Pátek 23. června
Předseda ODS Topolánek dokončuje jednání o společném programu stovkové trojkoalice. To je v pořádku. Zároveň jedná s předsedou ČSSD Paroubkem. To je taky v pořádku, zvlášť v situaci, kdy chystaná trojkoalice nemá v PS zajištěnou většinu. Součástí koaliční smlouvy má být prý závazek, že nikdo z partnerů se ani po případném neúspěchu koalice nespojí s ČSSD a nezačne s ní jednání o vládě. Zároveň ovšem Topolánek v rozhovoru pro Hospodářské noviny k připravované koalici prohlásil: „Šanci tomu dávám tak 50:50. Podle prozatímních vyjádření a toho, co vím, se ten projekt zdá být mrtvý. Pokud bychom ho ale neudělali, nemuseli bychom ústavu mít, pantátové by se prostě vždycky nějak dohodli.“ Paroubek následně vyjádřil jakési pobavené překvapení nad tím, že to Topolánek přiznává tak brzy, potenciální Topolánkovi koaliční partneři jsou z důvodů nikoli nepochopitelných konsternováni. Vypadá to, jakoby pan Topolánek prováděl současně dvě navzájem neslučitelné politiky. V Mladé frontě Dnes říká: „pokud nedojde k nějaké dohodě mezi mnou a Jiřím Paroubkem, tak fakticky žádná vláda nevznikne“. To je omyl, vznikne, jakmile se Paroubkovi podaří přetáhnout jednoho jediného lidovce nebo zeleného. Topolánek, jak se zdá, pro to dělá, co může.

Podle agentury STEM by předčasné volby dopadly stejně jako ty červnové. Vzhledem k tomu, že skončily patem a rozhodlo 338 hlasů, je ta pravděpodobnost stejná, jako že se někdo dělem strefí do kráteru po předešlém výstřelu. Stejně by dopadnout prostě nemohly.

Podle Práva prý Zeman konzultuje ohledně současného politického vývoje s prezidentem Klausem. Sešli se a telefonují si. Zároveň se radí i Paroubek se Zemanem a zcela nepochybně i špičky ODS s Klausem. Zdá se, že oba stařešinové mají na politické scéně postavení, které není přesně vyjádřeno žádnou z jejich skutečných funkcí (Zeman je ostatně v současné době bez funkce). Proto by bylo dobré, kdyby napříště byl jeden z nich prezidentem, druhý např. ombusdsmanem, to je v očích českého občana hodnost rovněž posvátně ušlechtilá. (Předtím by bylo třeba pouze podle známé zásady – nět čelověka, nět problěmy - utratit dr. Motejla.) Až bude napřesrok Klaus odvolen a prezidentem se stane Zeman, zaujme Klaus místo ombudsmana. Až za dalších pět let neuspěje Zeman, prostřídají se. A tak pořád dokola až do skonání světa. Času je dost, podle astronomů zhruba pět miliard let, pak se slunce nafoukne a pohltí naši planetu. Zavede-li se výše popsaná střídací konvence, mnoho lidí se na to brzy začne těšit.

Europoslanec ODS Zahradil se prý nedere do vznikající vlády, neboť by v ní nemohl uplatnit své představy o tom, jak je třeba vzít pod krkem katolickou církev a Evropskou unii. Není to spíš tak, že ho tam nikdo nezve?

Podle Alexandra Mitrofanova v Právu postavily ODS a soc. dem. své kampaně na maximální polarizaci společnosti. Aniž bych chtěl jakkoli omlouvat ODS, nemohu si odpustit poznámku, že k polarizaci společnosti přispěl v první řadě Paroubkův nemravný plán na menšinovou vládu ČSSD s komunistickou podporou a že v tomto případě byla polarizace na místě. Ten plán, který, jak to vypadá, neprošel jen o fous a jen prozatím, polarizoval společnost právem.

