Strana zelených údajně žádá, aby místo Francie a Velké Británie měla v RB OSN jedno stálé křeslo Evropská unie. Evropská unie ovšem v současné době není a v budoucnu ještě dlouho nebude schopna se shodnout na společné zahraniční politice (v tak zásadní věci stojí na jedné straně skoro osamělý Tony Blair, na druhé smraďoši typu kancléře Schrödera nebo ministerského předsedy Zapatera). Co by asi dělal ten nešťastník, kterého by pověřili tam za EU zasednout? V nejlepším případě by se neustále zdržoval hlasování.

Pavel Verner píše v Právu: “Stejnou bohorovnost ovšem projevujeme my voliči, když nás zatím nechává v klidu výzva advokáta ODS českým redakcím, aby je ani nenapadlo zveřejnit odposlechy v kauze Kořistka. Pokud by se k nim tedy nějak dostaly. Nezpochybňuji informaci, že ty odposlechy patřily do definitivně odloženého trestního řízení, a zda budou hrát roli v řízení občansko-právním, není ještě jisté. Dovoluji si jen prostou, selskou úvahu - pokud ty odposlechnuté telefonáty dokazují nevinu pánů Dalíka a Večerka, a tím pádem očišťují celou ODS, pak by jejich zveřejnění bylo přece pro občanské demokraty před volbami terno!“ Podotýkám jen, že stejnou bohorovnost projevují ti, kteří přehlížejí, že policejní mluvčí dostali povel nevyjadřovat se ke kauzám potenciálně nepříjemným ČSSD. Tedy např. pan Verner. Sebekriticky přiznávám, že jsem blb, měl jsem o něm totiž lepší mínění.¨

Fackovací incident na zasedání Strany v zelených v Ostravě je mi krajně podezřelý. Z toho, co prošlo novinami, je zjevné: poslední z kandidátky zcela zjevně provokoval manžela krajské jedničky urážlivými poznámkami o jeho choti. Dotyčný se nezdržel a dal mu přes rypák. Jednání je to politicky chybné, ale lidsky pochopitelné. Pak se přihlásila osmička z kandidátky (rovněž zaručeně nevolitelné místo) a posledního podpořila v tom smyslu, že opravdu do zubů dostal. Každý normální člověk si z toho odvodí, že šlo o cílenou provokaci. A komupak taková provokace prospívá? Marťanům?

Útvar pro odhalování korupce a hospodářské kriminality začal podle Práva prověřovat „podezření z hospodářské kriminality bývalého vedení VZP“. Jde především o smlouvy s IZIP o elektronických zdravotních knížkách. Jsem přesvědčen, že elektronické zdravotní knížky jsou velmi užitečný projekt. Za totáče to bylo zbudováno tak, že (papírová) zdravotní karta vydržela tak dlouho, dokud člověk chodil k jednomu obvoďákovi. Když se přestěhoval a výslovně se o ni nepostaral, anihilovala se. Elektronický systém nabízí jakýsi elementární pořádek, nezávislý na libovůli lékařů. Ať se na mne doktoři nezlobí, ale komunistický systém znamenal, že člověk neměl na vybranou. Zažil jsem za totáče, zejména na jeho sklonku, pár velmi slušných lékařů (zejména svého posledního obvoďáka bych strašně rád jmenoval, jen se bojím, abych mu tím neublížil), ale (předtím) řadu takových, kteří si v ničem nezadali s vyšetřovateli StB, jimž byl člověk vydán na milost a nemilost. Doktoři vás ovšem nemohli zavřít – ale mohli vás svou cynickou a bezohlednou indolencí zabít. Nebyli by to ovšem udělali s úmyslem vraždit, ale jen z bezbřehé vychcanosti. Dr. Rath je ztělesněním těch druhých, a proto se mu nedivím, že chce ty staré časy obnovit. Elektronické zdravotní knížky znamenají jakýsi prvek svobody v systému, který se dr. Rathovi tolik líbí. (Jde mi o princip, ne o detaily smluv ohledně IZIP).

Výsledky posledního průzkumu STEM byly vyhlášeny na několikrát: nejprve prostřednictvím agentury BSP, která pracuje pro ČSSD, pak v dnešním Právu, nakonec samotnou agenturou STEM. Všechny tři výsledky se navzájem liší, odlišují se také od toho, s čím předtím přišla agentura Factum Invenio, a bude zajímavé srovnat je s tím, co přinese zítra či pozítří CVVM, kterou osobně považuji za zcela seriozní. Podstatné je to, že komunisté a sociální demokraté se údajně dotáhli na úroveň zbylých tří stran, které mají šanci proniknout do sněmovny. Pan Hartl už jednou věštil pád lidovců, teď nás straší volebním patem. Volební pat v tomto podání ovšem znamená Paroubkovo vítězství, protože by v tom byl čert, kdyby se v chaotickém uskupení Zelených nenašlo pár dobráků, kteří dají svůj hlas neformální socialisticko-komunistické koalici.

Podle místopředsedy Škromacha mnoho výrazných osobností společenského života sice s ČSSD sympatizuje, ale bojí se ji veřejně podpořit. Správnější by asi bylo místo „bojí“ říci „stydí“.

