Ministr zahraničí Velké Británie Straw reagoval na neověřené chýry o údajném úmyslu USA napadnout Írán jadernými zbraněmi. Prohlásil je za nepravděpodobné s tím, že „všechno by se však změnilo, kdyby Írán napadl Izrael“. Kdyby Írán, až bude mít k tomu prostředky (rakety už zjevně má, pumy bude mít díky tolerantnímu přístupu paralyzovaných organizací, jako je OSN, už v dohledné době), napadl Izrael, změní se hlavně to, že Izrael bude přes svou vyspělou vojenskou techniku zničen. A pak už bude na nějaké protiakce dost pozdě.

V Mladé frontě Dnes analyzují odborníci na jazyk a komunikaci vyjadřování čelných politiků. Paroubkovo označení „páni Steigerwaldové, Mášové a jim podobní, ale i páni Kalouskové a Topolánkové“ charakterizují jako exkurz do předpřevratové rétoriky. Rád bych připomenul, že tentýž obrat (ovšem samozřejmě vyplněný jinými jmény) s velkou oblibou oblibou používal a používá od svého vstupu do velké politiky prezident Václav Klaus. Pozoruhodné je, jak se u nás oslovení „pan“ chápe spontánně jako urážka. Na rozdíl od „soudruh“, „bratr“, „přítel“ atp. Zabydlela se u nás hospodská etiketa a „převrat“ s ní ani nehnul.

Arbitrážní komise Rady pro reklamu se vyjádřila k předolympijským spotům propagujícím pivo Budvar v tom smyslu, že neporušují etické zásady Kodxeu reklamy. Český olympijský výbor obvinil pivovar, že zneužil olympijské symboly. Reklamy pak byly staženy. Obvinění je zjevně úplně absurdní a vyvolává dojem, že by ČOV rád z Budvaru vymámil nějakou podporu (pivovar ho zatím nesponzoruje).

Právo věnuje (opětovně) velkou pozornost Straně zelených, tentokrát návrhu na ekologickou daň, který předseda Bursík vypracoval pro Ministerstvo životního prostředí. Manažerům Práva se zjevně velmi nelíbí představa, že by strana ve volbách uspěla a nabourala sen o socialisticko-komunistické spolupráci, ale v tomto případě si za to Zelení mohou sami. Zejména jejich nápad drasticky zdražit, případně přímo zakázat vytápění domácností uhlím je úděsně asociální, postihne hlavně chudé a staré lidi v malých obcích. Ostatně člověk nemusí být zrovna na hranici životního minima, aby ho to děsilo. Bydlím teď v malé vesnici mimo Prahu, a na zavedení ústředního topení, nákup plynového kotle a hlavně zbudování nádrže na zemní plyn prostě nemám a už nikdy nebudu mít. A to nejsem zatím odkázán jenom na důchod. Alexandr Mitrofanov napsal v Právu, že zákaz topením uhlím už narazil u spousty lidí, kteří se nemíní vzdát svých práv. Pro osmdesátiletou důchodkyni v zapadlé díře už jde jen o jediné právo: právo na dožití.

Pražský primátor Pavel Bém by přivítal, kdyby o případném uspořádání olympijských her v Praze proběhlo referendum. Že referendum bláznivý nápad požehná, je předem jisté. Ti, co budou hlasovat, neponesou pak za případný krach žádnou odpovědnost. Pan Bém by v něm neopochybně hlasoval pro, z populistických důvodů. Chtěl bych zde zdůraznit, že plán uspořádat v Praze olympiádu považuji za projev avanturismu prvního stupně, za něco srovnatelného snad jen se stavbou babylonské věže. Nemohli bychom si léčit mindráky z vlastní malosti nějakým levnějším způsobem?

Petr Uhl píše v Právu: „Zaměření na Západ zastiňuje příklady ze zemí východních, třeba právě z Maďarska, jehož právní a společenský systém je nám bližší, ale přesto ho moc neznáme. Asi nás odrazuje to, že tam v roce 1989 nebyly kulaté stoly s předáváním moci jako v Polsku nebo u nás. Maďarští reformní komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici.“ To je ovšem krutý omyl, v Maďarsku probíhaly v létě roku 1989 kulaté stoly velmi podobně jako např. v Polsku. Bylo na nich dosaženo mj. dohody o základních demokratických zákonech. Rozdíl je jen v tom, že se jich neúčastnily všechny strany demokratické opozice. Tvrdit, že komunisté sami uspořádali svobodné volby a na stříbrném tácu předali zemi pravici, je nehorázný nesmysl. Pravice (koalice MDF, KDNP a FgKP) se k moci nedostala z milosti MSDZP, ale díky regulérnímu volebnímu vítězství, na volebním zákoně se strany dohodly právě u kulatého stolu. Moc nepatřila jen „pravici“, protože prezidentem byl zvolen kandidát SZDSZ Árpád Göncz.

