Sobota 3. června (první vstup): Pokud jde o volební účast, existují zatím jen odhady. Prý by mohla být vyšší než posledně, prý měli větší zájem než v minulosti mladí lidé. To jsou zprávy, které nepřejí komunistům. Podle jiných odhadů bude účast v české části ČR stejná jako loni, na Moravě o něco vyšší. Ředitel STEM Hartl očekává cca 50%. Já, ač bych si velmi přál, aby byla vyšší než loni, se obávám, že na Hartlově odhadu může být něco pravdy. 50% se mi ovšem zdá velmi, velmi málo a nelze vyloučit, že divoká volební kampaň veřejností zahýbala směrem k volebním urnám. V roce 2002 v lidech ještě doznívalo znechucení nad potupným krachem čtyřkoalice, s níž mnozí sympatizovali.

Sobota 3. června (druhý vstup, 14.00): Volební prognóza agentury SC&C vyznívá velmi optimisticky (první povolební premisy jsou u nás tradičně optimistické, pak se všechno pomalu, ale jistě sklání k horšímu konci). Pro neinformované opakuji: ODS 38%, ČSSD 30%, KSČM 12%, KDU 8%, zelení 7%. V přepočtu na mandáty (půjčil jsem si ho na aktualne.cz a nevím, nakolik je zaručený) to znamená: ODS 86, ČSSD 69, KSČM 24, KDU 13, zelení 8; tedy jediná možnost kromě poněkud ireálné velké koalice je koalice ODS – KDU – zelení, přičemž zelené potřebují ODS a KDU k většině jen dva: natolik se ta strana snad nerozloží, aby nebyli, stačí, když si pan Bursík k sobě zajistí ještě jednoho kumpána. Jenže pozor! Případná statistická chyba je 2%. Pokud by se ta chyba uplatnila v tom nejhorším slova smyslu, znamená to (v našem přepočtu na mandáty, opakuji, vypůjčil jsem si ho a nevím, nakolik je přesný) 84 mandátů pro ODS, 73 pro ČSSD, 30 pro KSČM, 9 pro KDU a 4 pro zelené: v tom případě by ČSSD s komunisty měla pohodlnou většinu. Bude to tedy ještě, jako obvykle, napínavé. (Podotýkám, že přepočítávadlo nebude asi úplně spolehlivé, 4 mandáty za 5% hlasů pro zelené mi připadá nějaké divoké).

Sobota 3. června (druhý vstup, doplněk): Účast je údajně slušná, 65%, o 7% víc než minule.

Sobota 3. června (třetí vstup, 15.15): Předběžné výsledky voleb po sečtení asi dvanácti procent hlasů nás ovšem vrací na tvrdou zem. Jediné, v čem se shodují s povolební prognózou SC&C, je zhruba volební účast. Jinak vede ČSSD s 33,73%, druhá ODS má 31,8%, třetí komunisté 14,69, čtvrtá KDU 8,78, a zelení pouhých 5,15%. Podle tohoto výsledku je socialisticko-komunistická většina jistá a zelení se nadto pohybují nad propastí. Považuji jej za podstatně realističtější než onen pohádkový odhad. Je pravda, že se výsledek může ještě proměňovat směrem k volebnímu patu, asi však ne příliš „nad něj“. To, z čeho je třeba pro zbytek odpoledne vycházet, je tento předběžný výsledek.

Sobota 3. června (čtvrtý vstup, 16.50): Nechápu, proč ČT ve svém volebním zpravodajství stále tvrdohlavě vychází z naprosto irreálného odhadu SC&C. Každý, kdo se podívá na volby.cz, zjistí, že po sečtení skoro 86 % hlasů vede ODS, ale jen s 34,7% před ČSSD s 32,8%, tj. o necelá dvě procenta. Komunisté mají 13,1%, KDU 7,3, zelení 6,1. Jediné, co SC&C jakž takž uhádlo, je volební účast, zdá se, že překročila 64%. Setrvalý trend přitom je mírný nárůst ODS a zelených (o desetiny procenta), pozvolná mírná ztráta komunistů a KDU (o setiny až desetiny procenta). S podstatnými proměnami už asi nelze počítat, výsledek voleb je v luftě, protože nikdo neví, kolik je na volební listině zelených Paroubkových agentů, respektive budoucích Wagnerů, Teplíků, Vrbíků či Kottů. Papírově by ovšem ČSSD s komunisty v PS většinu mít neměla. Aspoň že to.