České noviny (nejen Právo, kde by to člověk čekal) oslavují vítězství Indiánů nad americkými imeprialisty u Little Big Hornu. K oslavám se nepřipojuji, protože Indiány (ty historické i jejich dnešní české následníky a oslavovatele) nemám rád, jak jsem už tady o tom psal.

Petr Pešek píše, že se Američané v roce 1956 vykašlali na Maďary, přesněji řečeno, že na tom tvrzení je něco pravdy. Tento názor je v Maďarsku rozšířen hlavně mezi pravicovými extremisty. Pravda je, že v době povstání vzbudilo maďarské vysílání Svobodné Evropy v mnoha Maďarech iluzi o tom, že jim západní demokracie mohou nějak účinně pomoci. To vysílání ovšem dělali maďarští emigranti a přání v něm bylo nepochybně otcem myšlenky. Ve skutečnosti Američané ani Západ Maďarsku tehdy pomoci nemohli. Respektive byli by jim mohli pomoci za cenu velkého válečného konfliktu v Evropě a útočníky by museli být oni. Za neštěstí, které po roce 1945 potkalo středoevropské národy, Čechy, Poláky, Slováky, Maďary, si do značné míry mohou tyto národy samy, svou nesnášenlivostí a ochotou spojit se proti svým často málo snesitelným sousedům třeba s čertem (rudým jako Češi nebo hnědým jako Maďaři, to je fuk). Proč by za ně měl někdo jiný tahat kaštany z ohně? Západ se snažil Maďarům v roce 1956 a Čechům a Slovákům v roce 1968 pomoci, co bylo v jeho silách. O nic víc a o nic méně. Spíš než obviňovat kdekoho druhého (kdosi v Maďarsku prý požadoval, aby se Bush za potlačení povstání omluvil stejně jako to učinil Jelcin!!!) by to chtělo, aby se každý z těchto národů zamyslel se sám nad sebou.

Jihočeský hejtman Zahradník si oficiálně stěžoval u ministra vnitra Bublana na postup českých úřadů, které donutily (zjevně ovšem v úzké spolupráci s rakouskými partnery) jakéhosi šumavského hoteliéra na rakouské straně hranic uříznout kus střechy svého penzionu, protože při přesném přeměření hranic se ukázalo, že zasahuje pár centimetry buď na české území nebo do metrového pásma při hranici, které nesmí být zastavěno. Protest je zcela na místě, blbost tohoto „opatření“ je přízračná. Okap hotelu zjevně ohrožoval naši národní suverenitu.

Sobota 24. června
Trojkoalice se shodla jak na programu, tak na rozdělení křesel ve vládě. Bohužel ji předtím označil její hlavní představitel, předseda ODS Topolánek, za mrtvý projekt. Co si o tom mají myslet voliči? Místopředseda ODS Bém považuje tzv. koaliční pojistku (jíž se strany takto Topolánkem zvirtualizované trojkoalice zavazují jednat společně i o případných příštích vládách) za nevýhodnou pro ODS. To je otázka: ODS hrozí nebezpečí, že ji bude Paroubek vodit za nos tak dlouho, dokud se nedohodne aspoň s jedním zeleným či lidovcem na menšinové vládě napříč spektrem (co znamená „napříč spektrem“, je předem jasné). Pak už žádnou ODS nebude potřebovat. Politici ODS musí Paroubkovi velmi důvěřovat, když tuto možnost neberou v úvahu. Proč mu tak důvěřují, není nám, obyčejným smrtelníkům, jasné.

Příští týden se sejde Poslanecká sněmovna a začne nekonečná tahanice o nového předsedu. Dokud nebude předseda, vládne stará vláda. Pokud nebude předseda zvolen tři měsíce od svolání schůzky, mohl by možná prezident vypsat nové volby (ale nemusel by). Nové volby by určitě nedopadly stejně jako ty nynější, překlopilo by se to na jednu nebo na druhou stranu.

