Čeští a moravští biskupové hodlají prý pastýřským listem nepřímo podpořit KDU-ČSL, píše Právo s jakýmsi skrytým vykřičníkem. Jak se nad tím může někdo pozastavovat v situaci, kdy řada českých odborových organizací v čele s postkomunistickou ČMOS docela otevřeně podporuje ČSSD a předseda ČMKOS za ni byl dokonce zvolen senátorem? Kardinál Vlk, pokud se nemýlím, zatím v Senátě nedřepí.

Stejně pohoršlivý podtext má zpráva, že Senát USA schválil zrušení víz pro polské občany (zrušení má platit na dvouleté zkušební období a musí ho ještě schválit Sněmovna reprezentantů). Senát dodatkem o zrušení víz stanoví kritéria, z nichž nejvýznamnějším je účast aspoň 300 vojáků v Afghánistánu a Íránu (v tom případě lze pominout, že v posledních dvou letech překročil počet odmítnutých žadatelů o víza 3%). Polsko má dnes jen v Iráku 1000 vojáků, Česká republika v Iráku 96 (pokud se dobře pamatuji, jsou to instruktoři a cvičí tam místní policajty) a v Afghánistánu 100 (ti snad opravdu bojují). K irácké válce jsme se připojili obojakým a nedůstojným způsobem, slabá Špidlova vláda byla přitom pod tlakem matadorů typu Kavana a Laštůvky, rozložená ČSSD se k účasti stavěla vlažně až odmítavě. Byli jsme „na straně“ koalice ale nezúčastnili jsme se v ní. Tak se teď nedivte, holoubkové, že Spojené státy zvýhodňují své skutečné spojence před vyčůranými komedianty.

Paroubek a sociální demokracie předvolebně jásají nad podpisem smlouvy s Hyundai; přitom není jasné, odkdy vlastně bude platit: velký šéf je t.č. za mřížemi a rozhodnutí o tom, kdy se začne stavět, bude učiněno, až bude zase k dispozici. Jestli tomu dobře rozumím, jde tedy o to, jak velkou paletu dostane.

Podle STEM vede žebříček popularity politiků i nadále ministr Jandák. Jakkoli jsem vždycky považoval žebříček za bezvýznamný, těsně opřed volbami přece jen jakousi váhu má. A kromě toho svědčí o stavu politické kultury v zemi. A v tomto smyslu sedí pan ministr kultury na čele pořadníku tak říkajíc jako prdel na hrnci.

V rozhovoru pro Die Presse prohlásil Paroubek na celkem logickou otázku po smířlivém gestu vůči ostatním vyhnaným poté, co se omluvil sudetoněmeckým antifašistům, že „neexistuje nejmenší důvod tuto otázku znovu otevírat“. Je pravda, že citlivá otázka byla položena v poměrně nevhodném čase (čtrnáct dní před volbami). Přesto je z odpovědi zcela zjevné, že celé slavné „vstřícné gesto“ nebylo ničím jiným než pokračováním oblíbeného sportu českých politiků – tahání německých a rakouských kolegů za nosy. Němci už jsou vytrénovaní a zdá se, že jim to dnes působí jakousi masochistickou rozkoš. Rakušané dosud slabě reptají. Zvyknou si i oni?

Komunisté navrhují pro příště zkrátit volební kampaň na dva až tři týdny, aby bylo, jak říkali kdysi po ruské invazi, „víc klidu k tvořivé práci“. Nejlepší by bylo zkrátit ji na jeden den. Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik se děsí toho, že by volby vyhrála ODS: „Bude tady vláda jedné strany jako vyšitá a my jsme se jí přece před šestnácti lety s velkým halasem zbavili.“ Především ODS nebude v žádném případě moci vládnout sama, ale jen v koalici, a bude na svých koaličních partnerech existenčně závislá. Nevím, zda si pan Kováčik všiml toho, že to tu před listopadem 1989 jaksi nebylo. A za druhé: „my“ jsme se zbavili, říká pan Kováčik. Pravý opak je pravdou. My jsme se chtěli zbavit strany pana Kováčika, ale bohužel jsme to od samého počátku pořádně zvorali.

