UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Železného Nezávislí demokraté by možná chtěli postavit do čela své kandidátky v Praze exředitelku VZP Musílkovou. Ta se k věci nechtěla vyjádřit, z čehož se dá usoudit, že o tom uvažuje. Myslím, že by paní Musílková kandidaturou za takovou stranu sebe i svůj spor s ministrem Rathem spíše zkompromitovala. Že by si tím Železného Nezávislí mohli, pokud jde o preference, pomoci, je přitom nepředstavitelné. Těm nepomůže nic.
Jiří Paroubek prohlásil v rozhovoru po Mladou frontu: "Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání… to znamená od nějaké nejvyšší bytosti. Takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla.“ Na jednu stranu má každý smrtelník „poslání od nevyšší bytosti“. Na druhou stranu, drtivá většina lidí to takhle velkohubě nevytrubuje do světa. Je to zároveň nestydaté a ujeté.
Lidovecký billboard „Děkujeme Katce Neumannové“ slouží pouze k přelepování billboardů tzv. Balbínovy poetické strany, hrubě urážejících předsedu KDU-ČSL Kalouska. To je lehce polehčující okolnost. Jednak je nesmysl, aby předvolební kampaň spočívala v urážení oponentů, jednak je Balbínova strana politickým subjektem, která sama na volební úspěch jistě nepomýšlí a nebyla ani s tím záměrem založena. S jakým záměrem byla založena, Bůh ví, v každém případě protilidovecké billboardy jsou velmi nápadné: nabízí se otázka, kdo jim je platí a jaký politický zájem je motivuje. A samo od sebe se nabízí podezření, že v pozadí je neviditelná ruka Pravdy a Lásky, která v tuto chvíli podporuje ČSSD (včetně paktu s komunisty) proti nenáviděné ODS (a lidovci jsou zjevně povolebním spojencem ODS). Připadá mi to zákeřné, ubohé a sprosté. Balbínova poetická strana není žádná recesistická legrace, ale docela malý, špinavý, politický šroubováček.
Podle průzkumu CVVM je po Klausovi nejpopulárnějším českým politikem Jandák. Vysvětlení je jednoduché: na kultuře (třeba na rozdíl od zdravotnictví) u nás nikomu nezáleží, pan Jandák může dát klidně napíchnout na kůl všechny kastelány a nikdo to nepocítí jako problém. Aby si udělal problém, musel by nechat zbourat Karlštejn. Na třetí místo se vyšvihla paní Buzková, což je dáno tím, že odchází z politiky, nemá žádné ambice, nic nedělá a nikomu nevadí. Paroubek klesl na čtvrté místo, premiér musí něco dělat, a kdo něco dělá, nemá šanci se zalíbit, jakmile politik začne něco dělat (zvláštní zákonitost českého politického života), je hned daleko víc lidí, kterým vadí, než těch, kterým je sympatický.
Poslanecká sněmovna schválila nejtěsnější možnou většinou zákon o registrovaném partnerství. Jsem přesvědčen, že je to dobře, zákon vychází vstříc handicapované skupině obyvatel a nepřekračuje přitom meze, které oddělují soužití homosexuálů od rodiny (neznamená např. zavedení sňatků a nepovoluje adopci dětí). Ze zákona se díky premiéru Paroubkovi a prezidentu Klausovi (kdo z nich má větší zásluhu, těžko říci, skoro se mi zdá, že Klaus) stala zcela nesmyslně prestižní záležitost. Z toho hlediska si zasluhují uznání, a to stejného, jediní dva poslanci ČSSD, kteří hlasovali proti zákonu, a dva poslanci ODS, kteří hlasovali pro zákon. Projevili politickou odvahu podle definice Johna Kennedyho. Vůbec přitom nezáleží na tom, že (podle mého názoru) měli pravdu ti, co byli pro zákon. Podle Kennedyho ten, kdo se v dobré víře postaví odvážně proti mínění většiny (v tomto případě vlastní strany a poslaneckého klubu), ať už má pravdu nebo ne, přispívá k tomu, aby se vytvořilo svobodné prostředí, které jedině pravdě přeje. Velmi tristní a zároveň příznačné pro naše politické poměry je, že jediný poslanecký klub, který si mohl dovolit hlasovat zcela svobodně, byli komunisté.
Předseda KSČM Filip prohlásil pateticky, že poprava Horákové byla justiční vražda. Proč by to neřekl, nic ho to nestojí. Bylo to dávno a pro přítomnost takové přiznání nemá velkou cenu. Hlavně vůbec neznamená, že jakmile to jen trochu půjde, nebude dělat věci, které pak nějaký jeho nástupce v době, když už o nic nepůjde a nebude to nic znamenat, prohlásí za justiční vraždu. Spokojeni mohou být jen dožívající národní socialisté z roku 1945: myslili to tenkrát s tou spoluprací s komunisty tak dobře a poctivě, komunisté je ošklivě zklamali a teď to začínají přiznávat. Snad se tedy konečně bude moci uskutečnit jejich společný sen – sen o zkřížení demokracie se stalinismem.
Jiří Paroubek se ohradil proti tvrzení, že by snad své poslance ve věci hlasování pro zákon o registrovaném partnerství vydíral hrozbou vyškrtnutí z kandidátky. Prý je to „blábol“. Slovo blábol je kromě plánu na kolaboraci s komunisty zatím jediný specifický vklad pana Paroubka do české politiky. Jeho podřízení se po něm už opičí. Nezbývá mi než opakovat, že pouhým sprosťáctvím se volby nevyhrávají. Nepovedlo se to před čtyřmi roky ODS a nemyslím, že by se to povedlo letos panu Paroubkovi.
Valné shromáždění OSN schválilo návrh nové Rady pro lidská práva (Rada nahradí zdiskreditovanou komisi, rejdiště různých lidožroutů). Proti hlasovaly jen USA a tři další země, ČR byla pro. Do 47 členné Rady se bude volit nadpoloviční většinou a členové nebudou, jako tomu bylo v případě komise, jmenováni regionálními skupinami. Američané požadovali dvoutřetinovou většinu a zákaz volby těch států, na něž byly uvaleny sankce OSN. Americké stanovisko je sice pochopitelné, ale svědčí o prohnilosti OSN. Demokratické státy jsou tam v menšině. OSN by mělo být fórem pro „pragmatická“ vyjednávání mezi státy se zcela rozdílným přístupem k lidským právům, aby se pokud možno zabránilo válečným konfliktům a masovému vraždění. V otázkách lidských a občanských práv je nekompetentní. Je třeba si přiznat, že rooseveltovský koncept OSN dávno zkrachoval.
„Dánská pravice chystá nové provokace,“ píše Právo. Je totiž notoricky známo, že zpupná Evropa a zejména dánští imperialisté soustavně na celém světě provokují mírumilovné muslimy. Jako za Brežněva.
Podle průzkumu STEM by v jihočeském kraji získali Zelení deset procent. Trend je setrvalý. Pokud se je asociálním demokratům nepodaří odpálit nějakým pořádným skandálem, může se ČSSD nejspíš se svou představou o menšinovém vládnutí s podporou komunistů rozloučit.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