Sobota 3. června (pátý vstup, 20.15): Situace je zcela nepřehledná: volby sice zjevně vyhrála ODS s tříprocentním náskokem před ČSSD (paradoxně obě strany dosáhly nejlepších výsledků od vzniku ČR), zelení a lidovci mají dohromady asi o tři čtvrtě procenta víc než komunisté, ale po přidělení mandátů může ještě vzniknout úplný pat (je to taky tím, že pokud se dobře pamatuji, d´Hondtův systém mírně zvýhodňuje silné strany vůči slabým, a tedy i relativně silnou KSČM proti zeleným a lidovcům). Klaus už ovšem na tiskovce oznámil, že v pondělí zahájí jednání o nové vládě s ODS. Zvláštní tiskovku údajně chystá na večer taky předseda ČSSD Paroubek. Bude chtít zproblematizovat průběh a výsledek voleb? V každém případě je třeba vyčkat konečných výsledků (ani předběžně nebyly dosud vyhlášeny) a přepočtu na mandáty. Rozhodně se však nedá počítat s tím, že by příští vláda byla stabilní: bude stejně pestrá a nesourodá jako ta předchozí, a role sto prvního poslance přijde znovu ke cti – tím spíš, pokud pak nebude existovat žádná záložní stojedenáctka. Zdá se, že ve volbách se bude do budoucna už jen rozhodovat o tom, kdo dostane 101 a kdo 99 mandátů. Nestačilo by v tom případě volit jen jednoho poslance, totiž toho sto prvního? Bylo by to finančně nenáročné a i jeho ošetření během funkčního období by se zvládlo lépe než dosud.

Sobota 3. června (šestý vstup, 21.30): Premiér Paroubek vystoupil na tiskové konferenci s útočným prohlášením, v němž prohlásil, že ČSSD zvažuje možnost podat vůči výsledku voleb stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ve volební kampani prý byla ČSSD mnohonásobně poškozena ODS a jejími přisluhovači z médií (několik nehodných přisluhovačů jmenoval, na mne se opět nedostalo). Psali jsme tu o tom, že v závěru volební kampaně se udály věci poškozující Paroubka a ČSSD, věci, o jejichž korektnosti lze pochybovat. Paroubkova dikce mi však tolik připomíná kampaň proti Chartě 77, že bych skoro řekl: to, co se dělo před volbami, premiér nyní několikanásobně přetrumfl. Podle přepočtů ČTK je konečný výsledek voleb v přepočtu na mandáty sto na sto. Za dané situace jsou pak dvě možnosti: buď se Paroubkovi podaří získat někoho ze zelených a bude moci uskutečnit svůj plán na menšinovou vládu s podporou komunistů, nebo vznikne situace, v jaké v normální demokratické zemi proběhnou opakované volby (vytvoření většinové vlády je nepředstavitelné), v zemi méně normální převrat nebo občanská válka. Ještě že jsme normální demokratická země!

Sobota 3. června (sedmý a poslední vstup): Volby sice vyhrála ODS, ale vznikla zcela patová situace: oba soupeřící tábory mají po stovce mandátů. Vstoupili jsme do nejhlubší politické a ústavní krize v krátkých dějinách České republiky. Teoreticky nebude lze vytvořit vládu, která by získala většinu. Ústava ovšem předpisuje tři pokusy (dvakrát jmenuje premiéra prezident sám, potřetí na návrh předsedy Sněmovny). To se povleče přinejmenším tři měsíce a během té doby nastane zuřivá přetahovaná o poslance. Druhá teoretická možnost snad je, že by Sněmovna ústavním zákonem rozhodla o opakování voleb. K tomu bude chybět politický konsensus. Poslední možnost je, že po případné stížnosti ČSSD prohlásí Správní soud volby za neplatné (zákon mu to umožňuje). Bez mučení se přiznám, že teď z fleku nevím, jaký je pak přesný postup, nepochybně se volby musí zopakovat. Představa, že bych musel sledovat další volební kampaň přinejmenším stejně strašnou jako byla ta, co ji máme za sebou, mne naplňuje skutečným děsem. Jedno je jisté: to, co nás v příštích dnech, týdnech a měsících čeká, nebude nic příjemného. Dobrou noc.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.