RRTV pokutovala Českou televizi za „nevyváženou a neobjektivní reportáž“, vysílanou 31. ledna na téma ombudsmanovy zprávy. Je velmi pěkné, že si RRTV zvyká pracovat jako cenzura. Kráčí ve stopách slavného ČÚTI a po volbách se máme na co těšit.

Ministr Rath s duchaplným taktem, který je pro něho charakteristický, nazval před časem karlovarského hejtmana Pavla bývalým pinglem z Puppu. Hejtman tam za totáče pracoval nejprve jako náměstek, poté jako ředitel. Chlubit se tím může úplně stejně jako pan Paroubek svým náměstkováním v RaJ. A proto být dr. Rathem, moc bych s tím nehauzíroval.

Miroslav Macek splnil svůj slib a dal ministru Rathovi do zubů. Stalo se tak kvůli ministrovu výroku, že si Macek svou současnou choť vzal pro peníze. Musím se přiznat, že důvody pana Macka plně chápu, pan Rath mu nedal žádnou šanci, kromě toho jako arbitr v oblasti morálky manželského soužití je ministr zdravotnictví krajně nedůvěryhodný. Jen se mi zdá, že snad měl pan doktor Macek možnost zvolit si k exekuci politicky vhodnější fórum.

Miroslav Kalousek je neštěstím KDU-ČSL a její nízké preference jsou do značné míry jeho dílem. V rozhovoru pro MfD mluví neustále o „hodnotovém systému, který představuje křesťanský etický kodex“, o „transatlantickém křesťanském hodnotovém systému“. Je mi líto, ale je to jen trochu rafinovanější pbdoba toho, když se Paroubek vychloubá, že je v kontaktu s nějakou „vyšší bytostí“. K tématu se, pokud to dovolí čas, vrátím. V něčem ovšem předsedu KDU-ČSL chápu a je mi ho upřímně líto. Ohledně zelených např. říká: „V řadě věcí vůbec netušíme, jaké postoje… zaujmou.“ To netuší vůbec nikdo. Obávám se, že ani zelení.

Soukromí lékaři, kteří protestují proti Rathovým „reformám“, dostali prý jakousi „nepřímou podporu“ od ČLK. Podle jejího předsednictva ČLK chápe důvody protestů, pocit ohrožení soukromých lékařů považuje za oprávněný, s pokutami za překročení limitů na zdravotní péči nesouhlasí. Za nynější situaci prý odpovídají politici, kteří od roku 1993 odmítají přiznat, že na tak nákladnou zdravotní péči, jaká se poskytuje, nejsou v systému peníze. To je nepochybně pravda. Chce tedy Komora, aby ta péče byla napříště o něco méně nákladná (a tedy méně kvalitní, co si budeme povídat), jako tomu bylo za totáče, nebo abychom si na některé věci připláceli? Nemohu si pomoci, ale stanovisko ČLK považuji jen za vychytralý tah Rathova klanu před očekávanými demonstracemi.

Idylické výsledky zato podává agentura PSB, jejíž zkoumání zveřejňuje ovšem z velkých deníků pouze Právo. Agentura PSB (zkratka mi nápadně připomíná BSP, Brigádu socialistické práce, jde zjevně o brigádu sociálnědemokratické práce) má na starosti volební kampaň ČSSD a zřejmě v jejím rámci provádí průzkumy, z nichž jako jednička vychází pravidelně Paroubek. Vyhrál zatím úplně všechno, v tuto chvíli si ho prý žádá za premiéra většina národa. Je to legrační a podrazácké zároveň: smyslem „výsledků“ je ovlivnit veřejnost.

