisty, duševní pohyblivost pana Jelínka je nám poněkud vzdálená.

Summit G8 v v Petrohradě vyzval Izrael k umírněnosti, píše rovněž Právo. Přitom (to už Právo nepíše) odsoudil podíl „radikálů“ (rozuměj arabských teroristů) na blízkovýchodní krizi. Na jedné straně, na druhé straně. Rada bezpečnosti OSN odsoudila zkoušky severokorejských raket, ale odmítla přijmout účinné sankce včetně eventuální hrozby silou. Vzkaz zní: okamžitě s tím přestaňte, nebo se vám nic nestane! O „vyvážený“ charakter rezolucí dbá Rusko a. pokud je u toho, pak i Čína. Nynější „světové společenství“ představuje něco podobně směšně neúčinného, jako byla Společnost národů v předvečer druhé světové války.

Rada bezpečnopsti se rovněž zabývá otázkou statutu Kosova. Uvažuje o tom, že by se stalo jakýmsi mezinárodním protektorátem, tedy že by získalo cosi jako samostatnost na Srbsku. Rozdělení na (velikou) albánskou a (malou) srbskou část a připojení albánské části k Albánii, jediné jakž takž racionální řešení, je předem vyloučeno, nechtějí ho ani kosovští Albánci (zjevně se bojí, že by si ekonomicky pohoršili). Jenže člověk nemůže chtít vybrat si ze všeho jen to dobré. Za každou příjemnou věc se něčím platí. Srbský premiér Koštunica prý vyzval „reprezentanty svobodných demokratických států, aby si představili, že budou muset odevzdat část svého území agresivní etnické entitě, jež má mimochodem svůj domov v sousední zemi“. Zdá se, že pan Koštunica uvažuje v dimenzích „odsunu“. „Reprezentanti svobodných demokratických států“ pro něj však tentokrát nebudou tak nadšeni jako v roce 1945, mají možná dojem, že ta „agresivní etnická entita“ je doma v Kosovu a v žádné „sousední zemi“. Pan Koštunica má smůlu, spletl se o šedesát let. Tenkrát by mu to bylo prošlo, „reprezentanti svobodných demokratických států“ byli tehdy ještě jak se patří tolerantní a otevření.

Policie ČR se na nadcházející Czech Tek připravila opravdu důkladně. Mluvčí policejního prezídia Hanták prohlásil: „Obrazně se dá říct, že se pokusíme o to, aby měl každý účastník svého policistu, navázal s ním kontakt a policista mu vysvětlil, že jedná protiprávně, a dal mu příležitost, aby přestal.“ To je velmi nadějné, to, co se v Doupovských horách odehraje, nepochybně překoná všechny dosavadní simulace bitvy u Slavkova.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.