Jiří Franěk píše v Právu: „Nejsou to však politické strany a nejsou to ani lobby, které je ovlivňují, kdo si žádá růst a prosperitu, kdo chce nové auto s nesmyslně nadbytečným výkonem, kdo nutně potřebuje plazmovou supertelevizi pro větší požitek z přihlouplých estrád a komu nestačí telefon bez fotoaparátu. To všechno chtějí ti lidičkové, kteří jednou za čtyři roky přistupují k zapečetěným krabicím a házejí do nich značně důležité papírky. A změnit lidské myšlení, to je spíš úkol pro misionáře než pro politiky. Anebo to přinejmenším chce misionářskou trpělivost.“ Konečně je to tedy jasné: svině jsme my, voliči. Naštěstí nám to náš pracující lid z Práva brzy spočítá.

Zelení a jejich předseda Bursík mají v současné době statut poddůstojníků-čekatelů z Osudů dobrého vojáka Švejka. Nesmějí chodit do jídelny mužstva z ČSSD (viz dnešní rozhovor s Kramerem z Práva), a v důstojnické kantýně tzv. panské koalice je taky nevidí dvakrát rádi (viz shodou okolností rovněž dnešní rozhovor s Renatou Kalenskou v LN). Je zajímavé, že jak pan Kramer, tak paní Kalenská vědí lépe než pan Bursík, co chtějí a chtěli voliči a členové zelených. Řekl bych, že jde o nedorozumění. Bursík dělá v zásadě tu politiku, s níž jeho strana zaznamenala volební úspěch. Pokud se ODS chce raději kamarádit s Paroubkem, měla by si uvědomit, že Paroubkovi stačí jeden nekomunistický hlas a má ji na špagátě.

Za pár dní začne platit nový zákon o provozu na veřejných komunikacích, zavádějící drastické tresty pro neukázněné motoristy. Jsem přesvědčen, že o řidičák přijde během velmi krátké doby řada neukázněných penzistů, budou postiženi mastnými pokutami a tím pádem se výrazně zvětší počet bezdomovců a žebráků v důchodovém věku. Mladí hoši, kteří zdobí české silnice svými luxusními bouráky a pokud se jim náhodou připlete nějaký neukázněný penzista do cesty, nabídnou mu velkoryse pár do zubní protézy, si to už nějak dokážou zařídit. Prakticky mimo postih zůstává velká výrazná skupina neukázněnců, totiž chodci. Zatím co mírně opilý řidič dopadne, jsa přistižen, jako sedláci u Chlumce, na mol zhulákanému chodci nehrozí v podstatě nic. Aby byl zákon dokonalý, mělo by být opilým pěším účastníkům silničního provozu zakázáno na určitou dobu (půl roku, rok), používat veřejné komunikace. Včetně chodníků. Tím bude teprve nastolena rovnost šancí.

Viliam Buchert se opovážil připomenout místopředsedovi ODS Nečasovi jeho nedůstojné chování v době, kdy byl svým načalstvem nejprve nominován na ministra vnitra a pak mu to bylo tímž načalstvem zakázáno. Pan Nečas, do té doby člověk s pověstí ostrého chlapíka (ostrost projevoval zejména vůči těm, které celkem právem považoval za bezbranné, viz jeho hnusné vystupování proti Janu Sokolovi v diskusním pořadu o Smíření 95), stáhnul tehdy ohon mezi nohy. Dnes je to pro něj ovšem věc zcela zasutá. A důvod? Bylo to v minulém století! (totiž v roce 1997). To je přístup optimisty. Pesimista by řekl, že to bylo před devíti lety.