Soudkyně Okresního soudu v Uherském hradišti, která mj. úspěšně blokovala proces s Aloisem Grebeníčkem, dokud obviněný nezemřel, rezignovala na svou funkci. Nabízí se poněkud cynický výklad: splnila svou úlohu, teď může jít.

ČSSD na Ústecku dotahuje ODS, jak praví titulek v Právu – ovšem podle agentury PSB, kterou si zjednala sociální demokracie. Zprávy agentury PSB je třeba chápat jako součást volebního boje ČSSD. Jinak se ovšem dá počítat s tím, že povodně zvednou v ústeckém kraji preference ČSSD a srazí preference ODS. Na „podjatosti“ toho, co servíruje PSB, to nic nemění.

Ministr Rath si potichu a cílevědomě privatizuje české zdravotnictví. Do čela VZP hodlá dosadit svého člověka, naopak na předsednickou funkci ve správní radě pojišťovny rezignoval Richard Schwarz, protože nesouhlasí s novým zákonem o volbě členů správní rady (umožňuje většině, toho času rudé, nastrkat si do rady skoro samé své lidi). Může se po volbách dostat k moci vláda, která bude mít dost síly na to, aby dr. Rathovi zase vyrvala zdravotnictví z pracek?

Premiér Paroubek si pozval do Kramářovy vily na přátelské setkání Karla Gotta. Prý po něm nechtěl, aby se účastnil předvolební kampaně strany, Gott na to ostatně ani nepomýšlí. V rozhovoru Mladé frontě Dnes ovšem řekl, že Paroubek je dobrý premiér, a odmítl výtku populismu: premiér prostě mluví způsobem, kterému lidé rozumí, a mistr na tom nic špatného nevidí. Takže setkání, jak vidno, splnilo svůj účel.

Zato Lucie Bílá pro tentýž list na otázku, zda četla program ČSSD, odpověděla: „Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o povolební spolupráci ČSSD s komunisty, přestala jsem se už o program zajímat. Tím, že chtějí udělat všechno pro všechny, je jasné, že nemohou udělat pro nikoho vůbec nic.“ To je pozoruhodné: i kdybych se snažil sebevíc, takhle jednoduše a přitom výrazně bych to říci nedovedl.

Ministr Rath zařídil, že vláda naleje do VZP další dvě a půl miliardy, a to formou tzv. předsunuté platby za státní pojištěnce (částku by normálně dostala až v druhém pololetí t.r.). Je klika, že volby jsou už za měsíc, jinak by se možná pan ministr se souhlasem vlády nakonec postupně předsunul až do roku dva tisíce padesát. Jeho kolega Kühnl mu zcela věcně připomněl někdejší slova o tom, že nejdřív je třeba zacpat díry v sudu VZP a teprve pak do něho nalévat další vodu. Udělal to před jednáním vlády: odmával pak dr. Rathovi jeho nestydatý předvolební tah, nebo ne?

Vláda se usnesla, že na povodně vynaloží v letech 2007 až 2010 dvakrát víc peněz, než se čekalo. Kdoví, jaká bude po volbách vláda, a pokud zůstane tahle, kdo ví, co po volbách udělá. Teď, tísněna volbami, demonstruje dobrou vůli: kdo toho včas nedokáže využít, spláče nad vejdělkem.

Írán velmi cílevědomě a energicky najel na výrobu obohaceného uranu pro příští jaderné pumy. Angličtí, němečtí a francouzští politici dávají najevo „vážné znepokojení“. Íránský režim prý musí slovy i skutky dokázat, že se nesnaží vyrobit atomovou zbraň. Vážné znepokojení a čekání na slova a skutky bude nespíš trvat tak dlouho, až to v Evropě začne bouchat. Pak začnou dokazovat, že v tom má prsty právě Írán, a než se to na mezinárodním fóru typu OSN prokázat podaří, bude z Evropy jedna velká díra. Člověk má pocit, že se opakuje to, co náš kontinent zažil v třicátých letech minulého století. Nic se nenaučili, jen jsou snad ještě rozloženější než tenkrát.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.