Karel Steigerwald píše v MfD: „Agentury (pro průzkum veřejného mínění, bd) hrají o život – pokud se výsledky voleb budou výrazně rozcházet s jejich dnešními poznatky, čeká je rychlá smrt.“ To je příliš optimistické, zatím se až na výjimky rozcházely vždycky a nikdo na to neumřel.

„Lidé chtějí premiérem víc Paroubka než Topolánka“, hlásá titulek v Právu. Průzkum na toto téma provedla agentura PSB, která se podílí na volební kampani ČSSD. Průzkum je proto třeba zanedbat jako zavádějící.

Předseda zelených Bursík vyzývá zoufalými e-maily členstvo, aby kritiku vedení odložili na dobu po volbách. Bude zajímavé sledovat, kdo a do jaké míry ho vůbec poslechne.

Jiří Paroubek uvedl včera na tiskové konferenci, že HDP vzrostl za posledního čtvrt roku o 8,2 procent - rozumí se meziročně. Průmyslová výroba vzrostla ze březen (rovněž meziročně) o 18%, ohlásil zase s pýchou ministr Urban. Čísla je třeba brát v kontextu předvolební kampaně. Viz ekonom HVB Sobíšek o růstu HDP: „Na tento údaj je nutno se dívat v kontextu voleb, do jejichž konání nebude skutečná hodnota růstu známa.“

ČSSD se pokrytecky tváří, jako by ji předčasné zveřejnění preferencí STEM poškodilo. Ve skutečnosti byly zveřejněny tři varianty, podle té první, nejpříznivější (a neautorizované, později opravené) je rozdíl mezi ODS a ČSSD 1% (ve skutečnosti 1,5%). Podle zpráv v tisku navíc není vyloučeno, že v úniku má prsty všudypřítomná agentura PSB (viz výše).

Nizozemská poslankyně Ayaan Hirsí Alí, o níž jsme tu už psali, při azylovém řízení „lhala“, jásají české noviny odleva doprava. Nepřiznala, že do Holandska přijela přes Německo (podle pravidel EU měla zažádat o azyl už tam), neuvedla své pravé jméno a neinformovala pravdivě o okolnostech svého sňatku. Poslankyně se hájí (zjevně marně) že všechno uvedla na pravou míru, když před čtyřmi lety kandidovala do parlamentu. Vládní strana VVD (kterou Hirsí Alí zastupovala) i holandský stát se zjevně chystají odejmout jí občanství. Tím se zbaví nepříjemného problému (museli poslankyni chránit před těmi, co ji za její liberální názory hodlali podříznout) a budou se moci plně věnovat multikulturnímu soužití s islámskými teroristy. Mnichovan všude bratry má.

Prof. Jičínský se ohradil proti tomu, co o něm píše Václav Havel ve své nové knize. Rozhodně popírá, že by při jednání o zrušení vedoucí úlohy KSČ navrhoval kompromisní formulaci (vedoucí úloha dělnické třídy či pracujícího lidu). Nevím, nebyl jsem při tom, ale dovedu si to představit. Prof. Jičínský však také oponoval Havlovu návrhu na prosazení většinového volebního systému: „Parlamentní demokracie nemůže být založena jen na aktivitě důvěryhodných lidí, jak se domníval Havel, ale potřebuje pro svou existenci pevnou institucionální strukturu. Byl jsem přesvědčen, že se u nás musí vytvořit systém politických stran s jasnou a rozlišitelnou programovou orientací. Kandidáti do parlamentu musí být voleni jako jejich představitelé, nikoli jako nezávislé individuality.“ A v této věci měl nepochybně pravdu.

Policie prověřuje anonymní udání na předsedu ODS Topolánka, které podal anonymně „poctivý občan“. „Poctivý občan“ je něco podobného jako „neznámý vojín“. S tím rozdílem, že neznámí vojíni, jsouce už po smrti, nikoho nepráskají. Policie prošetřuje i anonymní udání, budiž. Musí rozhodnout, zda existuje podezření ze spáchání trestného činu. Učiní tak „do několika dnů“. To je zapotřebí, pak už bude po volbách. V řádu věcí by bylo, kdyby, pokud se zjistí, že podezření neexistuje, se středem zájmu policie stalo zjištění identity poctivého občana. A kdyby se pak stal prvním českým poctivým občanem, odsouzeným např. za pomluvu.

Předseda ČMKOS Štěch doporučuje členům odborových svazů volit „levicové strany“ (jak se zdá, sociální demokraty by trošičku preferoval před komunisty) a je stoupencem menšinové vlády ČSSD s komunistickou podporou. Jeden z hlavních důvodů pro dosavadní relativně vysoké preference ODS vidí v „masivní kampani sdělovacích prostředků“ (s výjimkou Práva). Sdělovací prostředky je zjevně třeba dostat znovu pod kontrolu. V tom si notují s Paroubkem. Současné propojení ČMKOS s ČSSD je první krok na vestě k budoucímu demokratickému centralismu. Bude jistě jiný než ten normalizační, ale stejně protivný.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.