Zdá se, že Jiří Paroubek nepřeje Polákům, našim slovanským bratřím, jejich pěkný (i když dosud zcela neuzavřený) úspěch se zrušením víz do USA. Cituji z Práva: „To, co se povedlo prosadit americké senátorce polského původu, je tak ve třetině schvalovacího procesu. Podle informací americké ambasády není prosazení zdaleka jisté… Pokud se to Polákům povede, chtěli bychom něco podobného, to je zřejmé, Američanů polského původu jsou tři čtyři miliony a mají své reprezentanty přímo v Kongresu, což Češi bohužel nemají.“ Měli bychom tedy pro začátek houfněji emigrovat do USA. Doufám, že budoucí Paroubkova vláda (pokud na ni nedej Bůh dojde), k tomu vytvoří příznivé předpoklady (do zemí EU nebude možné utéci, vydaly by nás). Pro mne to bohužel nepřipadá v úvahu, jsem už na to příliš starý a kromě toho neumím pořádně ten jazyk.

Nadějné tóny pro budoucnost znějí i z prohlášení ministra Ratha: „Z ministerstva už jsem vyhodil šedesát lidí!“ To je nový prvek, komunisti po Únoru vyhazovali taky intenzivně, ale počty se tuším až tak nechlubili, aby to nevypadalo, že zrádné reakce je nějak moc. Národu se to nepochybně zalíbí, když se vyhazují papaláši, vypadá to, že se něco děje a dává se do pořádku. Na pány z ministerstev musí být přísnost. Později se pozná, že vyhazování nemělo očekávaný blahodárný výsledek, ba naopak, že bylo, jak se u nás říká, „kontraproduktivní“. Jenže než to natvrdlá veřejnost plně zaregistruje, uplyne tak zhruba deset let a pak už bude pozdě. Všichni pak budou snít o vyhození dr. Ratha, což ale bude možné dělat jen doma pod peřinou.

Nejstrašnější je ovšem mrchožroutství, s nímž se na současné neblahé situaci přiživuje exprezident Havel. Domnívá se, že mu konečně dává historie za pravdu v jeho věčném sporu s Václavem Klausem a snaží se ze svého politického hrobu kostnatým hnátem manipulovat současné dění. Klause nenávidí natolik, že dává přednost Paroubkovi s komunisty v zádech. Čeští komunisté jsou pro něj nevinnou replikou francouzských a italských komunistů z doby před čtyřiceti lety, velmi je podceňuje. Koalici ODS – KDU – zelení by zjevně viděl velmi nerad. Problém je, že taková, kterou by viděl rád (ČSSD – KDU – zelení), asi nebude možná. Václav Havel je příliš ovládán svými mindráky a svou zastydlou nenávistí. Chápu, že spoustu věcí má Klausovi a ODS za zlé úplně právem. Chápu jeho averzi k současné podobě strany. Na tom, co říká o jejím otřesném vedení a sympatičtějších nižších patrech, je mnoho pravdy. Ale právě proto je ODS strana postkomunistická, a tedy reformovatelná. KSČM je nebezpečné, nereformovatelné, průbojné a schopné politické uskupení.

V Lidových novinách se vyjadřuje pražský korespondent listu Die Welt k tomu, koho by v nadcházejících českých volbách volil. Myslím, že je to pro redakci Die Welt dostatečný důvod k tomu, aby ho okamžitě vyhodili. Je to nehorázné vměšování do českých záležitostí, být českým korespondentem v Německu, nedovolil bych si něco podobného v době německých voleb ani náhodou, a jsem taky přesvědčen o tom, že by si to u nás nedovolili komentátoři jiných německých listů. A to ze slušnosti, prosím.

Televizní moderátorce ČT Janečkové vyčítají, že podporuje SNK ED. Paní Janečková není politická moderátorka (moderuje zábavný pořad Tichá pošta) a SNK ED nepodporuje v České televizi, ale v bulletinu SNK ED. Má na to plné právo, stejně jako každý občan ČR. Naopak Česká televize poskytuje smutný pohled svou politickou předpodělaností. Myslil jsem si vždycky, že se ode dna odrazila někdy v roce 1995, za zlaté éry Václava Klause (osmělila se teprve poté, co se to v následujícím roce začalo s Klausem houpat). Dnešek ale láme všechny rekordy. Obávám se, že jedinou cestou k nápravě je privatizace: veřejnoprávní média neumíme, v českém pojetí se veřejnoprávní vždycky nakonec rovná vládní.