Pondělí 26. června
Václav Klaus dal předsedovi ČSSD a dosavadnímu premiérovi Paroubkovi jednoznačně najevo, že ho ani po neúspěchu prvního Topolánkova pokusu o získání důvěry pro trojkoaliční vládu nejmenuje premiérem. Klaus to samozřejmě udělat nemusí, nemusí to ovšem taky nechat vybubnovat jako vyhlášení války. Zároveň „naznačil“ Paroubkově vládě, že by měla co nejrychleji podat demisi. Paroubkova vláda ovšem až do chvíle, kdy skončí ustavující schůze Poslanecké sněmovny, podat demisi nemusí a taky ji to nejspíš ani nenapadne. Prezident zároveň demonstruje svou snahu ovlivňovat věci, které ovlivnit nemůže, a to zcela zjevně ve prospěch jedné ze soupeřících stran, i svou faktickou bezmocnost. Trpí tím autorita prezidentského úřadu. Prezidentský úřad by jistou autoritu mít měl. Takovou, jako ji má v Německu, nebo jako ji má v Maďarsku, kde už se zaběhla koexistence „pravicového“ prezidenta s „levicovou“ vládou. Klaus se snaží fixlovat v situaci, kdy pro to nejsou ani ty základní podmínky, a navíc to nedělá nijak moc šikovně.

Islámští teroristé zavraždili nejspíš v Iráku tři ruská rukojmí. „Boží ortel byl vykonán na ruských diplomatech… v odplatu za mučení, zabíjení a vyhánění našich bratří a sester bezvěreckou ruskou vládou.“ Zavražděných je mi samozřejmě líto a vrazi by se měli dočkat zasloužené odplaty. Koho mi líto není, je vychcaná ruská diplomacie, která si vzala do hlavy, že zaujme v konfliktu Západu s radikálním Islámem blahovolně neutrální roli. Zdá se, že to nebude tak jednoduché, jak si to původně představovali.

Prezident Klaus chce posílit český volební systém o další většinové prvky. Přitom kdyby nynější volby proběhly podle většinového systému z dílny Klaus – Zeman, vyhrála by s přehledem neoficiální socialisticko-komunistická koalice. Kdyby se naproti tomu volilo podle volebního systému, jaký platil před rokem 2002, vyhrála by s přehledem dnešní trojkoalice. Klaus žije pořád ještě v době, kdy byl jedna ruka se Zemanem. Jenže teď ČSSD velí Paroubek, a to není žádný intelektuál, nýbrž předlistopadový ekonomický náměstek, a lidmi jako Klaus nepochybně bezmezně pohrdá, protože ze své bohaté zkušenosti ví, že pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí tak učinit po dohodě s komunisty.

Výsledek ustavující schůze Poslanecké sněmovny závisí od toho, zda se jí bude moci zúčastnit vážně nemocný poslanec ODS Patera. To je nesnesitelná situace a je těžké se ubránit černému humoru: když zasedá sněmovna k zásadnímu jednání, hrobové se otvírají… Premiér Paroubek ovšem ví své, a to jaksi předem: párovat těžce nemocného poslance ODS nehodlá, protože ODS by tak v případě podobných potíží ČSSD rovněž neučinila. To je tak zvané virtuální alibi. Paroubek to prostě ví jaksi předem.

Uprostřed povolební vřavy se navíc otevřel problém s případnou americkou raketovou základnou na území ČR. Jde o raketovou obranu před případným íránským (a možná i severokorejským) útokem. ODS je pro, ČSSD a KDU-ČSL jsou rozpolceny, zelení a KSČM jsou proti. Proti je prý i prezident Klaus, bojí se o naši (rozuměj o svou) suverenitu. Část našich pracujících se obává, že by se pak ČR mohla stát terčem první odvety. To je internacionální obsahem a národní formou: když už musí být malér, ať to raději odskáče někdo jiný.

Irácká vláda se rozhodla prosazovat národní smíření. Kdyby tak byla učinila bezprostředně po svržení Saddáma Husajna, mělo by to smysl. Teď to vypadá jako projev slabosti. Když člověku teče do bot, je pozdě na to se usmiřovat. Je třeba vytvořit výhodnou situaci, v níž nabídka na usmíření něco váží.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.