UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Premiér Paroubek poskytl v Právu velký předvolební rozhovor Alexandru Kramerovi. Ten na něj byl na své zvyklosti poměrně hodný (ne bezvýhradně). Některé premiérovy výroky zaujmou: „Sociální demokraté své protivníky nefackují.“ To ne, sociální demokraté se fackují pouze sami mezi sebou (připomínám, že ve slavném souboji Wagner kontra Grulich ovšem taky, jako v Mackově akci, aspoň údajně nešlo o politický problém, nýbrž o označení „svině židovská“, které, podle mého soukromého názoru, za pořádnou facku stojí). Dále: „Konec konců, moje vláda je také svého druhu minoritní vládou, v těch posledních třinácti měsících jsme podporu pro jednotlivé zákony získávali u různých partnerů.“ K tomu je třeba podotknout, že podporu pro nejvýznamnější a nejproblematičtější zákony (naposled neziskové nemocnice a Zákoník práce) získávali u komunistů, a tak to bude i v případě, že spolu s nimi budou mít po volbách většinu. Komplexy méněcennosti ovšem premiér ovšem netrpí: „Ve vší skromnosti se domnívám, že jsem bystřejší než můj protivník. Tak to prostě je.“ Gratulujeme.
Někdo poškozuje billboardy ČSSD, strana z toho obviňuje pochopitelně svého konkurenta. Předtím sama začala s neslušným napodobováním jeho billboardů. Respektive navázala na tradici založenou Balbínovou poetickou stranou, která útočila na lidovce a jistě to nedělala z idealismu. Ničitele billboardů nelze jednoznačně identifikovat, padělatele ano. Bude zajímavé sledovat na výsledcích voleb, nakolik se volební boj vedený těmito prostředky vyplácí.
Premiér Paroubek se předvolebně populisticky distancoval od zřízení americké základny na našem území. Smysl základny by byl obrana Evropy před íránskými střelami středního doletu (nikoli obrana USA, tam nedoletí). Každý svého štěstí strůjcem. Nečas se odmítl k problému vyjádřit, předseda branného výboru PS Vidím prohlásil, že v případě radarové základny by mu stačilo schválení parlamentem, v případě vojáků a raket by byl pro referendum. Nejsa aktivním politikem, omezím se na konstatování, že v případném referendu budu hlasovat pro.
Do magnetické předvolební bouře se dostaly české noviny. Zatímco otvírák Práva zdobí palcový titulek „Poslední průzkum: ČSSD těsně vede“, na stejném místě v Mladé frontě Dnes čteme: „Poslední volební průzkum: ODS 30,8%, ČSSD 24,2%“.
Dánský list Politiken přetiskl karikatury proroka Mohameda. Šéfredaktor listu se vyjádřil v tom smyslu, že je přináší „s ohledem na novinářskou etiku“, kdežto Jyllands-Posten je zveřejnil „jako provokaci“. To je dětinský alibismus a snaha shodit bližního, trochu jako když čeští komunisté s lidskou tváří v roce 1968 tvrdili, že nebudou na rozdíl od Maďarů v pětašedesátém tak pitomí, aby žádali neutralitu a vystoupení z Varšavského paktu. Českým chytrákům to bylo nakonec, jak víme, prd platné: nájezdu ruských tanků se nevyhnuli.
Lukáš Jelínek se v Právu pohoršuje nad tím, že ODS chce zrušit po volbách některé zákony (Zákoník práce, zákon o neziskových nemocnicích), přestože je Sněmovna odsouhlasila „dokonce třikrát“. Jo, jenže to byla jiná sněmovna, než bude ta po volbách, a nebude nijak vázána rozhodnutími své předchůdkyně. Mluvit o neúctě k právnímu řádu je směšné, nová sněmovna může zcela legitimně změnit rozhodnutí své předchůdkyně.
Vznikne-li velká koalice, pak vyhrajeme příští volby, tvrdí předseda KSČM Filip. Měl ještě dodat: vznikne-li menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM, vyhráli jsme už tyhle.
V rozhovoru pro Právo řekl předseda KSČM ještě, že česká společnost je od patnáctého století vyhraněná výrazně nalevo (starý Nejedlý přichází znovu ke cti, tvrzení pana předsedy je nehorázná pitomost) a dal najevo, že by byli ochotni vstoupit do případné vlády národní shody, která by mohla vzniknout tehdy, potká-li ČR nějaká přírodní katastrofa (nedej Pán Bůh!) nebo vyhlásí-li američtí imperialisté válku Íránu.
Pokračuje předvolební sesuv Strany zelených: Třiatřicet „levicových“ členů založilo frakci, jejímž programem je podpora všech levicových stran a sil a spolupráce s nimi. Distancuje se od podpory exprezidenta Havla, má si ji strčit za klobouk (řekli to slušně). Proč? To je Havel prašivý? Zatím je mezi nimi jen jedna kandidátka na volitelném místě. Do voleb vyjdou noviny ještě čtyřikrát, podaří se „levicové frakci“ získat další žhavé kandidáty na poslance?
Poslední dvouhodinový televizní souboj mezi Paroubkem a Topolánkem byl přes snahu pořádající ČT a poměrně obratného moderátora únavný nejen pro hlavní protagonisty. Oba se snažili poučit ze svých minulých chyb, zdá se, že Topolánkovi se to povedlo lépe. Měl ovšem z minula na triku dva velké lapsy: nepříliš věrohodné obvinění premiéra ze styků s organizovaným zločinem a to, že mu nakonec nepodal ruku. Argument, že ruce podáváme jen slušným lidem, vyvrací život dnes a denně. Zdvořilost je jediná cesta k tomu, aby se lidé navzájem pro své darebáctví nevybili a vychází z příkazu, že máme milovat i své nepřátele. Paroubek tentokrát řekl svému soupeři, že lže, jenom jednou (minule asi pětkrát), zato mu vysvětlil, že neunese funkci premiéra, že špičková politika není pro něho nic a že si může plácat, co ho napadne, protože předsedou vlády nikdy nebude. Taky prohlásil, že od Bílé hory se u nás nikdy nekradlo tolik jako za ODS, to je směšné: v roce 1945 byly napřed cynicky okradeni všichni zdejší Němci a Madaři, po roce 1948 pak přišla bída i na české kozáky. Mluvit v Česku o kradení je řeč o provaze v domě oběšencově. Topolánek se v souboji na sprosťárny držel zpátky a velmi dobře udělal. Paroubkovo chvástání před duelem, během duelu i po něm pak jaksi vyznívá do prázdna – připomíná známou hru, kterou jsme hrávali v dětství, totiž „na krále opic“. Vzpomínáte si? Dosah debat se přeceňuje – drtivá většina lidí se už rozhodla: zda půjde volit, a v případě, že ano, koho bude volit.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