Skoro všechny dnešní komentáře Práva jsou věnovány Mackově facce a údajnému blahodárnému vlivu této akce na preference ČSSD. Doporučoval bych vyčkat, neplýtvat optimismem a zachovat chladnou hlavu. Nejvykutálenější text dodal ředitel „Masarykovy dělnické akademie“ Lukáš Jelínek. Mluví o „ostré kritice Macka a jeho okolí“. Macek byl obviněn, že si svou ženu vzal za peníze, to je kritika? A vlastní manželka je „okolí“? Pan předseda dále píše: „A skutečnost, že česká konzervativní pravice se těžko vyrovnává se silnou pozicí úspěšné sociálnědemokratické vlády a není s to vést věcnou programovou debatu, ještě nemůže být omluvou pro rozehrávání pěstních soubojů.“ Jak lze vést věcnou programovou debatu o tom, že jsem si vzal svou ženu jen pro prachy?

Zastíněna mohutným pohlavkem, který obdržel dr. Rath, zůstane zjevně demonstrativní stávka Duškových železničních odborů na podporu Zákoníku práce. Vlaky v Praze naberou zpoždění, aby byl učiněn nátlak na poslance ČSSD a KSČM ve věci podpory zákonné normy, kterou, jak známo, vetoval prezident Klaus. Myslím, že komunisté ani sociální demokraté žádný nátlak nepotřebují a pan Dušek to dobře ví. Je to varování nám, obyčejným „pracujícím“: dejte si pozor, bando, jestli nebudete dost horlivě podporovat naše požadavky, dáme vám zase pořádně zahulit.

K debatě mezi Topolánkem a Paroubkerm na Primě se vrátíme v samostatném komentáři. Zde jen malá poznámka. Topolánek po skončení přenosu odmítl podat Paroubkovi ruku a Paroubek to komentoval slovy: „Myslím si, že takovéto nepřátelství ve společnosti, to je ohromná chyba. Jestli já budu ministerským předsedou, a po dnešním dnu o tom už nepochybuji, tak udělám vše, aby se v zemi vytvářela liberální atmosféra, žádné nenávistné útoky tohoto typu.“ A doplňme jen: a kdo nebude vytvářet liberální atmosféru, toho dám zavřít.

A samozřejmě ještě k facce, přesněji řečeno pohlavku, který uštědřil Miroslav Macek ministru Rathovi. Dr. Rath nechce žalovat Macka, nýbrž předsedu Stomatologické komory Pekárka. Je zjevné, že taková žaloba nemá nejmenší šanci na úspěch, pokud v čele senátu posuzujícho delikt nebude sedět Jiří Paroubek nebo dr. Kubek. Taky si myslím, že se mýlí ministr Jandák, když s Rathovou pomluvou srovnáná fakt, že jej denuncovali v novinách, jak je sprostý a vyhrožuje voličům, že jim chce dát do držky, když ho nebudou volit. Vyjádření pana ministra kultury každý rozumný člověk bude brát jako žert (i když se obávám, že každý slušný člověk jako žert poměrně nevkusný). Je to něco jiného, než když obviníte svého oponenta, že si vzal svou manželku kvůli prachům. A denuncovali jej novináři, ne člen vlády. Mrzí mne, že zrovna ministr kultury tenhle rozdíl necítí. Jinak musím uznat, že můj bývalý kolega z FS ČSFR Miroslav Macek má cosi společného s Jirotkovým Saturninem: to, co si my obyčejní čičmundové ve své slabosti a při svých zábranách nanejvýš vskrytu představujeme, bez rozpaků uvádí v čin.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.